Thumbnail play icon

Nemůžete se ničeho dotknoutVsauce

Přidat do sledovaných sérií 101
91 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:432
Počet zobrazení:4 624

Koukat, ale nesahat... stejně to nejde a Michael vám vysvětlí proč.

 

 * Věci můžeme držet, protože žádný povrch není úplně hladký a na mikroúrovni vzniká tření.

Věci drží při sobě chemickými pouty, drží se na povrchu nedokonalostí, koheze/adheze, a tak dál... žádná hmota se ale "nedotýká", když toto probíhá.

Přepis titulků

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Dneska si budeme blízko, vážně blízko. Chci totiž zodpovědět otázku, jak nejblíž se dostaneme k ostatním věcem a lidem. Možná se to zdá jako jednoduchá otázka, ale když se dostanete až na atomy, je to poměrně složité, a možná se pak budete cítit osamělí. Když udělám tohle, tak se mé prsty dotýkají.

Ale na úrovni atomů se nedotýkají. Je to tak, pokud právě teď sedíte v křesle, vaše tělo se ho teoreticky vůbec nedotýká. Místo toho se nad křeslem vznášíte maliličkou atomickou mezerou, kterou pouhým okem nevidíme, ale existuje. Je to způsobeno tím, že váš zadek a křeslo jsou tvořeny atomy. Hmota, se kterou se denně setkáváme, je tvořena atomy. Atom je jádro obklopené vnějším pláštěm obíhajících elektronů.

Když se dva atomy přiblíží, nespojí se, ani nebudou chemicky reagovat, mají problém se i dotknout. Proč? Protože elektrony se vzájemně odpuzují. Protože mají stejný náboj. Také díky nóbl věci zvané Pauliho vylučovací princip víme, že všechny elektrony jednoho atomu nemohou být zatlačeny do jedné energetické hladiny, dohromady na jednom plášti.

Znamená to, že když se něčeho dotknu, tak se toho v podstatě nedotýkám. Atomy se dost přiblíží, ale elektromagnetické odpuzování mezi elektrony říká "ne, ne, ne, blíž ne". Samozřejmě, že nervy v mé kůži to odpuzování cítí a to pak nazývám povrchem předmětu.

Pokud dost silně zatlačím, můžu něco zlomit, dloubnout nebo rozříznout. Ale nedotýkám se hmoty objektu, jen ji odstrkuji z cesty za použití odpudivých sil mezi elektrony. I přesto, že můžu věci snadno přestřihnout, jako tohle, nůžky se vůbec nedotknou vizitky. Teď to začne být skličující. To všechno znamená, že pokud políbíte svoji přítelkyni, pomazlíte se se psem, obejmete babičku, nepřijdete do kontaktu s jejich hmotou.

V podstatě se jich nedotýkáte, cítíte jen odpudivé síly jejich elektronů. * Naděje existuje. Vyhněme se úplně elektronům a zeptejme se, co můžeme udělat, abychom ovlivnili jádro něčích atomů? Můžeme to udělat?

Na to bychom museli být trošku radioaktivní. Lidi naštěstí jsou trošičku radioaktivní. Pokud spíte s jinou osobou v posteli po celý rok, je vaše tělo vystaveno o 1 miligram větší radiaci, než kdybyste spali sami. Mluvíme o opravdu malém množství, které vaše tělo nijak neovlivní. Ale je tam. Jak se tam dostala? Uhlík 14C je ve vzduchu a draslík 40K je v banánech.

Správně, banány mají vysoký obsah draslíku, jakékoliv jídlo s velkým obsahem draslíku, jako para ořechy, se bude chovat stejně. Všechen ten draslík je super, ale asi jeden z osmi tisíc atomů draslíku je jeho radioaktivním izotopem. Pokud byste snědli šest set banánů, rovnalo by se to rentgenu hrudníku.

Jasně, super, jsem trošku radioaktivní, znamená to, že pokud někoho fakt těsně obejmu, že by nějaký radioaktivní paprsek mohl vytrysknout z mého těla, vniknout do cizího těla a být pohlcen jádrem jeho atomu a pak bychom mohli říct, že jsme se na elementární úrovni dotkli? Možná. Radiace, která z nás vyzařuje, pravděpodobně nezasáhne cizí atomy. Protože lidé neobsahují v těle hodně radioaktivních látek, tak se ta energie prostě vstřebá, ani nebudete vědět, že se to stalo, takže ta pravděpodobnost je velice malá.

Možná bychom se měli maličko vrátit a promluvit si o chemických reakcích. K tomu, kdy jsem zmiňoval, že se elektrony dotýkají jen těžko, jsou maličko přátelštější, pokud se spojí a sdílí elektrony. To se stává pořád. Pokud jím jídlo, moje tělo s ním chemicky reaguje, aby si vzalo živiny a zbavilo se toho, co nechci.

Pokud nechci být kanibal a sníst někomu ruku, nebo zombie, jak se můžu k někomu přiblížit chemickou reakcí? Naštěstí existuje věc, které se říká zrození. Když rostete uvnitř své matky, otcova a matčina DNA spolu chemicky reaguje, aby vytvořila vás. Protože sdílí elektrony, víc se to podobá dotyku. Asi se snažím říct, že jistým způsobem jsou vaši rodiče a děti osobami, u kterých máte jistotu, že právě jich¨ jste se nejspíše skutečně dotkli.

To je dojemné. A jaky vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz Sponzorem překladu jsou PolymeryFT. Zlínské vysoké studium s dávkou nadšení.

Komentáře (30)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

U Jamieho Olivera stačilo sníst 200 banánů. http://www.videacesky.cz/navody-dokumenty-pokusy/vsauce-fakta-o-jidle

00

Odpovědět

Připomnělo mi to tuhle píseň:D http://www.youtube.com/watch?v=otCpCn0l4Wo

50

Odpovědět

teď asi nebudu normální, když napíšu, že obvykle mezi mým zadkem a židlí jsou většinou ještě kalhoty a trenky O_o

142

Odpovědět

Keca. Normalne si s okolim predavame elektrony z elektronoveho obalu atomu, jadra vsak ne, na to by byla potreba vetsi energie. Predavame teplo coz je jina forma energie, vyzarujeme (odrazime) jinou vlnovou delku elektromagnetickeho spektra vlneni (tim myslim odrazene svetlo atd). To znamena ze davame a dostavame energii. Jak tam kecal o bananu, to si jako mysli ze kdyz sezeru banan tak ho zase celej vyseru tak jak byl nebo co? nase telo ho stravi a usadi jednotlivy atomy na mista v nasem tele a neco premeni na tepelnou energii. Zklamal me. Jasne ze levitujeme, ale to jenom nase jadra atomu se nedotykaji s ostatnimi jadry, jak uz sem rekl potrebovala by se vetsi energie na to(jaderna fuze - slucovani jader atomu). Elektrony si litaj jak chtej takze k vymene dochazi.

110

Odpovědět

Tahleta tvá výměna elektronů se jmenuje elektrický proud ;-). Tak si ale elektrony s někým nevyměníš přímo, i nějaké mikroproudy mezi dvěma osobami budou procházet přes malou vrstvu vzduchu mezi místy dotyku. Elektron z jednoho člověka by tak zůstal navázán na nějakou molekulu ve vzduchu a trochu jako přes kulečníkové koule by se na druhém konci nějaký jiný dostal k tomu druhému člověku... Předávání tepla funguje jednak pomocí úplně stejných repulzivních sil, které Vsauce popisuje, nebo pomocí infračerveného záření (tím myslíš tu jinou vlnovou délku el spektra vlnění?), kdy se ale nevysílají žádné částice (teda podle toho, za co považuješ foton). Ze stejného důvodu nelze odrážení světla považovat za dotek dvou lidí (nebo jiných objektů). O banánech tam "kecal" to, že díky radioaktivnímu izotopu draslíku, který obsahují, bys při snězení 600 banánů pojmul množství radiace odpovídající rentgenu hrudi, o sraní tam neříká nic ;-)... Naše těla nepřemění žádný atomy na tepelnou energii, nemáme v sobě nukleární reaktory, takže to taky meleš nesmysly, tepelná energie se získává chemickou cestou, někde rušením chem vazeb, někde jejich tvorbou, obojí může energii pohlcovat, nebo naopak generovat.. Levitujeme nejenom tak, že se naše jádra nedotýkají, nedotýkají se ani naše elektronové obaly, ty jsou dost pevně kolem atomů (ale jsi šikovný, že víš, že spojování jader se nazývá jaderná fúze). Pokud nejsi krystalický, tak si v tobě elektrony nelítají, jak chtějí.
Je třeba nějdříve něco vědět, než začneš dělat chytrýho...

91

Odpovědět

Nebylo už tu něco na stejné téma? Nevím jestli přímo od Vsauce ale jsem si jistý že už jsem tu něco takového viděl.

301

Odpovědět

Bylo, ale vzal to jen velmi okrajově.

52

Odpovědět

Nedotýka sa ani s priateľkou ktorá prehĺta? :D

166

Odpovědět

Zase jednou jsem zjistil že neumím slovensky... polyká? :D

160

Odpovědět

dobrá časť ale mohol povedať viac o tom kedy atómy vpúšťajú niečo do seba alebo kedy sa neodpudzujú ... napríklad pri sexe a podobne by ma zaujímalo ako by to vysvetloval a samozrejme je velmi zaujímavé to že nielen že sa ničoho nedotýkam ale ani žiadny predmet nevyzerá v skutočnosti tak ako ho vidím ( to že my vidíme že je predmet v celku je len ilúzia v skutočnosti je v behu a v rozpade napríklad) čiže je velmi fascinujúce že sa naše telo nachádza v priestore (len tak) a všetkého čoho sa dotýkame je tu v úplne inej podobe ako to vnímame a vidíme ... to že citim udieranie na klavesnicu inak ako chytenie stola je rozložením atomov? alebo ako to mám teda chápať tie rozdieli v dotykoch? je to fascinujúce, práve toto asi najviac !

22

Odpovědět

takže v podstatě všichni levitujeme?

121

Odpovědět

Tak se jde nakupovat. Jdu koupit 600 banánů.

202

Odpovědět

to jsem chtěla udělat vždycky při studiu matematiky... to ke totiž jediný místo, kde si můžeš koupit 30 ananasů, 80 melounů a 200 pomerančů a nikdo u kasy se tě neptá proč.
Ještě štěstí, že po mě k tomu nikdy nechtěli třeba výpočet ceny na kilogramy (to mě ale zaráží taky, u melounů i ananasů bych jednotnou cenu za kus i chápala, ale pomeranče?)

28

Odpovědět

+lenaciav makru se tě taky nikdo ptát nebude, je to tam normální. Nakupují tam lidi např. do ovoce a zelenina, takže 10 přepravek banánů nikoho fakt nevyvede z míry.

62

Odpovědět

Zajímavé ale asi to není moc rozdíl mezi polibkem a polibkem na atomové urovni :D

91

Odpovědět

Konečně obrana k větě: Nešahej na mě!!
Nešahám, protože elektrony maj ... nechoď pryč !!

991

Odpovědět

První video, ve kterém nemluví o vesmíru? :)

125

Odpovědět

O tomhle tématu už tu od něj jedno video bylo, takže vážně nic moc, ale nemyslím to nijak zle.

1512

Odpovědět

Tudíž vlastně mívám s přítelkyní takový skorostyk, než opravdový styk.. xD

185

Odpovědět

That's what she said... :D

37
Další
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK