Podcasty

Joe Rogan a Jamie Metzl o Huawei a čínské expanzi

Dnešním hostem podcastu Joe Rogana je geopolitický expert a bývalý výkonný viceprezident Asia Society, Jamie Metzl. Metzl je autorem několika úspěšných knih a v minulosti pracoval např. ve službách amerického Senátu pro výbor zahraničních vztahů pod tehdejším senátorem Joem Bidenem. Metzl a Rogan se společně pobaví a současném politicko-ekonomickém směřování Číny a jejím historickém pozadí, dále přijde řeč i na společnost Huawei a její propojení s čínskou vládou. Poznámky: Velký skok vpřed – označení politiky Čínské lidové republiky v období v letech 1958 až 1962. Tehdejší vůdce Mao Ce-tung chtěl radikálními kroky dosáhnout navýšení populace, ekonomického růstu na úroveň světové velmoci a nastolení funkčního komunismu. Výsledkem byl největší hladomor v dějinách lidstva. Čínská kulturní revoluce – Maova politická kampaň v letech 1966 až 1969. Oficiálně prezentovaným záměrem bylo odstranění kapitalismu uvniř čínské komunistické strany, které reálně znamenalo devastaci národních historických památek, pálení knih a rozsáhlé zabíjení. Maův reálný záměr bylo upevnění jeho moci a upadajícího vlivu. Pro přesnější pochopení současných ekonomických záměrů Číny doporučuji například toto video.

Joe Rogan se ptá Elona Muska na nápad s plamenometem

V nedávné epizodě Veritasia se objevil plamenomet společnosti Boring Company, vlastněné populárním Elonem Muskem. Dnes se podíváme na úvod zřejmě historicky nejúspěšnější epizody podcastu Joe Rogana, ve kterém samotný Musk objasňuje pozadí nápadu s prodejem plamenometů. Poznámka: Musk ve videu zmiňuje film Spaceballs (u nás uváděn i jako Vesmírná tělesa či Války hvězd naruby, na Slovensku pak jako Vesmírne gule) a postavu Yogurta, konkrétně se jedná o tuto scénku.

Joe Rogan a Peter Attia na téma doping a Lance Armstrong

V dnešním úryvku z podcastu Joe Rogana je hostem kanadskoamerický lékař Peter Attia, odborník v oblasti tzv. longevity. Attia má všestranné znalosti i osobní zkušenosti s vrcholovým sportem a nabídne svůj odborný náled na kontroverzního Lance Armstronga a problematiku sportovního dopingu. Poznámky: laktátový práh – pojem pro intenzitu cvičení, při které se začne kumulovat laktát (kyselina mléčná), detailněji například zde hematokrit – poměr mezi objemem červených krvinek a plné krve, běžné hodnoty objemu červených krvinek jsou 44 % u mužů a 39 % u žen EPO – zkratka pro erythropoetin, tedy hormon, podporující tvorbu červených krvinek; jde o patrně nejrozšířenější formu vytrvalostního dopingu fenotyp – soubor všech pozorovatelných vlastností a znaků živého organismu, zahrnuje známější genotyp a přidává k němu například působení prostředí polohový závod na 400 metrů – nejnáročnější plavecký závod, kde se po 100 metrech střídají plavecké styly osteopenie – stav, vycházející z měření hustoty kostí, měřený předstupeň pro osteoporózou NFL – liga amerického fotbalu running back – konkrétní post hráče amerického fotbalu, nemá přesný český ekvivalent hemoglobin – součást krve, přesouvá kyslík z plic do tkání a opačně oxid uhličitý z tkání do plic, měří se v gramech na decilitr

Joe Rogan a Gad Saad na téma gender

V předchozím videu z podcastu Joe Rogana byl krátce zmíněn behaviorální věděc Gad Saad. Joe se snažil interpretovat jeho myšlenky, ale nedokázal je dokončit přes nezastavitelného Billa Burra. Saad se na našich stránkách již krátce objevil v díle zaměřeném na téma krásy, nicméně jeho myšlenky a postřehy ohledně genderismu si zaslouží delší samostatné video.

Joe Rogan a Bill Burr o mužích, ženách a dětech

Joe Rogan se mimo moderování a sportu věnuje také komedii a stand-upu. Proto si pozval svého kolegu a kamaráda Billa Burra a společně se pobavili o ženách, mužích a výchově dětí. Baví vás oblíbený Bill i v této uvolněnější a nearanžované formě? Poznámky: Theybies – pro toto slovo neexistuje vhodný překlad, jedná se o anglickou složeninu slov they (oni) a babies (děti), která se uchytila pro genderově neutrálně vychovávané děti Gadfather – narážka na kultovní film Kmotr, v originále Godfather

Joe Rogan dvakrát o kráse

V dnešním výběru z podcastu Joe Rogana se podíváme do dvou samostatných dílů, které spojuje společné téma: krása. V první části hostují evoluční biologové Bret Weinstein a Heather Heying. Pravidelným divákům Roganova podcastu může být Weinsteinovo jméno známé již z předchozího dílu s Navalem Ravikantem, kde byl krátce zmíněn. V druhé části je hostem oblíbený behaviorální vědec Gad Saad.

Joe Rogan a Naval Ravikant o ovlivňování vědy politikou

V dnešním střípku z podcastu Joe Rogana se seznámíme s Navalem Ravikantem. Ravikant je odborník na počítačové vědy a ekonomiku, stojící za projektem AngelList. Ten pomáhá nejrůznějším mladým akademikům a začínajícím slibným projektům se zajištěním financování a investic. Poznámky: Leviatan – biblická příšera, alegorie sil chaosu tabula rasa – teorie s návazností na filozofii Johna Lockea, ve videu je nazvána pro angličtináře známějším a srozumitelnějším "blank slate theory", v češtině bývá používáno i označení "čistý štít". Lockův výklad tvrdí, že mysl novorozence je zcela čistá (tabula rasa) a formují ji výhradně zkušenosti. Bret Weinstein – americký biolog a evoluční teoretik. Proslavila jej kontroverze ohledně výhrad vůči tzv. Dni absence. Jde o tradici státní akademie Evergreen, kde rasově minoritní studenti zůstávají po jeden den mimo kampus, aby tím upozornili na svůj přínos. Weinstein tradici otevřeně kritizoval a situace postupně eskalovala až do davových protestů. Syntetická biologie – obor usilující o konstrukci zcela nových organismů s cílem vytvořit nové formy života, které se nenacházejí v přírodě. Oproti genetickému inženýrství se mnhoem více zabývá rekonstrukcí organismu tak, aby mohl vykonávat zcela nové funkce.

Joe Rogan a Jonathan Haidt o výchově dětí

Joe Rogan si do svého podcastu pozval sociálního psychologa a profesora etického vedení, Jonathana Haidta. Společně se pobaví o výchově dětí, vzestupu alergií a podstatě dětské křehkosti. Poznámka: Ve videu jsou několikrát zmíněny Haidtovy knihy. Jonathan Haidt je autorem úspěšných knih "Hypotéza štěstí" a "Morálka lidské mysli", které vyšly i v českém jazyce.

Joe Rogan o šimpanzích

Dnes vám přinášíme úryvek z podcastu Joe Rogana, kde se spolu s hercem a producentem Anthony Jeselnikem rozpovídal na téma zákeřnosti a závistivosti šimpanzů. Poznámky: Napadený muž, o kterém Joe Rogan hovoří, se jmenuje St. James Davis. Detaily googlete na vlastní riziko. Brian Posehn – komik, kterého většina českých diváků může znát jako geologa Berta ze seriálu Teorie velkého třesku. Zmiňované vystoupení můžete zhlédnout na YouTube. Colobus – rod drobnějších opic, v češině známých také pod jménem Gueréza.

Na Autodoc

Joe Rogan o transgender sportovkyních

Dnes vám přinášíme část podcastu Joe Rogana. Joe může být českému divákovi známý jako bývalý moderátor pořadu Faktor strachu, největšího úspěchu své kariéry ale dosáhl coby dlouholetý hlavní komentátor sportovní organizace UFC. Je držitelem černého pásu v brazilském jiu-jitsu, dříve závodil v karate, kickboxu a taekwondu. Věnuje se celé řadě témat, od kritiky církví přes politiku až po lehké drogy či rodičovství. Hostem dnešního dílu je neuroložka a sexuoložka Debra Soh. Poznámky: Bojovnice, na kterou si Joe nemůže vzpomenout v desáté minutě, je Lucia Rijker. Neznalec si ji může pamatovat z filmu Million Dollar Baby, kde hrála medvědici Billie. Brock Lesnar – známý MMA zápasník a wrestler, specifický svými obřími proporcemi Ronda Rousey – první ženská šampionka UFC, bronzová olympionička v judu Fallon Fox –  první otevřeně transgender zápasnice v MMA, změnu pohlaví podstoupila ve věku 30 let TERF – Trans Exclusionary Radical Feminist, do ČJ lze plně přeložit jako "radikální feminist(k)a, neuznávající transsexuály" Jim Norton – americký komik a Roganův kamarád, který rád vtipkuje o sexualitě CRISPR –  pojem z genetického inženýrství 

The Ricky Gervais Show: Karl na dovolené

Máme tu další úryvek z pořadu The Ricky Gervais Show, který je animovanou verzí veleúspěšného podcastu, ve kterém Ricky Gervais, Stephen Merchant a kulohlav Karl Pilkington mluví o všem možném. Blboun Karl je však tak kuriózní postavička, že je nakonec stejně většinou středem pozornosti on. Myslím, že oprávněně. Dnes se opět podíváme na další perly z Karlova deníku. Tentokrát Karl popisuje svoje poznatky z dovolené na Madeiře a také kempování v anglickém pobřežním městečku Lyme Regis. Znáte ve svém okolí někoho, kdo má podobné názory jako Karl?

The Ricky Gervais Show: Duchové a darování orgánů

Mám tu pro vás další kousek z pořadu The Ricky Gervais Show, který se soustředí především na pokřivený pohled na svět kulohlavého Karla Pilkingtona. Ricky Gervais a Stephen Merchant pak především poskytují racionální protipól a kontakt s realitou. Karl vám dneska vysvětlí, jak se staví k dárcovství orgánů a také, jak těžké to můžete mít jako duchové, když si nedáte pozor. Vy snad na duchy nevěříte? EDIT: Video bylo reuploadnuto a titulky začínají v čase 2:54. Děkuji za pochopení.

The Ricky Gervais Show: Karlův deník

The Ricky Gervais Show by pro stálé návštěvníky našeho webu neměla být žádnou novinkou. V minulosti jsem pro vás přeložil už dva úryvky z této povedené show, která je vlastně animovanou verzí veleúspěšného podcastu, ve kterém Ricky Gervais, Stephen Merchant a exot Karl Pilkington mluví o všem možném, ale ve výsledku vlastně hlavně analyzují a zesměšňují Karlovy absurdní názory a omezené pohledy na fungování světa. V dnešním videu se poprvé setkáte se segmentem, ve kterém Stephen čte úryvky z Karlova deníku. Kulohlavý Karl jej začal psát na své dovolené na Kanárských ostrovech a jeho poznatky, které považoval za hodné zapsání, jsou někdy (=vždy) velmi kuriózní. Ricky u toho jako vždy umírá smíchy, tak snad budete při sledování na podobné vlně. Poznámky k videu: - Tony Banks byl britský politik. - Anne Frank byla mladičká židovka, která se stala obětí holokaustu. Zanechala po sobě slavný deník, který potají psala, když se s rodinou schovávala před nacisty. - Samuel Pepys byl člen britské námořní služby v 17. století. Jeho reformy pomohly tvarovat tehdejší Britské královské námořnictvo. Deset let si vedl deník, který byl později publikován.

The Ricky Gervais Show: Noemova archa

Před půl rokem jsem vám představil trio Gervais, Merchant, Pilkington videem Opičák ve vesmíru. Dnes pro vás mám další scénku z jejich animovaného pořadu The Ricky Gervais Show, který vznikl jako vizualizace jejich podcastu. Tentokrát vám kulohlavý mimoň Karl představí jeho pohled na příběh o Noemově arše. Ricky a Steven jeho názor jako obvykle nesdílí... Jako bonus a takový menší experiment jsem pro vás také přeložil tématicky navazující Rickyho úvahu o ateismu a jeho zkušenostech a názorech na náboženství a víru. Je to několikastránkový text a najdete ho pod videem. Doufám, že se bude líbit a třeba vyvolá zajímavou diskuzi. Ricky Gervais o náboženství Lidé se mě neustále ptají, proč nevěřím v Boha. Vždy se snažím odpovědět ohleduplně a rozumně, což je obvykle nepříjemné, zdlouhavé a zbytečné. Lidé věřící v Boha nepotřebují důkaz jeho existence a rozhodně nechtějí důkazy tvrdící opak. Jsou se svou vírou spokojení. Říkají, že je to jejich pravda a jejich víra. I tak se snažím odpovědět logicky, protože si myslím, že neodpovídat upřímně by bylo nezdvořilé a povýšenecké. Je proto ironické, že věta: “Nevěřím v Boha, protože neexistuje žádný vědecký důkaz jeho existence, a pokud vím, tak samotná definice je logický nesmysl v rámci známého vesmíru,” působí povýšenecky i nezdvořile. Také mě obviňují z arogance. Což mi přijde obzvlášť nefér. Věda hledá pravdu. Nikoho nediskriminuje. V podstatě zjišťuje skutečnosti. Věda je pokorná. Ví, co ví, a ví, co neví. Zakládá své závěry na důkazech – na důkazech, které jsou neustále aktualizovány a vylepšovány. Věda se neurazí, když se objeví nové důkazy. Uznává vědění jako celek. Nedrží se středověkých praktik, protože jsou tradiční. Kdyby tomu tak bylo, nepíchli byste si penicilín, ale strčili byste si do kalhot pijavici a modlili se. Ať už “věříte” čemukoli, není to tak účinné jako medicína. Můžete říct, že pro vás to funguje, ale to můžete říct i o placebu. Chci tím říct, že Bůh neexistuje. Neříkám, že neexistuje víra. Vím, že existuje. Setkávám se s ní neustále. Ale když v něco věříte, neznamená to, že je to najednou pravda. Existence Boha není subjektivní. Buď existuje, nebo ne. Můžete mít vlastní názory, ale nemůžete mít vlastní fakta. Proč nevěřím v Boha? Ne, žádný takový – proč TY věříš v Boha? Břemeno důkazu by mělo ležet na věřícím. Vy jste to začali. Kdybych k vám přišel a řekl: “Proč nevěříš, že umím létat?” řekli byste: “Proč bych měl?” a já bych odpověděl: “Protože je to otázka víry.” Kdybych pak řekl: “Dokaž mi, že neumím létat. Vidíš, nemůžeš to dokázat, co?” nejspíš byste odkráčeli pryč, zavolali ochranku nebo mě vyhodili z okna a křičeli: “Tak ukaž, jak umíš lítat, ty magore.” Tohle je samozřejmě otázka duchovna, náboženství je něco jiného. Jako ateista nevidím nic “špatného” na víře v Boha. Nemyslím si, že Bůh existuje, ale víra v něj nikomu neškodí. Pokud to na vás má pozitivní vliv, tak proti tomu nic nemám. Vadí mi, když se víra začne plést do práv ostatních lidí. Nikdy bych vám neupřel právo na víru v Boha. Ale byl bych rád, kdybyste například nezabíjeli lidi, co věří v jiného Boha. Nebo nekamenovali lidi, jejichž sexuální preference jsou podle vaší příručky nemorální. Je zvláštní, že někdo, kdo věří ve všemocnou a vševědoucí sílu zodpovědnou za vše, co se děje, je schopen odsuzovat a trestat lidi za to, jací jsou. Když nad tím tak přemýšlím, ateista je ten nejhorší typ člověka, jakým můžete být. První čtyři přikázání tomu nasvědčují: Existuje Bůh, jsem to já, nikdo jiný, ty nejsi tak dobrý a na to pamatuj. To, že nemáš vraždit, je až na šesté pozici. Když potkám někoho, kdo opovrhuje tím, že nejsem věřící, říkám: “Takhle mě Bůh stvořil.” Z čeho jsou vlastně ateisté obviňováni? Slovník definuje Boha jako “nadpřirozeného stvořitele a dozorce vesmíru”. Do této definice spadají všechna božstva, bohyně a nadpřirozené bytosti. Od počátku zaznamenané historie, která sahá k vynálezu písma Sumeřany před nějakými 6 000 lety, historikové zaznamenali přes 3 700 nadpřirozených bytostí, z nichž 2 870 se dá považovat za bohy. Takže až mi příště někdo řekne, že věří v Boha, zeptám se: “A v kterého? Dia? Háda? Jupitera? Marse? Ódina? Thora? Krišnu? Rea?...” Když řeknou: “Prostě v Boha. Věřím v jediného Boha,” upozorním je na to, že jsou skoro stejní ateisti jako já. Já nevěřím ve 2 870 bohů, oni nevěří ve 2 869 bohů. Dříve jsem v Boha věřil. V toho křesťanského. Miloval jsem Ježíše. Byl mým hrdinou. Větším než popové hvězdy. Větším než fotbalisti. Větším než Bůh. Bůh je podle definice všemocný a dokonalý. Ježíš byl člověk. Musel se o to zasloužit. Poznal pokušení, ale překonal hřích. Byl čestný a odvážný. Ale mým hrdinou byl proto, že byl laskavý. Byl laskavý ke všem. Nepodřídil se nátlaku okolí ani tyranii a krutosti. Nezáleželo mu na tom, kdo jste. Miloval vás. Ukázkový člověk, panečku. Chtěl jsem být jako on. Jednoho dne, když mi bylo asi 8 let, jsem kreslil ukřižování, neboť to byl domácí úkol na studia Bible. Miloval jsem umění. A přírodu. Miloval jsem, jak Bůh vytvořil všechna zvířata. Taky byla dokonalá. Byl to úžasný svět. Žil jsem v chudé rodině v dělnickém městečku zvaném Reading zhruba 40 mil západně od Londýna. Můj otec byl dělník a matka žena v domácnosti. Nikdy jsem se za svou chudobu nestyděl. Bylo to skoro vznešené. Navíc každý, koho jsem znal, byl ve stejné situaci a já měl vše, co jsem potřeboval. Škola byla zadarmo. Oblečení bylo levné a vždy čisté a vyžehlené. A máma pořád vařila. V ten den, kdy jsem kreslil ukřižování, taky zrovna vařila. Seděl jsem u stolu v kuchyni, když můj bratr přišel domů. Byl o 11 let starší než já, takže mu bylo kolem 19. Byl chytřejší než kdokoli, koho jsem znal, ale byl moc drzý. Odmlouval a dostával se do malérů. Já byl hodný kluk. Chodil jsem do kostela a věřil v Boha – jaká to úleva pro matku z dělnické třídy. Víte, tam, kde jsem vyrůstal, matky nedoufaly v to, že z jejich dětí budou doktoři, jen doufaly, že jejich děti neskončí ve vězení. Takže když je vychováte jako věřící, budou hodní a nebudou porušovat zákony. Dokonalý systém. No, skoro. 75 % Američanů jsou křesťané mající strach z Boha; 75 % vězňů jsou křesťané mající strach z Boha. 10 % Američanů jsou ateisté; 0,2 % vězňů jsou ateisté. Každopádně, seděl jsem u stolu a vesele si kreslil svého hrdinu, když se můj bratr Bob zeptal: “Proč věříš v Boha?” Jednoduchá otázka. Ale máma zpanikařila. “Bobe!” řekla tónem, který znamenal “Drž zobák.” Proč bylo špatné takovou otázku položit? Kdyby Bůh existoval a moje víra byla silná, bylo by jedno, co říkají ostatní. Počkat… Jenže Bůh neexistuje. On to věděl a ona to v hloubi duše taky věděla. Bylo to jednoduché. Začal jsem o tom přemýšlet a pokládat další otázky a do hodiny jsem byl ateista. Páni. Bůh není. Když mi máma lhala o Bohovi, lhala mi taky o Santovi? Samozřejmě, ale co na tom? Dárky jsem dostával dál. A můj nově nalezený ateismus také přinášel dary. Dary pravdy, vědy, přírody. Opravdová krása světa. Dozvěděl jsem se o evoluci – teorii tak jednoduché, že mohla napadnout jenom největšího anglického génia. Evoluce rostlin, zvířat a nás - s naší představivostí, svobodnou vůlí, láskou, humorem. Už jsem nepotřeboval důvod pro svou existenci, jen důvod žít. A představivost, svobodná vůle, láska, humor, zábava, hudba, sport, pivo a pizza jsou všechno dostatečně dobré důvody žít. Ale abyste mohli žít poctivě, k tomu potřebujete pravdu. To byla další věc, kterou jsem se ten den naučil. Že pravda, jakkoli je šokující a nepříjemná, ve výsledku vede k osvobození a důstojnosti. Takže co vlastně otázka “Proč nevěříš v Boha?” znamená? Myslím, že lidé pokládající tuto otázku ve skutečnosti mají pochybnosti o vlastní víře. V podstatě se ptají: “Proč si myslíš, že jsi něco víc? Jak to, že ti nevymyli mozek jako nám? Jak se opovažuješ říkat, že jsem hlupák a nepůjdu do nebe? Nas*r si!” Buďme upřímní, kdyby v Boha věřil jen jeden člověk, byl by považován za podivína. Ale jelikož je to populární pohled, je všeobecně přijímaný. A proč je populární? To je jasné. Je to tak lákavý koncept. Věřte ve mě a budete žít věčně. Opakuji, že kdyby šlo jen o duchovno, nic bych proti tomu neměl. “Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi,” to je dobré pravidlo. Snažím se jím řídit. Odpuštění je pravděpodobně největší ctnost. Nic víc než ctnost to ale není. Není to výhradně křesťanská ctnost. Nikdo si nemůže nárokovat dobré chování. Já se chovám dobře. Jen nevěřím tomu, že za to budu odměněn v nebi. Moje odměna je tady a teď. Je to vědomí, že se snažím chovat správně. Že vedu dobrý život. A právě v tomhle ohledu se duchovno vydalo špatnou cestou. Stal se z něho klacek na trestání lidí. “Udělej tohle, jinak shoříš v pekle.” Neshoříte v pekle, ale i tak se snažte být hodní. Zdroj: The Wall Street Journal

Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK