Jak se koronavirus šíří vevnitř i venku

23. ledna cestovala rodina v Číně z Wu-chanu do města Kuang-čou. Druhý den obědvali v restauraci. Jeden z nich měl covid-19, ale ještě se necítil nemocný. Během pár dnů začali další členové rodiny vykazovat symptomy. A pár dní poté stejně tak i rodina, která seděla u stolu vedle nich. Rodina u tohoto stolu také onemocněla. A podle vědců byla tato první osoba zdrojem všech těchto nákaz, i když někteří seděli přes čtyři metry daleko.



Ale lidé, kteří seděli u těchto stolů, neonemocněli. Proč? Klimatizace udržovala proudění vzduchu v této části restaurace. Přenesla virus vzduchem z této osoby na tyto další rodiny. Tento příběh zdůrazňuje něco o koronaviru, kterému teprve začínáme rozumět. Je to schopnost cestovat vzduchem. A s otevíráním veřejných prostor to vede k pár důležitým otázkám. Je bezpečné jít na pláž?



A co do parku? A může vás nakazit běžec? Pokud máme naše počínání buď jen za bezpečné, nebo riskantní, je jen jeden způsob, jak zajistit, že nebudete nemocní nebo šířit covid-19. Zůstaňte doma, izolujte se a nemějte kontakt s vnějším světem. Ale být takto opatrný v jednom kuse není pro většinu z nás možné. Potřebujeme jídlo, potřebujeme zásoby a někdy se prostě potřebujeme projít. Cílem ochrany sebe a ostatních před covidem-19 není zcela eliminovat riziko, ale minimalizovat ho.



Pokud je tato strana trvalá karanténa a tato stana je nechat na sebe kašlat nemocnými lidmi, je nejlepší tlačit se k této straně, jak jen to rozumně jde. Začneme tedy s procházkou. A s někým, kdo se kvůli tomu stejně jako já cítil divně. Než jsem začala volat epidemiologům a mluvit s nimi o rizicích, byla jsem dost paranoidní.



A když jsem začala pátrat ve studiích, došlo mi, že šance dostat covid-19 od běžců nebo cyklistů venku je mnohem nižší, než jsem myslela. Pokaždé, když dýcháme a když mluvíme, a zvláště když kašleme nebo kýcháme, prskáme malé kapky vody. Některé z nich jsou dost velké a těžké a rychle spadnou na zem, jako kapky slin. Jiné jsou opravdu malé a mnohem lehčí, takže se nesou vzduchem dál. A tyto kapky jsou ty, které přenáší koronavirus.



Pokus kapka letí a pak se vypaří, virus zůstane nějakou dobu ve vzduchu. A ještě nevíme, jak moc musíte být viru vystaveni, abyste onemocněli. Ale víme, že se snižuje riziko tím, že se vystavujete menšímu množství viru. A podle Sigalové existují tři způsoby, jak na to. Prvním je odstup. Tedy jestli jste od člověka dva metry. Trvání.



Jste ve styku s tou osobou sekundu, když kolem vás projede, nebo je to hodina? A ventilace. Proudí kolem vás dostatečně vzduch, aby rozptýlil jakékoliv virové částice? Nebo jste v uzavřeném prostoru, kde nemají kam odletět? Rozdíl mezi tím, jak vzduch proudí uvnitř oproti venku, je obrovský. Pro ukázku jsem použila sprej, který svítí pod černým světlem. Postříkala jsem jím trička jak uvnitř, tak venku, ze vzdálenosti 1 metru.



I když nebylo větrno, daleko méně sprejových částic dopadlo na tričko venku. Proudící vzduch je mnohem lépe rozptýlil. A být venku má vliv i na samotný virus. Virus má kolem sebe ochrannou vrstvu vlhkosti. Působí na ni hodně věcí. Dopadá na ni sluneční světlo, je tu vítr, déšť i vlhkost a to všechno může narušit ochranný plášť vlhkosti a rozložit virus.



Studie v Číně zkoumala 318 různých ohnisek covidu-19 po celé zemi. Jen v jednom případě ho někdo chytil venku. Tato studie nebyla přezkoumána, ale je v souladu se vším, co víme. Že být venku může být málo rizikové, ale vaše interakce s jinými lidmi může toto riziko zvýšit. Pokud mluvíte s přítelem z blízka, vaše riziko stoupá.



A toto riziko stoupá, čím déle váš rozhovor probíhá. Ale pokud oba nosíte roušky, které zabrání šíření těchto kapek, vaše riziko klesá. Nakupování na venkovním trhu je méně riskantní než být v obchodě, ale můžete snížit riziko tím, že se tam zdržíte jen chvíli. Ale co míjení funícího běžce? Dovolím si vám ukázat, co by se muselo stát, aby vás běžec nebo cyklista venku nakazili, když vás potkají. Museli by vypustit dostatek virových částic, aby mohli spustit nákazu.



Tyto částice by musely cestovat pár metrů, odolat tlakům větru, deště a vlhkosti. Pak by částice musely přistát na vašem krku nebo horním dýchacím traktu nebo na rukou, kterými byste se pak dotkli očí, nosu nebo úst. Toto vše je tedy pěkně náročná cesta k úspěšnému nakažení. Jít na pláž nebo do parku není nutně nebezpečné, nebo bezpečné. Riziko se může zvýšit nebo snížit podle toho, jak se chováme, takže každý má zodpovědnost snížit riziko pro všechny ostatní.



Neměli byste být za hrdinu, když jdete ven, všichni chceme být opatrní, zvlášť když se některé státy zase otevírají. Změna vašeho chování, abyste se vyhnuli viru, nesníží riziko na nulu, ale mohlo by být dost nízké, aby se vám dýchalo lépe. Překlad: Kara www.videacesky.cz