Pravidla války

PRAVIDLA VÁLKY VE ZKRATCE Již od počátku se lidé uchylovali k násilí jako prostředku pro řešení sporů. Avšak během let se lidé po celém světě snažili omezit brutalitu války. Právě tento humanitární duch vedl ke zrodu první Ženevské úmluvy v roce 1864 a rovněž soudobého mezinárodního humanitárního práva. Nastolením pravidel pro vedení války tyto univerzální zákony chrání ty, kteří nebojují, stejně jako ty, kteří již bojovat nemohou. Proto se vždy musí rozlišovat mezi tím, na koho a co se může a nesmí zaútočit, a kdo nebo co musí být ušetřeno a ochráněno.

Především na civilisty se nikdy útočit nesmí. Takové jednání je válečným zločinem. CIVILISTÉ Když vtrhli do naší vesnice, křičeli, že všechny zabijí. Moc jsem se bál. Utekl jsem se schovat do křoví. Slyšel jsem křičet svoji maminku.

Myslel jsem, že už ji nikdy neuvidím. Je třeba vynaložit veškeré možné úsilí a vyhnout se ublížení civilistům nebo zničení věcí nezbytných pro jejich přežití. Civilisté mají právo dostat pomoc, kterou potřebují. ZAJATCI Životní podmínky zajatců mě nikdy neznepokojovaly. Lidé jako on byli důvodem, proč je můj bratr mrtvý. Byl nepřítel a nebyl pro mě ničím.

Ale poté jsem si uvědomil, že za mřížemi již nebojuje a není hrozbou pro mě ani moji rodinu. Zákony války zakazují mučení nebo nelidské zacházení s vězněnými, nehledě na jejich minulost. Musejí dostat jídlo a vodu a mít možnost komunikovat se svými blízkými. Uchovají si tak svoji důstojnost a zůstanou naživu. NEMOCNÍ A RANĚNÍ Zdravotníci zachraňují životy, někdy i za nebezpečných okolností.

Vojáci obou stran byli raněni v bitvě a my je vezli do nejbližší nemocnice. Na stanovišti nám voják přikazoval, abychom ošetřili jen jeho spolubojovníky. Docházel nám čas a já se bála, že zemřou všichni. Zdravotníkům musí být vždy umožněno vykonávat svoji práci a Červený kříž ani Červený půlměsíc nesmí být nikdy napaden. Nemocní nebo ranění mají právo na zdravotní pomoc nehledě na stranu, na které bojují. HRANICE VÁLČENÍ Pokroky ve zbraních rovněž znamenaly, že i pravidla války se musí přizpůsobit.

Protože některé zbraně nebo metody válčení nerozlišují mezi vojáky a civilisty, bylo dohodnuto jejich omezení. V budoucnosti by války mohli vést plně autonomní roboti. Ale bude mít takový robot schopnost rozlišit mezi vojenským cílem a někým, kdo nesmí být napaden? Nehledě na to, jak sofistikovanými se zbraně stanou, je nezbytné zachovávat pravidla války.

Mezinárodní humanitární právo má za cíl zachovat alespoň minimum lidské důstojnosti během války a zajistit, aby bylo možné vedle sebe žít i poté, co byla vystřelena poslední kulka. Překlad: InkCZ www.videacesky.cz