Zachraňte vojína Ryana: Jak Spielberg točí válečnou scénuNerdwriter1

Prvních 28 minut filmu Zachraňte vojína Ryana je zasvěceno krvavému vylodění na pláži Omaha 6. června 1944. Scéna je právem považována za jednu z nejlepších válečných scén v dějinách filmu a to díky brutálnímu a nebojácnému přístupu Stevena Spielberga. Umístěním této scény hned na začátek filmu je poznat, že Spielbergovým cílem bylo vrhnout diváka bez varování ihned do centra dění.

Takto traumatický zážitek poté nechá diváka po zbytek filmu napjatého. Tímto způsobem Spielberg napodobuje vyčerpání spojeneckých vojáků, kteří ve válce museli bojovat o svůj život. Ale aby Spielberg vytvořil takovou scénu, musel najít způsob, jak najít rovnováhu mezi dvěma přístupy. Scéna musí být chaotická a soudržná zároveň. Jinými slovy by rozhodující dojem z bitvy měl být dojem nahodilosti. Ukázat tolik násilí a smrti v nepopsatelném měřítku, že mozek bude zmatený, nebude mít čas to zpracovat, ale ta nahodilost musí být podána s rozvahou skrze určitou stavbu, soudržnost, která ve vás zanechá právě jen dojem chaosu.

Spielberg se snaží zaplnit dvě vzniklé mezery v našich znalostech o tomto historickém momentě. Zaprvé chce zaplnit mezeru mezi hollywoodským hrdinským vyobrazením druhé světové války a příšerným hluboce otřesným zážitkem těch, kteří v ní skutečně byli.

Myslím tím, že i v silných zpracováních vylodění v Normandii jako ve skvělém filmu Nejdelší den z roku 1962 natočeným výhradně na stativech, prožívá divák dění z povzdálí, ze subjektivity momentu. V Zachraňte vojína Ryana se Spielberg snaží ztenčit tuto vzdálenost, jak nejlépe to jde. Jako druhou mezeru chce Spielberg zaplnit rozdíl mezi tím, co o události víme, a tím, co jsme ve skutečnosti viděli. Máme jen velice málo záběrů vylodění v Normandii 6. června 1944 a skoro žádné z pláže Omaha.

A to z mnoha důvodů. Velké procento kameramanů, kteří točili válku pro spojenecké velmoci bylo zabito a zbylí dělali, co mohli, aby našli kryt, vyhnuli se tomuto osudu, a mohli natáčet z povzdálí. Proto máme hodě záběrů z doby před vyloděním v Normandii na lodích, které Spielberg ztvárňuje v Zachraňte vojína Ryana, a hodně záběrů po konci bitvy. Během chaosu se kameramani snažili udržet sebe a kameru v bezpečí.

Dokumenty, na které Spielberg spoléhá nejvíce, byly natočeny daleko od pláží Normandie, zvláště film Mariňáci z Tarawy, který se točil v Japonsku a Bitva o San Pietro, kterou natočil slavný režisér John Huston v Itálii. Při sledování druhého filmu byl Spielberg ohromen tím, jak se kameraman vždy drží při zemi, a jak se kamera zatřese v momentě výbuchu. Jak poznamenal kritik Toby Hegen: "Spielberg objevil, že pokud si přisvojí styl kameramana přímo na bojišti, může dosáhnout mnohem osobnějšího prožitku války."

A přesně to udělal. Ale filmem, který si myslím, že měl největší vliv na scénu na pláži Omaha, je mistrovský snímek Johna Forda Bitva o Midway z roku 1942. V tomto filmu se Ford brilantně drží momentů, když výbuchy ovlivní záběr kamery, nebo když donutí pohnout se kameru tam a zpět. Z tohoto stylu a kreativního střihu můžete získat více instinktivního dojmu o bitvě.

Podstata myšlenky je v Zachraňte vojína Ryana viditelná v chování kamery na pláži, ale méně očividné je to, jak Spielberg bere tuto myšlenku a nadstaví ji steroidy. Například jednou z věcí, kterou Spielberg dělá a kterou nemohl udělat žádný skutečný válečný kameraman, je to, že mění perspektivu. Scénu na pláži Omaha vidíme ze třech pohledů: očima neviditelného kameramana na bojišti, očima Toma Hankse a očima německých vojáků nad pláží.

Kamera se pohybuje mezi těmito pohledy, abychom získali celý náhled na bitvu bez toho, aniž bychom ztratili sílu momentu, což byla jeho největší starost. Vlastně mi zabralo několik zhlédnutí, než jsem si uvědomil, že tento záběr má být ve skutečnosti pohled z perspektivy Toma Hankse. Jako v nejintenzivnější střílečce vůbec. Věci jako tyto jsou skrytě předkládány ve zbytku záběru a umocňují pocit, že tam skutečně jste.

Možná proto scéna vyvolala posttraumatickou stresovou poruchu u několika veteránů z druhé světové, kteří film viděli. Ale klíčovou složkou, jak Spielberg udržuje chaos se soudržností, je množství informací, které vměstná do záběru. Scéna na pláži se může zdát jako nejšílenější a nejrychlejší část filmu, ale spočítal jsem záběry a ve scéně, která trvá přesně 24 minut, je přesně 200 záběrů, což znamená, že průměrná délka jednoho záběru je 7,2 sekund.

To je pro takovou scénu neskutečně moc, a nepřipadalo mi to správné, dokud jsem scénu nezhlédl znovu s touto znalostí. V této scéně toho musíte vstřebat a postřehnout tolik, že Spielberg uleví tlaku na váš mozek třesoucím se nakloněným objektivem pohybující se kamery ve chvíli, kdy by jiní záběr rozdělili do několika střihů.

Tímto způsobem nemusíte plýtvat energií na udržení se v ději, můžete pojmout důležité informace v ten správný okamžik. Spielberg je skvělý v předkládání důležitých informací. Jak můj kamarád Tony jednou řekl: "Tenhle chlap rád pohybuje kamerou skrze motivaci." Takže ve 12sekundovém záběru, jako je tento, uvidíte široký záběr, dva záběry zblízka, tři vložené záběry a střední záběr.

Celkem osm kusů informací. A přechody jsou opravdu skvělé. Rád začíná dlouhý záběr akcí z konce předešlé scény, tak řetězí všechny útržky a dává jim ráz, který diváka drží v ději. Ošetřen. Morfium. Samozřejmě toho můžeme o této scéně řici mnohem více, o mixování zvuku, objektivech, použitých barevných filtrech, návrhu uniforem a výběru prostředí, ale o tom se mluvilo už předtím.

Já osobně na této scéně obdivuji hlavně to, jak takto silná akce udrží soustředění diváka od začátku do konce. Nemůžete jen nachystat nějaké šílenství, natočit ho z několika úhlů a doufat, že to bude fungovat poté, co to ve studiu dobře sestříháte. Natočit scénu s tak silným dopadem na vás a možností pouštět si ji znova a znova a stále nacházet nové věci, vyžaduje skutečné filmové umění.

Jinými slovy: každý umí natočit chaos, ale jen ti nejlepší umějí natočit chaos zřetelně.