Živí mrtví: Úpadek lidstva

Všichni jsme pro přežití udělali něco strašného. Ale pořád se můžeme vrátit. Ještě pořád není pozdě. Můžeme se vrátit. Vím, že my všichni... se můžeme změnit. Všichni se můžeme změnit. To jsou poslední dramatická slova, která odkazují na důvěru, kterou Hershel Greene v lidstvo měl.

Je to velice sympatický moment pro Hershela, který byl celý život oddaný víře a myšlence, že se lidé mohou změnit jak morálně, tak i duševně. Jeho slova a akce několikrát ovlivnily hlavního hrdinu Ricka Grimese, který i v tento moment věří, že existuje naděje. Ve světě rozervaném krvelačnými monstry a utvářeném zoufalostí lidí jsou stále tací, kteří si uchovávají naději pro budoucnost. Tento optimismus je ctnostný a provází nás útrapami a zoufalstvím, ale nepříjemnou pravdou je, že všichni podlehneme skutečnosti.

Myslím tím, že i v nejtěžších chvílích si stále uchováváme naději, ale když se podíváme zpět na to, co nám bolest způsobilo, iluze naděje nás opustí. V postapokalyptickém románu Cesta od Cormaca McCarthyo kde otec se synem hledají už jen tu iluzi naděje, jsme konfrontováni s velice ponurou představou, jaký by byl život, kdyby vše, na čem jsme byli závislí, přestalo existovat.

Nebo přinejmenším s velice agresivní interpretací lidské sobeckosti. Tady je jeden odstavec: "Vešel do pohasínajícího světla a jak stál, na chvíli uviděl nezpochybnitelnou pravdu. Chladnou, bezcitnou, ztracenou zemi. Nesmiřitelnou temnotu." Cesta je postapokalyptický příběh. Lidstvo již upadlo, takže se kniha soustředí na shromažďování posledních kousků toho, co zůstalo.

Zatímco McCartyho román nám odmítá dát jakoukoliv záruku, že naděje ještě existuje, Živí mrtví zaujímají přechodnější pohled. Cesta je vyobrazením nevyhnutelného konce, ke kterému Živí mrtví směřují. Až příště budete sledovat nebo číst Živé mrtvé, zamyslete se nad tím, co McCarthy popisuje a jak nesmyslná naděje šťastného konce je. I když je to něco, co divák i postavy zoufale chtějí. Je to seriál, který záměrně není přímočarý.

Živí mrtví si pohrávají s myšlenkou naděje. Postavy věří, že bezpečné místo skutečně může existovat, ale ve výsledku se jen setkají s více problémy, které ani nevyřeší, což je nutí posunout se dále s nadějí, že příště to bude lepší. Příběh se skládá ze zkoušky a selhání. Vždy když najdou nové místo nebo skupinu lidí, jejich reakce se ubírají čím dál méně přátelským směrem. Na rozdíl od většiny postapokalyptických nebo zombie filmů, které máme rádi, mají Živí mrtví výhodu dlouhověkosti.

Vidíme proměnu, úpadek lidstva. Dříve se postavy snažily řešit situace rozumně a civilizovaně. Například když přišly na Hershelovu farmu, zajistily si pohostinnost díky pomoci s prací a vzájemnému porozumění. Ale po masakru u stodoly, se Rick chystal zastřelit tyto cizince, aniž by se s nimi snažil spřátelit. Když cítili, že jejich demokratické směřování vedlo ke smrti optimistické postavy Dala stejně jako ke zničení Hershelovy farmy, uchýlil se Rick k diktátorství.

Vidíte ten nastupující vzorec? Zkouška a selhání se během příběhu stávají zlověstným kruhem. Skupina se snaží jednat civilizovaně, ale výsledkem je smrt, trosky a podvod, přikloní se k více agresivnímu postoji, který odráží jejich frustraci a potom se opět vrátí ke starým způsobům a snaží se najít poklidné řešení a uchovat si naději v lidstvo, ale to se stane jen málokdy.

Čím dále příběh pokračuje, tím méně častěji onen mír vidíme. Žádné setkání nikdy neskončilo poklidně nebo rozumně. Například když se poklidně snažili provést výměnu za Beth, vše šlo klidně a spořádaně, ale ve zkratu frustrace Beth napadne Dawn, což vyústí v jejich smrt. Je to nepříjemné vyvrcholení pro obě postavy, protože ani jedna z nich nemusela umřít. Ale ukazuje to, jak lidstvo upadlo.

Důvodem, proč je mír vzácnější, je skutečnost, že si lidé uvědomili, že mír většinou vyústí ve smrt nebo negativní následky. Ukazuje to na důležitou roli, kterou Rick v příběhu má. Jako policista je hlasem zákona a pořádku. Takže teoreticky jsou rozhodnutí v jeho rukou. Rick je v pozici, kdy je jeho prací zajistit mír a prosperitu. Jestliže se policista vydal proti svým zásadám a cti, tak právní systém naprosto selhal, a to v běžném životě není neobvyklé, proto i my zpochybňujeme lidi, kteří mají ve společnosti udržovat řád.

Ale děsivé je, jak je Rickova zodpovědnost podrobována kritice nejen postavami, ale i námi. Stejně jako je dnes silně kritizovaná policie a stát. Podívejte se třeba na Making a Murderer. Rickův emocionální a duševní úpadek odráží upadající společenský řád. Tedy zatímco dříve se snažil problémy vyřešit rozmluvou a poklidně, jako by to udělal každý správný policista, když viděl, že ostatní odpovídají zbraněmi, Rick se této primitivní akci rovněž podřídil.

Je to snadná reakce ve chvíli, kdy ze společnosti zmizel řád, na kterém fungovala. Kriminologové James Wilson a George Carlin představili v roce 1992 teorii Rozbitých oken, která říká, že pokud má budova několik rozbitých oken, která nikdo nespravil, nabádá to lidi k rozbití více oken, protože už byl navozen určitý trend. Stejnou teorii můžete uplatnit na svět Živých mrtvých.

Jak normální lidé střílí a zabíjí ostatní, vidíme nastolení trendu. Tady je teorie rozbitých oken rovna vraždě. Výsledkem je, že lidé toto jednání považují za společensky přijatelné, což se nevyhnutelně dostane do bodu, kdy se toto chování stane normou, běžnou součástí společnosti. Pokud nikdo nebrání násilí, potom se stane přijímanou součástí světa. Vidět Ricka jako někoho, kdo reprezentuje zákon, páchat takové činy nabádá ostatní k přijetí takového jednání.

Rick nevyhnutelně povzbuzuje představu, že právo a zákony, ve které jsme věřili, už neexistují. Má být příkladem toho, co můžeme a nemůžeme dělat, takže nárůst přísnějších trestů a zavedení stanného práva začínají být v tomto novém světovém řádu běžnými. Jestliže pro vás není takový úpadek lidstva dostatečně deprimující, vraťme se k Rickově proslovu. V jednu chvíli Rick prohlásí: "Ještě pořád není pozdě."

Je to velice ikonická replika, která dala vzniknout názvu epizody, která se záměrně jmenuje Je pozdě. Když Rick domluví, uvidíme se Hershela v naději usmát, ale tady je tragická realita. Guvernér je Rickovým proslovem unesen a zdá se, že přehodnocuje své záměry, ale poté kamera přepne do pohledu z vlastních očí, zabere meč a potom zabere Ricka, slabého muže stojícího za ještě slabším plotem. Vidí naději, která je za chvíli roztříštěna skutečností a scéna je o to silnější, že ji vidíme z jeho očí.

Následně nazve Ricka lhářem a zasekne čepel Hershelovi do krku, protože on i Rick oba vědí, že ve skutečnosti už je pozdě. Okamžik, kdy guvernér zabije Hershela, je okamžikem, který Ricka nenávratně změní. Začne střílet, čímž rozporuje svůj proslov a vypadá jako pokrytec, který řeší problém skrze násilí, tragicky tím vynuloval význam své řeči a Hershelovo naléhání se zdá bezvýznamné.

Hodně lidí řekne, že Rickovy činy jsou ospravedlnitelné jako sebeobrana, jako oko za oko a zub za zub, ale ve skutečnosti jde jen o pomstu. Je to odezva, která v reálném světě většinou způsobí více škody než užitku. Výměna za Beth se nese ve stejném duchu. Nikdo nemusí zemřít, ale Beth – velice nevinná, pokorná, milá postava – skrze násilné činy ztratila morální zásady a znecitlivěla a zemře v důsledku své snahy o pomstu.

Násilí je nyní nezbytností a vlastně bylo už od počátku věků. Živí mrtí vyprávějí příběh o přežití, ale rovněž ospravedlňují všední užití násilí a dělají z něj normu. Ve skutečnosti není těžké vidět paralelu s divokým západem. Skutečností je, že naděje je od pravdy daleko. Jako publikum si musíme uvědomit, že věci se mohou s postupem seriálu jen zhoršit, jak ostatně neustále vidíme, a zejména jak to McCarthy popisuje ve svém románu. Nepřímočarý přístup seriálu pomáhá udržet možnost, že se každý setká s nevyhnutelným a příšerným úpadkem vlastní osobnosti ještě před tím, než lidstvo navždy vymře.