David Eagleman je známý neurovědec, který se snaží za pomoci speciální vesty naučit hluché lidi porozumět řeci druhých. Jestli vás toto krátké video zaujalo a chtěli byste se dozvědět trochu více informací, určitě se podívejte na tuto přednášku na kanálu TED, která je tam s českými titulky.
Tímto se dostáváme ke konci přednášky neurovědce Davida Eaglemana, který bude v poslední části odpovídat na dotazy diváků. Dozvíte se například, jestli je možné léčit psychopaty nebo jestli počítačové hry podporují násilnické sklony.
Je tu předposlední část přednášky neurovědce Davida Eaglemana o dehumanizaci. Zabývat se tentokrát bude tím, jak je možné získané poznatky využít k tomu, aby násilí v budoucnu zabránilo. V poslední části bude Eagleman odpovídat na dotazy posluchačů.
V další části Eaglemanovy přednášky o dehumanizaci nás čekají přelomové psychologické experimenty. Konkrétně bude řeč o slavném pokusu Stanleyho Milgrama, kterým testoval poslušnost vůči autoritám, a stanfordském vězeňském experimentu Philipa Zimbarda. Přestože na sebe části tentokrát až tak nenavazují, opět jsem připojila kratší shrnutí předchozího dílu. Zaprvé jste slyšeli o pokusu Alberta Bandury, který v laboratoři studoval, jak se mění chování lidí vůči ostatním v závislosti na tom, co o nich slyší. Když výzkumník někoho označil za zvíře, zvýšila se úroveň šoků, které mu testované subjekty posílaly. Tania Singer udělala podobný pokus. Testovala, jak se na empatii lidí odrazí, když jejich spoluhráč při hře začne podvádět. Když tento švindlíř následně dostal elektrický šok, výše empatie se skutečně snížila. Jako poslední Eagleman mluvil o svém experimentu, ve kterém zkoumal, jak se empatie lidí liší, když vidí trpět členskou nebo cizí skupinu. Když lidi viděli, jak se injekční stříkačka zapíchla do ruky někoho, kdo patřil do cizí skupiny (např. někoho, kdo byl jiného vyznání), výše empatie opět klesla.
Je tu další část přednášky Davida Eaglemana o dehumanizaci, která se bude zabývat empatií, schopností vcítit se do ostatních.Protože na sebe jednotlivé části přednášky těsně navazují, rozhodla jsem se sepsat kratší shrnutí, abyste si trochu připomněli, o čem se mluvilo minule. V předchozí části nám Eagleman představil koncept členských a cizích skupin, do kterých se řadíme podle pocitu sounáležitosti. Členská skupina je taková skupina, do které člověk patří a se kterou se dokáže identifikovat. Jako další přišel na řadu syndrom E, mezi jehož příznaky patří schopnost opakovaně se dopouštět násilí a pocit nadšení při vykonávání těchto brutálních činů. Dochází při něm ke zkratu v oblastech mozku podílejících se na emocích. Lidé začnou jednat stejně jako psychopati, kterým tyto mozkové obvody chybí. Posledním bodem byl pokus, který zkoumal, jak mozek reaguje na fotky různých lidí. Když vidíme většinu lidí, dojde k aktivaci oblastí mozku spojených s emocemi. Když se ale díváme na někoho, kým opovrhujeme, tyto oblasti se vůbec nezapojí a reagují, jako bychom se dívali na pouhou věc. Mluvíme proto o dehumanizaci. To by bylo ke shrnutí vše. V příštím dílu se můžete těšit na přelomové pokusy, které otřásly světem psychologie. Uslyšíte například o stanfordském vězeňském experimentu nebo o slepé poslušnosti vůči autoritám.
Texaského neurovědce Davida Eaglemana jste u nás mohli vidět například v přednášce o tom, jak je svobodná vůle podmíněna fyziologií mozku. Tentokrát s ním ale zabrousíme do trochu temnějších vod. Čeká nás první část přednášky, ve které se zabývá schopností lidstva oprostit se od těch nejzákladnějších morálních pravidel a dopouštět se neskutečného násilí na druhých. Nikdo z nás si asi neumí představit, že by někdy dokázal chladnokrevně zabít nevinného člověka. Už od úsvitu dějin jsme ale byli svědky bezpočtu masakrů a, v nejhorším případě, genocid. Jak je tedy možné, že k podobným událostem mohlo dojít? Odpověď najdete v této zhruba hodinu dlouhé přednášce o dehumanizaci, která je rozdělena do šesti částí. V prvních dvou se dnes dozvíte, co je to syndrom E, a připomenete si dilema tramvaje, které jste mohli vidět v tomto videu o morální stránce vraždy.
Před několika měsíci jste u nás Davida Eaglemana mohli vidět v přednášce o fyziologii mozku. Tentokrát s tímto texaským neurovědcem ale zabrousíme spíše do filozofických vod. Ve videu vám totiž bude prezentovat svůj názor na spor mezi ateisty a věřícími a zároveň představí vlastní alternativu, posibilianismus, který pevně stojí na vědeckých základech. Mimo jiné pak například uslyšíte o Hubbleově ultra hlubokém poli nebo o náboženských přesvědčeních afrického království Bakuba. Eagleman svoje první slova napsal ve dvou letech a už ve dvanácti rodičům vysvětloval, co je to relativita. Jeho oblíbeným trikem bylo říct si o seznam náhodných předmětů a pak ho zpátky vyjmenovávat zpaměti, pozpátku, pokud si to jeho obecenstvo přálo. Jeho rekordem bylo 400 objektů. V současnosti působí na Baylor College of Medicine. Blíže se o jeho výzkumu si můžete přečíst v tomto vynikajícím článku amerického časopisu New Yorker. Dozvíte se v něm například o jeho studiu toho, proč ve vypjatých situacích čas vnímáme zpomaleně, nebo o jeho pokusu, při kterém zkoumal mozek mnoha známých bubeníků. Pozn.: - NPR je zkratka pro National Public Radio. - Discovery Institute je americká nezisková organizace, která usiluje o to, aby se kreacionismus začal vyučovat na školách. Tomuto názoru tvrdě odporuje evoluční biolog Richard Dawkins.
David Eagleman je neurovědec na Baylor College of Medicine v Texasu. Svůj výzkum lidského mozku využil k publikaci několika knih, z nichž u nás byly vydány tituly Inkognito a Suma. V následující přednášce se Eagleman zabývá tím, do jaké míry nás ovlivňuje fyziologie našeho mozku. Uvádí několik příkladů toho, jak zranění mozku vedlo ke změně lidské osobnosti, a ptá se na to, do jaké míry naše jednání ovládá vědomá část našeho mozku. Pozn.: Retributivismus je filosofický směr, podle kterého by se měly tresty zločinců odvíjet od závažnosti činu. Naproti tomu utilitaristé ukládají tresty tak, aby měly co nejlepší dopad na společnost (např. snížení kriminality).
