Nezkrotná žízeňThat Mitchell and Webb Look

Zdravíčko, Johne. Ahoj, Hugh. Jakpak se ti a tvému skvělému krámku toto krásné ráno daří? Dobře. Díky, Hugh. To je dobře. Tak tady to je. Bochník celozrnného chleba, noviny a jedno jablko. Dobře, Hugh. I když...

Jak nad tím tak přemýšlím, Johne... Probůh, mám to ale žízeň, jen co je pravda... - Zničehonic jsem úplně vyprahlý. - Aha. Ano. Měl bych si asi rovnou vzít i něco k pití. Doporučil bys mi něco? Jak sám víš, Hugh, nápojů máme spoustu. Ano, to je pravda. Mám ale takovou žízeň, že asi popadnu, co mám po ruce. Něco tady z tohohle chlaďáku.

Třeba tohle. Export Jürgenbräu. Ano. - Možná ho vyzkouším. - Ano. Možná ano. Teď jsem si ale všiml, že jde o alkoholický ležák. Je to tak, Johne? Deset procent? Hrome, to je poměrně dost, že? Ano, Hugh. Jde o nejvyšší obsah alkoholu za nejnižší cenu v tomhle krámku. Opravdu? Fascinující!

Tak takhle to asi v Evropě chodí, že? Ve Španělsku si ráno bez pár plechovek nedokážou ani představit. A taky asi bez vodky. Takže... Kolik to dělá? - Dvě libry sedmdesát, Hugh. - No páni... Teď koukám, že si to asi nemůžu dovolit... Chléb, noviny, jablko a k tomu ten nápoj. To asi ne, Hugh.

Dobře. Asi bych tedy mohl tyhle tři věci vrátit a vzít si dvě plechovky toho ležáku, který jsi mi doporučil. Jen pro případ, že by mě jedna plechovka té nezkrotné žízně nezbavila. Ano. Takhle se to běžně řeší. Víš ty co? Mám takovou žízeň, že si to možná otevřu a vypiju přímo tady před tvým krámkem. Jistě, Hugh.

A kdyby tě to trochu zmohlo, klidně si pak lehni na chodník. Výborný nápad. Tak zase zítra, Johne. Zítra na viděnou, Hugh.