Thumbnail play icon

Migrant MotherSlavné fotografie

Přidat do sledovaných sérií 3
84 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:49
Počet zobrazení:1 852

Dorothea Lange (1895–1965) byla americká dokumentární fotografka, známá pro svou práci během hospodářské krize 30. let. Jejím zaměstnavatelem byla FSA (Farm Security Administration = hospodářská bezpečnostní správa), která bojovala proti venkonské chudobě. V tomto období se dokumentární fotografie teprve formovala. Jejími hlavními charakteristikami byl důraz na realismus, snaha bez příkras zachytit věci takové, jaké jsou, spoluprožití bídy a utrpení, jasný morální postoj a konečně samotné vědomí specifičnosti tohoto média. Se vstupem USA do druhé světové války v prosinci 1941 však nastala změna. Projekt dostal jiné jméno (Office of War Informations), a také jiný program. Ve válce musela propaganda ukazovat, jak jsou Spojené státy silné a ne jaké mají potíže. V roce 1948, kdy FSA zanikla, byla dokonce snaha pořízené dokumenty zničit, aby nemohly být použity pro komunistickou propagandu.

Pokud máte rádi videa, která pro vás překládáme na VideaČesky, dejte nám hlas v anketě Křišťálová lupa v kategorii Zájmové weby. Díky za vaši přízeň!

Komentáře (16)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Je fascinující, jak se primitivní mccarthismus 50. let pokoušel zničit důkazy komunistického pokusu v USA zvaného New Deal. Lidé z této fotky se vinou velké deprese dostali do bídy a centrální plánování a cílené omezený výroby místo toho, aby je z bídy dostalo naopak jejich bídu ještě zhoršilo.

00

Odpovědět

hm nic moc

01

Odpovědět

hm nic moc

01

Odpovědět

zajímavé. Nám to učitel na historii fotografie vyprávěl jinak... ale on to byl nevýslovně arogantní ulhanej člověk, takž c čekat... Dorothea Lange byla skvělá fotografka, troufám si říct, že ve svém jedinečném pohledu dodnes nepřekonaná

11

Odpovědět

za to, ze ta vyhodil ze skoly pre neschopnost, si nezasluzi nadavky

46

Odpovědět

+hovado 2taky k cemu je dobra historie fotografie,ze ? ja ti to reknu: naprosto k nicemu! to at uz jde radsi na hodinu vareni...

25

Odpovědět

+hovado 3Asi stejně jako k čemu je dobrá literatura? V životě v budoucnu nebudeš potřebovat vědět nic o božské komedii ani nic o O myšlích a Lidech, a přesto se to učíš... Pro obr užitá fotografie a média je historie fotografie velice zajímavý předmět. Všichni autoři a jejich snímky, o kterých se čloověk učí, nějak ovlivnili vývoj fotografie, vývoj kompozice a práce se světlem... Je to jako dohadování se, jestli je fotografie umění, nebo není. Inu... čmárat domečky na papír umí také každý a umění to není, vyfotit duckface umí taky každá fena a umění to není... Dorothea Lange fotila surovou realitu, je, dá se říci, matkou dokumentární fotografie. A její osobní pohled a vidění je uměním samo o sobě, a o tom se v historii fotografie učí!

00

Odpovědět

+lenaciaA jsme zas u toho. Jestli je či není fotografie jako taková umění, o tom jsme se tuším kdysi hádali. Dá se o tom dlouze polemizovat - máme umělecou fotografii, kdy tvůrčí činnost fotografa asi nejvíce odpovídá autorům klasického umění, především malířů. Ale absolutně nechápu, jak absolvent nějakého fotografického oboru může říct takový nonsence, jako že dokumentární fotografie je umění. Že se v nějaké disciplíně uplatňují umělecké postupy z ní ještě umění nedělá a dvakrát tak to platí pro fotografickou disciplínu, ve které "autorem" drtivé většiny toho před objektivem je sám život. Nechci snižovat dovednosti špičkových dokumentaristů, ale i dle někola primitivních kompozičních pravidel lze v dokumentární fotografii udělat úžasně silné a emotivní fotografie...a samotný fotograf na tom bude mít poměrně malou zásluhu. Opravdu bych si nepletl uměleckou hodnotu s hodnotou emotivní. Umělecká hodnota podobných snímků, viz World Press Photo, je dle mého názoru nulová.

10

Odpovědět

+Neugeczano.. tak víš co, dám ti můj foťák, taky dvě knížky co vcelku rozumě vysvětlují práci s kompozicí, expozicí a prací se světlem, a švihej mi nafotit tak úžasné fotky jako které fotila Dorothea Lange... Podle mě je fotografování umění, podle mě je umění přijít s fotoaparátem a dokázat vyfotit takovou frotografii jako je Migrující matka. NE, Díky pár kompozičním pravidlům NEVYFOTÍŠ něco tak hlubokého jako je žena, v jejíž očích lze vidět starosti a strach co s nimi všemi bude.To se nedočteš v žádné příručce o primitivních kompozičních pravidlech! Samotný fotograf je ten který musí vyfotit tu emotivní fotografii, a ty bys niuc takového nezvládl, jednoduše pro to, že si myslíš, že za všechno může pravidlo kompozice. Pravidla jsou od toho, aby se porušovala a u fotografií, jako jsou k vidění na World Press Photo je často vidět, že tomu tak je.

00

Odpovědět

+lenaciaFoťák mám, pár zaprášených knížek bych někde asi taky vyhrabal, ale kvůli jedné umíněné holce nic fotit nehodlám, promiň :D Opravdu by sis ale měla přestat plést um s uměním. Vyfotit technicky krásnou fotografii (porozumět nastavení expozice, vyvážení bílé, světlu a tak dále), to chce - stejně jako hromada jiných řemesel - um. Produktem umu však není nutně umění. Umění je to, co do výsledného produktu vnese autor. A podle mého názoru emotivní složka jakékoliv dokumentární fotografie, což je to, co v tobě očividně evokuje tu uměleckou hodnotu, není vytvořena samotým autorem, nýbrž okolnostmi. Autor musí mít odvahu (válka, revoluce), žaludek (přírodní katastrofy) nebo prostě adekvátní finanční motivaci, čuch zápal, štěstí, aby takové okolnosti vyhledal. A třeba právě porušení kompozičních pravidel je pak největším autorským přínosem daného fotografa. Veškeré emoce z podobných dokumentárních fotografií ale jednoduše vychází z okolností, na kterých nemá autor absolutně žádný podíl. Proto podle mě jakákoliv dokumentární fotografie už ze své podstaty nesnese označení jako umění. Ano, kdyby si Dorothea najala herce a vymyslela celou scénu, pak by, paradoxně, její umělecký přínos byl podstatně vyšší a dalo by se mluvit o umělecké fotografii, jakkoliv na hlavu to zní.

Závěrem jeden příklad za všechny - fotografie mrtvého chlapečka ležícího na pláži (při počátku migrační krize). Jistě víš, kterou myslím (kdyžtak Death of Alan Kurdi). Ve většině lidí vyvolá obrovské emoce, ale co do fotografie přinesl její autor? Uvádím ji proto, že zrovna většina fotek této scény je i kompozičně a technicky naprosto průměrná až podprůměrná a opravdu si myslím, že podobnou fotku bychom vyfotili oba, kdybychom byli přítomni. Taky si myslíš, že je to umění? Velká emoce, nulový autorský podíl. Proto to umění prostě není, tečka.

10

Odpovědět

+Neugecztak to zkusím vysvětlit znova... podívej se na fotku Migrující matky, a podívej se na fotku mrtvého chlapce. Ano, obojí vychází z určité emotičnosti, ale ve mě třeba fotka utopeného chlapce nic nevyvolává. Respektive je to prostě jen surový záběr, něco jako když já bych vyfotila přejetou lišku, emoce to vyvolává jen pro to, že je na snímku malé mrtvé dítě... A teď zpátky k migrující matce. Mrtvého chlapce bys mohl přirovnat k tomuto snímku http://all-that-is-interesting.com/wordpress/wp-content/uploads/2017/04/migrant-mother-in-shelter.jpg migrující rodina, která je v přístřešku s pár kusy věcí.
Zatímco na finální protrétové fotografii jsou skutečné emoce. Dorothea se mohla sbalit a odejít hned s tou první fotkou, která by vyvolala ony emoce o kterých mluvíš, ale ona dokázala přijít ještě blíž, přijít až k nim, překročit pásmo jejich soukromí. Mít v ruce fotoaparát a fotit lidi v "přirozených situacích" to je něco, co ne každý dokáže a proto dnes dokumentární fotografie vypadají tak jak vypadají, focené ohniskem 400 přiblížené z 500 metrů. Takže stále tvrdím, že Dorothea Lange byla umělkyně, která dokázala nejenom vyvolávat fotkou emoce, ale zachytit emoce, a vytvořit fotku, která by se stěží vyfotila třeba v ateliéru. Síla fotografie je v umění okamžiku. ne každý fotograf ji dokáže zachytit. Prostě nedokáže. Podívej se na inspirované snímky, které duplikují její záběr, skoro identické záběry a přesto ani v jedné z nich není ta hloubka snímku, který Dorothea vyfotila. Je jedno jestli znáš okolnosti záběru, nebo neznáš, je jedno jestli někdo ví kdo je tio Dorothea Lange, či neví. Ukaž lidem tu fotku bez povědomí o americké krizi (a že je plno lidí co neví jak strašné to pro ty lidi v té době bylo), a přesto to v nich vyvolá emoce silnější než ze záběru utonulého chlapce, hlavně pro to, že bez povědomí o tom že imigranti sem přicházejí ve člunech (jasně to už je horší o tom ví každý) nebudeš v první chíli vědět, jestli to náhodou není divná rodinná fotka, kdy sebou malej kluk neplácl jenom do písku, je to přehnané, ale doufám že chápeš. Migrující matka nepotřebuje články se jménem chlapce, nepotřebuješ vědět, že chlapcům otec byl převaděčem, nepotřebuješ prostě znát pozadí příběhu a vidíš ustaranost, bídu a bolest matky, která neví, co bude dál.

00

Odpovědět

+lenaciaHele, beru to a chápu tvoje argumenty, ačkoliv bych si nedovolil tvrdit, co se lidem bude líbit více. Ve mně toho Migrující Matka třeba moc nevyvolává. A nebýt autorčina jména a dodatečně zjištěných okolností, tak bych tu fotku pravděpodobně přešel bez většího zájmu. Zásadní problém však vidím v tom, že celá tvoje úvaha se zakládá na tvém subjektivním hodnocení.

Já jsem se snažil poukázat právě na to, že označení něčeho jako umění by se nemělo zakládat na subjektivních pocitech. Umění má řadu definic, řadu způsobů kategorizace a škatulkování. Stejně jako samotné fotografické disciplíny. Říct, že toto je umění, nebo že tento je umělec, protože se mi to strašně líbí a hodně to ve mně vyvolává, podle mě není ten správný přístup. Takhle by to nemělo fungovat. Nechci to uvádět jako definitivní argument, ale schválně si zkus projet různé články o autorce. Profrčel jsem jich asi 7 - v každém je, že byla fotografka, fotožurnalistka, dokumenaristka a tak dále. V žádnem není, že by byla umělkyně.

Každopádně...věřím, že se navzájem chápeme a že se shodneme na tom, že se teda neshodneme, takže to nemá smysl dál rozebírat. Tak holt dobré světlo a hezký fotky :P

00

Odpovědět

+hovado 2mě nikdo nevyhodil, a tenhle člověk už vůbec ne. Naopak, měla sem mít na vysvědčení ua historii vývoje fotografie za 2. Jenže kvůli operacím zubu a častým návštěvám zubaře kvůli následným komplikacím sem měla 30% absence, což je hranice. Ačkoliv mě tento učitel několikrát ujišťoval, že jelikož mám úplně všechny testy napsané a mám předložená lékařská potvrzení, tak mě nechá projít, nenechal a musela sem na opravky... Suma sumárum, 3 hodiny ve vlaku, 10 minut ve škole na testu, a na vysvědčení místo dvojky jednička.
To má za to, že lidi odsuzuje jen kvůli tomu, že řeknou, že je neoslovila skupina Beatless.

01

Odpovědět

+lenaciavyhovorky

04

Odpovědět

Souhlas, zajímavý příběh, nesnesitelně neschopná vypravěčka.

72

Odpovědět

Ta paní o tom vypráví strašně nudně. Přitom je to zajímavý příběh.

101

Souhlasím Tato webová stránka používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. (Další informace)