Co je nejpevnější známý materiál?

Matthew, žádné fyzikální
zákony nebrání nanobotům, mikroskopickým robotům, v tom,
aby cirkulovali v krevním oběhu a umožnili růst svalů, posílili naše kosti
a dali nám nadlidskou sílu. Žádné fyzikální
zákony tomu nebrání. Realita
je ale mnohem komplikovanější. Vezměme si dnešní
nanotechnologii. Je velmi primitivní. Mnohamiliardovým průmyslem je jen proto,
že ji využíváme ke nátěrům.

K nátěrům, které posilují látky,
a k nátěrům pro různé spotřebiče. Také ji používáme v airbazích.
Věřte tomu, nebo ne, ale ve vašem airbagu je
malý senzor a akcelerometr, které jsou zásluhou nanotechnologie a které vytváří
obrovskou explozi airbagu. To je ale dnešní doba. Je možné,
že v nadcházejících desetiletích budeme pomocí uhlíkových nanotrubic
a grafenu schopní vytvořit nové látky, které by mohly
nahradit křemík v počítačích nebo dokonce umožnit
stavbu vesmírného výtahu.

Například grafen je látka, kterou tvoří jedna
vrstva molekul uhlíku. Zkuste si to představit.
Představte si igelitovou folii, kterou tvoří
jedna vrstva molekul uhlíku. Grafen je teoreticky tak silný, že můžete vzít slona,
postavit ho na tužku, tu tužku postavit hrotem na grafen
a ten se nezlomí.

Přesně tak je silný.
Je to nejsilnější materiál, který věda v současnosti zná. Nanoboti v našich tělech
jsou ale desetiletí daleko. Ještě ani neumíme
postavit velkého nanobota, který by uměl tyto věci vykonávat
na mikroskopické úrovni, natož na molekulární úrovni. Abych to shrnul, žádné fyzikální zákony
teoreticky nanobotům nebrání v tom, aby nás posílili,
změnili naši molekulární strukturu a strukturu naší kostry.

Praktická implementace
je ale neuvěřitelně složitá. Nedojde k ní
ještě mnoho desetiletí. Překlad: qetu
www.videacesky.cz