Nemůžete se ničeho dotknout

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Dneska si budeme blízko,
vážně blízko. Chci totiž zodpovědět otázku, jak nejblíž se dostaneme
k ostatním věcem a lidem. Možná se to zdá
jako jednoduchá otázka, ale když se dostanete
až na atomy, je to poměrně složité, a možná se pak budete cítit osamělí. Když udělám tohle,
tak se mé prsty dotýkají.

Ale na úrovni atomů se nedotýkají. Je to tak, pokud
právě teď sedíte v křesle, vaše tělo se ho
teoreticky vůbec nedotýká. Místo toho se nad křeslem vznášíte
maliličkou atomickou mezerou, kterou pouhým okem
nevidíme, ale existuje. Je to způsobeno tím, že váš zadek
a křeslo jsou tvořeny atomy. Hmota, se kterou se denně
setkáváme, je tvořena atomy. Atom je jádro obklopené vnějším
pláštěm obíhajících elektronů.

Když se dva atomy
přiblíží, nespojí se, ani nebudou chemicky reagovat, mají problém se i dotknout. Proč? Protože elektrony
se vzájemně odpuzují. Protože mají stejný náboj. Také díky nóbl věci zvané
Pauliho vylučovací princip víme, že všechny elektrony jednoho atomu nemohou být zatlačeny
do jedné energetické hladiny, dohromady na jednom plášti.

Znamená to,
že když se něčeho dotknu, tak se toho v podstatě nedotýkám. Atomy se dost přiblíží, ale elektromagnetické
odpuzování mezi elektrony říká "ne, ne, ne, blíž ne". Samozřejmě, že nervy
v mé kůži to odpuzování cítí a to pak nazývám povrchem předmětu.

Pokud dost silně zatlačím, můžu něco
zlomit, dloubnout nebo rozříznout. Ale nedotýkám se hmoty objektu, jen ji odstrkuji z cesty za použití
odpudivých sil mezi elektrony. I přesto, že můžu věci snadno
přestřihnout, jako tohle, nůžky se vůbec nedotknou vizitky. Teď to začne být skličující. To všechno znamená,
že pokud políbíte svoji přítelkyni, pomazlíte se se psem,
obejmete babičku, nepřijdete do kontaktu
s jejich hmotou.

V podstatě se jich nedotýkáte, cítíte jen odpudivé síly
jejich elektronů. * Naděje existuje. Vyhněme se úplně
elektronům a zeptejme se, co můžeme udělat, abychom
ovlivnili jádro něčích atomů? Můžeme to udělat?

Na to bychom museli
být trošku radioaktivní. Lidi naštěstí jsou
trošičku radioaktivní. Pokud spíte s jinou osobou
v posteli po celý rok, je vaše tělo vystaveno o
1 miligram větší radiaci, než kdybyste spali sami. Mluvíme o opravdu malém množství,
které vaše tělo nijak neovlivní. Ale je tam. Jak se tam dostala? Uhlík 14C je ve vzduchu
a draslík 40K je v banánech.

Správně, banány
mají vysoký obsah draslíku, jakékoliv jídlo
s velkým obsahem draslíku, jako para ořechy,
se bude chovat stejně. Všechen ten draslík je super, ale asi jeden
z osmi tisíc atomů draslíku je jeho radioaktivním izotopem. Pokud byste snědli šest set banánů, rovnalo by se to rentgenu hrudníku.

Jasně, super,
jsem trošku radioaktivní, znamená to, že pokud
někoho fakt těsně obejmu, že by nějaký radioaktivní paprsek
mohl vytrysknout z mého těla, vniknout do cizího těla a být
pohlcen jádrem jeho atomu a pak bychom mohli říct, že jsme se
na elementární úrovni dotkli? Možná. Radiace, která z nás vyzařuje,
pravděpodobně nezasáhne cizí atomy. Protože lidé neobsahují
v těle hodně radioaktivních látek, tak se ta energie prostě vstřebá,
ani nebudete vědět, že se to stalo, takže ta pravděpodobnost
je velice malá.

Možná bychom se měli maličko vrátit a promluvit si
o chemických reakcích. K tomu, kdy jsem zmiňoval,
že se elektrony dotýkají jen těžko, jsou maličko přátelštější,
pokud se spojí a sdílí elektrony. To se stává pořád. Pokud jím jídlo,
moje tělo s ním chemicky reaguje, aby si vzalo živiny
a zbavilo se toho, co nechci.

Pokud nechci být kanibal
a sníst někomu ruku, nebo zombie, jak se můžu k někomu
přiblížit chemickou reakcí? Naštěstí existuje věc,
které se říká zrození. Když rostete uvnitř své matky, otcova a matčina DNA spolu chemicky
reaguje, aby vytvořila vás. Protože sdílí elektrony,
víc se to podobá dotyku. Asi se snažím říct, že jistým způsobem
jsou vaši rodiče a děti osobami, u kterých máte jistotu, že právě jich¨
jste se nejspíše skutečně dotkli.

To je dojemné. A jaky vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka
www.videacesky.cz Sponzorem překladu jsou PolymeryFT.
Zlínské vysoké studium s dávkou nadšení.