Amanda Peet podruhé u Craiga Fergusona

Vítejte zpátky. Vítejte zpátky u našeho pořadu. Mým prvním
dnešním hostem je krásná a talentovaná herečka. Je novou ambasadorkou Crestu. Není to protizákonné? Nemusí si tu zařídit
reklamu nebo tak něco? Hádám, že to právě udělali. Přivítejte, prosím,
půvabnou Amandu Peet. - Vítej, Amando.


- Děkuju, jak se máš? - Mám se skvěle. Jak se máš ty?
- Výborně. Vypadáš báječně.
A ty nádherné zuby! - Opravdu, vypadají hezky a čistě.
- Používám Crest. - Výrobky od Crestu.
- Já ne. - A koukni, co se stalo.
- Vypadají skvěle. Teď jsou v pohodě, měla jsi je vidět,
když jsem přijel ze Skotska. - Co to máš v ruce?
- To je pohled od tebe, který s tebou chci probrat. - Proč?

- No, zaujal mě
a napadlo mě, že bys mi mohl vysvětlit, proč jsi zvolil právě tenhle pohled. - Narcisy?
- Jo. Vybral jsem tenhle, protože to byl ten s... Nevybíral jsem ho. - Mají pro tebe narcisy zvláštní význam?
- Ne, jen se mi zdálo, že by to vybrala spíš žena
a také to nebylo moc čitelné a vypadalo to, že sis nedal
moc práce, abys mi to napsal. Nelíbí se ti můj rukopis?

No, nějakou dobu jsem tu nebyla
a dost jsem se těšila. Řekli mi, že je to od tebe a napadlo mě,
že tě bude zajímat, jak jsem se měla, a pak jsem to otevřela a uviděla tu... čmáranici. - Víš, chtěl jsem tím říct... - S narcisy
na přední straně. - Jo, totiž narcisy... pochází z Walesu. A taky to byla podvědomá volba. - Je to Wordsworth?


- Jasně, hejno zlatých narcisů. - Ačkoliv dva narcisy nejsou opravdové hejno.
- Pár. - Přesně tak. Pár zlatých narcisů? - Měl jsi tím něco na mysli?
- Jo, podle Freuda... - Koule.
- Jo, to je ono. Určitě si říkali: "Rychle, vymysli něco.". Udělej něco,
jde po něm kvůli té pohlednici. Nevěděl jsem, že máš tak
úhledné písmo. Je problém v tomhle? Ne, v tom to není.
Moje je nejspíš ještě horší. Potom jsi ale měla
být lékárnice nebo doktorka.

- Přesně jako moje sestra.
- Tvoje sestra je doktorka? - Ano. Jakou má specializaci?
Zadní doktorka? - Kdo je to zadní doktorka?
- Doktorka, co prohlíží zadky. Kvůli sledování vzdálenosti mezi... - Koulema.
- Povídej mi o tom. Od toho tu zadní doktoři jsou.
Studují části tvého těla a... činí rozhodnutí. Co za doktora tedy tvá sestra je? - Interní medicína.

- Interní medicína?
Takže všechnu práci dělá pod střechou. Co je vlastně interní medicína?
Jsou to jen orgány? Vlasy nedělá? Ten byl fakt dobrej. Ne, nebyl. Dej s tím pokoj.
Jen ukazuješ zuby kvůli reklamě. Tak... Co teda dělá při interní medicíně? - Dělá všechno. - Takže zkoumá tělesné soustavy.
- Zadek, pohlavní orgány, zkrátka cokoliv. - Cokoliv zmíníš, to dělá.


- Radši nezmíním, protože už se stalo. Nelíbilo by se ti to místo herectví? Přála bych si být na to dost chytrá. Jsi přece inteligentní mladá dáma,
to bys zvládla snadno. - Teda snadno možná ne, ale chápeš.
- Hej! Byla jsem otřesná
v přírodních vědách a matematice. - To na doktora potřebuješ?
- Ano, je to takový základ. Asi bych nebyl moc dobrý doktor,
ale líbilo by se mi to, protože mám pěkné vlasy. Chápeš, takové doktorské vlasy.


"Mohu vám nějak pomoci?" Nemám nejmenší ponětí,
o čem to mluvíš. Víš, myslím, že mám dobré vlasy na doktora.
Takové ty, co vzbuzují u lidí důvěru. Není na tobě vůbec nic,
co by vzbuzovalo takovýhle druh důvěry. Ale no tak! - Podívej se na to takhle. Ukážeš se u mě a...
- Potřebuju operaci srdce. Kdepak, to ty nevíš.
Netušíš, že potřebuješ operaci srdce. Nejsi ve své kůži a já ti řeknu:
"Podívám se vám na to." - To teda.


- A pak uvidíme, jak vypadáš. Vidíš? Nechala by ses
ode mě prohlídnout, viď? Za jiných okolností... Moc se mi líbí tvoje šaty.
Jsou takové... místy průhledné. A trochu vypadají – a myslím to
v tom nejlepším slova smyslu – vypadají trochu jako ubrus. Ne! Takhle jsem to nemyslel! - Víš přece, co myslím?

- Nanejvýš je to
jako vyšívaný ubrousek! - Trošku. - Z domu tvé babičky. - Ne, odtamtud ne.
- Chtěla jsem, aby to vypadalo... - sexy.
- A taky to sexy vypadá. Ve skutečnosti je to tak sexy,
že bych ti rád zkontroloval srdeční činnost. Byl bys dobrý zadní doktor. To už jsem někde slyšel. Co bys tedy dělala, nebýt herectví? Byla by to docela tragédie. - Vážně?

- Řekla bych, že ano.
- Ale no tak. Musela jsi mít něco v záloze. Cirkusačku nebo tak něco. - Nic jiného jsem v záloze neměla.
- Opravdu? Herectví, nebo nic? - Tak trochu.
- Herečka, nebo bezdomovec? V určitém momentu... - Začala jsi s herectvím jako dítě?
- Ne, rodiče by mi to nedovolili. Hrála jsem ve školních hrách,
ale pak jsem šla na vysokou. - V jakých hrách jsi hrála?
- Dělali jsme Pyžamovou hru, - Jídelnu.


- Pyžamovou hru a Jídelnu? Pyžamó-ó-vá hra. Ne, na tu si nevzpomínám. Školní hry mají být spíš o narození
Ježíška a tak. To je u mě školní hra. - Pokud...
- Nejsi z židovské rodiny. To jsem měl právě na jazyku. Hádám, že ti moc her nemají... Ale vyjma toho... Tak...

Jak se máš? A proč jsi tady,
když přece žiješ v New Yorku? Jsem tady s... Crestem, 3D bělení. - Vážně? - Ne.
- Je to 3D kvůli 3D zubům? Musíš mít speciální brýle,
aby sis vyčistila zuby, nebo jak to funguje? No tak, dej pokoj. Já... Tohle nedopadne dobře...

- Může nám někdo pomoct, třeba Secretariat?
- Ne, na tom náš pořad stojí. To je tu normální. - Je tu někdo, kdo by to zachránil?
- Tak teda jo. Kdopak čeká za dveřmi? Páni, to je Secretariat! Ty jsi netancovala! Protože na sobě mám ubrus! I tak jsi mohla tancovat. Tou poznámkou jsi mi
nasadil brouka do hlavy.

- Opravdu jsem tě tím nechtěl ranit.
- Víš, nejdřív pohled a pak tohle, - upřímně nevím, proč tu jsem.
- Ale no tak, Amando! Já to tak nemyslel. Jak ti to můžu vynahradit?
Foukačkou? Co prosím? To je něco jako interní medicína
s hudbou k tomu. Foukačkou – foukací harmonikou!
Hrajeme tu na ni. - Tak tahle foukačka.
- Žádná jiná není. Říkala jsem si jen – foukačka...

- to je nějaká činnost, nebo...
- Ne, ne, ne. Tohle jsem už s naším
cenzorem řešil mockrát. Je jen jediný druh foukačky
a tečka. Žádný dvojsmysl v tom není! - Tumáš, chceš si zahrát?
- Ano, chci. Dala bych přednost trapnému tichu,
ale beru i foukačku. No, můžeš mít oboje. Často, když hraju na svoji
foukačku, následuje trapné ticho. Obvykle trapné ticho plné euforie.

- Takhle dobře jsem se
dlouho nebavila. - Opravdu? V tom případe nos ty šaty častěji. Tady, umíš hrát? - Ani ne. - To je škoda,
protože jsi mohla vyhrát zlatou harmoniku. Opravdu, pokud umíš hrát,
může být tvoje. Vyhráli ji už čtyři lidi. - Víš, jak na to? - Nevím.
- Strč si to do pusy a foukej. Zakousni se do toho těma
krásnejma zubama. - Právě mi upadnul knoflík.


- Vážně? No jo, opravdu. Jsi připravená? Fajn. Chtěla bys to s pěkným,
pomalým závěrem... nebo prostě něco veselýho? Není v tom nějaký dvojsmysl? - Žádný dvojsmysl v tom není, to tady neděláme.
- "Chtěla bys to s pěkným, pomalým závěrem," - mi vnuklo řadu různých možností.
- Ne, tak začněme. - To bylo pěkné, co?


- Krása. - Přesně tak. Jo, taky něco umím. Amanda Peet, vážení!