Spal Rhod Gilbert měsíc na ulici?Would I Lie to You?

Měsíc jsem raději spal na ulici, než abych mluvil s lidmi, se kterými jsem měl bydlet. Davidův tým. V jaké fázi tvého života to bylo? - Fázi? - Ano. - Jakože kolik mi bylo? - Tak. Věk: 20. - A kde to bylo?

- Ve Španělsku. - Proč jsi opustil svůj dům? - Nebyl to dům a já tam nešel. - Vůbec? - Byl to takový hostel, ne dům. - Šel jsem tam, stál jsem venku. - Ano? - Podíval se na něj. - Ano? A řekl si: Ne. Takže nešlo o ty lidi, ale… O představu těch lidí. Chtěl jsi žít sám a byl jsi překvapen, že ti hostel tuto možnost nenabídl?

Takže jsi žil na ulici? Celý měsíc? Jo. S výjimkou pár nocí. Co se stalo? Svedl jsi nějakou holku? Přesně tak. Tyto noci ti ta představa lidí nebyla až tak odporná? - Ano. - Kde ve Španělsku? V Salamance.

Spal jsem na lavičce. Uprostřed náměstí. - Jak sis pral prádlo? - Nepral. - Kolikery spodky jsi měl? - Čtvery. Čtyři na měsíc bez praní? - Čtyři, sedm. - Sedm je pořád málo. Potřebuješ 28, jinak jsi prase. Nerad proti tobě poštvávám tvého kolegu, Lee, ale když někam jedeš na měsíc, většinou si nebereš tolik spodního prádla, abys měl každý den čisté bez praní.

- Kolikery spodky máš ty? - Myslím, že asi tak… Mám možná… Hele, jak zoufale přemýšlí! „Jaká je správná odpověď?“ Davide, na tohle nemůžeš odpovědět špatně. - Jsi tu mezi přáteli. - Mám asi tak… - Čtrnáctery, se kterými jsem spokojený.

- Jasně. A pak čtvery nebo patery, které by se v nouzi daly vzít. A schválně říkám v nouzi. Převážně jde o boxerky, nebo bikiny? Převážně… Je zajímavé, kam se ta konverzace stočila. Převážně jde o takový druh boxerek. - Tyhle ty máš rád? - Jo. - Bože! - Myslíš slipy? - Jsou podobné, ale upnutější.

- Sundám si kalhoty a ukážu ti to. Vlastně jsem si tam spodky pral! Najednou sis vzpomněl? - Pral. - Úžasné, jak se ty vzpomínky vrací. Vybral jsem si střed náměstí, protože tam každé ráno kroužili popeláři a čistili to náměstí, kropili ho hadicí. Já stál uprostřed a pral si u těch popelářů, když dojeli doprostřed.

A jednou jsem si tam vypral i spodky. - Opravdu. - Páni. Zdravíme, děvčata. Tohle je Rhod. Napijete se s ním? Takže jsi svoje spodky umístil před popelářskou hadici? - Abys je vypral? - Jo. Pral jsem si u nich. A jim nevadilo, že jsi k nim chodil a pral si u nich? Ne, byli velice milí, ti místní popeláři. Třeba Miguel. Naučil ses španělsky říkat: „Můžu si u vás vyprat spodky?“ - Jak se španělsky řeknou spodky?

- Spodiaro. Spodiaro? - Kolikery spodky máš ty? - Dostal jsem… Nedávno jsem měl narozky. I když ty sis očividně nevšiml. Nevěděl jsem, že ještě žiješ. Co jsi dostal na narozky? - Jo, pardon… - Děda zapomněl říct svůj příběh. „Dostal jsem hezký dárek.

A teď pokračujme.“ Robe, pamatuješ si? Vyprávěl jsi nám o svých spodcích. - Pověz nám o svých spodcích. - Dostal jsem spodky. A teď… Takže… Ronane Keatingu, co myslíš? - Jo, dovedu si to představit. - Toff, co ty? Podle mě je to naprostá šílenost. - Podle mě lžeš. - Bylo to detailní. - Tipuju pravdu.

- Pravdu. Tak jo, Rhode, byla to pravda, nebo lež? Byla to… pravda! Překlad: Xardass www.videacesky.cz - Šílenost. - Ano, je to pravda.