Večer s Kevinem Smithem – 16. část

Překlad: Ninjer www.videacesky.cz "Fajn, tak se uvidíme ráno." A odejde. Podívám se na Stephanie: "Můžem si venku promluvit?" "Jasně." "Já tohle nezvládnu! Nedokážu změnit svět. Chce dokument. Viděla jsi nějaký můj film? Netočím dokumenty. Dokumenty točí lidi, co mají nápad a pozorují ho skrz sebe, mluví s lidmi, protože jsou do toho zapálení. On do toho zapálený je, ale já ne.

'Chaka se zlobí'. Promiň... Nic s tím neudělám." "Fajn, uklidni se. Co bys dokázal natočit?" "Pokud chce Prince film o chlápcích, co se poflakují v obchoďáku, tak jsem váš člověk. Ale dokument nezvládnu." "Dobře, ale vážně tě chce." "Ale-ale to nechápu. Ne-nehodím se na to. Proč mu to nevysvětlíš? Sbalím se a půjdu. Vrátím se do L.A., nic ve zlým, a ty mu to vysvětlíš."

A ona: "Víš, s Princem je to takhle. Už s ním pracuji několik let a nemůžu za ním jít s tím, že to nenatočíš." "Proč ne?" "Protože Prince nevnímá věci tak, jako my." "Jak to myslíš?" "No... Prince už nějakou dobu žije v Princo-světě." Říká: "Pravidelně za námi Prince chodí a říká věci jako: 'V Minnesotě jsou 3 hodiny ráno.

Potřebuju velblouda. Sežeň ho.' A pak se mu snažíme vysvětlit: 'Princi, jsou tři hodiny ráno v Minnesotě. Je leden. A chceš velblouda. To není fyzicky ani psychicky možné.' A Prince řekne: 'Proč?'" Já na to: "To dělá debila?" "Ne, on není zlomyslný. Nechápe, proč nemůže dostat, co chce. Proč se nesplní požadavek velblouda ve 3 hodiny ráno v Minnesotě."

"To není můj problém. Nezvládnu, co po mně chce. Šílím z toho." "Pomohl bys mi, kdybys mu to šel říct sám." "Tak fajn. Někdo mu to musí říct. Pochopí to." Tak jdu za ním, on sejde z pódia: "Co se děje?" "Eh... Jak to chceš natočit?" "Jak chceš ty." "Nevím, jestli to můžu natočit. Jako dokument by to mělo jít od tebe, já bych byl jako pátý kolo u vozu.

Máš svý lidi, máš svůj nápad a já bych tam dělal co? Nemám tu co na práci." "Ty mě budeš reprezentovat, nebudu mít čas, tak musíš předávat mé poselství." "Hele, jestli mám předávat poselství písně Let's Go Crazy: 'Pojď to rozjet, budem klouzat po fialovým banánu, dokud nás neuklidí do auta', tak to zmáknu. To album mám naposlouchaný. Ale pokud chceš, abych mluvil o Ježíšovi, to už jsem dělal.

A hrozili mi smrtí. Tak se mi do toho moc nechce." "Ty to zvládneš, věřím ti." A odejde. A já si říkám: "Ježiši, já točím dokument. Vůbec nevím, jak na to." Druhý den přijdu a natáčíme v atriu. Všichni sedí a poslouchají album v dalších částech Paisley Parku. Přivedou je do toho atria s vysokým stropem a je tam klec s holuby. Sedíte tam a posloucháte, jak to zní, když holubice pláčou. Protože nezavřou zobák.

Lidi přicházejí a já tam jsem se dvěma kameramany s vybavením. Přicházejí a asi 20 % lidí udělá... "Mlčenlivej Bob!" Já byl ten poslední, koho by tam čekali. "Co tam dělá Mlčenlivej Bob? Je fanoušek? A co ty kamery? Co se to děje?" A já si říkám: "Ani já nevím, co se to děje." Usadím je a: "Budeme si teď povídat o tom..." Nepředstavuju se, že jsem Kevin Smith...

Prostě: "Budeme mluvit o tom, co jsme slyšeli, a uvidíme, kam nás to zavede..." Všichni chtěli mluvit o náboženství. Album je totiž o něm, je koncipované jako jeden příběh. Velmi nasáklé vírou a duchovnem. Někteří se začali rozpalovat. Někdo říkal: "Jeho nejlepší dílo. To, co naznačil v Lovesexy. Další úroveň Prince. Mám rád jeho tříminutový hity, ale tohle je úžasné."

A někdo jiný řekl: "Všichni víme, že je Prince jehovista..." A já si říkám: "Prince je jehovista? Odkdy?" Protože mi ani jednou necpal Strážnou věž. A on říká: "Vytisknul jsem si z internetu něco o jehovistech a Prince by si to měl přečíst. Podvedli ho. Bla bla bla..." A já: "Dobře. A co si myslí ostatní?" Snažím se to vést, jak Prince chtěl, ale všichni mluví o náboženství. Někoho rozběsní, že jde o překlad Bible, takže řád věcí je: Bůh, muži, ženy, děti, zvířata.

Takže ženy v publiku: "Tohle pořadí se mi teda nelíbí. Nepotřebuju muže..." A já se to snažím uklidňovat. Někdo za mnou přijde zezadu a pošeptá mi do ucha: "Prince chce, abyste už přestali o náboženství." A já: "Pokračujte... Jak to myslí? Oni to chtějí.

A kde je?" "Není tu." "Tak jak o tom teda ví?" "Prostě si přeje, abyste s tím přestali. Ví o tom." "A jak mám změnit téma? 'Hej, máte rádi koláče?' Slyšeli album o náboženství, tak o něm chtějí mluvit. Co k tomu říct? Pokud to chce nějak změnit, tak ať sem dotáhne svůj zadek." "Dobře, jen vás informuju." Takže oni mluví a já se rozhlížím kolem. A v atriu je cedule: "Atrium: přestavěno v 19..."

A u ní je informační štítek: "Jako ve všech místnostech i zde je nahrávací zařízení, aby Prince mohl nahrávat kdekoliv." Což znamená, že když Prince sedí na hajzlu a chce napsat Raspberry Beret, tak může a rovnou to i nahrát a přitom srát. Všechny místnosti mají nahrávací zařízení. Říkám si: "To je zajímavý..." Není divu, že mě slyšel.

Každá místnost je napíchnutá. Říkám si: "Slyšel, když jsem řekl, ať sem dotáhne svůj zadek?" A možná slyšel, protože vedu rozhovor a v tom uvidím, jak se zjeví Prince... Ne ze vzduchoprázdna, ale najednou je tam. "Sakra, jde mě sem přede všema seřvat. Kašlu na to, zapojím ho: A co si myslíte vy?" Lidi se otočí, poznají ho, zatleskají a on si k nám sedne. Poslouchá, nechá mě víst diskuzi a pak se začne připojovat. Pokud znáte Prince, tak je takový tichý, samotářský, drží se od lidí.

Ale tady se zapojuje, je aktivní a já začnu ustupovat pryč. Zezadu to sleduju. Jsem rád, že jim Prince povídá o duchovnu a o tom, jak je dnes rádio na prd. Nikdo nevlastní vzduch, tak proč nemůžou hrát věci, který chce. Mluví o všem. A já si říkám: "Tohle je paráda. Na to bych se podíval. Jak se někdo hroutí před lidmi." Ale takový film asi nechce.