Thumbnail play icon

Co je současnost?Veritasium

Přidat do sledovaných sérií 81
92 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:94
Počet zobrazení:5 151

Současnost je to, co všichni známe – každý moment, který zrovna prožíváme. Nebo to není tak jednoduché a současnost v sobě skrývá něco víc?

Přepis titulků

Na Světové výstavě v roce 1939 v New Yorku byl nejnovější technologií televizní přenos. Roosevelt byl první prezident, který k občanům mluvil v televizi. Ale v předcházejících letech inženýři pracovali na jednom technickém problému. Jak zajistit, aby zvuk s videem byly perfektně synchronizované? Bez toho by slova neseděla k pohybu rtů, což by bylo diváky rozptylovalo.

Tak jak to udělali? Vlastně to neudělali. Místo toho zjistili něco zvláštního. Neumíme dobře rozpoznat, zda jsou zvuk a video synchronizované. Například zvuk tohoto monologu jsem zpozdil o desetinu vteřiny. Všimli jste si? Zatleskám, ať to je lépe poznat. Inženýři si také všimli, že naše vnímání není symetrické.

Nevšimneme si zvuku zpožděného o 125 milisekund, ale poznáme, když zvuk předbíhá o více než 45 milisekund. Ukážu vám, proč to tak je. Tady dribluji, zatímco jdu od kamery. Zvuk a obraz míče sedí dokonale. Ale jak jdu dál, víte, že se zvuk zpozdí, protože mu trvá déle dosáhnout ke kameře.

Ale zvuk se pořád zdá stejný. Je to kvůli tomu, že váš mozek nezpracovává každý okamžik odděleně. Spíš organizuje krátké intervaly, aby dávaly smysl. V tomto případě si mozek spojí zvuk s obrazem míče. Alespoň do určité míry. Když jsem dál než 30 m, zvuk se zpozdí o více než 100 milisekund a mozek už si nespojí informace přicházející z očí a uší.

Pustím vám opravdový zvuk odrazu spolu se zvukem nahrávky kamery. To vysvětluje, proč se zvuk může zpozdit spíše než předcházet. Představte si, že koukáte na basket. Protože jste daleko, zvuk je zpožděný. Váš mozek to zvládne, ale kdyby zvuk něčemu předcházel, bylo by to podivné.

Protože to by se v přírodě nikdy nestalo. Proto jsou pokyny pro přijatelné odchylky zvuku a videa daleko velkorysejší vůči zpožděnému zvuku, ne videu. Naše mozky umí spojit zvuk s předcházejícím zrakovým vjemem. Můžeme tuto synchronizační vlastnost zneužít a dojít ke zvláštním výsledkům. Vytvořili jsme program, který při stisku mezerníku rozsvítí světlo.

Ale ne okamžitě. Mezi stiskem tlačítka a světlem je zpozdění 80 milisekund. Ve studii, kdy účastnící pracovali s podobným programem, si mysleli, že se světlo rozsvítilo ihned. Stejně jako náš mozek synchronizuje zvuk a obraz míče. Zmáčkni mezerník a začneš. Tohle je jen část, kde uvidíš, co to dělá.

Ale co se stane, když zpoždění odstraníte? Ten poslední se rozsvítil, aniž bych něco zmáčkl. - A stejně se rozsvítil? - Jo. Někteří byli přesvědčeni, že se světlo rozsvítilo před stiskem tlačítka. Mysleli si, že světlo rozsvítilo něco jiného. I když to udělali sami. Je to pozoruhodné, protože kauzalita, neboli že jedna věc vede k druhé, je základ našeho chápání světa.

Jak jinak víme, kdo vystřelil jako první? Děti kauzalitu chápou už od 8 měsíců. Když vidí rodiče natahovat hrací skříňku a hudba se zastaví, dítě se dotkne jejich ruky, ať ji znova zapnou. K vnímání kauzality jsme uzpůsobeni.

Ale i tento základ našich mozků lze poplést. Větší vhled nám do toho dá efekt opožděného záblesku. Koukejte se na červený čtverec a pamatujte si, co vidíte, když uvidíte záblesk. Kde byl při záblesku kruh? Většina lidí ho vidí v horní polovině kruhu. Ale doopravdy byl záblesk přímo uprostřed kruhu. Naše vnímání se zdá být zpožděné.

Vědci si to vysvětlili tím, že mozek očekával pohyb. Záblesk vidíte za kruhem, protože váš mozek předvídá, kde kruh bude, ne kde při záblesku doopravdy je. Aby to David Eagleman a jeho tým otestovali, upravili experiment, aby kruh při záblesku otočil směr pohybu. Co jste viděli teď? Kdyby mozek předvídal pohyb kruhu, měli byste vidět to samé jako minule, záblesk na horní straně kruhu.

Ale většina lidí ho vidí na spodní straně. Jak je to možné? Vzhledem k tomu, že až do záblesku byly oba případy stejné? Kdyby mozek předvídal pohyb, museli bychom předem vědět, že se kruh otočí směr pohybu.

A to se zdá nemožné. Takže druhá hypotéza byla, že pozice záblesku závisí na tom, co se stane po něm. Mezi zábleskem a jeho vnímáním je zpoždění, a co se stane během toho zpoždění, je zahrnuto do vnímání samotné události. To je strašně neintuitivní a zpochybňuje to vnímání kauzality.

Tyto iluze fungují ze stejného důvodu. Současnost nevnímáme jako jeden moment, ale jako krátký interval, který trvá asi desetinu vteřiny. Během toho času mozek pracuje a rozostří vnímání času a přehází kauzalitu. Tomuto intervalu se říká zdánlivá současnost.

Termín vyslovený Robertem Kelleym v roce 1882. Řekl: "Všechny noty v taktu písně zdánlivě zní v současnosti. Všechny změny pozice meteoru jsou zdánlivě obsaženy v současnosti. Současnost je ale součástí nedávné minulosti, mylně pojmenovaný jako čas mezi minulostí a budoucností. Ať se jmenuje zdánlivá současnost." Proč čas vnímáme tak iluzorně?

Zdá se nám, že žijeme v každém momentu, přitom zažíváme krátký časový interval. Myslím si, že to není proto, aby mozek synchronizoval zvuk s obrazem, nebo abychom mohli pohodlně sledovat filmy. Ale proto, že naše mozky potřebují několik momentů, aby jim svět dával smysl. Stejně jako nemůžete číst po písmenech, svět vám nebude dávat smysl a nemůžete tvořit vzpomínky v každém momentu.

Takže žijeme ve zdánlivé současnosti, v iluzi, že každý moment vidíme tak, jak se opravdu děje. Překlad: Šaman Bobo www.videačesky.cz

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Hodně zajímavá tématika. Sice video pokrývá jenom část, ale ukázka přes experimenty mi přijde super. Dokonce mě Derek přesvědčil abych si stáhl tu audio knihu (no když už je zadarmo :D ).
Doufám že se Veritasium ještě k téhle tématice vrátí z trochu jiných úhlů pohledu.

12

Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK