Proč se na starých fotografiích nikdo neusmíval?Slavné fotografie
15
Proč se na raných fotografiích nikdo neusmívá? Proč jsou některé postavy ostré a jiné rozmazané? A kdo byl Elmer Ellsworth Masterman? Na tyto otázky vám odpoví dnešní video, protože i snímky z přelomu 19. a 20. století jsou dnes svým způsobem fascinující a slavné.
Přepis titulků
Při prohlížení starých černobílých fotografií by se mohlo zdát, že lidé žijící před více než sto lety nebyli zrovna šťastní. Nikdo se na těch fotkách neusmívá. Ale proč? Stál život na přelomu 19. a 20. století za houby? Nebo nebylo zvykem projevovat radost? - Úsměv. - Ne. Důvod je úplně jiný. A to ten, že lidé tehdy museli počítat s dlouhou expozicí fotoaparátů.
Před rokem 1860 trval jeden snímek několik sekund, takže jste museli po celou tu dobu zůstat ve stejné póze. A držet nucený úsměv není snadné. Proto jsou některé snímky rozmazané, což na nich není to nejpodivnější. Z některých fotek běhá mráz po zádech proto, že se lidé fotili se zemřelými, aby na ně rodina měla památku. Na těchto snímcích hned poznáte mrtvolu, protože jako jediná je ostrá, zatímco ostatní jsou rozmazaní.
To, že jsme s mrtvými hrávali Víkend u Bernieho, také ukazuje, jak lidé tehdy rané fotografie vnímali. Život byl těžší a fotografie vzácnější, proto se s nimi nezahrávalo. I legendární humorista Mark Twain je bral vážně, když řekl: „Myslím, že fotografie je velmi důležitý dokument a není nic horšího než se zapsat do historie jako prosťáček s věčným úšklebkem na tváři.“ Staré fotografie byly brány jako jistá obdoba mumifikace, jako forma obřadu spíše než zachycení pomíjivého okamžiku.
A když se nad tím zamyslíte, lidé také na focení nebyli zvyklí a nejspíš nevěděli, co přesně dělat. Tak proč se smát jako pitomec? Na konci 19. století však došlo ke změně s vylepšením technologií, a i když oproti dnešku expozice byla stále dlouhá, pózovalo se lépe. A kolem roku 1900 aparáty jako Brownie umožnily první úsměvy. Jako aparát, který focení umožnil masám, se Brownie prodával na přelomu 20.
století za dolar, dnes by to bylo třicet. Díky nízké ceně se během prvního roku prodalo přes 150 000 kusů, Kodak tak zpopularizoval fotografování a z toho vychází fakt, že úsměv před objektivem není instinkt. Jde o naučené chování a v prapočátcích fotografie ji lidé považovali za formu portrétu, pro který se nesedí tak dlouho. Na obrazech se také nikdo neusmívá. Takže vážný výraz byl jen pokračováním zavedené tradice dlouho před vznikem fotoaparátů.
V rozhovoru z roku 1894 pro Americký fotožurnál to model Elmer Ellsworth Masterman dokonce potvrzuje. Masterman měl tu čest pózovat coby Ježíš na portrétech i fotkách a svou práci nijak neodlišoval, když se ptal: „Jaký je v pózování pro obraz či fotografii rozdíl?“ No, tehdy skoro žádný, ale dnes už ho zajisté vidíme. Co by asi Masterman řekl na generaci z Instagramu?
Překlad: hAnko www.videacesky.cz
Před rokem 1860 trval jeden snímek několik sekund, takže jste museli po celou tu dobu zůstat ve stejné póze. A držet nucený úsměv není snadné. Proto jsou některé snímky rozmazané, což na nich není to nejpodivnější. Z některých fotek běhá mráz po zádech proto, že se lidé fotili se zemřelými, aby na ně rodina měla památku. Na těchto snímcích hned poznáte mrtvolu, protože jako jediná je ostrá, zatímco ostatní jsou rozmazaní.
To, že jsme s mrtvými hrávali Víkend u Bernieho, také ukazuje, jak lidé tehdy rané fotografie vnímali. Život byl těžší a fotografie vzácnější, proto se s nimi nezahrávalo. I legendární humorista Mark Twain je bral vážně, když řekl: „Myslím, že fotografie je velmi důležitý dokument a není nic horšího než se zapsat do historie jako prosťáček s věčným úšklebkem na tváři.“ Staré fotografie byly brány jako jistá obdoba mumifikace, jako forma obřadu spíše než zachycení pomíjivého okamžiku.
A když se nad tím zamyslíte, lidé také na focení nebyli zvyklí a nejspíš nevěděli, co přesně dělat. Tak proč se smát jako pitomec? Na konci 19. století však došlo ke změně s vylepšením technologií, a i když oproti dnešku expozice byla stále dlouhá, pózovalo se lépe. A kolem roku 1900 aparáty jako Brownie umožnily první úsměvy. Jako aparát, který focení umožnil masám, se Brownie prodával na přelomu 20.
století za dolar, dnes by to bylo třicet. Díky nízké ceně se během prvního roku prodalo přes 150 000 kusů, Kodak tak zpopularizoval fotografování a z toho vychází fakt, že úsměv před objektivem není instinkt. Jde o naučené chování a v prapočátcích fotografie ji lidé považovali za formu portrétu, pro který se nesedí tak dlouho. Na obrazech se také nikdo neusmívá. Takže vážný výraz byl jen pokračováním zavedené tradice dlouho před vznikem fotoaparátů.
V rozhovoru z roku 1894 pro Americký fotožurnál to model Elmer Ellsworth Masterman dokonce potvrzuje. Masterman měl tu čest pózovat coby Ježíš na portrétech i fotkách a svou práci nijak neodlišoval, když se ptal: „Jaký je v pózování pro obraz či fotografii rozdíl?“ No, tehdy skoro žádný, ale dnes už ho zajisté vidíme. Co by asi Masterman řekl na generaci z Instagramu?
Překlad: hAnko www.videacesky.cz
Komentáře (0)