Historie vesmírného cestování: RevoluceExtra Credits

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 61
92 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:35
Počet zobrazení:1 895

Když renesance vdechla Evropě nový život, Koperník našel důkazy, že to Slunce, nikoliv Země, je středem naší sluneční soustavy. Jeho tvrzení obrátila dosavadní teorie vzhůru nohama…

 

Poznámky:

Q.E.D. – quod erat demonstrandum, „což mělo být dokázáno“

Přepis titulků

Konstantinopol padla. Poslední popel Říma rozfoukal vítr. Ale z tohoto konce vzešel nový začátek. Znovuzrození. Tuto sérii sponzorovali Digital Extremes, vývojáři F2P týmové střílečky Warframe, která se shodou okolností také odehrává ve vesmíru. Ha!

To je náhoda, co? Takže až tahle epizoda skončí, mrkněte na odkaz níže. Když uprchlíci opouštěli zničenou Byzantskou říši, vzali s sebou texty a poznatky, které během staletí nashromáždili. Odkazy starověkého Říma, řecké učení, moudrost islámských říší. To všechno si odnesli na nedaleký Apeninský poloostrov. S takovým přílivem myšlenek přišla mimořádná změna. Evropa, která tisíc let chřadla ve snaze znovu nabýt slávu Římské říše, začala dělat mílové kroky kupředu v oblasti umění, vědy a výroby.

Ale náš příběh o tom, jak lidstvo dosáhlo ke hvězdám, musíme začít u muže jménem Koperník. Nesměle, téměř vystrašeně, jelikož se bál spíš ohlasu ze strany intelektuálů než církve, předložil novou myšlenku, novou astronomickou teorii, která odporovala všemu, co řekl Ptolemaios. A která změnila uspořádání samotného světa.

Prohlásil, že středem vesmíru možná není Země, nýbrž Slunce. Nebyl ale první, kdo s tím přišel. S touto myšlenkou přišli už v antickém Řecku. On byl ale první, kdo to mohl dokázat precizními výpočty. Ty byly snazší než Ptolemaický systém. Nebyly potřeba epicykly, ty kruhy v kruzích, a výsledky toho systému byly v podstatě stejně přesné. S podporou církve a svých vlastních žáků vydal v roce 1543, v posledních dnech svého života, knihu a…

…skoro nikoho to nezajímalo. Nechal udělat 400 kopií, ale neprodal ani první náklad. Ale těch pár výtisků, které prodal, se dostalo ke správným lidem. Jeho myšlenky zakořenily mezi nejpokrokovějšími astronomy v Evropě. A pak… bum! Doslova. V roce 1572 se stalo něco nepředstavitelného.

Na obloze se objevila nová hvězda. Dnes víme, že to byla supernova, ale pro tehdejší astronomy to byl převrat. Tycho Brahe, známý svým zlatým nosem – který, berte to jako vsuvku, přišel o část nosu v duelu se svým bratrancem, když se hádali, kdo z nich dvou byl lepší matematik na zásnubní oslavě plné alkoholu – si všechno hojně zaznamenal a o této nové hvězdě vydal spis. Dokázal, že to nebyl atmosférický jev, ale něco, co se dělo tam venku.

Byl to Zemí otřásající objev. Proč? Pamatujete, jak minule Ptolemaios dospěl k tomu, že jsou vesmírná tělesa dokonalá, a z toho důvodu si myslel, že se pohybují v dokonalých kruzích? Má to původ v jedné aristotelovské představě, že hvězdy jsou neměnné. Koneckonců, když bylo něco popsáno jako dokonalé, bylo to neměnné. Jinak už by to nebylo dokonalé.

Q.E.D. Ale bylo nezpochybnitelně dokázáno, že došlo ke změně. Ale ani Tycho Brahe nebyl připraven bezvýhradně přijmout Koperníkovu myšlenku, že Slunce je středem sluneční soustavy. Toho se ujal další muž, Galileo Galilei. Galileo byl první velký astronom, který používal teleskop a s tímto nástrojem učinil spoustu objevů, které posunuly astronomii vpřed. Objevil například nepozemské měsíce, čímž nezpochybnitelně dokázal, že objekty mohou obíhat i jiná tělesa než Zemi.

Díky tomu začal obhajovat Koperníkovu heliocentrickou teorii, díky tomu vedl přátelskou debatu o teologickém významu této teorie, díky tomu se stal terčem inkvizice a díky tomu strávil téměř celý zbytek života v domácím vězení. Nakonec inkvizice Galilea donutila, aby svá tvrzení odřekl, ale už bylo pozdě. Jeho případ byl příliš známý, jeho argumenty příliš neprůstřelné. Bylo jedno, jak moc se inkvizice snažila, džina už nešlo dostat zpátky do lahve.

Galileo však nebyl jen astronom. Byl také fyzik. Jeho práce inspirovala mladého muže jménem Isaac Newton. Už jsme o Newtonovi kdysi mluvili, stačí připomenout, že všechno změnil. Vynalezl kalkulus, i když Leibniz by byl proti, aby vysvětlil svou teorii gravitace a její působení na oběžné dráhy planet. Jeho knihy Optika a Principia Mathematica víceméně slouží jako základní moderní fyziky. Chtělo to Einsteina (doslova), aby mu ukázal, kde udělal chybu.

Se zrodem moderní fyziky přichází choulostivá myšlenka, obrat v chápání, víra, že skrz pozorování a matematiku můžeme skutečně porozumět světu. Tohle je revoluce. Ve světě, kde se věřilo, že pochopení přichází skrz Zjevení a Písmo, se vše změnilo. Základní zákony, které Newton stanovil, rozkoply dveře praktickému využití.

Stroje. Skutečné stroje, jako je známe dnes, poháněné párou a uhlím už jsou za rohem. Spolu s novými způsoby výroby se objevil i hlad po jejím vylepšování. Z alchymie vzešla chemie a prvotní divoké teorie byly odklizeny, aby uvolnily místo těm uznávaným dodnes. Bylo to osvícenství, věk, kde dominoval rozum, a věda a logika byly cestou ke všemu ostatnímu. Vědecké metody byly pevně zakotveny a věda začala být založená na zkušenostech spíše než na výkladech dávných textů.

Antoine Lavoisier nám umožnil porozumět okysličování a hoření. Benjamin Franklin přišel s kladnými a zápornými elektrickými náboji a zachováním náboje. Adam Smith světu představil Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, kde popsal základy klasické ekonomie a donutil hlavy států po celém světě přemýšlet, byť někdy katastrofálně, jak podpořit národní ekonomiku a stát se výrobními mocnostmi.

Pak přišla Velká francouzská revoluce, další okamžik, který změnil svět. Byla to revoluce v pravém slova smyslu. Všechno bylo vzhůru nohama. Krále nahradily výbory, tisk byl stejně nebezpečný jako bajonet, a ani názvy měsíců nezůstaly stejné. Chaos revoluce urychlil tempo, jakým se svět měnil. Kvůli rozmístění obrovských armád bylo potřeba zlepšit výrobní procesy. Když napoleonské armády rozdrtily dávné monarchie, zmocnila se Evropy idea demokracie a ústavních omezení.

Bitvy zuřily v nevídaném měřítku, tudíž vznikaly i nové válečné zbraně. Mezi nimi byla i Congrevova raketa, právě ta, na kterou myslel Francis Scott Key, když popisoval rudé rakety zář v hymně Spojených států amerických. Inspirované, nebo možná přepracované z raket, které Maisúrské království používalo proti britským vojskům ve snaze brzdit jejich nadvládu nad Indií. Jako první se začaly v Evropě opravdu využívat.

Královské námořnictvo a pěchota je úspěšně používaly v napoleonských válkách a jako takové představují první moment, kdy se raketové technice věnovaly naplno s pomocí osvícenecké vědy a technologií. Revoluční konflikty přinesly i další technologii, která posunula lidstvo o krok blíž ke hvězdám. Poprvé v historii vypustili nad bitevní pole pozorovací balón. Pouhou dekádu poté byly cesty balonem díky pokrokům velmi praktické.

Lidstvo tím pádem už nebylo omezeno pouze na pozemní prostory. Když války vyšuměly a Napoleon osaměle dožil na Svaté Heleně, svět pádil kupředu a plodil vědecké a technické zázraky nevídaným tempem. Koncem století se začala rozsáhle využívat elektřina. Začaly se vysílat a přijímat první radiové signály. Létání strojů těžších než vzduch se pohnulo z teoretické roviny směrem k prvotním experimentům.

Aerodynamika se jako oblast výzkumu posouvala dál a poprvé začaly létat kluzáky nesoucí skutečné lidi. Ještě bych rád něco probral, než opustíme dobu revolucí. Průmyslová revoluce. Nikdy bychom totiž nedosáhli hvězd bez energií, které tato revoluce přinesla. Začala v textilním průmyslu v Anglii v polovině 18. století, když začaly stroje podstatně zvyšovat výkon tkadlen.

Brzy vznikly nové metody tavení a poprvé v historii se všeobecně rozšířila masová výroba chemikálií. Zároveň se odehrávala další revoluce výroby, taková, o které se moc nemluví. Standardizace. Představte si, že by se všechny šrouby vyráběly ručně a nemohli byste najít dva se stejnou hlavičkou nebo stejné délky. Představte si, že byste museli měřit každou židli, abyste zjistili, jestli se vleze do dveří.

Tak to dřív fungovalo. Ale s průmyslovou revolucí přišla myšlenka stanovení standardu, podle kterého by se vyrábělo. Bude to stěžejní část tzv. druhé průmyslové revoluce, která přišla koncem století, při které svět propojí koleje a telegrafy, začne se zpracovávat ropa a továrny vykročí vstříc prvním moderním montážním pásům. Ale jak v této poměrně klidné době vzkvétá ekonomika, z továren chrlících černý kouř proudilo do světa víc zboží než kdy dřív, jak parníky brázdily oceány a svět rozdělovala velká impéria, žárovky vytlačily tmu a vakcíny nás osvobodily od dávných obav, také válečné zbraně se staly ničivějšími, než jaké kdy lidstvo spatřilo.

Přijďte i příště, až průmyslová revoluce povede k průmyslové válce, která, až skončí, skutečně dovede lidstvo ke hvězdám. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář