O Lanci Armstrongovi a dopingu

DO HLOUBKY S GRAHAMEM BASINGEREM
Floyd Landis Řekněte mi něco o tom,
jak vás v roce 2003 na letišti ve Švýcarsku
zastavila celní správa. Jo, letěli jsme... Myslím, že jsme s Lancem
letěli ze Španělska a on měl takovou malou sportovní tašku
plnou injekcí a podobných věcí, EPA... Nejsem si jistý...
Protože to byl Lance Armstrong, spousta pravidel pro něj neplatila.

Jako třeba když jsme spolu
letěli zpátky do Španělska a vždycky jsme létali soukromými letadly, takže jsme přistáli na malém letišti
v Gironě, kde jsme bydleli, konkrétně má tehdejší žena s dcerou
a jeho žena s dvěma dětmi, přišli jsme k přepážce celní správy a on se nezastavil, prostě šel dál. Ten chlápek po něm chtěl pas
a Lance říká: "Ne, to není nutný." Načež si ten celník uvědomil,
o koho jde, a nechal nás v klidu projít.

A takhle to s Lancem bylo. Pamatuji si, jak ho jednou hrozně rozzuřilo,
když v Austinu dostal pokutu. Byl pyšný na to, že kdykoliv ho zastavili,
nechali ho jet bez pokuty, takže to, že si někdo dovolil
dát mu pokutu, ho rozpálilo doběla. Vzít doping do letadla pro něj
tedy nebyl žádný problém. Celníci mu zavazadlo prohlídli
a bylo na nich vidět, že se jim něco nezdá. Začali se vyptávat, ale Lance neuměl
švýcarsky, německy, francouzsky nebo jak se tam mluví.


Na to už si nevzpomínám. V týmu jsme měli člověka, Yogiho...
Jmenoval se George, ale říkali mu Yogi. Je to Švýcar, tak ho zavolali.
Měl nás jen vyzvednout, ale vysvětlil jim, že jsou to jen
vitamíny a že by se o to neměli starat. Nakonec se rozhodli, že jim to za to
nestojí a nechali nás jít. Ale jak říkám... Některé věci, které udělal,
a historky, které si pamatuji, mohou znít šíleně,
že by tolik riskoval, ale pravidla... Dokud věřil, že pro něj
neplatí, tak pro něj skutečně neplatila. Proč po vás chtěl, abyste během sezóny 2003
pobýval v jeho bytě ve Španělsku?

Během tří let, kdy jsem byl členem týmu,
jsme speciálně na Tour de France, tedy nejen na Tour,
ale také na Vueltě, což je třítýdenní etapový závod,
taková španělská verze Tour... Tady jsme prováděli tzv. krevní doping,
kdy jsme si odebrali určité množství krve a dali ho do speciální lékařské ledničky, která na sobě měla... takový malý displej, který ukazoval teplotu, kterou bylo potřeba
udržovat okolo dvou až tří stupňů Celsia.

Lance chtěl odjet na soustředění a já se
ten rok vracel po operaci zlomené kyčle. Nejezdil jsem tehdy moc dobře a tým nechtěl,
abych to soustředění tehdy absolvoval. Když jsem tedy tou dobou stejně
byl v Gironě, kde bydlel i on, požádal mě, abych zůstal u něj
a dával na tu ledničku pozor. Stačilo párkrát týdně
zkontrolovat teplotu a ujistit se, že nevypadne proud, protože ačkoliv byly balíčky s krví
zabaleny spolu s ledem, aby v případě výpadku
vydržela nízká teplota déle, bylo to pořád dost riskantní.

Kdyby se něco stalo, nebylo to tedy moc pravděpodobné,
ale proč si to raději nepohlídat, elektřina by pak naskočila
a vy byste nemohli tušit, že krev nebyla řádně uchovaná,
až byste ji použili a udělalo by se vám zle. Nezemřeli byste, ale nebylo by to dobré,
obzvlášť, kdyby se to stalo během závodu. Prostě řekl: "Klidně zůstaň u mě,
jen dej pozor, ať se nic nestane." Bylo to fajn.

Měl byt za 3 miliony dolarů
a já za tisícovku na měsíc, nestěžoval jsem si. Incident s autobusem v roce 2004... Váš týmový autobus během Tour
zastavil na osamocené silnici v Alpách. Můžete vysvětlit, o co tam šlo? Spoustu historek jsem
nikdy nikomu neřekl, protože ačkoliv jsem
svým blízkým řekl, co za věci dělám, nikdy jsem nezacházel do detailů, protože většinou... Přišlo mi to tak odtržené od reality... Nedělal jsem si iluze, že by nikdo
nevěděl o tom, co se v zákulisí dělo, přesto mi přišlo zvláštní,
do jakých extrémů jsme museli zajít...

A tohle se dělo během
Tour de France 2004? Přesně tak. Zpátky k věci. Během závodu... během každé další Tour,
kterou jsem s Lancem absolvoval, byli členové týmu, doktoři a tým samotný čím dál víc paranoidní, že to praskne, že to zjistí policie
nebo že nás někdo sleduje, protože každý rok se něco takového stalo.

Nemuselo to být nahlášeno, ale policie například udělala razii
na závodech v Itálii, a podobně. Začaly panovat obavy,
že nám někdo prokáže dopování, protože doping zanechává hmatatelné
důkazy, potřebné vybavení... Takže ten rok... ten konkrétní rok...

to byla prostá... Ani nevím, jak tomu říkat.
Byla to paranoia. Johan Bruyneel a Lance požádali o pomoc
jednoho asistenta, Duffyho, který sehnal všemožné vybavení
a byl přesvědčený, že... Ani nevím, kde to sehnal, asi přes
internet, takové divné detektory jak z jiné planety, a ty nosil s sebou
a hledal v pokojích štěnice. A byl si jistý, že... Nevím.

Že nám někdo napíchnul pokoj
a že nás sleduje policie a tak... Takže v tom roce, kdy jsme to dělali poprvé, nás ubytovali v pokoji,
který celý pokryli folií, podlahu i zdi. - Bavíme se o týmovém hotelu?
- Ano. Zalepil snad každou... každou díru, každou ventilaci,
přelepil i detektory kouře. Zalepil i okna a v pokoji jsme
nesměli mluvit. Bylo to vážně zvláštní. A jediné, na co jsem v tom pokoji
myslel, bylo, že pokud tam někdo přijde, bude mu jasné, že se něco děje,
protože tohle nebylo normální.

Všude byly nějaké věci
a bylo jasné, že... že ať se tam dělo cokoliv,
museli bychom to vysvětlovat. Nakonec to dopadlo dobře, ale řekli si,
že to ještě nebylo dost extrémní a rozhodli se, že příště,
později během závodu, to provedeme v autobuse a s Duffym
se potkáme cestou na další etapu. Uděláme si zajížďku a budeme předstírat,
že se nám porouchal autobus. V tomhle je Tour... Asi to zní, že to bylo moc nápadné,
ale Tour je velmi chaotická...

Vybrali jsme si odlehlou silnici,
kde byl minimální provoz a seděli jsme tam... asi hodinu, krevní transfuze
moc dlouho netrvá. Jednoho člověka stihnete třeba
za 15 minut, nás tam bylo devět a tři doktoři, kteří to prováděli.
Celé se to dá stihnout za hodinu. Takže jsme si tam chvíli poseděli,
zatímco řidič předstíral, že něco opravuje. Kdyby to viděl naprostý laik bez bližších
informací, přišlo by mu to dost absurdní... Jak to vypadalo v autobuse?

Vpředu byly běžné sedačky a vzadu
dlouhé lavice po stranách. Na každé straně leželo
na lavicích pár kluků a vaky s krví byly připevněny nad nimi,
aby díky gravitaci mohla krev stéct. Pamatuji si, že Lance
byl vzadu u toalet, ležel tam na zemi... Ačkoliv kluci ležící na zemi a na lavicích
nebyli nic až tak neobvyklého, protože po etapě jste vyřízení, takže bychom
tak vypadali i normálně, jen bez té krve... Vím, že to říkám jakoby mimoděk
a vím, jak hloupě to zní, ale pravda je, že tehdy to tak prostě chodilo.

Brali jsme to tak, jak to bylo,
ale zpětně to působí opravdu směšně. Byl byste tak hodný a vysvětlil
výhody krevního dopingu? Pro cyklistiku a pro sporty obecně... existuje pouze pár možností,
jak zvýšit výkonnost za pomoci "léků", respektive látek zvyšujících výkon,
ať už to nazveme jakkoli. Řekl bych, že krevní transfuze
se dá zařadit do stejné kategorie. Existuje látka, která podporuje vznik
červených krvinek, tzv.

EPO. Už nějakou dobu je EPO zjistitelné,
alespoň ve větším množství. Můžete užívat menší dávky a dosáhnout
stejného účinku, ale trvá to delší dobu, takže v závodech jako je Tour de France, kde množství červených krvinek
obvykle s průběhem závodu klesá, ať už kvůli stresu nebo jiným faktorům, se hodí dodat krev během závodu. Probíhalo to tak, že jsme si průběžně
nějakou dobu před závodem postupně každý odebrali
asi půl litru krve a současně do toho brali i EPO,
a stimulovali tak rychlejší tvorbu krvinek, abychom mohli naplno trénovat
a stihli zregenerovat.

Během samotného závodu jsme si krev zavedli
zpět do žil zhruba po týdnu a pak za další týden znovu. V důsledku toho je snazší
dopravit kyslík z plic do svalů. V podstatě to simuluje trénink
ve vysoké nadmořské výšce, který prokazatelně napomáhá výkonnosti,
i ve sportech v nízkých nadmořských výškách.

Ve výsledku má člověk více krve.
My jsme toho využili... Uměle jsme s ním nakládali
a nebylo to nic složitého. Stačí krev skladovat při teplotě od nuly
do dvou stupňů Celsia, aby nezmrzla, a zároveň ji neskladovat příliš dlouho,
protože krvinky ve vacích postupně stárnou. Je to prosté. Uvedl jste, že během tréninkových jízd
se s vámi o transfuzích Lance bavil. Co jste ohledně látek
zvyšujících výkon probírali? Měl jsem otázky, které jsem Lancovi
během tréninků ve Svatém Mořici kladl.

On byl zběhlý asi jako kdokoliv jiný, ale v cyklistice, což možná není evidentní... evidentní pro veřejnost, doping a lékařská stránka cyklistiky není o dvou klucích tuhle a támhle, kteří dopují a vyhrávají,
zatímco nikdo nic netuší. Je to všudypřítomné.
Všichni o tom ví a všichni o tom mluví. Překvapilo mě, že šlo i o Lance
Armstronga, ale tak to prostě bylo.

V době, kdy jsem se to
všechno dozvídal, byl poblíž. Po pěti letech jsem si
nakonec postupně uvědomil, že takhle to prostě je
a normálně se o tom mluví. V pelotonu nejde o žádné tajemství. Jak moc to bylo časově
a finančně náročné? Je to drahé, pokud... pokud to chcete dělat pořádně
a nevystavovat se velkému riziku. Jsou to i maličkosti, jako když mě
Lance požádal, abych u něj zůstal.

Sami to nezvládnete, potřebujete
pomoc ostatních, zdroje... Pokud vám nevadí riskovat,
můžete si to kupovat přes internet. Zaprvé však nevíte, co kupujete, a zadruhé peníze a zboží
zanechávají snadno zjistitelné stopy, takže za více peněz
se vyhnete riziku. Za 50 až 80 tisíc dolarů ročně
se to nejspíš dá zařídit bez větších rizik. A jakou cestou jste šel vy? Utratil jsem poměrně dost peněz, asi 80 tisíc dolarů.

Který rok? V letech 2005 a 2006. Jakou míru pomoci jste měl? Moc ne, pár lidí, kteří mi něco
doručovali nebo hlídali, ale neměl jsem žádné doktory,
kteří by mi museli s užíváním radit. Tou dobou jsem
víceméně věděl jak na to.

Testování se nevyvíjí tak rychle,
aby vás někdo načapal. Stačilo mít pár lidí
a dobře jim platit, protože si nechcete znepřátelit někoho,
kdo o vás ví podobné věci. Dobře. Popište mi, jak jste si nechal
doručovat krev při Tour v roce 2005. V roce 2005... Myslím ty fanoušky
žádající o podpis. Aha, tohle bylo v roce 2006. - Dobře, 2006.


- Ano, to jsem měl krevní transfuzi dvakrát. Při té druhé... Byl jsem ohledně lidí doručujících
přímo do hotelu paranoidní. Nikoho jsem tam nechtěl. Kdyby mě někdo
sledoval, všiml by si člověka, co tam nepatří. Takže jsme se domluvili,
že za mnou přijde... s dresem požádat o podpis. V cíli etapy je až 50 tisíc lidí
a kdokoliv se k vám může dostat. Těžko si tam někdo všimne
něčeho neobvyklého. Je to chaos. Řekl jsem mu, ať počká vpravo za cílem
a když mě našel, měl dres a malý...

vak krve, který byl ale zabalený... jakob y to byl dárek. Nejde o nic velkého,
vejde se to do zadní kapsy dresu. Vejde se tam půllitrový vak krve,
to je tak maximum, ale... Není nic neobvyklého
jet s něčím v kapse. Takže za mnou přišel, požádal o podpis,
dárek jsem si dal do kapsy a jel na hotel. Provedli jsme to před všemi,
aby to nevypadalo neobvykle. Pokud byste věděli, co to je,
tak by vám to neobvyklé přišlo, v cíli etapy Tour se toho ale děje tolik,
že nikdo neměl šanci si něčeho všimnout.

Překlad: heindlik
www.videacesky.cz