Zpět na seznamWendover Productions4.7 (17 hodnocení)
XardassPublikováno: 6 let
Načítám přehrávač...
Avengers a logistika během natáčení
12:53
7.8K zhlédnutí
Avengers: Endgame je aktuálně nejvýdělečnější snímek všech dob. A také jeden z nejdražších filmů všech dob. Spousta těch peněz nejde jen hercům, kameramanům, režisérům a dalším známým rolím, ale také lidem, kteří se starají o logistiku věci. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak něco takového u takto obří produkce funguje? Kanál Wendover Productions nám to detailně osvětlí.
Toto video vzniklo
díky CuriosityStreamu. Přes registrační odkaz v popisku
získáte přístup i k Nebule, streamovací platformě,
jejíž je Wendover součástí. Na konci závěrečných titulků filmu,
dlouho poté, co ostatní odešli ze sálu, se dostanete ke jménům lidí,
kteří nenapsali scénář, nehráli postavy
a nestarali se o kamery, ale byli důležitou součástí
úspěchu daného filmu. Někteří se ani nestarali
o natáčení samotné, ale starali se o nasycení, ubytování
a převoz těch, kteří ano.
Je samozřejmě náročné
natočit dokonalý příběh, ale další náročnou výzvou,
která roste s rostoucím rozpočtem, je logistika. Většina filmů natáčí spoustu scén
ve studiu s pomocí kulis, greenscreenu a dalších věcí,
co nahradí danou lokaci. Ale i tak se často natáčí
v lokacích po celém světě. Natáčení na místě
je velice komplexní, několikaměsíční
až několikaletý proces, který většinou začíná
u jednoho člověka.
Lokačního scouta. Ukážeme si to na příkladu aktuálně
finančně nejúspěšnějšího filmu všech dob. Avengers: Endgame. Jako film s jedním z nejvyšších rozpočtů
vůbec měl vlastní lokační tým, který zaštiťoval většinu
potřeb spojených s lokacemi. U menších filmů
fungují lokační scouti odděleně a jen dočasně pracují
pro produkci daného filmu.
Dělají to, že vezmou přání
scenáristy nebo režiséra daného filmu a co nejlépe se je pokusí splnit. Pokud má scout najít
prosluněnou, zanedbanou ulici v malém pobřežním
městě ve Středozemí, pokusí se takovou lokaci najít, ale nemusí být
prosluněná, zanedbaná, pobřežní, ve Středozemí,
ani to nemusí být malé město.
Něco se napraví v postprodukci,
něco nahradí dekorace a něco se ve filmu vůbec neukáže. Je mnoho důvodů, proč využít
místo zobrazované lokace nějakou jinou. Cena, čas, praktičnost,
dostupnost, byrokracie, logistika, dokonce i drobnosti jako počasí,
osvětlení, hluk a podobně. Film odehrávající se
v Grónsku se může točit na Islandu – je snazší se tam dostat,
má lepší infrastrukturu a je tam větší a možná
zkušenější místní pracovní síla.
A film odehrávající se v Antarktidě se ze stejných důvodů
může natáčet v Grónsku. Jakmile lokační scout
najde vhodnou lokaci, musí zajistit,
že se tam dá natáčet. Pokud je to soukromý pozemek, musí najít majitele a domluvit se
s ním, což nebývá snadné. Případně se dohodnout s místní
samosprávou, což také nebývá snadné. V případě Endgame nějaký
lokační scout našel lokaci, která měla sloužit
jako Nový Asgard – rybářská vesnice a Thorův domov.
Pro tyto potřeby vybrali
skotskou vesničku St. Abbs. Je několik důvodů,
proč to byla dobrá volba. Je v zemi s rostoucím
filmovým průmyslem, který vláda podporuje,
takže bylo snadné sehnat povolení. Vesnice byla také tak malá,
že ji v podstatě celou mohli zabrat. A navíc je
celkem blízko Edinburghu.
Blízkost k Edinburghu
měla dva důležité důsledky. Zaprvé to znamenalo
blízkost velkého města, které pojalo velkou produkci, a navíc se
pro předchozí film, Infinity War, v Edinburghu několik měsíců
natáčely složité akční scény. Oba filmy se natáčely
hned po sobě, někdy i zároveň, takže se produkce mohla
na pár dní přesunout z Edinburghu do St.
Abbs, místo aby se
přesouvali do jiné země, kde by natáčeli
scény v Novém Asgardu. Lokační scouti většinou
režisérovi nabídnou několik možností, kde by se mohlo natáčet. V případě Nového Asgardu
určitě existovalo více možností, než se rozhodli pro St. Abbs. Jakmile je lokace vybrána, přebírá práci tzv.
lokační manažer. Někdy je lokační scout
a lokační manažer tentýž člověk, občas jsou to různí lidé,
ale vždy to jsou dvě různé role. Lokační manažer má na starost legální a logistické výzvy
spojené s natáčením, které následují po výběru lokace. Jednou z hlavních výzev je získání
povolení k natáčení od místních samospráv. V mnoha městech,
státech, regionech a zemích je poptávka po natáčení vysoká, a tak mají vlastní úřady
určené k propagaci a organizaci natáčení
na jejich území.
Například v New Yorku má úřad pro film,
divadlo a vysílání tuto roli na starosti
a vydává povolení. Podobné úřady musí
udržovat určitou rovnováhu – podporovat filmový průmysl,
což může mít ekonomické výhody, a zároveň sloužit svým občanům.
Natáčení především velkých snímků
zatěžuje místní obyvatele a každá vláda,
která chce zůstat populární, chce tuto zátěž ukočírovat. Za tímto účelem má úřad New Yorku
proměnlivý pořadník míst, kde je zakázáno natáčet, protože
se tam v poslední době moc natáčelo. Díky tomu obyvatelé i nejoblíbenějších
míst nebudou příliš obtěžováni. Získání povolení k natáčení na místech,
kde se tolik nenatáčí, může být náročné, protože to vyžaduje
na míru šitou dohodu.
A to je jen špička ledovce toho,
co musí lokační manažer udělat. Další komplikací může být
snaha dostat vybavení na místo, zvláště pokud je
toto místo v jiné zemi, než kde sídlí produkční společnost. Když Avengers
přišli natáčet do Skotska, potřebovali stejné kamery
a vybavení jako v USA, aby byla kvalita
filmu konzistentní. U takto velkých
produkcí to znamená, že s sebou musí do cizí země přivézt
vybavení za stovky tisíc dolarů.
Potíž je obvykle v tom, že když do země přivážíte
zboží z nějaké cizí země, musíte za ně zaplatit
dovozní clo. Když se jednotlivec
do země dostane skrze letiště, může s sebou obvykle bezcelně
přivézt věci určené k osobní spotřebě, ale když cestujete za prací
jako produkční společnost, tak přivézt vybavení do země
a nechat ho tam, třeba kdyby tam zakládali studio, by znamenalo,
že je potřeba zaplatit clo.
Avengers pravděpodobně
cestovali s vybavením za statisíce až miliony dolarů, takže 20% clo by mělo
velké finanční důsledky. Tomu celému
se ale dá samozřejmě vyhnout. První možností je
zařídit si karnet ATA. V podstatě je to
takový pas pro zboží.
Za poplatek a kauci si za pomoci
tohoto dokumentu můžete do mnoha zemí dočasně dovézt zboží,
aniž byste museli platit daně. Tyto dokumenty jsou však složité,
protože nejsou flexibilní, musíte v nich uvést
data a destinace cesty a také seznam veškerého vybavení,
včetně sériových čísel. Protože kauce se odvíjí od ceny zboží,
tak se v tom dočasně utopí dost peněz. Další možností je pronajmout si
vybavení v zemi, kde se natáčí. Je to samozřejmě možné
jen v zemích s kvalitními půjčovnami, ale i hollywoodské produkce
si vybavení často půjčují.
Dále musí lokační manažer
zařídit personál. Nejdůležitější lidi z produkce musí
cestovat na všechna místa natáčení, ale spousta řadových
zaměstnanců nemusí. Pokud seženete osvětlovače v cílové zemi,
namísto aby tam letěl nějaký z USA, bude dávat smysl najmout toho na místě,
protože to sníží náklady. V případě Avengers: Endgame se film
natáčel ve čtyřech hlavních lokacích. Filmové studio bylo poblíž Atlanty
v Georgii a spousta scén se natáčela tam.
A mnoho dalších v okolí Atlanty. Tam také sídlila většina těchto lidí –
lidí ze závěrečných titulků. Filmové scény v New Yorku
měly trošku odlišnou produkci. V této skupině není mnoho jmen, většinou to jsou lokační manažeři
a další manažeři produkce. Mnoho velkých rolí, například kameraman,
režisér, producent a další, zaujali lidé z atlantského týmu,
kteří sem dojeli. Mnohem větší jednotkou byla ta,
která natáčela v Anglii a Skotsku.
Film měl dvě velké scény
natočené v UK. Jednou byla scéna ve vesničce St. Abbs,
tedy Novém Asgardu, a druhou scéna v Durhamské katedrále –
části Asgardu, Thorova domova. Tyto dvě lokace
nebyly pro film bezvýznamné. Objevily se v nich
hlavní postavy a zabraly asi 12,5 minut
z celkové délky filmu, což je v tak velkorozpočtovém
filmu slušná délka. Proto byly místní
produkce poměrně veliké.
Jednotka v UK proto měla
celkem dost specializovaného štábu. Měli tu vlastní grafiky, rekvizitáře,
vedoucí kostýmů, výtvarníky, hlavní rekvizitáře, zvukaře,
dokonce i administrativní pracovníky, tedy správce sítě, ajťáka a účetní. Někdy ale ti, kteří mají film na starosti,
nemusí na daném místě vůbec být. Všem logistickým zmatkům
se dá vyhnout, když nebudou cestovat. V pozdější části titulků
narazíte na sekci tzv. "plate units". To jsou vlastní produkční jednotky,
které sháněly záběry, které použije
tým vizuálních efektů, často na pozadí
ve scénách s greenscreenem.
Když v Marvelu potřebovali
záběry z Brazílie jako prostředí planety Vormir, najali si společnost Brazil Production
Services, která to natočila za ně. Tato společnost měla natáčení
převážně ve vlastních rukou. Když v Marvelu potřebovali záběry Filipín
na scény okolí Thanosovy chatrče, najali místní produkční společnost
Indochina Productions, která to udělala za ně.
A postavy tam přidali v postprodukci. I u takových obřích produkcí,
když k tomu nepotřebujete herce, je levnější a jednodušší
najmout produkční společnost, než kdyby jejich produkční tým
letěl do Brazílie, na Filipíny nebo kde,
aby natočil jeden záběr. Marvel také najal produkční společnosti
v Tokiu, na Islandu, v Chile a v San Franciscu – každá natočila záběry,
které použil tým vizuálních efektů. Když přijde čas natáčet na místě, je plánování převedeno do praxe.
Důležitou součástí implementace
je zajistit, že komunita, ve které se natáčí, má z celé zkušenosti
dobrý pocit, ne že to pro ně byla zátěž. Je to důležité
i pro místní samosprávu, která obvykle uvítá
ekonomické výhody spojené s natáčením, ale také si chce
udržet podporu veřejnosti. Například v St. Abbs ve Skotsku
takto obří produkce znamenala, že život ve vsi
se na dva dny zcela zastavil.
Cela vesnice byla uzavřena a jen místní
a pracovníci mohli dovnitř. V Marvelu udělali spoustu chytrých
rozhodnutí, kterými si získali místní. Jednak spoustu místních
využili jako kompars a ti pak z toho měli zážitek. Navíc na nasycení štábu
si nepozvali cateringovou společnost, ale pronajali si místní kavárnu, čímž dali najevo,
že podporují místní podniky. Navíc byli herci údajně
ochotní trávit s místními čas.
A Marvel taky přispěl
místním záchranářům. Těžil z toho jak Marvel,
tak i vesnice – Marvel získal lokaci s podporou
místních a dobrou reklamu a místní super zážitek
a ekonomické výhody. Tyto výhody pokračují
i po skončení natáčení – v St. Abbs po vydání filmu
zaznamenali nárůst turismu. Bez ohledu na místo je důležitou
součástí práce lokačního manažera zajistit, aby měla produkce
na místo co nejmenší dopad.
Jsou tu role typu
parkovací manažer, aby se zajistilo, že se produkční tým
dostane do lokace a z ní, jak nejhladčeji
a nejefektivněji je to možné. Kvůli přísným harmonogramům
nemají filmy čas na spory s místními. A místní samosprávy
se často postaví za své občany, pokud je návštěva
Hollywoodu moc zatíží. Když se to ale udělá dobře, hollywoodská
produkce může oblasti přinést práci, pozornost, může to
místo zcela změnit.
Proto je snaha mnoha měst
a zemí nalákat filmaře opravdu namístě. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz
díky CuriosityStreamu. Přes registrační odkaz v popisku
získáte přístup i k Nebule, streamovací platformě,
jejíž je Wendover součástí. Na konci závěrečných titulků filmu,
dlouho poté, co ostatní odešli ze sálu, se dostanete ke jménům lidí,
kteří nenapsali scénář, nehráli postavy
a nestarali se o kamery, ale byli důležitou součástí
úspěchu daného filmu. Někteří se ani nestarali
o natáčení samotné, ale starali se o nasycení, ubytování
a převoz těch, kteří ano.
Je samozřejmě náročné
natočit dokonalý příběh, ale další náročnou výzvou,
která roste s rostoucím rozpočtem, je logistika. Většina filmů natáčí spoustu scén
ve studiu s pomocí kulis, greenscreenu a dalších věcí,
co nahradí danou lokaci. Ale i tak se často natáčí
v lokacích po celém světě. Natáčení na místě
je velice komplexní, několikaměsíční
až několikaletý proces, který většinou začíná
u jednoho člověka.
Lokačního scouta. Ukážeme si to na příkladu aktuálně
finančně nejúspěšnějšího filmu všech dob. Avengers: Endgame. Jako film s jedním z nejvyšších rozpočtů
vůbec měl vlastní lokační tým, který zaštiťoval většinu
potřeb spojených s lokacemi. U menších filmů
fungují lokační scouti odděleně a jen dočasně pracují
pro produkci daného filmu.
Dělají to, že vezmou přání
scenáristy nebo režiséra daného filmu a co nejlépe se je pokusí splnit. Pokud má scout najít
prosluněnou, zanedbanou ulici v malém pobřežním
městě ve Středozemí, pokusí se takovou lokaci najít, ale nemusí být
prosluněná, zanedbaná, pobřežní, ve Středozemí,
ani to nemusí být malé město.
Něco se napraví v postprodukci,
něco nahradí dekorace a něco se ve filmu vůbec neukáže. Je mnoho důvodů, proč využít
místo zobrazované lokace nějakou jinou. Cena, čas, praktičnost,
dostupnost, byrokracie, logistika, dokonce i drobnosti jako počasí,
osvětlení, hluk a podobně. Film odehrávající se
v Grónsku se může točit na Islandu – je snazší se tam dostat,
má lepší infrastrukturu a je tam větší a možná
zkušenější místní pracovní síla.
A film odehrávající se v Antarktidě se ze stejných důvodů
může natáčet v Grónsku. Jakmile lokační scout
najde vhodnou lokaci, musí zajistit,
že se tam dá natáčet. Pokud je to soukromý pozemek, musí najít majitele a domluvit se
s ním, což nebývá snadné. Případně se dohodnout s místní
samosprávou, což také nebývá snadné. V případě Endgame nějaký
lokační scout našel lokaci, která měla sloužit
jako Nový Asgard – rybářská vesnice a Thorův domov.
Pro tyto potřeby vybrali
skotskou vesničku St. Abbs. Je několik důvodů,
proč to byla dobrá volba. Je v zemi s rostoucím
filmovým průmyslem, který vláda podporuje,
takže bylo snadné sehnat povolení. Vesnice byla také tak malá,
že ji v podstatě celou mohli zabrat. A navíc je
celkem blízko Edinburghu.
Blízkost k Edinburghu
měla dva důležité důsledky. Zaprvé to znamenalo
blízkost velkého města, které pojalo velkou produkci, a navíc se
pro předchozí film, Infinity War, v Edinburghu několik měsíců
natáčely složité akční scény. Oba filmy se natáčely
hned po sobě, někdy i zároveň, takže se produkce mohla
na pár dní přesunout z Edinburghu do St.
Abbs, místo aby se
přesouvali do jiné země, kde by natáčeli
scény v Novém Asgardu. Lokační scouti většinou
režisérovi nabídnou několik možností, kde by se mohlo natáčet. V případě Nového Asgardu
určitě existovalo více možností, než se rozhodli pro St. Abbs. Jakmile je lokace vybrána, přebírá práci tzv.
lokační manažer. Někdy je lokační scout
a lokační manažer tentýž člověk, občas jsou to různí lidé,
ale vždy to jsou dvě různé role. Lokační manažer má na starost legální a logistické výzvy
spojené s natáčením, které následují po výběru lokace. Jednou z hlavních výzev je získání
povolení k natáčení od místních samospráv. V mnoha městech,
státech, regionech a zemích je poptávka po natáčení vysoká, a tak mají vlastní úřady
určené k propagaci a organizaci natáčení
na jejich území.
Například v New Yorku má úřad pro film,
divadlo a vysílání tuto roli na starosti
a vydává povolení. Podobné úřady musí
udržovat určitou rovnováhu – podporovat filmový průmysl,
což může mít ekonomické výhody, a zároveň sloužit svým občanům.
Natáčení především velkých snímků
zatěžuje místní obyvatele a každá vláda,
která chce zůstat populární, chce tuto zátěž ukočírovat. Za tímto účelem má úřad New Yorku
proměnlivý pořadník míst, kde je zakázáno natáčet, protože
se tam v poslední době moc natáčelo. Díky tomu obyvatelé i nejoblíbenějších
míst nebudou příliš obtěžováni. Získání povolení k natáčení na místech,
kde se tolik nenatáčí, může být náročné, protože to vyžaduje
na míru šitou dohodu.
A to je jen špička ledovce toho,
co musí lokační manažer udělat. Další komplikací může být
snaha dostat vybavení na místo, zvláště pokud je
toto místo v jiné zemi, než kde sídlí produkční společnost. Když Avengers
přišli natáčet do Skotska, potřebovali stejné kamery
a vybavení jako v USA, aby byla kvalita
filmu konzistentní. U takto velkých
produkcí to znamená, že s sebou musí do cizí země přivézt
vybavení za stovky tisíc dolarů.
Potíž je obvykle v tom, že když do země přivážíte
zboží z nějaké cizí země, musíte za ně zaplatit
dovozní clo. Když se jednotlivec
do země dostane skrze letiště, může s sebou obvykle bezcelně
přivézt věci určené k osobní spotřebě, ale když cestujete za prací
jako produkční společnost, tak přivézt vybavení do země
a nechat ho tam, třeba kdyby tam zakládali studio, by znamenalo,
že je potřeba zaplatit clo.
Avengers pravděpodobně
cestovali s vybavením za statisíce až miliony dolarů, takže 20% clo by mělo
velké finanční důsledky. Tomu celému
se ale dá samozřejmě vyhnout. První možností je
zařídit si karnet ATA. V podstatě je to
takový pas pro zboží.
Za poplatek a kauci si za pomoci
tohoto dokumentu můžete do mnoha zemí dočasně dovézt zboží,
aniž byste museli platit daně. Tyto dokumenty jsou však složité,
protože nejsou flexibilní, musíte v nich uvést
data a destinace cesty a také seznam veškerého vybavení,
včetně sériových čísel. Protože kauce se odvíjí od ceny zboží,
tak se v tom dočasně utopí dost peněz. Další možností je pronajmout si
vybavení v zemi, kde se natáčí. Je to samozřejmě možné
jen v zemích s kvalitními půjčovnami, ale i hollywoodské produkce
si vybavení často půjčují.
Dále musí lokační manažer
zařídit personál. Nejdůležitější lidi z produkce musí
cestovat na všechna místa natáčení, ale spousta řadových
zaměstnanců nemusí. Pokud seženete osvětlovače v cílové zemi,
namísto aby tam letěl nějaký z USA, bude dávat smysl najmout toho na místě,
protože to sníží náklady. V případě Avengers: Endgame se film
natáčel ve čtyřech hlavních lokacích. Filmové studio bylo poblíž Atlanty
v Georgii a spousta scén se natáčela tam.
A mnoho dalších v okolí Atlanty. Tam také sídlila většina těchto lidí –
lidí ze závěrečných titulků. Filmové scény v New Yorku
měly trošku odlišnou produkci. V této skupině není mnoho jmen, většinou to jsou lokační manažeři
a další manažeři produkce. Mnoho velkých rolí, například kameraman,
režisér, producent a další, zaujali lidé z atlantského týmu,
kteří sem dojeli. Mnohem větší jednotkou byla ta,
která natáčela v Anglii a Skotsku.
Film měl dvě velké scény
natočené v UK. Jednou byla scéna ve vesničce St. Abbs,
tedy Novém Asgardu, a druhou scéna v Durhamské katedrále –
části Asgardu, Thorova domova. Tyto dvě lokace
nebyly pro film bezvýznamné. Objevily se v nich
hlavní postavy a zabraly asi 12,5 minut
z celkové délky filmu, což je v tak velkorozpočtovém
filmu slušná délka. Proto byly místní
produkce poměrně veliké.
Jednotka v UK proto měla
celkem dost specializovaného štábu. Měli tu vlastní grafiky, rekvizitáře,
vedoucí kostýmů, výtvarníky, hlavní rekvizitáře, zvukaře,
dokonce i administrativní pracovníky, tedy správce sítě, ajťáka a účetní. Někdy ale ti, kteří mají film na starosti,
nemusí na daném místě vůbec být. Všem logistickým zmatkům
se dá vyhnout, když nebudou cestovat. V pozdější části titulků
narazíte na sekci tzv. "plate units". To jsou vlastní produkční jednotky,
které sháněly záběry, které použije
tým vizuálních efektů, často na pozadí
ve scénách s greenscreenem.
Když v Marvelu potřebovali
záběry z Brazílie jako prostředí planety Vormir, najali si společnost Brazil Production
Services, která to natočila za ně. Tato společnost měla natáčení
převážně ve vlastních rukou. Když v Marvelu potřebovali záběry Filipín
na scény okolí Thanosovy chatrče, najali místní produkční společnost
Indochina Productions, která to udělala za ně.
A postavy tam přidali v postprodukci. I u takových obřích produkcí,
když k tomu nepotřebujete herce, je levnější a jednodušší
najmout produkční společnost, než kdyby jejich produkční tým
letěl do Brazílie, na Filipíny nebo kde,
aby natočil jeden záběr. Marvel také najal produkční společnosti
v Tokiu, na Islandu, v Chile a v San Franciscu – každá natočila záběry,
které použil tým vizuálních efektů. Když přijde čas natáčet na místě, je plánování převedeno do praxe.
Důležitou součástí implementace
je zajistit, že komunita, ve které se natáčí, má z celé zkušenosti
dobrý pocit, ne že to pro ně byla zátěž. Je to důležité
i pro místní samosprávu, která obvykle uvítá
ekonomické výhody spojené s natáčením, ale také si chce
udržet podporu veřejnosti. Například v St. Abbs ve Skotsku
takto obří produkce znamenala, že život ve vsi
se na dva dny zcela zastavil.
Cela vesnice byla uzavřena a jen místní
a pracovníci mohli dovnitř. V Marvelu udělali spoustu chytrých
rozhodnutí, kterými si získali místní. Jednak spoustu místních
využili jako kompars a ti pak z toho měli zážitek. Navíc na nasycení štábu
si nepozvali cateringovou společnost, ale pronajali si místní kavárnu, čímž dali najevo,
že podporují místní podniky. Navíc byli herci údajně
ochotní trávit s místními čas.
A Marvel taky přispěl
místním záchranářům. Těžil z toho jak Marvel,
tak i vesnice – Marvel získal lokaci s podporou
místních a dobrou reklamu a místní super zážitek
a ekonomické výhody. Tyto výhody pokračují
i po skončení natáčení – v St. Abbs po vydání filmu
zaznamenali nárůst turismu. Bez ohledu na místo je důležitou
součástí práce lokačního manažera zajistit, aby měla produkce
na místo co nejmenší dopad.
Jsou tu role typu
parkovací manažer, aby se zajistilo, že se produkční tým
dostane do lokace a z ní, jak nejhladčeji
a nejefektivněji je to možné. Kvůli přísným harmonogramům
nemají filmy čas na spory s místními. A místní samosprávy
se často postaví za své občany, pokud je návštěva
Hollywoodu moc zatíží. Když se to ale udělá dobře, hollywoodská
produkce může oblasti přinést práci, pozornost, může to
místo zcela změnit.
Proto je snaha mnoha měst
a zemí nalákat filmaře opravdu namístě. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





