Jake z Vsauce3 vám dnes vysvětlí tři paradoxy, se kterými se často setkáváme v souvislosti s cestování časem. Je ale důležité mít na paměti, že čas není striktním postupem od příčin k následkům. Z nelineárního, nesubjektivního pohledu se spíše jeví jako velká koule z wibbly-wobbly timey-wimey čehosi.
Já jsem Jake z Vsauce. Proč se tady válíte po zemi? Trochu to očistím. Tak a je zase jako nová. Když už jste tady, viděli jste film Interstellar? Nedávno jsem na něj koukal a použili tam
červí díru, časoprostorovou zkratku, aby mohli rychleji cestovat, údajně cestovat časem.
To mě přimělo zamyslet se nad problémy,
komplikacemi cestování časem. Paradoxy. Například nad ontologickým paradoxem. Objevil se třeba
ve hrách Ocarina of Time, Timesplitters, v Terminátorovi
a ve filmu Zpátky do budoucnosti. Dochází k němu, když informace
nebo předměty nikdy nevzniknou. Přijdou z budoucnosti a poté se vrátí
do minulosti, aby se staly sebou samými.
Například v Ocarina of Time naučí Guru-Guru
v budoucnu Linka píseň bouří, ale Guru-Guru se tuto píseň
naučil od Linka, který cestoval časem. Nebo... počkat, odkud
se vlatně vzala tahle kamera? Mohl byste tam být potichu?
Snažím se tu natáčet. Víte co? Vrátíme se v čase
a vysvětlíme si paradox kauzality. Paradox kauzality vznikne,
když cestujete do minulosti, abyste zastavili
nebo změnili nějakou událost. - Haló?
- Jakeu! - Bille?
- Jakeu, cestuješ časem. Jo, máš pravdu. Čeká tě tedy časová dilatace. Ty i já vnímáme
rychlost času jako konstantní, i když chvátáme
nebo ztratíme pojem o čase. Představujeme si hodiny, jak tikají
pořád stejně rychle ve vztahu k vesmíru. Tak to ale není. Rychlost času není konstantní.
Konstantní je jen rychlost,
kterou se energie může pohybovat. To je rychlost světla. Proto bys měl být opatrný,
protože když se podíváš na hodinky, vypadá to, že čas
ubíhá normální rychlostí. Ve skutečnosti se ale vesmír
pohybuje svou vlastní rychlostí a když se s ní snažíš propojit, mohl bys změnit dějiny natolik, že nebude ani jeden
z nás nikdy existovat.
Bille! Mohl byste tam být potichu?
Snažím se tu natáčet. Při paradoxu kauzality cestujete
časem zpět, abyste zabránili vzniku události, ale sami ji tím způsobíte, což nakonec vede zpět k tomu, že cestujete z budoucnosti,
abyste jí zabránili. Trochu se pohneme. Když je řeč o cestování do minulosti,
můžeme se obávat efektu motýlích křidel.
Provedeme něco
zdánlivě bezvýznamného, šlápneme na květinu nebo rozplácneme
brouka, což spustí dominový efekt. Rozeběhne se prostorem
a časem a změní naši budoucnost. Nemám najednou knírek? A kde se tu vzal tenhle nůž? Ve většině paradoxů
je čas uzavřenou smyčkou. Isaac Brock jednou řekl:
"Vesmír má stejný tvar jako Země. Když půjdete rovně
dostatečně dlouho, skončíte tam, kde jste začali."
Proč mám pořád ten nůž? To ne! Skvěle, právě jsem se zabil. Doslova. To je vlastně super! Funguje to skvěle! Dostali jsme se k paradoxu dědečka.
Paradox dědečka je docela jednoduchý. Když se vrátíte v čase
a zabijete svého dědečka, nenarodí se jeden z vašich rodičů,
a nenarodíte se tedy ani vy. Nebudete tedy existovat,
a nemůžete zabít svého dědečka. V tomhle případě
jsem ale zabil sám sebe. A kdybych se vrátil v čase,
abych se zabil, nebyl bych naživu
a nemohl bych se zabít. Což znamená, že jsem se zabít nemohl.
Jsem tedy stále naživu a budu stále pokračovat,
dokud se omylem nazabiju. Což znamená,
že celé tohle video je paradox. A jako vždycky... Díky za sled... Já jsem Jake z Vsauce.
Proč se tady válíte po zemi? Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz
ZarwanPublikováno: 11 let
