Překlad: Ninjer www.videacesky.cz Jen rychle - Nevím, kolik lidí o tom ví, ale v červnu jste v Minneapolis natáčel dokument o Princovi. Co jsem slyšel, tak nikdy nespatří světlo světa. Tak jestli byste o tom něco řekl. Chtěli jsme Princovu píseň do Jaye a Mlčenlivého Boba do scény, kdy se poprvé objeví Shannon Elizabeth. Chtěli jsme Most Beautiful Girl in the World.

Ale neodpovídal nám. A pak mi jednoho dne volala Princova kancelář, že se mnou chce mluvit. Si říkám: "No sakra, sám Král Drsňák?" Jsem jeho fanoušek. "Musím mu zavolat!" I já jsem občas zapálenej fanda. Tak mu volám... A oni odpověděli: "Prince tu momentálně není, ale chce s vámi mluvit, takže... zůstaňte na příjmu a my vám zavoláme." "Tak fajn..."

"Zazvoň." Tak čekám a čekám a asi za 15-20 minut někdo zavolá: "Je tam Kevin?" "U telefonu." "Tady Princova kancelář. Zavolá vám za 25 minut." "Super, nashle." Za 25 minut telefon: "Je tam Kevin?" "Jo." "Tady Trevor z Princovy kanceláře. Zavolá vám za 19 minut." Říkám si: "To je geniální."

To vypadá přesně naplánovaně - "19 minut". I když mi volají už potřetí. "Jenom se chci zeptat. Mám mu pak říkat 'Princi'? Pane umělče? Jak mu říkáte? Jacku?" "Zase si říká Prince." "Super." Pak mi zavolají: "Prince by vám rád večer zavolal domů. Dáte nám číslo?" "Jasně." Tak jim ho dám a doma: "Zavolá mi Prince. Všichni pryč od telefonu. Prince mi zavolá." Dítě si chce hrát: "Kšá, bude mi volat Prince."

Tak čekám a za chvíli volá Trevor: "Prince zavolá za 5 minut." "Jsem naprosto připravenej." Pak zazvoní telefon a uslyším jeho hlas: "Kevine?" A já: "Princi?" Protože tak se jmenuje. A on: "Jak se máš?" "Výborně. Jak ty?" "Dobrý. Dobrý." "Jsem tvůj velkej fanda." A on: "Nápodobně."

"Vážně?" "Jasně. Zvlášť Dogmatu. Chceš udělat něco společnýho?" "Jasně! Co?" Říkám si, že chce udělat muzikál. Ale nechce zrovna dělat muzikál. A začne povídat o Dogmatu. "Moc se mi Dogma líbilo. Skvělý poselství." Hrozně to chválí a když ho poslouchám, tak to nepřipomíná můj film. Něco jo. Říkal správný jména hrdinů. Ale pak začal s věcma, že jsem si říkal: "To jsem přece ve filmu neřekl, ne?"

"Moment, mrknu se..." Začne mluvit víc a víc o duchovnu, náboženství, víře. Po půlhodině bylo jasný, že Prince vážně miluje Ježíše. Vážně moc. V hudbě byl vždy jednou nohou v materiálnu a druhou v duchovnu. Má "Darling Nikki", ale zpívá i o Bohu. Ale jakoby se kyvadlo odklonilo velmi daleko od nemravností. Přímo k Synu Božímu. Myslel jsem, že můžu mluvit sprostě.

Ale to on nechce slyšet. V jednu chvíli říká: "Dám ti příklad." Protože on mi najednou káže. Říkám si: "Úplnej kazatel." Ale nic neříkám, protože je to Prince. "Dám ti příklad. V tvých filmech jsou sprostá slova." "Jo." "Dokážeš natočit film bez sprostých slov?" "Asi jo, ale proč se namáhat?" A on řekl: "A chápeš, že sprostá slova můžou někoho urazit?" "Jo." "A chceš je urážet?" "Ne."

"Ale i tak je používáš." "Jo." "Tak tě dáme sem." "Kam?" Neviděl jsem ho, ale nejspíš někam ukázal. A chci vědět kam, ale to neřekne. A začne víst tajemný řeči. Jako: "Kevine, pokud velký had porodí háďátko, v co háďátko vyroste?" "Ve velkýho hada?" "Správně. A ten had porodí háďátko, v co háďátko vyroste?" "Ve velkýho hada."

A on: "Přesně tak. Musíš znát svého otce." A já... Netuším, co to znamená. "Jasný, chápu." Ale on: "Tak jdeš do toho?" A já: "Jasně. O co že jde?" "Připravuju událost Oslava, kde předvedu své nové album pro pár fanoušků Přijdou do Paisley Parku a tam budou poslouchat to album. A bude zábava.

Chci o tom natočit film a vzít ho do Cannes." "Vážně? Něco jako koncertní film?" "Něco takového, ale chci tam mít odvážný věci. Třeba dát velký nápis: 'Ježíš je Boží syn' a konfrontovat je tím." "Něco takovýho už jsem natočil." Neřeknu nahlas, protože je to Prince. "To je kurva odvážný!" "Co jsem říkal o sprostých slovech?" "Jo jo..." "Máš na to čas?"

"Jo, jasně." "Tak ti pak zavolám a dám vědět." Zavěsím a říkám si paráda a jdu o tom všem říct. A Mosier říká: "Zeptal ses na ten song pro film?" "Sakra, já zapomněl. Jakej je postup? Můžu mu teď jen tak zavolat? Jsme přátelé?" "Jo, mohl by ses zeptat." Tak mu druhý den volám: "Ahoj Princi, tady Kevin. Poslyš... Těším se na ten náš film, ale teď natáčíme film Jay a Mlčenlivej Bob vrací úder. Jsou v něm postavy z Dogmatu.

Potřeboval bych v něm použít tvou píseň Most Beautiful Girl in the World. Dát ji do jedné scény..." A on odpoví: "Ne." Já na to: "Ne...?" "Musím odmítnout. Můžeš použít Time." Má na ni práva. "Ale tamtu ne." "Tak dobře... Ahoj." Zvláštní. Volá mi: "Natočíš pro mě dokument?" A já: "Jo!" A já: "Můžu použít tvou píseň?"

"Ne!" Myslel jsem, že si lidi navzájem pomáhaj. Ale nic neříkám, protože je to Prince... Mám tam jet, ale zrovna stříhám film, blíží se uzávěrka, mám toho fůru... To poslední, co bych měl udělat, je jet do Minnesoty. Ale říkám si: "Kašlu na to, je to životní příležitost a je to Prince." Tak se ženou letíme do Minnesoty, do Paisley Parku, kde se setkám s jeho skvělou producentkou Stephanie. A ona říká: "Zrovna je na pódiu, ale přivedu ho, ať si promluvíte."

"Super." Jdu tam a on sedí na pódiu a je malinkej. Na pódiu vypadá velký, ale je fakt malej. Ale je vyfiklej. Má na sobě hadry, který vypadaj, že je spíchli před 2 minutama. Jako by hrál ve hře od Shakespeara. Není oblečený hezky jako já. A má na sobě boty s podpatkama. Čehož si hned všimnu. "Má volno, ale má podpatky." Myslel jsem si, že doma nosí tenisky nebo tak.

Přijde za mnou a začnem si povídat. O jeho neshodách s hudebním průmyslem. A člověk ho nestíhá sledovat, skáče od jednoho tématu k druhýmu. A já: "Jo. Jo. Co to říká? Co? Jasně." A v jednu chvíli říká: "Každý si může nahrát píseň." "Vážně?" "To se stalo Chace Khan. Whitney Houston nahrála I'm Every Woman. To Chaka nechce. Chaka se zlobí." "Chaka se zlobí?" "Chaka zuří."

Tak tam přemýšlím, co mám dělat s rozzlobenou Chakou. A on: "Chci, abys natočil reakce lidí na album. Jak si ho poslechnou a jak o něm mluví. A chci mluvit o náboženství a o rasách a o hudebním průmyslu a rádiu. Do konce týdne chci změnit svět." A já na to: "Zrovna dodělávám film o prdění a sexu. Nedokážu zachránit ani svý spodky, natož svět. Já to ne...

Ne... Tak dobře."