Co je to obrácená psychologie?SciShow Psych
6
Obrácenou psychologii možná znáte jako situaci z animáčů, ale ve skutečnosti jde o překvapivě účinnou techniku, která funguje i na skutečné lidi všech věkových kategorií.
Vysvětlivky:
Corn dog – párek v těstíčku z kukuřičné mouky
Ambulantní pacient – pacient, který nevyžaduje intenzitu péče poskytované během hospitalizace
Přepis titulků
Určitě víte o těch úkolech, které na vás čekají. Nádobí, prádlo, vysávání. Jo, na těch nesejde. Vykašlete se na ně. Nevím, jestli jste teď více namotivovaní, ale obrácená psychologie znamená, že lze někoho přesvědčit, aby udělal opak toho, co mu řeknete. Asi to zní jako situace z animáče, jako červené tlačítko „Nemačkat!“, ale vědci studovali obrácenou psychologii a zdá se, že v jistých situacích působí na skutečné lidi.
Když vědci mluví o obrácené psychologii, zaměřují se na takzvanou reaktanci. Znáte „Neříkej mi, co mám dělat!“ pocit? To je reaktance. Tato myšlenka zazněla v roce 1966 v článku o teorii psychologické reaktance, která sdružovala spoustu myšlenek a výzkumů o tomto vnitřním procesu. Autor řekl, že když dostaneme pokyn k tomu něco udělat, máme pocit, že se naše svoboda volby omezuje. Například si sami můžete vybrat, co chcete dělat. Jít na film, do parku, sníst corn dog.
Ale když máte udělat konkrétní věc, vaše svoboda volby jiných věcí se zdá omezenější. Psychologicky to může být otravné. A to nepohodlí vás může motivovat, abyste si zas vybojovali možnost volby. Lze neposlechnout, jako „Ne, mami, neuklidím si pokojíček. Radši si přetřídím svoje Magic sběratelské kartičky.“ Pokud je řeč o mně na střední. I když jste svoje sběratelské kartičky nechtěli přetřídit, více možností znamená méně nepohodlí.
Obrácená psychologie ale neplatí jen na vzpurné děti. Výzkum vlastně zkoumá i to, zda mají silnější reaktanci mladší nebo starší lidé. A kvůli jiným životním faktorům je těžké srovnávat věk, ale psychologové ví, že lidé všech věkových skupin prožívají reaktanci, a to od vyslechnutí rady od přítele až po poselství o veřejném zdraví. Například když byl americký konzumní věk v 80. letech legálně zvýšen na 21 let, psychologové si všimli změny v chování mezi různě starými vysokoškoláky.
Jeden průzkum se zaměřil na 3375 vysokoškoláků během školního roku mezi lety 1987 a 1988 a zjistil, že 81 % studentů, kterým nebylo 21 let, pilo oproti 75 % studentů, kterým bylo 21 let a více. Nezletilí studenti také údajně pili více. 24 % bylo považováno za větší hazardéry nebo těžké pijáky, měli tedy dost často spoustu drinků, ale v této kategorii bylo pouze 15 % legálních pijanů.
Takový velký rozdíl byste nečekali bez nějakého důvodu. A jistě je tu mnoho věcí, které vás přivedou k pití. Vědci naznačují, že tento trend vznikl částečně proto, že studenti reagovali na omezenou svobodu, chtěli mít opět pocit volby tím, že si vyberou, zda budou pít nebo ne. Další výzkum se v roce 1990 zabýval 2140 studenty z 10 škol a ukázal se velký rozdíl v konzumaci alkoholu u lidí pod a nad 21 let, ale ne u jiných drog.
Vědci tvrdí, že takový zákaz podporuje reaktanci, protože měnící se konzumní věk výrazně zasáhl svobodu chování. Kvůli reaktanci se můžou lidi stavět proti mnoha nejlepším zájmům, třeba i kašlat na předpisy od lékařů. Studie z roku 2014 zkoumající pacienty s depresí našla velkou souvislost mezi vysokou úrovní reaktance a odmítnutím léků. 119 psychiatrických ambulantních pacientů s depresi bylo požádáno, aby vyplnili řadu dotazníků posuzující psychologickou reaktanci, jakou cítili kontrolu, soběstačnost a jak dobře dodržovali užívání svých předepsaných léků.
A jejich odpovědi ukázaly značnou negativní korelaci mezi reaktancí a braním léků. Větší reaktivita znamenala, že si méně hlídali svojí léčbu. Autoři studie se rozhodli odborníkům v oblasti duševního zdraví najít způsob, jak mluvit s pacienty, kteří nevytváří vysoké úrovně reaktance. Jednou možností bylo dát pacientům více nástrojů k rozhodování, místo aby jim výslovně říkali, co si myslet nebo dělat.
Například terapie zlepšení motivace upřednostňuje pacientovu možnost volby. A tyto druhy terapií se často využívají k léčbě drogově nebo alkoholově závislých. Než aby terapeut prosazoval určitou volbu jako „už ty drogy fakt neber, vole“, terapeut a pacient se propracují výhodami a nevýhodami každého přístupu k problému. Takto se pacient necítí tak omezeně a reaktance je méně pravděpodobná. Ideálně budou pečlivěji zvažovat všechny možnosti a vyberou si cestu k uzdravení.
Všichni to známe, nechte si lidi myslet, že to byl jejich nápad. Reaktance je jedním mnoha z faktorů, které ovlivňují to, jak si někdo nechá poradit, stejně to nemusí vždy vyjít. Ale pokud máte paličatého synovce, kdo ví, možná pomůže trochu obrácené psychologie. Děkujeme za zhlédnutí tohoto dílu, pokud se vám video líbilo, rozhodně nekomentujte a neopovažujte se odebírat.
Překlad: Kara www.videacesky.cz
Když vědci mluví o obrácené psychologii, zaměřují se na takzvanou reaktanci. Znáte „Neříkej mi, co mám dělat!“ pocit? To je reaktance. Tato myšlenka zazněla v roce 1966 v článku o teorii psychologické reaktance, která sdružovala spoustu myšlenek a výzkumů o tomto vnitřním procesu. Autor řekl, že když dostaneme pokyn k tomu něco udělat, máme pocit, že se naše svoboda volby omezuje. Například si sami můžete vybrat, co chcete dělat. Jít na film, do parku, sníst corn dog.
Ale když máte udělat konkrétní věc, vaše svoboda volby jiných věcí se zdá omezenější. Psychologicky to může být otravné. A to nepohodlí vás může motivovat, abyste si zas vybojovali možnost volby. Lze neposlechnout, jako „Ne, mami, neuklidím si pokojíček. Radši si přetřídím svoje Magic sběratelské kartičky.“ Pokud je řeč o mně na střední. I když jste svoje sběratelské kartičky nechtěli přetřídit, více možností znamená méně nepohodlí.
Obrácená psychologie ale neplatí jen na vzpurné děti. Výzkum vlastně zkoumá i to, zda mají silnější reaktanci mladší nebo starší lidé. A kvůli jiným životním faktorům je těžké srovnávat věk, ale psychologové ví, že lidé všech věkových skupin prožívají reaktanci, a to od vyslechnutí rady od přítele až po poselství o veřejném zdraví. Například když byl americký konzumní věk v 80. letech legálně zvýšen na 21 let, psychologové si všimli změny v chování mezi různě starými vysokoškoláky.
Jeden průzkum se zaměřil na 3375 vysokoškoláků během školního roku mezi lety 1987 a 1988 a zjistil, že 81 % studentů, kterým nebylo 21 let, pilo oproti 75 % studentů, kterým bylo 21 let a více. Nezletilí studenti také údajně pili více. 24 % bylo považováno za větší hazardéry nebo těžké pijáky, měli tedy dost často spoustu drinků, ale v této kategorii bylo pouze 15 % legálních pijanů.
Takový velký rozdíl byste nečekali bez nějakého důvodu. A jistě je tu mnoho věcí, které vás přivedou k pití. Vědci naznačují, že tento trend vznikl částečně proto, že studenti reagovali na omezenou svobodu, chtěli mít opět pocit volby tím, že si vyberou, zda budou pít nebo ne. Další výzkum se v roce 1990 zabýval 2140 studenty z 10 škol a ukázal se velký rozdíl v konzumaci alkoholu u lidí pod a nad 21 let, ale ne u jiných drog.
Vědci tvrdí, že takový zákaz podporuje reaktanci, protože měnící se konzumní věk výrazně zasáhl svobodu chování. Kvůli reaktanci se můžou lidi stavět proti mnoha nejlepším zájmům, třeba i kašlat na předpisy od lékařů. Studie z roku 2014 zkoumající pacienty s depresí našla velkou souvislost mezi vysokou úrovní reaktance a odmítnutím léků. 119 psychiatrických ambulantních pacientů s depresi bylo požádáno, aby vyplnili řadu dotazníků posuzující psychologickou reaktanci, jakou cítili kontrolu, soběstačnost a jak dobře dodržovali užívání svých předepsaných léků.
A jejich odpovědi ukázaly značnou negativní korelaci mezi reaktancí a braním léků. Větší reaktivita znamenala, že si méně hlídali svojí léčbu. Autoři studie se rozhodli odborníkům v oblasti duševního zdraví najít způsob, jak mluvit s pacienty, kteří nevytváří vysoké úrovně reaktance. Jednou možností bylo dát pacientům více nástrojů k rozhodování, místo aby jim výslovně říkali, co si myslet nebo dělat.
Například terapie zlepšení motivace upřednostňuje pacientovu možnost volby. A tyto druhy terapií se často využívají k léčbě drogově nebo alkoholově závislých. Než aby terapeut prosazoval určitou volbu jako „už ty drogy fakt neber, vole“, terapeut a pacient se propracují výhodami a nevýhodami každého přístupu k problému. Takto se pacient necítí tak omezeně a reaktance je méně pravděpodobná. Ideálně budou pečlivěji zvažovat všechny možnosti a vyberou si cestu k uzdravení.
Všichni to známe, nechte si lidi myslet, že to byl jejich nápad. Reaktance je jedním mnoha z faktorů, které ovlivňují to, jak si někdo nechá poradit, stejně to nemusí vždy vyjít. Ale pokud máte paličatého synovce, kdo ví, možná pomůže trochu obrácené psychologie. Děkujeme za zhlédnutí tohoto dílu, pokud se vám video líbilo, rozhodně nekomentujte a neopovažujte se odebírat.
Překlad: Kara www.videacesky.cz
Komentáře (0)