Kolikrát se vám stalo, že jste se tak přejedli, že jste museli rozepnout kalhoty, ale na moučník byste si přeci jenom místo udělali? Speciální žaludek na dezert za to sice nemůže, ale i tak to má své vědecké opodstatnění.
Znáte to. Dojíte velkou porci a máte pocit jako... Už nikdy nebudu jíst. Ale potom se ukáže nádherný kus dortu. No a... - Říkal jsi, že jsi plnej. - Ne když jde o dezert. Ukázalo se, že si lze "udělat místo" na moučník. A má to vědecký důvod. To, co vám dělá místo na moučník, je "smyslově specifická sy...". - Sitost?
- Sytost! Jedno z těch slov... To je dr. Barbara Rolls, nutriční vědkyně, která smyslově specifickou sytost studuje od 80. let. Je to velmi důležité, základní a reprodukovatelné zjištění o lidském chování při jídle. Dr. Rolls říká, že je to důvodem, proč často špatně chápeme pocit plnosti. Abychom to viděli za chodu, provedli jsme experiment podobný těm v jejím výzkumu. Šesti lidem jsme dali obrovský talíř těstovin se sýrem.
Páni. To je hodně těstovin se sýrem. A řekli jsme jim, ať jí, dokud nejsou plní. Mám dost. A jako druhý chod jsme jim dali... víc. Ne! Tenhle experiment se mi nelíbí. Pak jsme to jiný den celé zopakovali. Už budu mít dost.
Až na to že tentokrát, když byli plní, jsme jim dali zmrzlinu. Zmrzka! Ano. Jo, mám dost. V průměru, potom co řekli, že se těstovin najedli dost, každý dokázal sníst jen 28 gramů z druhé porce. Dostala jsem do sebe dvě sousta. Ale když jsme jim místo toho dali zmrzlinu, snědli třikrát tolik.
Udělali si místo na dezert. Experiment ukazuje, že když si připadáme plní, neznamená to nutně, že je náš žaludek fyzicky plný. Jde spíš o naši chuť na další jídlo. Smyslově specifická sytost je ta proměna chuti na určité jídlo, jak moc ho chcete sníst během toho, co ho jíte. Proto jsme se zeptali našich účastníků, aby od 1 do 10 ohodnotili jejich chuť na těstoviny před prvním chodem...
Asi šest. Pět. Já těstoviny se sýrem miluju, takže dávám dvacet pět. ...a po něm. Už nemůžu. - Asi jedna. - No jo, nula. Všichni měli na těstoviny nejdřív docela chuť, ale po prvním chodu už méně.
A ještě méně po druhé porci. Ale během experimentu jsme se jich zeptali, jakou mají chuť na zmrzlinu. A i po tom, co se najedli těstovinami, na ni měli pořád chuť. Na zmrzlinu přestali mít chuť až potom, co ji snědli. "Už jsem tohoto jídla měla dost, chci něco jiného," tohle přesně smyslově specifická sytost znamená. Tento instinkt má svůj účel: má nás udržovat zdravé.
Je to dobrá věc. Jsme všežravci, potřebujeme různorodost. To nám pomáhá do sebe dostat různorodé živiny, které potřebujeme. Také to znamená, že jsme v určitých situacích náchylnější k přejídání. Může to mít opačný účinek, protože když nám jsou nabídnuta různorodá jídla, nabádá nás to k tomu, abychom nepřestávali jíst. Přejedli jste se někdy na rautu? Nebo o Vánocích? Jo, já taky. To proto, že když nám je nabídnuta různorodost, udržíme si chuť k jídlu déle.
Tato proměna chuti na určitá jídla během stolování nás nutí pokračovat, nutí jíst. V jiném experimentu dr. Rolls dala dvěma skupinám jiná čtyřchodová menu. V jednom byl každý chod to samé, v druhém byl každý chod zcela odlišný. Lidé s různými chody snědli o 60 % více. Smyslově specifická sytost vysvětluje, proč sníte více hranolek s omáčkou než bez ní. Proč sníte více zmrzliny, pokud dostanete více příchutí než jen jednu.
A také proč děti sní více zeleniny, když jim je nabídnuto více druhů zároveň, než když dostanou jenom jeden. To je zajímavý. A musela jsem sníst jen směšný množství těstovin se sýrem, abych to zjistila. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
ElTigrePublikováno: 6 let
