Zpět na seznamVsauce4.8 (35 hodnocení)
ZarwanPublikováno: 9 let
Načítám přehrávač...
Planeta za vašima očima
11:43
20K zhlédnutí
Pokračujeme v sérii o Marsu napříč kanály Vsauce. Minulý týden jsme se dozvěděli, jestli je v pořádku dotýkat se Marsu a dnes zjistíte, s čím se musíme vypořádat, než se na Mars vůbec vypravíme.
Tady Kevin z Vsauce! Jsem na planetě sMars – simulovaný Mars. Na tajuplné a odlehlé oblasti na holých
svazích sopky Mauna Loa na Havaji. V seriálu MARS
na National Geographic se můžete dozvědět
o plánech kolonizace Marsu. Spolupracoval jsem s nimi, abych vám mohl
ukázat život na místech, jako je tohle. Po dvanácti měsících
izolace se vrátilo šest vědců, nejsou to ještě astronauti,
ale spíše lávanauti, kteří zkoumali, jaký by se dalo žít
na neobydleném Marsu, jak si zachovat zdraví na místech,
pro která nejsme stvořeni.
A hlavně ve vzdálenosti
200 milionů kilometrů bez zemské gravitace, kyslíku a rodiny, jak si zachováme zdravý rozum? Havajská analogie a simulace
průzkumu vesmíru neboli HI-SEAS je kupole, kde najdeme přibližně
120 metrů čtverečních obytného prostoru určeného pro šest vědců.
Program pro komunikaci s okolním
světem se zpožďuje o dvacet minut, což simuluje intervaly, ve kterých
signál putuje z Marsu na Zemi a zpět. Stanice je vybavená jídelnou, kuchyní,
koupelnou, posilovnou a šesti ložnicemi. Základnu opouští jen ve skafandru,
napodobujícím zátěž kosmického skafandru, který bude nezbytný
při geologickém výzkumu na Marsu. Na Marsu budou astronauti potřebovat
skafandr kvůli teplu, kyslíku a tlaku. Řídká atmosféra na Marsu by jinak
způsobila vysychání očí, kůže a plic. A to hodně.
Vynést jeden kilogram materiálu
do vesmíru stojí 20 000 dolarů, proto je třeba omezit množství potřebných
věcí na minimum, všechno se recykluje. Filtrovanou močí zalévají rostliny a světla
optimální vlnové délky umožňují jejich růst. Jeden den solárního nabíjení akumulátorů
vystačí na chod stanice na 1,5 dne. Odpad ze záchodu se kompostuje,
rotopedem se dobíjí malá zařízení a po třicetisekundové sprše
se s odpadovou vodou ještě vytře podlaha. Většina peněz
pro HI-SEAS jde z rozpočtu oddělení NASA pro behaviorální
výzkum zdraví a výkonu.
Chtějí tím zjistit,
jak si na sebe posádka zvyká ve stresujícím, uzavřeném
a izolovaném prostředí. Deskové hry pomáhají
se sblížením a mentální stimulací, Hudební nástroje, jako je kytara
nebo didgeridoo přináší mezi lávanauty kulturu. Plyšová zvířátka nahrazují domácí mazlíčky
a přináší odlehčení při vážných momentech. Cokoliv, co zlepší náladu, je důležité. Jakmile jednou lidé opustí Zemi, i věci, co přináší potěšení,
můžou způsobit smutek.
Astronauti často popisují
pohled na Zemi jako jeden z nejkrásnějších zážitků. Pohled na Zemi
jako malou nevýznamnou tečku také může vzbuzovat
pocity vzdálení a samoty. Tento pohled také může přesvědčit posádku
o důležitosti ochrany své planety. Průzkum je ale složitý. Nevíme, co nás čeká za obzorem. Ale už ve školce se vždycky
najde dítě, které ochutnává pastelky.
Slovo pionýr pochází z francouzského
"paonier", což znamená "pěšák", první člověk,
který čelí nebezpečí. Od pravěku až po Paradise v Nevadě
se lidé neustále snaží posouvat hranice. Přestože jsme ještě neprozkoumali
více než 90 % oceánu, posedla nás myšlenka
života mezi hvězdami. V knize Cesta na Měsíc
od Julesa Vernea z roku 1865 je muž vystřelen
do vesmíru z obřího děla. Místo toho jsme vyvinuli raketový pohon
a teď zjišťujeme, jak se dá žít mimo Zemi.
Nejprve musíte najít vhodné lidi. Takové, jako byl člověk, který když
měl být poprvé vystřelen do vesmíru, uklidňoval všechny ostatní. V den letu do vesmíru velitel sovětského
vesmírného programu řekl o Gagarinovi: "Během přípravy na odlet,
když měl každý spoustu obav, byl on sám klidný. Měl dobrou náladu
a zářil jako slunce." Jurij strávil ve vesmíru
jednu hodinu a čtyřicet osm minut.
To byl neuvěřitelný úspěch
v době, kdy si vědci nebyli jistí, jestli stav beztíže nemůže
poškodit oči astronauta a oslepit ho. Není to ale čas dostatečný
ani na zhlédnutí Star Wars. Mise přistání na Měsíci Apollo 11
v roce 1969 trvala jen osm dní. Což stačí na 96 zhlédnutí
Star Wars Epizody IV: Nová naděje. Chci říct, že rekord za nejdelší dobu
strávenou ve vesmíru drží Valerij Polyakov
z vesmírné stanice Mir. Strávil tam 437,7 dní.
Mise na Mars by ale trvala tři roky. Cesta potrvá přibližně 9 měsíců, pokud vyrazíme, když si bude
Země a Mars nejblíže. Přičtěte k tomu rok na Marsu a vyjdou vám tři roky života v prostředí
tak nehostinném a izolovaném, že si to lidé neumí představit. Přežití v cizím prostředí
nám ale není vůbec cizí. Objevování nových zemí
vyžaduje odvážnou část populace, která se vydá do neznámých končin.
Musí být zvědaví a podnikaví. Clara Ma, dvanáctiletá dívka z Kansasu,
pojmenovala rover Curiosity. Řekla, že zvědavost je vášní, se kterou
překonáváme naše každodenní životy. Ti, kteří zůstanou doma,
pak obdivují příběhy dobrodruhů. Vyprávění o velkých dobrodružstvích
patří mezi nejstarší příběhy lidstva. Homérova Odyssea, Epická báseň z 8.
století před Kristem popisující Odysseův desetiletý
návrat domů po Trojské válce. Píše, jak po něm kyklop hodil horu,
jak se utkal se sirénami a porazil šestihlavou
příšeru jménem Skylla. Přes všechny překážky
se mu podařilo vrátit domů. Řecké příšery teď
necháváme za sebou a vydáváme se na cestu k planetě
pojmenované po římském bohovi. Malými krůčky postupujeme od odletu ze Země,
přes chůzi po Měsíci až po přílet na Mars. Učíme se ze zkušeností
dobrodruhů a vězňů.
Zákon Homestead Act z roku 1862,
který osadníkům věnoval 65 hektarů půdy, což je dvojnásobek Disneylandu, odloučil lidi od sebe a tuhé zimy
zakryly veškerý život v krajině. Prériové šílenství se projevovalo
depresemi, násilným chováním, a dokonce i celkovým
rozpadem osobnosti. V malém domku na prérii
žili lidé v úplném odloučení. Na moři jsou ještě
odloučenější podmínky. Tropická horečka byla deliriem,
postihujícím námořníky v tropech, kteří si hladinu představovali
jako zelenou louku a skákali přes palubu.
Cestování do nejodlehlejších koutů
Antarktidy způsobuje samotu, která bolí. Australský meteorolog Morton Moyes
strávil 10 týdnů sám v Zemi královny Marie. V roce 1912 napsal:
"Ticho je tak bolestivé, že mi v levém uchu neustále zvoní. Zní to jako flašinet,
který hraje jen jeden tón." Když může být ticho bolestivé, co se stane, když vás
odříznou od všech smyslů?
V roce 1951 proběhl na McGill University
pokus, který by dnes už nikdo nepovolil. Zkoumal důsledky uvěznění
na samotce, čímž se trestali vězni. Pokus měl probíhat šest týdnů. Byl ale přerušen už po týdnu. V místnosti byla jen postel
a všichni měli nasazené černé brýle a sluchátka. Popisovali, že se nedokázali
ani na chvilku na cokoliv soustředit. Ti, kteří se dokázali soustředit,
byli mentálně zaseklí. Měli halucinace o brýlích a psech.
V malé místnosti pod dozorem
vědců se ztratili v sobě samých. Zdánlivě jednoduché úkoly můžou
být v izolaci úplně nepředstavitelné. Když se geolog Michel Siffre vrátil na povrch po osmi týdnech pod ledovcem v Alpách, trvalo mu pět minut
napočítat 120 sekund. Sociolog Maurizio Mantalbini strávil rok
v jeskyni navržené NASA pro studování samoty. Myslel si, že tam byl jen 219 dní. V jeskyni se mu těch
146 dní nějak vytratilo.
Bez sociálních a vnějších podnětů
se čas protahuje a deformuje. Proto hledáme způsoby, jak si zachovat
rozum během misí ve vesmíru. Astronauti na ISS
si vyžádali jídelní stůl, aby se mohli sbližovat
při společném hodování. Hudba je v kulturní izolaci tak důležitá, že od mise Apollo 15 v roce 1971 NASA
probouzí astronauty ve vesmíru písničkami. Je třeba s ostatními sdílet
vtipy, písničky i problémy, abyste si udrželi pouto
se Zemí a se sebou samým.
Jinak byste dopadli jako pan Bedford
v knize První lidé na Měsíci on H.G. Wellse. Jeho výprava do nekonečného
vesmíru mu přinesla myšlenku: "Pocit jako bych byl nejen
mimo svět, ale všechny světy, mimo prostor i čas. Jako by ten ubohý Bedford byl
jen kukátkem, kterým se dívám na život." Nejdůležitější podmínky
k přežití na Zemi, vzduch, jídlo i přístřeší
dokážeme vyrobit i ve vesmíru. Dokážeme vykoumat,
jak se dostat na Mars, ale naše lidskost
tam musí dorazit vcelku.
Efekt odmlčení byl poprvé pozorován
v roce 1957 u pilotů ve vysokých výškách. Projevuje se těžkým odtržením od reality,
ke kterému může dojít vysoko nad Zemí. 18 z 137 pilotů bylo zaskočeno
silným pocitem strachu a úzkosti. Většina na to reagovala pocitem
euforie, který nikdy dříve nezažili. A novým porozuměním celistvosti
planety, lidstva a všech stvoření. Když se Alexej Leonov vrátil jako první
astronaut, který se volně vznášel vesmírem během dvanáctiminutového
výstupu do vesmíru v roce 1965, odpověděl na otázku
o svém psychickém stavu slovy: "Pokud jde o psychickou zábranu, která měla být nezdolatelná člověkem,
který má vkročit do hlubin vesmíru, nejen, že jsem
žádnou zábranu necítil, ale úplně jsem zapomněl,
že bych nějakou mohl mít."
Ovládání svého duševního vesmíru
je stěžejní pro přežití mezi hvězdami. Cesta na Mars začíná na planetě,
která se nachází za vašima očima. A jako vždycky...
Díky za sledování! Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz Chtěl bych poděkovat
National Geography za sponzorování tohoto dílu
a podpory kanálů Vsauce. Nezapomeňte se podívat
na celosvětově vysílaný seriál MARS.
svazích sopky Mauna Loa na Havaji. V seriálu MARS
na National Geographic se můžete dozvědět
o plánech kolonizace Marsu. Spolupracoval jsem s nimi, abych vám mohl
ukázat život na místech, jako je tohle. Po dvanácti měsících
izolace se vrátilo šest vědců, nejsou to ještě astronauti,
ale spíše lávanauti, kteří zkoumali, jaký by se dalo žít
na neobydleném Marsu, jak si zachovat zdraví na místech,
pro která nejsme stvořeni.
A hlavně ve vzdálenosti
200 milionů kilometrů bez zemské gravitace, kyslíku a rodiny, jak si zachováme zdravý rozum? Havajská analogie a simulace
průzkumu vesmíru neboli HI-SEAS je kupole, kde najdeme přibližně
120 metrů čtverečních obytného prostoru určeného pro šest vědců.
Program pro komunikaci s okolním
světem se zpožďuje o dvacet minut, což simuluje intervaly, ve kterých
signál putuje z Marsu na Zemi a zpět. Stanice je vybavená jídelnou, kuchyní,
koupelnou, posilovnou a šesti ložnicemi. Základnu opouští jen ve skafandru,
napodobujícím zátěž kosmického skafandru, který bude nezbytný
při geologickém výzkumu na Marsu. Na Marsu budou astronauti potřebovat
skafandr kvůli teplu, kyslíku a tlaku. Řídká atmosféra na Marsu by jinak
způsobila vysychání očí, kůže a plic. A to hodně.
Vynést jeden kilogram materiálu
do vesmíru stojí 20 000 dolarů, proto je třeba omezit množství potřebných
věcí na minimum, všechno se recykluje. Filtrovanou močí zalévají rostliny a světla
optimální vlnové délky umožňují jejich růst. Jeden den solárního nabíjení akumulátorů
vystačí na chod stanice na 1,5 dne. Odpad ze záchodu se kompostuje,
rotopedem se dobíjí malá zařízení a po třicetisekundové sprše
se s odpadovou vodou ještě vytře podlaha. Většina peněz
pro HI-SEAS jde z rozpočtu oddělení NASA pro behaviorální
výzkum zdraví a výkonu.
Chtějí tím zjistit,
jak si na sebe posádka zvyká ve stresujícím, uzavřeném
a izolovaném prostředí. Deskové hry pomáhají
se sblížením a mentální stimulací, Hudební nástroje, jako je kytara
nebo didgeridoo přináší mezi lávanauty kulturu. Plyšová zvířátka nahrazují domácí mazlíčky
a přináší odlehčení při vážných momentech. Cokoliv, co zlepší náladu, je důležité. Jakmile jednou lidé opustí Zemi, i věci, co přináší potěšení,
můžou způsobit smutek.
Astronauti často popisují
pohled na Zemi jako jeden z nejkrásnějších zážitků. Pohled na Zemi
jako malou nevýznamnou tečku také může vzbuzovat
pocity vzdálení a samoty. Tento pohled také může přesvědčit posádku
o důležitosti ochrany své planety. Průzkum je ale složitý. Nevíme, co nás čeká za obzorem. Ale už ve školce se vždycky
najde dítě, které ochutnává pastelky.
Slovo pionýr pochází z francouzského
"paonier", což znamená "pěšák", první člověk,
který čelí nebezpečí. Od pravěku až po Paradise v Nevadě
se lidé neustále snaží posouvat hranice. Přestože jsme ještě neprozkoumali
více než 90 % oceánu, posedla nás myšlenka
života mezi hvězdami. V knize Cesta na Měsíc
od Julesa Vernea z roku 1865 je muž vystřelen
do vesmíru z obřího děla. Místo toho jsme vyvinuli raketový pohon
a teď zjišťujeme, jak se dá žít mimo Zemi.
Nejprve musíte najít vhodné lidi. Takové, jako byl člověk, který když
měl být poprvé vystřelen do vesmíru, uklidňoval všechny ostatní. V den letu do vesmíru velitel sovětského
vesmírného programu řekl o Gagarinovi: "Během přípravy na odlet,
když měl každý spoustu obav, byl on sám klidný. Měl dobrou náladu
a zářil jako slunce." Jurij strávil ve vesmíru
jednu hodinu a čtyřicet osm minut.
To byl neuvěřitelný úspěch
v době, kdy si vědci nebyli jistí, jestli stav beztíže nemůže
poškodit oči astronauta a oslepit ho. Není to ale čas dostatečný
ani na zhlédnutí Star Wars. Mise přistání na Měsíci Apollo 11
v roce 1969 trvala jen osm dní. Což stačí na 96 zhlédnutí
Star Wars Epizody IV: Nová naděje. Chci říct, že rekord za nejdelší dobu
strávenou ve vesmíru drží Valerij Polyakov
z vesmírné stanice Mir. Strávil tam 437,7 dní.
Mise na Mars by ale trvala tři roky. Cesta potrvá přibližně 9 měsíců, pokud vyrazíme, když si bude
Země a Mars nejblíže. Přičtěte k tomu rok na Marsu a vyjdou vám tři roky života v prostředí
tak nehostinném a izolovaném, že si to lidé neumí představit. Přežití v cizím prostředí
nám ale není vůbec cizí. Objevování nových zemí
vyžaduje odvážnou část populace, která se vydá do neznámých končin.
Musí být zvědaví a podnikaví. Clara Ma, dvanáctiletá dívka z Kansasu,
pojmenovala rover Curiosity. Řekla, že zvědavost je vášní, se kterou
překonáváme naše každodenní životy. Ti, kteří zůstanou doma,
pak obdivují příběhy dobrodruhů. Vyprávění o velkých dobrodružstvích
patří mezi nejstarší příběhy lidstva. Homérova Odyssea, Epická báseň z 8.
století před Kristem popisující Odysseův desetiletý
návrat domů po Trojské válce. Píše, jak po něm kyklop hodil horu,
jak se utkal se sirénami a porazil šestihlavou
příšeru jménem Skylla. Přes všechny překážky
se mu podařilo vrátit domů. Řecké příšery teď
necháváme za sebou a vydáváme se na cestu k planetě
pojmenované po římském bohovi. Malými krůčky postupujeme od odletu ze Země,
přes chůzi po Měsíci až po přílet na Mars. Učíme se ze zkušeností
dobrodruhů a vězňů.
Zákon Homestead Act z roku 1862,
který osadníkům věnoval 65 hektarů půdy, což je dvojnásobek Disneylandu, odloučil lidi od sebe a tuhé zimy
zakryly veškerý život v krajině. Prériové šílenství se projevovalo
depresemi, násilným chováním, a dokonce i celkovým
rozpadem osobnosti. V malém domku na prérii
žili lidé v úplném odloučení. Na moři jsou ještě
odloučenější podmínky. Tropická horečka byla deliriem,
postihujícím námořníky v tropech, kteří si hladinu představovali
jako zelenou louku a skákali přes palubu.
Cestování do nejodlehlejších koutů
Antarktidy způsobuje samotu, která bolí. Australský meteorolog Morton Moyes
strávil 10 týdnů sám v Zemi královny Marie. V roce 1912 napsal:
"Ticho je tak bolestivé, že mi v levém uchu neustále zvoní. Zní to jako flašinet,
který hraje jen jeden tón." Když může být ticho bolestivé, co se stane, když vás
odříznou od všech smyslů?
V roce 1951 proběhl na McGill University
pokus, který by dnes už nikdo nepovolil. Zkoumal důsledky uvěznění
na samotce, čímž se trestali vězni. Pokus měl probíhat šest týdnů. Byl ale přerušen už po týdnu. V místnosti byla jen postel
a všichni měli nasazené černé brýle a sluchátka. Popisovali, že se nedokázali
ani na chvilku na cokoliv soustředit. Ti, kteří se dokázali soustředit,
byli mentálně zaseklí. Měli halucinace o brýlích a psech.
V malé místnosti pod dozorem
vědců se ztratili v sobě samých. Zdánlivě jednoduché úkoly můžou
být v izolaci úplně nepředstavitelné. Když se geolog Michel Siffre vrátil na povrch po osmi týdnech pod ledovcem v Alpách, trvalo mu pět minut
napočítat 120 sekund. Sociolog Maurizio Mantalbini strávil rok
v jeskyni navržené NASA pro studování samoty. Myslel si, že tam byl jen 219 dní. V jeskyni se mu těch
146 dní nějak vytratilo.
Bez sociálních a vnějších podnětů
se čas protahuje a deformuje. Proto hledáme způsoby, jak si zachovat
rozum během misí ve vesmíru. Astronauti na ISS
si vyžádali jídelní stůl, aby se mohli sbližovat
při společném hodování. Hudba je v kulturní izolaci tak důležitá, že od mise Apollo 15 v roce 1971 NASA
probouzí astronauty ve vesmíru písničkami. Je třeba s ostatními sdílet
vtipy, písničky i problémy, abyste si udrželi pouto
se Zemí a se sebou samým.
Jinak byste dopadli jako pan Bedford
v knize První lidé na Měsíci on H.G. Wellse. Jeho výprava do nekonečného
vesmíru mu přinesla myšlenku: "Pocit jako bych byl nejen
mimo svět, ale všechny světy, mimo prostor i čas. Jako by ten ubohý Bedford byl
jen kukátkem, kterým se dívám na život." Nejdůležitější podmínky
k přežití na Zemi, vzduch, jídlo i přístřeší
dokážeme vyrobit i ve vesmíru. Dokážeme vykoumat,
jak se dostat na Mars, ale naše lidskost
tam musí dorazit vcelku.
Efekt odmlčení byl poprvé pozorován
v roce 1957 u pilotů ve vysokých výškách. Projevuje se těžkým odtržením od reality,
ke kterému může dojít vysoko nad Zemí. 18 z 137 pilotů bylo zaskočeno
silným pocitem strachu a úzkosti. Většina na to reagovala pocitem
euforie, který nikdy dříve nezažili. A novým porozuměním celistvosti
planety, lidstva a všech stvoření. Když se Alexej Leonov vrátil jako první
astronaut, který se volně vznášel vesmírem během dvanáctiminutového
výstupu do vesmíru v roce 1965, odpověděl na otázku
o svém psychickém stavu slovy: "Pokud jde o psychickou zábranu, která měla být nezdolatelná člověkem,
který má vkročit do hlubin vesmíru, nejen, že jsem
žádnou zábranu necítil, ale úplně jsem zapomněl,
že bych nějakou mohl mít."
Ovládání svého duševního vesmíru
je stěžejní pro přežití mezi hvězdami. Cesta na Mars začíná na planetě,
která se nachází za vašima očima. A jako vždycky...
Díky za sledování! Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz Chtěl bych poděkovat
National Geography za sponzorování tohoto dílu
a podpory kanálů Vsauce. Nezapomeňte se podívat
na celosvětově vysílaný seriál MARS.
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





