Jmenuju se Abe Mohammedian a mám otázku na vás a Scotta Mosiera. Jak jste se seznámili a jak vypadala vaše spolupráce? Já a Mosier... Chodil jsem na Vancouver Film School, protože tam byl rychloprogram. Osm měsíců za devět tisíc. A pak vám dali diplom, že jste dokončili tento studijní program. Což je stejně užitečné jako váš diplom. Uvidíte. Byl jsem tam 4 měsíce a pak odešel a vrátil se do Jersey. Protože jsem chtěl praxi a oni říkali, že jasně, praxe, žádná teorie.

A pak jsme 2-3 měsíce probírali teorii. Nepotřebuju poslouchat nějakýho Kanaďana, co chtěl Demme říct Mlčením jehňátek. Chvilku jsem tam byl a seznámil se tam s Mosierem. První den ve škole... Byla to jedna třída o 25 lidech... A všechny hodiny byly společný. A každý 4 měsíce přibrali nový lidi. A když jsem viděl Mosiera, tak si říkám: "Hele ho, hezounka." Protože vypadal jak z Beverly Hills. Jak Luke Perry. Na sobě koženou bundu jako nějaký motorkář.

Ale pohlednej. Se srdcem ze zlata. Máma mu zemřela. Nikdo mu nerozumí. Do konce série bude chodit s Brendou. To byl můj první dojem z Mosiera. A Mosierův první dojem byl: "To je ale nafoukanej kokot." Takže jsme spolu nejdřív nemluvili, ale dělali jsme pak na jednom projektu a ukázalo se, že máme podobný smysl pro humor. Říkali jsme, že nazveme svou produkční společnost "Post Party At Spago's" a jenom my dva jsme ten vtip chápali.

Tak s ním chci kámošit, protože chápe mý mizerný narážky. A tak jsme spolu častějc byli. Pak jsem mu ale řek, že padám, protože když vypadnu do 4 měsíců, tak mi zbyde pět tisíc. A ty dám na film. A že půjdu domů psát scénář, ale on chtěl zůstat kvůli rodičům. Já na rodiče kašlal. Oni řekli: "My víme, že jsi nula." "Nevadí, když to vzdáš."

Řekl jsem mu, že jdu domů psát a ať píše i on a ten, kdo bude mít hotovo dřív, pomůže tomu druhýmu. Když stihne dřív on, pojedu do Vancouveru, když já, přijede on. A já dokončil Clerks jako první, tak přijel on, a tak nějak spadnul do role producenta. Do filmový školy nikdo nejde s: "Chci produkovat!" Každý chce být filmařem. Já mám práci snů. Já třeba napíšu: "Jay a Mlčenlivej Bob vrazí do zdi." Ha ha ha. A pak to dám jemu: "Vymysli to."

A on: "Fajn, bude to stát tolik a budem muset najmout toho..." Takže on má těžkou práci. Zvlášť u Hledá se Amy mu skoro explodovala hlava, protože jsme ji chtěli udělat za 250 000 dolarů. Původně jsme ji chtěli udělat za 3 miliony. Flákače jsme natočili za 6 milionů. Předtím Clerks za 28 000. A pak jsme říkali, že zase snížíme na rozumný rozpočet 3 milionů. Ale dali jsme scénář Miramaxu a jim se to líbilo a koho že chci obsadit. "Napsal jsem to pro Bena Afflecka, Jasona Leeho a Joey Lauren Adamsovou."

A manažér Miramaxu na to: "Ne, to nepůjde, my tam chceme celebrity. Napadli nás Drew Barrymore, Jon Stewart a David Schwimmer." Já na to: "P-proč? Jak vás napadla tahle sestava? To jste teď náhodně vymyslel?" Ale měli s nimi zrovna smlouvy. "Ne, to nechci. Napsal jsem to pro svý lidi." A on řekl něco, na co nezapomenu: "Točení filmů není o tom pracovat s přáteli." Já na to: "Vážně?"

Proto jsem to chtěl vůbec dělat. Tak jsem šel za ředitelem Harveym Weinsteinem. "Vy chcete film za 3 miliony s celebritami." Já chci použít svý lidi. Co takhle nás nechat natočit film tak za 200 000 dolarů. A pak ho buď vezmete, nebo ho vezmeme jinam. Neměli jsme s nimi dlouhodobou smlouvu. A on řek: "200 000? Dám ti 250 000." A já říkám: "Páni, to je vážně velkorysý.

Super." Jdu za Mosierem: "Weinstein nám dal peníze na film." "No nekecej." "Dal mi ještě víc, než jsem chtěl." A Mosier na to: "Tak to je paráda. Vyjednávání ti fakt jde." "Jaký máme rozpočet?" "250 000!" A Mosier udělal... Mozek mu vystřelil. "250 000? Ses zcvoknul?" "Za to film nenatočíme." "Ale už jsme ho natočili za 28 tisíc." "To je stěží film.

Tady je to komplikovanější. Jak to uděláme?" "Nevím, ty to vymyslíš. Zavolám Benovi a Jasonovi tu dobrou zprávu." "Panebože." Takže strávil většinu natáčení spaním v kanceláři pod stolem, přemýšlením co s penězmi, jak to všechno za pakatel obstarat. Málem to Mosiera zabilo. A já si toho ani nevšiml, moje práce je pořád stejná, ať je jakýkoliv rozpočet.

Napíšu to, secvičím to s herci. A doufám, že to zahrají na kameru tak, jak jsem si to představoval při psaní. Ne-li líp. Takže u mě je to stejný, ale Mosierova práce je ovlivněná rozpočtem. Poslední byl za 20 milionů dolarů. Jay a Mlčenlivej Bob vrací úder. A byl šťastnej jak prase v žitě. Přišel jsem: "Tady je problém."

"Nevadí, naházím na to prachy." Problém vyřešen. Ale předtím to bylo: "Máme problém." "Není moje vina. Tys chtěl 200 tisíc, blbče." Takže u něj je to o rozpočtu. U Dogmy to bylo taky drsný, protože jsme měli 10 milionů a chtělo to víc. A taky bylo šílený se potýkat s lidmi, co přicházeli a odcházeli, protože dostávali něco, co je jako minimální mzda u filmu.

Tak jsme jim museli dovolit si odskočit točit jiný filmy. To bylo pro něj hrozný. Ale ten poslední si asi užil. Říká: "Rád s tebou dělám filmy, ale nesnáším, s čím se musím potýkat. Nerad řeším ty lidi." Já na to: "Fajn, tak můžeme natočit něco s maňáskama." Ale on se maňásků bojí. Takže byl v takovým stavu, že si koupil karavan Volkswagen.

A vy Mosiera neznáte, tak to tolik nevyzní... On si nekupuje nic extravagantního. Žije skoro jako mnich. Jednou jsem přišel a uviděl jsem ten vymakanej karavan. A říkám: "Čí je tenhle krám?" A on: "To je moje." "Fakt? Proč sis to koupil?" "Nevím. 38 000 dolarů. Řek jsem si, že místo chození budu jezdit."

A ukazuje: "Tady je dřez a vařič a vzadu sprcha, kdybych se chtěl osprchnout. A vrch se dá odklopit. A pak je dvoupostel tady a dvoupostel tady. Takže já a Monica můžem spát nahoře a ty a Jen pod náma." A já: "Jo, to zní skvěle." Takže je v takovým zvláštním hnutí mysli "Mám karavan a nevím, jestli chci dál dělat filmy pro Miramax." Pokud to dává smysl. Měli bysme mu zavolat.

Zavolej Benovi! Nejdřív Mosierovi. Věřte mi, že bych radši jen volal ostatním. Jen držel mobil u mikrofonu. Ahoj Monico. Je tam Scotty? Fajn. Čus, jak to jde? Jsem na pódiu v Kent State.

Napočítám do tří, dám tě k mikrofonu a popiš jim ve 20 vteřinách svůj karavan. Jo, čím je vybavenej. Na tři tě dám k mikrofonu. 1, 2, 3... Má ledničku, vařič, dřez... Můžou v něm spát 4 lidí. Vysouvací střecha. Jede na propanu, tak můžu zapnout termostat kvůli teplu. Trochu si zašpásovat.

- Ještě něco? - To bude asi všechno. No tak, mně jsi o tom úplně básnil. Eh... To bude asi všechno. Kolik tě to stálo? Stálo to někde mezi 35 a 45 tisíci. Okradli tě! Už dlouho makám.

Fajn. Jaká barva? Béžový? Ne, bílý. To je krása! Někdo křičel, že je to krása. Fajn, to bude vše. Měj se. Zdravím, jsem Shawn Johnson. Využíváte při psaní své osobní zážitky? Jo, jednou jsme s kámošem utíkali před gumovým hovno-monstrem. Chytráku.

A vkradli jsme se do studia Miramaxu... A dostali se na natáčení Dobrý Will Hunting 2. Ne. Většinou ne. Protože realita bývá nudná. Proto píšu takový dialogy. Lidi říkají: "To zní, jako bys přepsal rozhovor svých přátel. Zní to přirozeně." Ale ne. Mí rozhovory s kámošema bývají stejný jako vaše rozhovory. "Cos dělal včera večer?"

"Zašukal si." "Super." Několikaslabičný řeči jeskynních mužů. Ale někde jsem četl, že scenárista tvoří svůj dokonalý svět. Můj svět je s dlouhými rozhovory o zajímavých věcech. Rozebírá se popkultura. A všichni mají monology. Takže ne. Jsou tam aspekty mýho života. Pracoval jsem v Quick Stopu a RST. A to je vše. Lidi kontrolovali datum spotřeby u mlíka.

Ale ne jako ta paní ve filmu. Kterou hrála moje máma. A kontrolovali si vajíčka u pokladny. To mě štvalo. Před vámi je přepočítali, jako kdybych byl vzadu s kladívkem a... "Jedno rozbiju a nikdy se to nedoví." Ale tu věc člověk vezme a znásobí, aby byla zajímavá. Protože kdyby bylo Hledám se Amy reálné, bylo by to o tom, že mě štvalo, že moje tehdejší přítelkyně byla na Bali a já ne. - Ne moc zajímavý.

- Ne. Tak si říkám, že by její kluk měl navrhnout, aby se vyspala s jeho kámošem... Aby to bylo zajímavější. Protože tohle se mi nestává. Nikdy jsem Mosierovi neřek: "Měli bysme vojet mou holku." On: "Máme problém s rozpočtem." "Já vím, musíme vojet mou holku." "Nevím, jestli to pomůže, ale dobře..." Takže člověk přehání. Ale občas tam je pravdivý základ. U Hledám se Amy jsem byl jako Holden.

Byl jsem nejistý ohledně minulosti mé holky. To už je za mnou. Je mi 31. Teď jsem nejistý ohledně hrobu. Je mi jedno, kdo vojel koho, hlavně nechci zemřít. Překlad: Ninjer www.videacesky.cz