Alice Eve u Craiga FergusonaThe Late Late Show with Craig Ferguson

Prosím přivítejte úžasnou Alice Eve! - Ahoj, Alice. - Ahoj, Craigu. Vypadáš rozkošně, máš rozkošný šaty. - Moc děkuju. - To je moc pěkný kus oděvu. Děkuju. - Máš se dobře? - Moc dobře, díky. Fajn, viděl jsem tě ve Vincentově světě. Vážně?

Jo, dívám se na Vincentův svět, kde jsou ti rozkošní... - Ti kluci. - Jo, jo. Všichni jsou celkem malí. - Nemůžeš to komentovat. - Ne. - Ale všiml jsem si toho. - Kdykoli jsou spolu, mám chuť je obejmout. - Podrbat. - Jo, jsou rozkošní. - To jsou. Ty ale hraješ někoho velmi drsnýho a... Já vím, ani jsem to neviděla.

Je to trochu... - Ty si neuvědomuješ, co děláš, když hraješ? - Ne. Proto jsi tak dobrá. Skočíš do toho a pak tak nějak vypluješ na povrch. - Ale neviděla jsem to, je divný se na sebe dívat. - Ty to neděláš? Nemám to ráda. Někdy ale musíš, abys opravil chyby a věděl, co děláš. Ty se na sebe rád díváš? Ne, nedívám se na tuhle hovadinu. Mám kabelovku, nedívám se na tuhle sra*ku.

Dělám si srandu, nemám kabelovku. Takže ty tu teď žiješ. Máš v Los Angeles domov? Ano. Pořád mám rodinu v Londýně, ale ano, je to domov. Tou rodinou myslíš koho? - Čtyři, pět dětí, co dělají kominíky? - Pět dětí, dva manželé. - Dva manželé? - Ano. Věřím v polygamii jako Kaddáfí. To je dobrý.

Můžeš si o Kaddáfím říkat, co chceš. Kam zmizel? Nevím. Myslím, že asi... Kdybych ale byl Condoleezza Rice, díval bych se pod auto a tak, dokud... - Jo, to bylo divný. - Je to divný, že? - Jo, jestli je to pravda. Máš nějaký divný fanoušky stalkery, kteří jsou navíc diktátoři v afrických zemích? Ne. - Máš nějaký divný fanoušky stalkery? - Doufám, že ne. Někdo ti třeba poslal nějakej anthrax?

Ne, to už je moc. - Ale slyšela jsem, žes to vyšňupal. - Jo, vyšňupal. - Jo. - Jaký to bylo? - Nic moc. - Jako za starých časů. Ne! Ne, já... - Ne, za starých časů jsem vůbec netušil, co jsem to šňupal. - Jasně. Tady jsem věděl, co to je. - Ty jsi nikdy nebrala tvrdý drogy, že? - Nikdy. - Panejo. Měla jsem rodiče.

Já měl taky rodiče! Jenom jsem je nezval do klubu. To je celý. - Já ano. - Vážně? - No, někdy si se mnou máma vyrazí. - Potkal jsem tvou mámu a tátu. - Jo. - Jo, vážně jsem je potkal tehdy dávno. Protože jsem chodíval do jednoho klubu a oni tam někdy přišli. Ne, já... Chodíval jsem do jedný restaurace v Londýně a tvoje máma se přátelila s mým kamarádem Anthonym Headem.

- No jo, jasně. - Jo, jo, a takhle jsem... Ale tobě tehdy muselo být tak deset. To jo. To by tě nikdy nevzali do klubu. - Do klubu ne, ale do restaurace ano. - Vážně? - Jo, vždycky jsem tam chtěla spát. - Vážně? - Jako dítě jsi chodila do restaurací?

- Jo. Někdo se holt má. Víš, kdy jsem poprvé...? Poprvé jsem byl v restauraci v šestnácti letech. - Vážně? - Jo. McDonald's? To byl sousední klan, ano. - Máš bod. - Ne, ne. Takže tvoje rodina... Ale ty ses rozhodla... Máš už psa?

- Ne, ne. - Měla by sis pořídit hnědýho labradora. - Všechny celebrity ho mají. - Dnes jsi zas udělal tu německou věc. - Jakou německou věc? - Nebuďme krutí - k Němcům. - K Němcům, ano. - Ne, nesmíme být krutí k Němcům. - Ne. Je to od Noëla Cowarda, že? Je a minule jsme řekli, že to byli Monty Python. - Ne, byl to Noël Coward...

- Přesně tak. - ...který zpíval tu písničku "Nebuďme krutí k Němcům". - Jo. Noël Coward taky řekl... Znáš toho herce Edwarda Woodwarda? - Ano, znám. - Jo. Noël Coward řekl, že jméno Edwarda Woodwarda zní jako prd ve vaně. - Edward Woodward! - Edward Woodward. - Jo. - To je dobrý vyjádření. - Byl to Noël Coward! Není to ode mě, byl to Noël Coward! Sleduješ tvorbu Noëla Cowarda?

I přesto, že už je mrtvý asi dvacet, třicet, možná padesát let. - Byl vynikající. - To byl, byl velmi dobrý. Ale... Jak se dá sledovat jeho tvorba? - Podíváš se na jeho filmy, hry a tak. - Viděla jsem je. - Vidělas jeho hry? - Pár. - Bylas v některých? - V jeho hře? - Jo. Ne.

Byla jsem ve hrách, ale ne v jeho. V jakých hrách jsi byla? - Byla jsem ve hře jménem Rock 'n' Roll. - Tu nemám rád. - Dobře. - Co to je za hru? - Je to hra Toma Stopparda. - Jo, ten je celkem chytrej, že? - To je. - Jo, to jo. - Nenapsal Zamilovanýho Shakespeara? - Jo, a vyhrál za něj Oscara. No jo, vyhrál, parchant. - Jednou jsem Toma Stopparda potkal. - Vážně? - Jo. - Je velmi vysoký, že?

- To je a... Vycházel jsem z části jednoho domu, on šel dovnitř, já mu podržel dveře a on řekl: - "Díky." - "Děkuji." Protože má ten český přízvuk. Nepoznal jsem to z jednoho slova. - Ne. - Jo, prostě jen řekl "díky", a odešel. Možná ani nemá angličtinu jako první jazyk. - To nemá.

- Vážně? - Ne. - A přesto píše tyhle hry? - Není to úžasný? - Jo, to je. Znáš už Geoffa? Byl tady minule? Jo, ale nebyl tak dobrý. Ano a? Ano a? Ano a? Ano a? - Ano a? - Mami! Co myslíš tím "mami"? Myslím tím: "Mami!" - To je dost divný.

- Je to hodně divný. - Hodně divný, Geoffe. Jsi přece gay, Geoffe. Dneska ne. Co? Nemůžeš si jen tak vybírat. - Vlastně asi můžeš. - Ano, může. - Jo, jo, můžeš. - Je to svobodná země. - Je to svobodná země, máš pravdu. Výborně, Alice, že jsi nám připomněla, že žijeme ve svobodné zemi. Přemýšlela jsi někdy, že se staneš Američankou?

Mám zelenou kartu. To z tebe nedělá Američanku. Je to těžká otázka. - Miluju Ameriku, ale... - To je dobrý, nemusíš. - Ne, ale... - Nikdo tě nenutí. Víš, jsme... Stejně už jsme skoro plní. To je dobrý. - Dobře.

- Jsi tu vítána, nemusíš se stát Američankou. Pak je rozhodnuto. - Udělej to znovu. - Dobře. - Fajn. Já... Ale... Možná to udělám. Nemusíš, to je dobrý. - Dobře. - Teda... - Jestli chceš, tak můžeš.

- Ano. A? - Moc dobře. - Jo. - Učila ses někdy improvizaci? - Ne, ale znám to pravidlo. - To je jediný pravidlo, který znám. - Je jenom tohle pravidlo. - Ano a? - Nezastavuješ, nezastavuješ ten běh. - Ale můžeš to zastavit, a pořád to funguje. Dobře. Ne. - A proto ta trapná pauza.

- A proto ta trapná pauza. Trapná pauza, která rozebírá tu ubohou představu, že improvizace se může dělat jen pomocí "ano a". Ale nemůže se pořád tak dělat. Někdy se může dělat jen pomocí pohledu, gesta nebo čuchání k prstu. Neměli bychom to dokázat? Dobře, dokážu to. Ano a? Ne!

Neděláme "ano a"! Chceš trapnou pauzu? Je už načase. - Ne, nedělejme trapnou pauzu. - Nechceš trapnou pauzu? - Ne. Je to tak trapný. - Co chceš teda dělat? - Chci se cítit pohodlně. Páni. Jo, tak pojď za mnou. - Geoffe. - Hej, hej! Nefungují mi ruce, ale mám velkýho ducha.

Geoffe, kámo... Já nevím. To by asi nebylo vhodný, Geoffe. Znám rodiče téhle mladé dámy. Ano. To je mi strašně líto. Jo, mně vlastně taky. Takže... Jestli nechceš dělat trapnou pauzu a...

Nechci být Američankou. Nechceš být Američankou. - Ne, chci, miluju Ameriku, žiju tady. - Miluješ Ameriku, já vím, promiň. - Harmonika? - Dobře. Dobře. Tady máš. Dobře. Jsem z toho nervózní, protože to neumím.

Určitě to umíš. Jak moc úchylný teď jsem? - Hodně! - Ale no tak! - Hodně! - Byl to vtip! - Je to ještě trapnější než trapná pauza! Ano, přesně tak. Říkal jsem ti, ať vezmeš trapnou pauzu, která je ve skutečnosti paradoxně a ironicky... - ...míň trapná! - Míň trapná! Dobře.

Ano a? Jasně. Ano a vezmi tu harmoniku a začni blafat. Alice Eve, dámy a pánové! Za chvíli jsme zpátky. Překlad: Frix www.videacesky.cz