Vincent

Vincent Malloy je sedm let starý. Je vždy zdvořilý a povinností dbalý. Na kluka jeho věku je vnímavý a milý. Ale chce být přesně jako Vincent Price. Nevadí mu se svou sestrou,
psem a kočkami bydlet. I když chce raději domov
s pavouky a netopýry sdílet. Pak by mohl přemýšlet
o hrůzách co vynalezl. A temnými chodbami,
sám a zmučený se toulat.

Vincent je milý,
když ho teta navštívit ráčí. Ale představuje si jak jí
pro své voskové muzem ve vosku máčí. Rád experimentuje na svém psu, Abercrombie. V naději, že vytvoří strašlivou zombie. Pak může jít se svým strašlivým psem, pátrat po obětech zamlženým Londýnem. Jeho myšlenky nepatří jen zločinnému cíli. Také rád maluje a čte,
aby zkrátil dlouhou chvíli.

Zatímco ostatní děti knihy
jako "Běž, Jane, běž!" čtou. Vincentův oblíbený autor je Edgar Allan Poe. Jedné noci, když děsivý příběh četl. Dostal se k pasáži, při které zbledl. Tak strašlivé zprávy, že nemohl přežít. Jeho nádherná žena byla pohřbena za živa. Vykopal její hrob,
aby se ujistil, že je mrtvá. Nevědom si toho,
že je to záhonek jeho matky.

Jeho matka poslala Vinceta do pokoje. Věděl, že byl zahnán do věže zkázy. Kde byl odsouzen
strávit zbytek svého života. O samotě s portrétem své nádherné ženy. Když byl sám a šílený,
uzavřen ve své kobce. Vincentova matka náhle vtrhla do pokoje. Řekla: "Jestli chceš,
můžeš si jít hrát ven. Sluníčko svítí a je krásný den."

Vincent se snažil něco říct,
ale nemohl mluvit. Z roků izolace celkem oslábl. A tak vzal nějaký papír
a naškrábal perem slova: "Jsem posedlý tímto domem
a nevyjdu ven znova" Jeho matka řekla:
"Nejsi posedlý a nejsi skoro mrtev. Ty hry, co si hraješ,
jsou jen ve tvé hlavě. Nejsi Vincent Price, jsi Vincent Malloy. Nejsi zmučený či šílený,
jsi jen mladý chlapec.

Je ti sedm let a jsi můj syn. Chci, abys šel ven a bavil se. Nyní beze vzteku, vyšla chodbou ven. A když Vincent pomalu couval ke zdi, místnost se začala dmout, třást a vrzat. Jeho strašlivá šílenost dosáhla vrcholu. Viděl Abercrombieho, svého zombie otroka. A slyšel svou ženu volat ze hrobu.

Promlouvala ze své rakve a měla morbidní přání. Zatímco skrze praskající zdi
po něm sahaly kostlivé hnáty. Každá hrůza jeho života,
co se mu plazila sny. Změnila jeho šílený smích v strašlivý křik! Aby unikl šílenství, sáhnul po dveřích. Ale padl ochable a mrtev k zemi. Jeho hlas byl tichý a velmi pomalý. když citoval Havrana od Edgara Allana Poa: "A má duše z těchto stínů, jež se chvějí, padajíce, nevystoupí nikdy více.

Překlad: Zikato
Korekce: scr00chy
www.videacesky.cz