Zachraňte vojína Ryana

Zdravím a vítejte u History Buffs. Jmenuji se Nick Hodges
a se mnou je tu první recenze historického filmu
zasazeného do druhé světové války. A čím lepším začít než filmem
Zachraňte vojína Ryana. Ze všech žádostí o recenze
byl tento film nejžádanější a zcela chápu proč. Je to můj oblíbený film ze druhé světové
a stejně bylo na čase, abych se na něj podíval. Pro ty z vás, kteří to neví,
tak jde o film zasazený do spojeneckého vylodění v Normandii
ke konci druhé světové války.

Je to příběh o družstvu Rangerů
na nebezpečné misi s cílem zachránit vojáka
daleko za nepřátelskými liniemi. Nějaký vojín ve 101. ztratil
tři bratry a má lístek domů. Během této recenze
budu probírat pozadí Dne D a samozřejmě skutečnou historickou
inspiraci pro Zachraňte vojína Ryana. ČÁST PRVNÍ: OPERACE OVERLORD 5.

června 1944. Většina Evropy je okupována nacisty. Po čtyři a půl roku je kontinent devastován
hrůzným konfliktem, a mnoho zemí bylo zcela podrobeno
Hitlerovou Třetí říší. Avšak německá válečná mašinérie
se začíná rozpadat. Na východě se invaze Ruska
proměnila v katastrofu a německá armáda je na úplném ústupu
se Sověty za zády. Spojenci vykopli Němce a Italy
ze severní Afriky a porazili je na Sicílii. Avšak během postupu Itálií
se boje přiostřují.

Hornatý terén přirozeně
favorizuje bránící síly Osy a pro dobytí Německa
je zapotřebí druhá fronta, která se otevře na evropském kontinentu. V cestě jim stojí Atlantický val,
což je sněť betonových opevnění s kulomety a dělostřelectvem
bránícími přes 3 000 kilometrů pobřeží od Norska až po Španělsko. Podle německé propagandy
je val neprostupný a bylo na Eisenhowerovi,
spojeneckému veliteli, aby toto tvrzení otestoval.

Hitlerovo chybné rozhodnutí
opustit původní plány na napadení Británie jej začínalo pronásledovat,
neboť se na ostrově nacházela armáda o síle 300 000 mužů připravena
přeplavit se přes kanál během mrknutí oka. Němci věděli, že se Spojenci
pravděpodobně vylodí v severní Francii, ale nevěděli přesně kde. Sám Hitler byl přesvědčen,
nebo spíše přesvědčil sám sebe, že k vylodění dojde v Calais,
nejkratším bodě mezi Anglií a Francií. Proto se snažil
toto místo co nejvíce opevnit.

Spojenci vynaložili velké úsilí,
aby jej v iluzi udrželi. A použili k tomu celkem parádní kousky. Například v jihovýchodní Anglii
postavili falešné celé armádní tábory. Ze vzduchu Němci viděli
celé tankové divize, zatímco ve skutečnosti to byly
jen nafouknuté balóny. Super, že? Vlastně skoro všechno
v táborech bylo falešné. Dokonce tam byli radisté,
kteří po celé dny dávali falešné rozkazy neexistujícím jednotkám
k přesunu na falešné souřadnice a tohle zafungovalo na jedničku.

Němci tenhle blaf úplně hltali. Avšak jednu věc,
kterou Spojenci ovlivnit nemohli, bylo, kdo mezi německými veliteli
dostane za úkol na Atlantický val dohlédnout. A naneštěstí to byl Erwin Rommel,
jeden z nejschopnějších velitelů. Před jeho příjezdem byly pobřežní
pevnosti v celkem špatném stavu a jeho zkušenosti z bojů
se Spojenci v Africe se ukáží být velmi cenné.

Většinu pevností navštívil osobně
a nařídil na pláže položit tisíce min a tankových
a lodních překážek. Pro případ výsadků parašutistů
nařídil Rommel zaplavit pole za pobřežím, čímž vytvořil přírodní bažiny,
které byly velice nebezpečné, protože každý parašutista,
který v těchto polích přistane, se utopí. Naštěstí naproti Rommelovu
snažení nebyl Atlantický val dokončen. S Němci přesvědčenými,
že k invazi dojde v Calais, obrátil Eisenhower svůj zrak k Normandii,
kde dojde ke skutečné invazi.

Bylo vybráno pět pláží. Američané se vylodí na plážích
Utah a Omaha, zatímco Britové a Kanaďané
na plážích Gold, Sword a Juno. Několik hodin před vyloděním
došlo k vysazení mnoha parašutistů. Jejich cílem bylo zdržet
jakýkoliv německý protiútok, dokud nebude pláž zabezpečena. A tak po měsících plánování
a odsouvání útoku kvůli počasí byl útok konečně stanoven na 6.

června 1944 a osvobozování Evropy začalo. Vojáci, námořníci a letci
spojeneckých expedičních sil. Chystáte se započít velkou výpravu
na kterou jsme se připravovali mnoho měsíců. Oči světa se na vás upínají. Modlitby svobodu milujících lidí
z celého světa jsou s vámi. Spolu s našimi statečnými spojenci
a bratry ve zbrani z jiných front přinesete zkázu německé válečné mašinérii,
ukončíte nacistickou tyranii lidí v Evropě a zaručíte nám bezpečnost
ve svobodném světě.

Váš úkol nebude jednoduchý. Protivník je dobře vytrénovaný,
vybavený a bitvami zocelený. Bude bojovat do roztrhání těla. Ale jsme v roce 1944. Mnoho se událo od nacistických
triumfů z let 1940 a 1941. Spojené národy uštědřily Němcům
znatelné porážky. V otevřených bitvách. Muž proti muži. Naše letecká kampaň výrazně
oslabila jejich vzdušnou sílu a schopnost vést válku na zemi.

Naše domácí fronty nám poskytly
značnou převahu ve zbraních. Máme k dispozici velké množství
vytrénovaných vojáků. Vítr se obrátil. Svobodní muži svobodného světa
pochodují bok po boku za vítězstvím. Plně věřím ve vaši odvahu,
oddanost a bojové schopnosti. Nespokojíme se s ničím jiným
než s absolutním vítězstvím. Hodně štěstí a nechť vám Bůh požehná
na této vznešené výpravě.

ČÁST DRUHÁ: OMAHA Nedlouho po začátku filmu
se přesuneme na pláž Omaha. Toto je jedna z nejúžasnějších
a nejděsivějších scén v historii filmu. A většina toho, co vidíte,
se skutečně stala. Jde však o ty detaily,
které vypovídají o autentičnosti filmu. Jako když vidíme vojáky zvracet
na cestě ke břehům. Běžný divák, který o historii moc neví,
si může myslet, že je to kvůli nervům, ale jsou tady ještě další důvody
a tím hlavním je mořská nemoc.

Vojáci dostali před útokem pořádně najíst
a můžete to srovnat s posledním jídlem před popravou. Připočtěte k tomu rozbouřené moře,
které člunem houpe nahoru a dolů, a máte na nemoc zaděláno. Je tady jedna malá nepřesnost,
na kterou musím upozornit, a abych byl upřímný, nebyl jsem si jistý,
jestli to vůbec stojí za zmínku, ale kdybych tak neučinil,
tak byste to určitě vytáhli v komentářích. Ustupte z rampy.

30 sekund. Tenhle chlap nemá být Američan. A to proto, že všechny výsadkové čluny
vezoucí 2. a 5. prapor Rangerů byly britské výsadkové čluny
a byly řízeny britskými vojáky. Proč to zmiňuji? Protože existují lidé,
kteří tuto scénu používají jako příklad, jak nám film říká,
že se v Normandii vylodili jen Američané, protože nevidíme žádné Brity, Kanaďany
nebo další spojence bojující po jejich boku. Osobně si myslím,
že tyto komentáře jsou zbytečné, protože nevidím důvod, proč
se zabývat několikavteřinovým záběrem.

Jak se výsadkový člun blíží k pláži,
film se opět vrací k přesnosti. Vojáci na palubě jsou vystrašení
z příchozí minometné palby, jak se dostávají blíže a blíže k pláži. Připravují na to, k čemu byli vycvičeni. Vyběhnout,
zaútočit na pláž a dobýt bunkry. Už po několika sekundách neměli
vojáci jinou možnost než vyskočit do stran do třímetrové hloubky,
aby unikli kulometné palbě.

Ale jakmile tak učinili,
objevil se další problém. Jejich těžké vybavení
je táhlo dolů jako kotva. Hodně vojáků mělo mořskou nemoc
a nemělo dostatek energie, aby vyplavali. Přesně takto vypadaly
první minuty vylodění. A přesto v této stejné scéně
vidíme další nepřesnost. A to když vidíme kulky zasáhnout
vojáky pod vodou, což je nemožné vzhledem k hloubce.
Důvodem je, že to odporuje
Newtonovu prvnímu zákonu: Objekt v pohybu zůstane v pohybu,
ledaže na něj působí cizí síla.

Jakmile kulka vletí do vody,
ztratí veškerou rychlost a neškodně se potopí. Ve skutečnosti voda vojáky chránila
před nepřátelskou palbou. Tady prostě Hollywood ohýbá zákony fyziky
pro dramatický efekt. A toto není jediný případ. Ve scéně s kostelní věží
zvládne Jackson nemožnou střelu, když střelí nepřátelského ostřelovače
skrze optiku do oka. Důvodem, proč je to nemožné,
je vzdálenost.

- Neviděl jsem ho.
- 410 metrů, možná dál. Problémem je, že na takovou vzdálenost
stahuje gravitace kulku dolů, takže ostřelovač musí střílet nad cíl,
a když kulka konečně zasáhne cíl, bude to v negativním úhlu
a tedy neproletí skrze optiku, Ale tady jsem se hodně zdržel,
takže pojďme zpět na pláž. Když se kapitán Miller
konečně dostane na pláž, vidíme, v čem film skutečně exceluje. Přes všechny tyto technické drobnosti,
přes všechny nepřesnosti, které ve filmu jsou, Zachraňte vojína Ryana
vizuálně oživuje hrůzy války.

Vidíme odtržené končetiny,
muže držícího si vnitřnosti a volajícího matku. Toto není ono romantické
vyobrazení války, ale hrůzná skutečnost. Tady jsme nejblíže porozumění tomu,
čím si ti nebozí vojáci prošli a nikdy ani na sekundu se nikdo z nás
nepodívá skrze prsty na vojáky, který se ze strachu nedokázal pohnout. - Přesuňte se k tomu valu.
- Pane, já zůstanu tady. Musíme tu pláž uvolnit pro ostatní.

Pláž je to jediné,
co nás dělí od všemohoucího. Každý centimetr pláže je pod palbou,
jestli zůstanete, zemřete. Navzdory přirozenému instinktu najít kryt
a zůstat co nejblíže u země, zvládli tito odvážní muži
doběhnout k valu. Avšak nebyli schopni postoupit dál,
protože cestu blokoval ostnatý drát. S dopadající minometnou
a kulometnou palbou a vlnami blížícími se z pozadí,
bylo zoufale nutné najít řešení. Armáda pro tento úkol
připravila bangalore torpéda, což byly trubky napěchované výbušninou.

Jakmile je muži zasunuli
pod ostnatý drát, zapálili pojistky a počkali,
až se uvolní cesta. - Pozor, výbuch! - Výbuch!
- Pozor, výbuch! Výbuch! Povedlo se. Přeběhněte. Se zničenou překážkou
byli vojáci schopni doběhnout na kopec. Ve skutečnosti už v tuto chvíli
probíhala bitva několik hodin, Němcům začínala docházet munice,
a když se o postupu dovědělo námořnictvo, byl vydán rozkaz k poskytnutí
dělostřelecké podpory.

Po intenzivním bombardování
byla nepřátelská morálka zlomena. Američané dobyli pláže
a bitva o Omahu skončila. Než tuto část recenze skončím,
musím zmínit jednu neuvěřitelnou scénu. Co? Co? Promiň, nerozumím ti. Co říkal?

Co říkal? Hele, už jsem si umyl ruce k jídlu. Jsou tady dva důvody,
proč je tato scéna skvělá. Zaprvé ukazuje, že Spojenci páchali
stejná zvěrstva jako Němci. Neukazuje válku v černé a bílé,
ale v ošklivé šedé, což je neskutečně přesné. A zadruhé, co je ještě působivější,
tak tito dva němečtí vojáci nebyli Němci. Toto ve skutečnosti říkali: Protože ti vojáci mluví česky
a říkají, že jsou Češi, byli pravděpodobně odvedeni
do německé armády, když bylo Československo
v roce 1939 dobyto německou armádou.

Byli součástí Ost-Bataillone,
tedy vojenské jednotky, která odváděla muže ze zemí
východní Evropy a Sovětského svazu. A hodně z nich bylo násilně
odvedeno ze zajateckých táborů. Je to malinkatý detail,
ale je napěchovaný historií a zbožňuji ho. Toto je pro mě skutečná filmařina
a rovněž pokorná filmařina. Steven Spielberg ani necítí potřebu
poskytnout titulky. Není to potřeba,
aby scéna měla dopad, ale když jsem to zjistil,
začal jsem tento film oceňovat mnohem více.

ČÁST TŘETÍ:
ZACHRAŇTE SERŽANTA NILANDA Prvních dvacet nebo kolik minut
je většinou velice přesných. Mohl bych projít více technických věcí,
jako že máme zkreslenou představu o rozměru bitvy
a jak dlouho trvala a tak dále, ale autentičnost filmu nám to vynahrazuje
vyobrazením toho, co vojáci prožívali. Což je neuvěřitelný úspěch
hodný historického filmu. Takže tohle všechno je přesné,
ale od této chvíle už je to prakticky všechno vymyšlené.

Nebyl žádný kapitán Miller
ani vojín Ryan, nebo mise na jeho záchranu
zpozad nepřátelských linií. Závěrečná bitva se také nestala,
protože město Ramelle neexistuje. To je jen několik příkladů. A i když příběh není skutečný,
tak je skutečností inspirován. Například důvod, proč je vojín
Ryan stažen z aktivní služby, tedy že tři jeho bratři padli v boji,
je založen na skutečné americké politice.

13. listopadu 1942 došlo k události,
která šokovala Ameriku. V jižním Pacifiku se během bitvy
o Guadal Canal odehrála námořní bitva. Jedna z válčících lodí byla USS Juno
a na její palubě bylo 5 bratrů Sullivanových. Společně narukovali
a přáli si společně sloužit na stejné lodi. Ale Juno byla napadena japonskou ponorkou
a zasažena dvěma torpédy. Loď se potopila a zemřelo přes 600 mužů
včetně všech pěti bratrů Sullivanových. Zpráva vyvolala v Americe
veřejné pobouření a aby k takové události už nikdy nedošlo,
přijala armáda tzv.

pravidlo posledního. Bratři tak byli nově rozděleni,
aby nemohli padnout v jedné bitvě. A pokud všichni bratři
až na jednoho zemřeli, tak poslední přeživší bratr
bude poslán domů. A přesně toto se stalo
v Zachraňte vojína Ryana. Vojín Ryan ztratil všechny bratry
a armáda tak musí jednat. Ale problém prezentovaný ve filmu je,
že nevědí, kde Ryan je. Máte se čtvrtým synem,
Jamesem, nějaký kontakt? Ne, pane, seskočil 25 kilometrů
do vnitrozemí poblíž Nuville a to je daleko za německými liniemi.

Macku, nemůžeš vědět, kde seskočil. Generále, podle prvních zpráv
je 101. roztroušena po celé Normandii. Pokud vojín Ryan seskok vůbec přežil,
může být kdekoliv. A pravděpodobně je mrtvý. A upřímně, pane, pokud pošleme
muže, aby ho zachránili, budou se prodírat rojem
německých posil a zemřou také. A toto je otázka, kterou film klade.

Jakkoliv ctnostná mise,
stojí život jednoho za risk jiných? Nechcete mi ta čísla vysvětlit? Jaký má smysl riskovat životy osmi
pro záchranu jednoho? Smysl to nemá. Je mi to líto, ale opravdu pochybuji,
že tato mise prezentována ve filmu by byla schválena. Vezměte si ty potřebné muže a zdroje
pro takticky bezvýznamnou misi. Nebude lehké najít jednoho
vojáka uprostřed téhle války.

Bude to jako hledat jehlu v kupce jehel. To je dobré přirovnání. Rangeři nemají žádné zprávy o tom,
kde by Ryan mohl být. Dorazí do Nuville a odejdou s informací
"běž támhle a uvidíš." Co by se stalo, kdyby na toho chlapa
v Nuville nenarazili? To by se do konce války
potulovali po venkově? Možná bychom se měli rozdělit
a jako Jeníček s Mařenkou volat jeho jméno a dříve nebo později jej najdeme.

Ryane! To může být trochu složitější, kapitáne. Hej, Joe, nezná Mandelson
nějakého Ryana z Céčka? - Jo, asi jo.
- Tak ho sem přiveď, jo. Líbí se mi, že to fakt fungovalo. Ale snad mě chápete. Nevěřím tomu,
že by tato mise byla kdy schválena, nebo že náčelník štábu
armády Spojených států by měl čas se na ni osobně podívat,
zvláště když byl nesmírně zaneprázdněn dohledem nad invazí do Evropy.

A myslím, že můžu své přesvědčení
doložit skutečným příběhem, kterým je Zachraňte vojína Ryana
inspirován a co se v něm stalo. I když nebyl žádný vojín James Ryan,
byl seržant Fritz Niland. Jako ve filmu měl Fritz Niland tři bratry, z nichž dva byli zabiti
během vylodění v Normandii a třetí bratr Edward byl měsíc předtím
sestřelen nad Barmou.

A stejně jako vojín Ryan
byl Niland parašutista ve 101. výsadkové. Během prvních hodin Dne D byl Fritz
a další v letadle nad Normandií, když po nich začaly střílet
německé protiletadlové baterie. Vypukl zmatek, museli seskočit
předčasně a minuli určené místo. Na zemi se Fritz s dalšími výsadkáři
snažil najít cestu k pobřeží a vyhnout se německým hlídkám. Po několika dnech bojů
našel Fritz svoji jednotku, jen aby zjistil, že jeho bratři zemřeli
a že ihned jede domů.

Když toto řeknou Ryanovi ve filmu,
odmítá odejít. Nedává to smysl, pane.
Proč já, proč si já zasloužím jít? Proč ne někdo z nich,
bojovali stejně tvrdě jako já. Toto mají říct vaší matce? Až dostane další americkou vlajku? Řekněte jí, že když jste mě našli,
zůstal jsem s posledními bratry, kteří mi zůstali. A že je ani za nic neopustím. Hodně podobně reagoval Fritz Niland.

Dal jasně najevo, že nežádá
o žádné zvláštní zacházení a chce pokračovat v boji
a zůstat s bratry ve zbrani. Na rozdíl od Matta Damona
neměl Fritz na výběr. Nemůžete se prostě vzepřít rozkazům. Musel odejít domů a tím to skončilo. Po měsících nejistoty se Nilandovi
konečně shledali s Fritzem. Avšak to ještě nebyl konec příběhu. Ukázalo se, že starší syn Edward
pád v Barmě přežil a byl zajat Japonci.

Ke konci války Japonci z tábora odešli,
Edward se chopil šance k útěku, našel americkou jednotku
a byl poslán zpět do Ameriky. A Nilandům se tak vrátili dva synové,
i když si mysleli, že ztratili tři. Zachraňte vojína Ryana není bez chyby
a ve skutečnosti jich tam je hodně, ale abych nezacházel do zbytečných detailů,
soustředil jsem se na ty, které jsem považoval za nejzajímavější. Mám tento film opravdu rád a myslím, že je to jeden z nejlepších filmů
z druhé světové války, co byl kdy natočen.

A důvodem je, že nepřesnosti
vyvažuje autentičností. Cílem Stevena Spielberga bylo
zobrazit válku jako takovou, nejen soustředit se na jednu událost. Ukázat nám, jaké hrůzy
naši dědečkové prožili. Připomenout nám oběti, které učinili,
aby zajistili naši svobodu. Způsob života, který dnes žijeme,
je možný jen díky činům těchto statečných mužů. A může jít o moji interpretaci,
ale jedna z posledních scén filmu to velice nenápadně vyjadřuje.

Co kapitán Miller říká vojínu Ryanovi,
může být stejně tak myšleno pro nás. Zasluž si to. Zasluž si to. A je čas to zabalit. Jmenuji se Nick Hodges
a díky za sledování History Buffs. Toto byla má poslední recenze
pro léto 2016, protože opravdu potřebuji
pár měsíců volna, abych si odpočinul,
protože jsem se celý rok nezastavil.

A doufám, že chápete,
že i youtuber potřebuje oddych. Ale bude to jen pár měsíců
a potom se vše vrátí do normálu. Do té doby vám přeji krásné léto
a brzy se uvidíme.