Greg Davies a slovo zelenina

Jednomu muži jsem způsobil zranění, zatímco jsem se snažil, aby jiný muž řekl slovo „zelenina“. Leeho tým. - Jen slovo „zelenina“? - Jo. Máš slovo „zelenina“ v oblibě? Obecně vzato ne, ale když to říkal on, tak ano. Proč? Co bylo vtipného na tom, že ten muž říkal „zelenina“? - Měl nějakou vadu řeči?



- To ne. Byl to velice vášnivý muž. A zároveň to byl Rakušan. Byl jsem s jedním kamarádem. A tohle byl náš kolega. Slyšel jsem, jak říká „zelenina“. A oběma nám to přišlo vtipné. Můžeš nám nastínit, jak zhruba to vyslovoval? Říkal to úplně přesně takhle: „Zelenina.“ Byli jsme s ním na exkurzi a celou dobu jsme se snažili, aby řekl „zelenina“.



- Kde to bylo? - Byl to školní výlet. Býval jsem učitel. - A on byl taky učitel? Co učil? - Ano. Měl na starosti výuku jazyků. Výuku jazyků? Jazykář říkal „zelenina“? „Zelenina!“ Představ si, že jsem on. Sedím v autobusu, jedeme. Do toho. - Řekl jsem: „Takže…“ - Ja? Seš dost velikej, že?



Takhle vůbec nezněl. Seš dost velikej, že? To je on! Říkal jsem třeba: „Snažím se udržovat v kondici. A vím, že ty se o to taky snažíš. Měl bys nějaké doporučení ohledně zdravé stravy?“ A on: „No, musíš jíst vyváženou stravu. A taky bys měl jíst dostatek proteinů.“ A já na to: „Jo, hele, kdybys to jídlo měl seskupit…“ A on na to: „Ano, samozřejmě, karbohydráty.“ Bylo to příšerné.



Trvalo to asi hodinu. Kdykoliv jsem našel nový způsob, jak dojít k zelenině, jeho směšná rakouská interpretace nás zavedla do slepé uličky. - Trvalo to hodinu. - A jak jsi ho donutil to říct? Nevzpomínám si. Přišlo to zničehonic, najednou.



A řekl to hrozně vášnivě. Řekl: „Samozřejmě potřebuješ zeleninu!“ Kousl jsem se do dlaně, abych se nezačal smát. Můj kamarád seděl vedle. A v přední části autobusu byl ostrý kus kovu. A protože to bylo tak vtipné… Jen pro připomenutí: „Zelenina!“ Můj kamarád ten kov viděl a záměrně do něj zabořil své koleno. Aby se přestal smát.



A pak mu z kolene začala stříkat krev. - Začíná to být komplikovaný příběh. - Řeknu vám další detail. Ta exkurze proběhla. Bylo to v Paříži. A když jsme se vrátili… Když jsme se vrátili do Calais, tak jsem mu řekl: „Včera večer jsme měli pasy všech dětí v hotelovém pokoji. Nezapomněl jsi na ně?“ Měl je totiž na starosti.



Stál tehdy před dětmi v autobusu a zařval: Ale ne, Scheisse! Museli jsme to řešit se správou přístavu, dostali jsme povolení jet a on se vrátil pro ty pasy. Můžu ještě jeden detail? Stáli jsme pod Eiffelovkou, možná tak hodinu, děti běhaly kolem, on přišel a řekl: „Musíme jít, máme zpoždění.“ A já na to: „Máme tu všechny děti?“ A on: „No jo, pravda.“ Otočil se a zařval: „Jsou tu všichni?“ Děti na něj koukly: „Jo.“ A on: „Tak jdeme.“ „Zelenina!“ Co myslíte, Lee?



- Podle mě je to pravda. - John říká pravda. Podle mě lže. Pane Gregu Daviesi, jste skvělý herec. No…



Tak co řeknete? - Co myslíte? - Nominovali mě na cenu BAFTA. To nás všechny. - Nepravda. - Dobře, řekneme tedy lež. Říkáte lež. Gregu, byla to pravda, nebo lež? Je to… pravda! Překlad: Xardass www.videacesky.cz - Pardon.



- Ano, byla to pravda.