Rozdíly mezi britskou a americkou komedií

Za několik chvil napsal
nejvtipnější vtip na světě. A v důsledku toho zemřel smíchy. Zaprvé je podle mě nesprávné tvrdit,
že jeden nebo druhý styl je lepší. Je otravné, když lidi tvrdí,
že britská komedie je vždy chytřejší a lepší. Viděli jste Arrested Development,
21 Jump Street nebo díl Spongeboba? Opatrně, Patriku. Být umělcem
s sebou nese velkou zodpovědnost. Každé umělecké dílo je jako dítě,
a musíš se k němu tak i chovat. - No tak.

Chtěl jsem nakreslit animák.
- A proč jsi to neřekl hned? Na obou stranách Atlantiku
jsou důmyslní scenáristé. Ale to není odpověď.
Jaký je mezi nimi rozdíl? Po týdnech bádání pořád nevím,
ale stejně to pojďme zkusit. Nikdo, kdo si ho přečetl, nepřežil. Rozdíly? Když mluvíme
o té velké dvojce, Británii a Americe, omlouvám se zbytku světa... Prvním krokem je sledovat rozdíly
mezi britskou komedií a americkou adaptací. Čím se liší David Brent a Michael Scott?

Ve druhé sérii se americký Kancl
začíná od britského originálu vzdalovat. Lze pozorovat i změny
v osvětlení kanceláře. Původně to byl způsob,
jak se odlišit od britské verze, ale přidané světlo může sloužit
i jako metafora celé adaptace. Hlavním rozdílem je, že Američané jsou optimističtější. Je to kvůli tomu,
že Američané pořád slýchají, že se mohou stát
příštím prezidentem Spojených států.

A opravdu mohou. Britové slýchají, že se jim to nikdy nepodaří. A pak si to s sebou nesou životem. Není pochyb,
že americká verze je veselejší. Michael Scott mnohokrát selhal,
ale pořád má naději. V jedné epizodě přijde
nepozván na párty. Ublížený a zatrpklý. Je tu zábava jak v krematoriu.

Pak začne úplně sám zpívat duet.
Jim se k němu přidá, na Michaela se usměje
a epizoda skončí docela vesele. Když je ale ve stejné situaci
David Brent, jde o jiný humor. Nikdo ho nelituje ani nepovzbuzuje,
jen se na něj trapně koukají. Šťastný konec nikde
a moc nadějné to není. Nebo způsob, jakým jejich postavy
seriál opustí. Spoiler! Michael Scott se stěhuje
ke snoubence do Colorada a David Brent žebrá o práci.

Budu pracovat dvakrát tak tvrdě,
opravdu, neusnu na vavřínech, otočím to tu o 180 stupňů,
pokud mi řekneš, že není konec. Vynechal jsem ale vánoční díl,
který byl veselejší. Řeknu to takhle.
Americký komik jako John Belushi... Znáte tu scénu ze Zvěřince
časopisu National Lampoon? Belushi tam potká týpka,
co hraje na kytaru. A John Belushi
tu kytaru vezme a rozbije ji. Prostě ji roztříská a pak dělá,
že za to vlastně nemůže.

A všichni ho milují. A britský komik by chtěl
hrát toho kytaristu. Chceme hrát ty zkrachovance. Ale motor jí běží. Tak ji nechám vrnět a jedu dál. Rozdílem je možná optimistický americký sen
versus temná britská realita? Hodně lidí si to myslí. Evropané jsou genofondem lidí,
jejichž předci řekli: "Tohle asi riskovat...


Ne, to nemůžu riskovat." A v Americe je genofond lidí typu:
"Pojďme to risknout a zkusit!" Tahle odpověď se
podle mě až moc nabízí. Američané totiž milují zkrachovance,
třeba Shawna ze Soumraku mrtvých. A ve spoustě moderních
amerických sitcomů hraje prim ztroskotanec. Myslím, že je to překonaná teorie. V minulosti měly všechny seriály
typu Ženatý se závazky nebo Přátelé postavu klasického chytráka,
který měl vždy připravenou vtipnou hlášku.

Takže rezervaci umíte přijmout,
ale neumíte ji udržet. Myslím, že během posledních deseti let
se tyto komedie ve stylu amerického snu posunuly dál. V It's Always Sunny in Philadelphia jsou postavy
naplněny nadějí, i když se jim zrovna nedaří, myslí si, že dokážou cokoliv,
ale pak to přeženou a stanou se z nich násilníci
a šílení podrazáci. Je to skoro kritika
amerického optimismu. V Americe máte uspět,
ale za jakou cenu?

Na pistoli budeme potřebovat tlumič. - Pistoli?
- Tak ne. Klavírní strunu. Možná by šla použít klavírní struna. Ať už to bude cokoliv,
musím já zmáčknout spoušť. Navíc vždy selžou a čelí následkům. V seriálu Larry, kroť se to vypadá,
že Larrymu nevyjde vůbec nic. - Potřebuju to!
- Vystupte si z auta. No tak!

To jako fakt? A série Rozvedeného se závazky končí tím,
že mu holka uletí helikoptérou. Žalostné. Možná si některé americké komedie
dělají legraci z lehkosti starých sitcomů. Nebo se možná americká komedie
mění v britský cynismus. Nebo si možná
americký optimismus navždy zachováme. A i v generaci mileniálů,
kdy nás americký sen akorát obelhává, bude vždy součástí našeho myšlení
a pomůže nám oklepat se a jít dál. "Ne" neberu.

To odmítám. Jsem vítěz.
A my vítězové slova jako "ne", "nedělej" nebo "přestaň" neposloucháme. Tahle slova neznáme. Vím, že je to kontroverzní téma,
ale zkuste se v komentářích nepomlátit. Aspoň nečekám
žádnou španělskou inkvizici. Nikdo nečeká španělskou inkvizici! Díky za sledování. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz