Svět bez rapu

- Dobrý den. - Dobrý den. - Dobrý den. - Dobrý den. SVĚT BEZ RAPU Marlène, já už téhle generaci fakt nerozumím. Jak to, že nikdo nechodí na náš jazzový kroužek? - Dobrý den, Philippe. - Dobrý den. Philippe, myslím si, že vaše hudební kroužky jsou skvělý nápad. Opravdu.



Jen málokteré gymnázium takové aktivity nabízí. - V čem to tedy vězí? - V tom, že jazz není pro žáky zajímavý. Nebudete mi tu vykládat o rapu? Philippe, nechápu, co vás na téhle hudbě tak dráždí. - Není to hudba. - Philippe, nejste objektivní. - Milujete jazz, dobře. Měl jste i kapelu. - Kvarteto. - Co? - Bylo to kvarteto. - Tak kvarteto. Dobře, i když se budu snažit zapomenout na to, že rap je sračka, je to aktivita bez námahy.



A vy víte nejlíp ze všech, že jim chci vštípit opak. To je velká škoda. A představte si, že znám talentovaného rapera, který sem měl přijít. - Koho? - Médina. Tak tomu Médinovi můžete říct, že nemáme zájem. S váma se nedá mluvit. Nejvíc mě zaráží, že takový mladík jako vy přemýšlí jako stařec.



Co to má znamenat, Marlène? Aspoň jsem to zkusila. Hloupost. Nemůžu žákům vyčítat, že něco neví. Ale když jsou mí vlastní kolegové zaslepení, tak nevím, co s tím. - Nejsi jen trochu úzkoprsý? - To ne. - Tak ty taky? - Ale klid, jsem na tvé straně. Jen se ptám.



Navíc trocha Gimse čas od času neuškodí. Děláš si srandu? Ty texty jsou vyložená ubohost. Nechtěj po mně modré z nebe, mám pro tebe něco lepšího. To může napsat kdekdo. - A že ty mi nic takového neříkáš. - Co? Jestli je to tak snadné, vymysli něco takového. - Tak jo. - Do toho. No…



Oslnila jsi mě… tak trochu jako lampa. - Jako lampa? - Jo. Protože lampa oslňuje? Co se týče jasu, je to prostě slabý, Philippe. Je to špatný. To si ne… - Nesouhlasím.



Záleží na lampě. - Tak dobrou noc. Muže ze mě udělala. Ale máma mi vídat se s ní zakázala. Vydělávat, o to jí jde. To kvůli ní se vracím pozdě. Naučila mě se bránit, jdeš po mně, můžeš si to zkusit. Dala mi zbraně, náboje, kvůli ní můžu v lochu shnít. Stejně tak bráchové, ségry, má holka a máma. Do prdele, je to v prdeli, co si počít, jo, jo, jo.



S ranaři mě seznámila. Botu a kartáč nastavila. Kéž by rap nikdy neexistoval. Přijdeš pozdě. - Jsem tu usnul? - No jo. Promiň. To se stává. Ale ne, že jsem se včera naštval kvůli rapu.



Bylo to dětinský. - Kvůli čemu? - Rapu. - Co to je? - No rap. - Rap? - Hudební žánr, rap. - O tom jsem nikdy neslyšela. - Děláš si srandu? - Ne. - Včera jsme o tom mluvili. - O čem? - O rapu! - Jakej rap? - No rap. - Ale co to je? - V telině je kanál… Tady máš rap.



Ale to je raï. O tom jsi mluvil? Promluvíme si o tom večer. Musím do práce. - Papá. - Pa. Skyraï, Skyraï. Už zvonilo. Do třídy, prosím.



Dobrý den, Philippe. Musíme probrat čtvrteční disciplinární komisi. Marlène, jiná priorita. Copak? O čem jsme mluvili včera? - O vaší vášni, jazzu. - O čem dalším? Doporučila jsem vám známého. - A ten se jmenuje? - Médine. - Je to raper.



- Cože? Raper, co dělá rap. Nechápu, o čem mluvíte. To není možný. Musím se s ním dnes potkat. Můžu vám to domluvit. Díky. - Ale… Jste v pořádku, Philippe? - Jo, to se spraví. - Dám vám jeho adresu.



- Dobře. Je dost vyblokovaný, ale můžete to zkusit. Dobře, díky, Marlène. DIPLOM KLINICKÁ PSYCHOLOGIE Takže jste psycholog? Ano. - Co jste čekal? - Tohle ne. Můžete být přesnější? Byl bych klidnější, kdybyste byl raper.



- Raper? - Nechte to být. Nemusíte nic skrývat. Nesoudím vás. Jen mluvte. Zato já jo. Včera jsem byl ve světě, který byl zcela jiný. Ve světě, kde byl ten hudební žánr, o kterém mluvím, rap, všude. Nejoblíbenější žánr na světě.



A dnes se probudím do světa, kde rap neexistuje. Nikdo o něm nikdy neslyšel. A jak si to vysvětlujete? Nevím. Přál jsem si, aby rap nikdy neexistoval, protože tenhle žánr nesnáším, ale… Tak musíte mít radost. No jo, ale nemám. Už to není můj svět.



Víte, co vám je? - Vůbec nic. - Fakt? - Říkáte tomu rap, že? - Ano. Nejspíš jste si to spojil s traumatem. Takže až spolu tohle trauma odhalíme, vrátíte se do svého původního světa jakoby nic. Fakt?



Jak ten žánr zní? Jelikož neexistuje, je to těžké popsat. Jde mi o to, jak ho popíšete vy. Philippe, tímhle si musíte projít. Jde v tom hlavně o rychlost. Je to mnohem rychlejší než slova běžné písničky. Ale pořád se to rýmuje. Dobrá.



Ukažte mi to. Dobře. Neznám žádnou písničku nazpaměť, - tak budu muset improvizovat a asi to nebude nic moc. - Dobře. Haló, haló, telefon ti zvoní. Na chodbě zní. Zvuk stoupá, zvoní, zní za noci. Když v životě uděláš rozhodnutí chybné, vše je ztracené, nic navrácené.



Cenné. Je to cenné. Svlečené. Kůže svlečené. Hudba. Je dobrá? Je ta hudba dobrá? Jo. Hudba dobře zní. Zvoní. Zní jak tvůj přístroj mobilní.



V té… Moc se to nerýmovalo, je to spíš o příběhu. Ale pochopil jste… No jo, rýmování není tak snadné. Myslím, že nás čeká hodně práce. Abyste se z toho dostal. Philippe? Musíme si promluvit o příští disciplinární komisi. Poslouchám.



Jak víte, většina pedagogů se přiklání k definitivnímu vyloučení. Ne, nikdy jsem tu nikoho nevyloučil definitivně a v tom hodlám pokračovat. To vím, ale už je to jeho třetí komise. Učitelé toho mají dost. - Třetí? O kom mluvíme? - No přece… O Landrym N'Guemovi. Landry N'Guema?



Ale to je jeden z nejlepších. Děláte si srandu? Už měsíce neodevzdal písemku. A napadl dva své učitele. V tomto světě je Landry jiný. - Cože? - Nic, myslel jsem na něco jiného. Philippe, fakt na vás s tímhle spoléhám. Komise bude ve čtvrtek. Musíte ho vyloučit definitivně. - Kde je? - Ve studovně. Takže není na hodině?



- Jo. Píše. - Co? Nevím. Píše, ale nikdy nic neodevzdá. Přiveďte ho. Dobře. - Dobrý den, Landry. - Dobrý den. Co se děje? Co se má dít?



Víš, že ti hrozí vyloučení? A co? Je mi to fuk. - Jak ti to může být fuk? - Škola není pro mě, mám jiný trable. - Navíc budete rádi, až tu nebudu. - Kdo bude rád? Vy všichni, co mi dáváte najevo, že sem nepatřím. Samozřejmě že sem patříš. - Uvědomuješ si svůj potenciál? - Děláte si ze mě prdel? Naopak.



Máš slibnou budoucnost. Dva roky mi tvrdíte opak. - Chcete, abych před komisí vyváděl? - Ne. Tak přestaňte lhát. Jsi v pohodě? Vidím, že nejsi. Jeden z mých žáků byl včera extrémně talentovaný a najednou, jak nějakým kouzlem, se stal nejhorším žákem školy.



Fakt? Dneska se ti teda dějí divné věci. - Jak to? - No… - Ráno mluvíš o neznámém hudebním žánru… - Rapu. Rapu. A teď mluvíš o žákovi, který se najednou zhoršil. Zní to šíleně. Souvisí to.



Co? Landry, můj žák, dělal rap. Bez rapu se nechová dobře. Zvláštní, co ten rap s děckama může udělat. No jo. A je to vyřešeno. Ne úplně. Ahoj mládeži.



Jak to jde? - Landry, můžu s tebou mluvit? - Nashle, pane. - Promiň? - Tady na mě nemůžete a zítra už stejně končím. Myslím, že tvému vyloučení se půjde vyhnout. Nechci o tom mluvit. Vím, že ve studovně píšeš. A myslím, že to, co píšeš, ale nejsem si jistý, je rap.



Haló? Jo. Tak jo, už jdu. - Tak zdar, kluci. - Ne, Landry, počkej! Landry! Co… Co… Co posloucháte za hudbu? Mylène Farmer. - Co?



- Jsi hluchej? Mylène Farmer. Co je k smíchu? Děláš si z ní prdel? O Mylène Farmer jen s respektem. Nikdo jiný o nás nezpívá. Nikdo ji nikdy nikam nezve, jako nás. Zpívá o vás? Samire. Vše se zdá zmatené všude kolem. O čem zpívá?



Vše se zdá zmatené všude kolem. Ty zchátralý paneláky, tahle čtvrť. Všechny ideály: slova zmařená. To jsou nedosažitelný sny. Hledám duši, která by mi mohla pomoci. Je těžký si najít babu a někomu věřit. Patřím k rozčarované generaci. Rozčarované. My jsme ta rozčarovaná generace.



Kluci z týhle čtvrti. Pamatuj si to a o Mylène Farmer jen s respektem. Dobře. No jo. No nic. Mějte se. Díky. Všichni učitelé mají jasno, takže asi není co dodat. Slyšeli jsme tvé učitele.



Landry, teď je řada na tobě. Nemám co říct. Určitě? Opravdu nemáš co dodat? No jo. - Tak přejdeme k diskuzi. - Počkejte. Já… Myslím si, že Landry má něco na srdci.



Cože? Myslím si, že to, co ve studovně pořád píše, je to všechno, co cítí a nedokáže vyjádřit. Nebo se pletu? A co se tím změní? Nabízím ti způsob, jak se vyjádřit. Čti. Věř mi. Můžu vědět, co se děje?



Poslouchejte ho. Nevím, jestli to já nenávidím svět, nebo jestli svět nenávidí mě. Prý, připrav se na budoucnost, ale to slovo je v uvozovkách pro mě. Vše se řítí do sraček, bratránek na doživotí, máti znejistí, na okně listí, aby mi vítr nedal pěstí. A vám vadí, že nosím kšilty? Co s vámi je?



Jsem ztuhlý, jsem v koutě. Dělat si naděje, to bylo marné. Vypil jsem pohár zmaru. Jebám na tě. Vše je moc rychlý. Jsem ve druháku ještě, radím vám neposlouchat poradkyni. Až dostanu džob, běžte do prdele všichni. Je to jako vždycky, budete si pamatovat jen mé urážky a výstřelky. Můžu být dotčený, dveře máte otevřený. Tolik nervů, ale věřte, že to pořád není dostatečný.



Nejsem Rousseau, nepíšu jako Hugo, jako Zola ani jako Voltaire, dobře, nechci vaše komentáře, nebudu se podílet na vaší hře. Chovám zášť ke všem, co zahazují můj potenciál, chtějí pro mě terminál, já nesu následky dál, je to volání o pomoc. Jo, volání o pomoc. Díky, Landry. Poradíme se. SVĚT BEZ RAPU Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz