Ugo Monye a jeho králíček

- Tajemný předmět.
- Pod stolečkem máš krabici. Vyndej z ní ten předmět, dej ho na stůl a pak přečti,
co je napsáno na kartičce. Tohle je můj maskot, králíček Dupáček. Když jsem hrál za Anglii,
v autobuse měl vlastní sedadlo, a byl tím posledním, na koho jsem se
podíval, když jsem šel ze šaten. - Ty jo. Leeho tým?
- Dáš nám ho? - Jasně.

Předveď se nám.
- Neházej ho dopředu, to by byl faul. - Můžeš ho hodit mně. V rámci týmu.
- Jasně. - Chytej.
- Vzrušující. Díky. Dupáček. - Cože?
- Opatrně! Opatrně. - Morgano!
- Morgano, co to děláš? Kam se mu to díváš… - Čím voní?


- Úspěchem. Ano. Čekala bych, že by měl vonět
po suspenzorech a potu. Cože?! No… Tak nějak, ne? - Ty jo.
- Jak jsi ho získal, Ugo? - Mám ho od dětství.
- Takže dárek od rodiče nebo příbuzného? Počkat.

Prý „majetek Jonnyho Wilkinsona“. Jak dlouho už ho máš? - Asi 25 let.
- Koukej na jeho ksicht. - Vadí ti tohle?
- Cože? Kontroluju, jestli ti to vadí. Nevypadá, že by mu to vadilo. Prý vedle tebe seděl v autobusu.
Jak k tomu došlo? Ve 13 jsem začal hrát rugby, byl jsem
na internátě a on tam byl se mnou. - Ve škole to byl můj kamarád.


- Už ho můžu vrátit? - To teda nemůžeš, protože mi ho hodíš.
- Neboj. - Budu dělat…
- Ale ne! - Ne!
- Bude to takový kop na branku. To nemůžeš. Ne! To nemůžeš. - Ne!
- To nemůžeš. Ne! Proč mu tleskáte? Tak co myslíš, Morgano? Podle mě ten králíček nesmrdí, jak by měl.


Je moc čistý. Jako by byl nový. - Co myslíš ty, Tome?
- Ve 13 bys měl strach ze šikany. Na internátě bys na sebe
rozhodně nechtěl upozorňovat tím, že by sis přinesl dupajícího králíka. - Lee?
- Já dám na svůj tým a řeknu lež. Dobře. Ugo, říkal jsi pravdu,
nebo to byla lež? Lež. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz