Často uvidíte u lidí trpící depresemi, a nerad bych příliš zjednodušoval příčiny deprese, protože jich je mnoho, že lidé, kteří nemají dost řádu ve svém životě, bývají přehlceni. Takže pokud mě někdo navštíví a řekne, že trpí depresemi, tak se ho vždy zeptám na standardní soubor otázek. Máte práci? Pokud nemáte práci, máte problém. Především vaše biologické rytmy se velmi rychle vykolejí, protože není důvod chodit spát a vstávat v konkrétní čas.

A pro mnoho lidí, pokud nevstávají ve stejný čas, rozhodí se jim cirkadiální rytmy a to samo stačí na depresi. Obzvlášť, pokud si začnou dávat šlofíky po obědě. Také nemají cíl. Není vám dobře, když nemáte cíl. A tohle není hypotéza. My rozumíme mozkovým obvodům, způsobujícím pozitivní emoce.

Víme, jak to funguje. Téměř všechny pozitivní emoce, které v životě zažijete, nebudou následkem dosažením cílů. Budou následkem toho, že věci fungují, když se přibližujete ke svým cílům. To jsou jiné věci! A to musíte vědět, protože lidé jsou často ohromeni, například dokončí svou disertační práci a předpokládají, že se budou měsíc radovat, ale místo toho jsou ve skutečnosti v depresi a přemýšlí: "Pracoval jsem na tom 7 let a odevzdal jsem to, co teď?"

A to je přesně to, co je přivádí do deprese: "Co teď?" Všechno je v pořádku, když si užívají tu svou snahu, když vše funguje, zažívají to nadšení a vzrušení z práce, protože takhle náš mozek funguje. Většina vašich pozitivích emocí pochází z následování cílů. Pokud si dáte drogu jako kokain nebo amfetamin, je to příjemné, protože aktivují systém, který vám pomáhá hnát se za cílem.

Proto se lidem líbí. Když nemáte práci, nemáte strukturu. To není dobré, navíc vám nejspíš chybí smysl. Takže jste přehlceni nepřítomností struktury a chybí vám pozitivní emoce. A máte nějaké přátele? Někdy se setkáte s lidmi v depresi, kteří nemají práci, přátele, žádný intimní vztah, mají nějaký zdravotní problém a také jsou závislí na drogách nebo alkoholu.

Pokud máte tři z těchto problémů, je téměř nemožné vám pomoci. Topíte se tak hluboko v chaosu, že se nedostanete ven, protože když se vám něco povede, ostatní problémy vás stáhnou dolů. Lidem trpícím depresí říkám: Neobětujte svou stabilitu.

Najděte si práci. I když to není práce, kterou byste chtěli, vemte ji. Potřebujete práci. Najděte si nějaké přátele. Vyjděte si na rande. Zjistěte, zda dokážete navázat intimní vztah. Dejte dohromady pár základních věcí, které se stanou pilíři vašeho života. A to je praktické.

To je jeden příklad ohledně depresí. Jak vaši klienti reagují na návrh, aby nastolili ve svém životě strukturu? Jde o to, že to na ně nemůžete jen tak vybalit. Musíte s lidmi vyjednávat. A také je musíte naučit vyjednávat se sebou samými. A to je velice užitečné vědět. Můžete se tyranizovat, ale to bych nedoporučil. Místo toho bych doporučil, abyste se zeptali sami sebe, co jste ochotni udělat.

Je to opravdu efektivní meditační technika. Například můžete ráno vstát a říct si: "Rád bych měl opravdu dobrý den, nechci usínat s pocitem viny, protože jsem neudělal něco, co jsem slíbil, a chtěl bych mít opravdu zajímavý den. Chci splnit své úkoly a budu si chtít užít den." A pak se můžete sami sebe zeptat: "Jaký plán bych musel mít, abych ho chtěl udělat?"

A když to budete praktikovat tři čtyři dny, mozek vám dá odpověď. Řekne vám: "Máš tu ten úkol už tři týdny. Měl bys ho udělat, protože ti zebere tak 10 minut." A vy se mu přesto vyhýbáte a mučíte se další tři dny. A když to uděláte, můžete udělat něco zajímavého a tenhle malý závazek byste měli splnit. Tedy co udělat v podobné situaci, je naučit člověka vyjednávat sám se sebou.

Pojďme zjistit, kam míříte. Musíte mít nějaký cíl. A možná řeknou: "Jsem tak v depresi, že nemám žádné cíle." A na to odpovím: "Vyberte ty nejméně nepříjemné cíle, zahrajte to a uvidíte, co se stane." Protože někdy je váš emocionální systém tak zmatený, že musíte předstírat... Že to musíte hrát, než tomu opravdu uvěříte.

Lidé vždy předpokládají, že musí nejprve věřit a poté konat, což je někdy pravda, ale často není. Takže ten trik je v tom, že když s někým provádíte terapii a pomáháte mu nastolit strukuturu, je zjistit, co udělají. A když se chtějí vyléčit, což není vždy jisté, protože často jsou odměněni, když se nezlepší, to je odměna za cestu mučedníka nebo odměna za splnění přání vaší zkažené rodiny, protože chtějí, abyste selhali.

Pokud se ale chcete vyléčit, obvykle můžete vymyslet něco, co vám pomůže se posunout o krůček blíže k vašemu cíli. A můj předpoklad – jde v podstatě o behaviorální předpoklad – že malé, sílící a opakující se krůčky jsou nesmírně silné. A tohle je další věc do vašeho vlastního života. Je to něco, co jsem se naučil při čtení Alexandra Solženicyna, což byl významný ruský filozof a spisovatel.

Můžete se podívat na svůj život a vidět, co na něm není v pořádku. Stačí se podívat. A pak můžete začít s nápravou. A dobrý způsob, jak se napravit, je všímat si, co můžete napravit. Lidé se často snaží napravit něco, co nemohou, což nedoporučuji. Potože když se o to pokusíte, jen to zhoršíte. Můžete najít mnoho studentů, kteří jsou skutečně odhodláni restrukturalizovat mezinárodní ekonomický systém, ale nedokáží udržet pořádek v pokoji.

A mezi tím je velký rozdíl. Překvapivě si toho lidé nevšímají. A tak bych řekl: Pokud dáváte pozor, uvidíte věci, které můžete opravit. Přímo na vás křičí! A i víme, jak se to děje. Dám příklad, protože místnosti jsou plné příběhů. A ty příběhy na vás působí, tady je klasický experiment. Pokud vezmete dvě skupiny studentů do testovací místnosti a jedné skupině dáte test s více odpověďmi, který obsahuje mnoho slov, které se vztahují ke stáří, a druhé skupině dáte stejný test, až na to, že slova se budou stahovat k mládí.

Toto je nezávislé na obsahu testu, jde jen o popisy. A poté měříte studenty, když jdou zpátky k výtahům. Ti, kteří četli a vyplňovali test se slovy vztahujícími se ke stáří, šli k výtahům pomaleji.

A oni neví, že šli pomaleji. A tato studie byla opakována mnohokrát v různých variacích. Jste neskutečně citliví k příběhům, které vám vaše okolí vypráví. Protože vaše okolí netvoří předměty. To je lež. Vaše okolí spíše tvoří nástroje a překážky. Jste stvoření využívající nástroje, vnímáte věci jako nástroje. Kdybych vás vyvedl z této místnosti a zeptal se: Co tu bylo za věci? Neřeknete: Náhodné vzory na koberci, protože jsou skutečné stejně jako jiné objekty.

Řeknete: Křesla, na ně si můžete sednout, a zábradlí, protože se jich můžete chytnout, řeknete schody, protože po nich můžete sejít. To je to, co vidíte a s čím můžete interagovat. A pokud dáváte pozor na své okolí, což jste vy, prodlužení. Všechna vaše zkušenost jste vy, pořád vám říká, co byste měli udělat.

Stačí to udělat. Ale pak se musíte rozhodnout, zda to chcete udělat. Jedna věc, které jsem si na lidech všiml, když jsem začal studovat tyto mytologické příběhy, napadlo mě tohle: Život může být tak smysluplný, že ospravedlní své utrpení. Bože, to je tak dobrá myšlenka!

Protože to není přímo optimistické. Někteří lidé vám řeknou: Můžete být šťastní. Tihle lidé jsou idioti. Říkám vám, jsou to idioti! Příjdou věci, které vás tak uzemní, že tomu nebudete věřit. A pak nebudete šťastní! A tak, pokud má být život šťastný, co dělat v takových situacích? Proč vůbec žít? Ale život nemá být šťastný. Pokuď jste šťastní, pak máte kliku a měli byste si to užívat.

Protože je to Boží milost, jak se říká.