18 songů, které vykrádají jiné hity

V poslední době jsme byli svědky několika pochybných soudních pří: Blurred Lines vs. Marvin Gaye, Ed Sheeran vs. Marvin Gaye, Katy Perry vs. křesťanský rapper. Spousta těchto pří, při kterých jeden umělec obviňuje jiného z plagiátu, je často zcela jasně jen o penězích. Podoba mezi danými písněmi se často týká jen velmi obecných stavebních prvků hudby: stupnic, akordů, všeobecné estetiky. To nejsou věci, které můžete vlastnit, nelze na ně mít autorské právo.

Přesto je většina těchto sporů na těchto principech založená. Malíři by se vysmáli, kdyby chtěli jiného žalovat, protože používá stejný odstín modré. Ale v podstatě právě toho jsme zrovna svědky ve světě popové hudby. Plagiátorství a ovlivnění jsou jen dva póly jednoho spektra. Pokud zrovna vyjde skladba, která očividně přebírá charakteristické prvky jiné písně, skončí na této straně jako jasný plagiát. Ale když vyjde píseň, která se jinou písní inspirovala, ale svůj zdroj rozvinula v něco nového a zajímavého a odlišného od originálu, skončila by na této straně spektra.

Šlo by o případ ovlivnění, ne o plagiát. A písně na této straně spektra si opravdu nezaslouží, aby byly dávány k soudu. Dnes se podíváme na několik písní, které byly očividně ovlivněné jinými hity, které vyšly před nimi. A vy můžete rozhodnout, jestli jde o plagiát, či ovlivnění. Několik písní od One Direction se nápadně podobá jiným klasikám, např. jejich Midnight Memories z roku 2013 zní až podezřele jako Pour Some Sugar on Me od Def Leppard.

Poté, co jste to slyšeli, si možná říkáte, jak to One Direction prošlo? Def Leppard a jejich tým se na píseň podívali, ale došli k tomu, že si jsou písně podobné jen hlavními stavebními kameny rockové hudby. Vivian Campbell, kytarista Def Leppard, řekl: „Jde o primu, kvartu a kvintu; to je blues. Elementárnější už to být nemůže. Podle mě v tom evokuje Leppardy spíš produkce, zvuk, vokály, ozvěna a způsob, jakým je to zkompletováno.“ A to není jediný případ, kdy jiná rocková legenda věřila, že se One Direction nedopustili plagiátorství.

Jejich píseň Best Song Ever byla taky napadena kvůli očividným podobnostem s Baba O'Riley od The Who. ŽIVÁ VERZE BABA O'RILEY Pete Townshend z The Who na to řekl, že kapela nebude případ dávat k soudu. „Mám ten singl rád, mám rád One Direction. Akordy, které používám já i oni, jsou ty samé tři akordy, které se v popu běžně užívají od chvíle, kdy Buddy Holly, Eddie Cochran a Chuck Berry ukázali, že nóbl akordy neznamenají dobrou hudbu.

One Direction z toho ještě nejsou venku. Riff z písně Live While We're Young se zřejmě hodně inspiroval další klasickou rockovou písničkou. Harry Styles přiznává, že kapela vědomě vzala riff ze skladby Should I Stay or Should I Go. I přes toto otevřené přiznání o tom kapela The Clash nikdy nemluvila ani to nepodala k soudu.

Harry Styles rovněž přiznal, že předehra k What Makes You Beautiful záměrně napodobuje předehru k Summer Nights z Pomády. Ale podobně jako s Def Leppard je tento riff moc obecný a nelze ho vlastnit. Riff je postaven čistě na primě, kvartě a kvintě, nejběžnějších akordech v západní hudbě. Navíc riff ze Summer Nights je nejspíš převzat z jiné starší písně: Hang On Sloopy, kterou proslavili The McCoys v roce 1965.

Nejspíš víte, že One Direction si písně nepíšou sami, ale mají tým skladatelů. Osobně si myslím, že to byla jejich strategie – vzít si části z rockových a popových klasik a říznout jimi hity One Direction, aby působily autentičtěji a nadčasově. A možná dokonce chtěli vyvolat trochu kontroverze, aby písně zpopularizovali. Tohle video nemělo být jenom o One Direction, tak se podívejme na jiné umělce, kteří se také nechali ovlivnit.

Kytarový riff z Warning od Green Day zní jako riff z Picture Book od The Kinks. A tohle není jediný riff, který si vypůjčili. Úvodní riff z jejich písně Brain Stew se podobá riffu z 25 or 6 to 4 od Chicago. Harmoniková předehra z Hold On od Green Day je jasně inspirovaná předehrou z I Should Have Known Better od Beatles. Pokud vím, žádná z těchto „výpůjček“ Green Day nedovedla k soudu. Ani netvrdím, že k soudu patří. Chci říct, že v těchto případech Green Day vzali něco starého, co obdivovali, a zapracovali to do něčeho nového a hodnotného.

Podívejme se na další pochybné „vypůjčky“ jiných umělců. Dani California od Red Hot Chili Peppers se nápadně podobá písni Mary Jane's Last Dance od Toma Pettyho. Petty potvrdil, že si všiml podoby mezi Dani California a jeho skladbou, ale řekl, že se neobrátí k soudu. „Silně pochybuji, že šlo o zlý úmysl. Spousta rokenrolových písní zní podobně. V soudní pře nevěřím.

Už tak v této zemi probíhá tolik zbytečných rozepří, aniž by se lidé hádali o písničkách.“ Je navíc pravděpodobné, že Mary Jane's Last Dance je vykrádačkou jiného songu. Tom Petty se nejspíš inspiroval skladbou Waiting For The Sun od The Jayhawks. The Jayhawks dělali Tomu Pettymu v roce 1992 předskokany a Mary Jane's Last Dance byla poprvé uvedena v roce 1993. Je tedy možné, že se Tom Petty alespoň podvědomě inspiroval kapelou The Jayhawks. Jako další příklad vám přehraju část písně, která byla vykradena, a určitě z toho hned poznáte, který umělec měl tu krádež na starosti.

Nějaké nápady? Come As You Are od Nirvany je zcela jasně postavena na Eighties od Killing Joke. Oba riffy si jsou melodicky podobné, ale nejsou melodicky identické. Nicméně si myslím, že podoba mezi oběma byla podpořena tím, že je hrají na kytaru s chórovým efektem. The Jam je jednou z mnoha kapel, kterou pochopitelně inspirovali The Beatles.

Jejich nahrávka Start dává tento vliv jasně najevo. Oba basové riffy jsou v podstatě identické. The Jam k tomu na konec přidali jednu notu, aby se trochu odlišili. The Jam byli nejspíš tím basovým partem z Taxmana tak posedlí, že ho použili znovu na straně B nahrávky Start v písni Liza Radley. Ale i sami The Beatles si zcela jistě půjčovali u ostatních umělců. Sun King z alba Abbey Road zní velmi podobně jako Albatross od Fleetwood Mac.

Obě skladby jsou ve stejné tónině a obsahují velmi podobné party a tóny, které hrají kytara, baskytara a bicí. Řekl bych, že tento příklad se blíží spíš ovlivnění než plagiátorství. George Harrison řekl: „Když jsme psali Abbey Road, zrovna vyšel Albatross s těmi kytarovými ozvěnami. Řekli jsme si, že Albatross napodobíme, abychom se od něčeho odpíchli.“ The Beatles se možná od Albatrossa odrazili, ale nakonec vytvořili vlastní osobité hudební dílo.

Co vám tohle připomíná? Toto je nejspíš další příklad, kdy se umělec odpíchl od klasiky, aby nakonec stvořil vlastní dílo. První dvě doby Staying Out For The Summer od Dodgy a Don't Fear The Reaper od Blue Öyster Cult jsou melodicky totožné. A obě je hrají podobné tóny na elektrické kytaře. Podíváme se na nedávné případy.

Co vám toto připomíná? Treasure od Bruna Marse z roku 2013 se očividně podobá písni Baby I'm Yours od Breakbota, která vyšla o tři roky dříve v roce 2010. Hlavní podoba spočívá v části melodie, která tvoří středobod refrénu obou písní. Breakbot, který Baby I'm Yours napsal, nazval Treasure vykrádačkou jeho písně, ale rovněž řekl, že mu to nevadí. Přiznal, že inspiraci také získává z různých zdrojů, když píše vlastní hudbu. Pustím vám další příklad.

Určitě nejsem první, kdo si podoby všiml. Pokud jste si podoby všimli už dřív, zcela jistě nejste jediní. Sama kapela Portugal. The Man si uvědomovala podobu mezi jejich skladbou a Please Mr. Postman. Proto si práva k písni zabezpečili ještě před jejím vydáním – tvůrce původní písně uvedli jako spoluautory. Použití skladby Please Mr. Postman ve Feel It Still z písně nedělá cover. Ale zrovna tak to není sampl, protože píseň Please Mr. Postman do Feel It Still nerozkouskovali.

Zde jde o jev zvaný interpolace. Interpolace je, když je starší melodie nebo její část zapracována do nové písně. Nejnovější případ, který tu dnes mám, je Someone You Loved od Lewise Capaldiho. Lidé si všimli podoby, kterou skladba sdílí s Dragostea Din Tei od O-Zone, lépe známou jako… Mohl bych vám postupně pustit jednotlivé nahrávky, aby jejich podoba byla zřejmá, ale bude to ještě zřetelnější z této verze od Owena Denvira.

Je důležité si pamatovat, že kultura a hudba nejsou uzavřené ve vakuu. Každé hudební dílo je v podstatě přepracování něčeho, co zde bylo dřív. Nové pojetí staré klasiky. A takto má kultura fungovat a rozvíjet se. Jak jsem řekl dříve, kultura je stále probíhající konverzace. Ale neříkám, že by si každý měl brát, co chce. Pokud skladatel nebo producent tvrdě pracoval na nějaké skladbě, měl by mít po delší dobu výlučné právo na výdělek, aby byl za svou práci odměněn.

Proto tu jsou autorská práva. Myšlenka autorských práv má kreativitu podporovat, ale dnes jich zneužívají korporace, které chtějí ze svých duševních vlastnictví vytřískat co nejvíce. Na závěr vám pustím video s Albertem Hammondem, který napsal pro The Hollies The Air That I Breathe. Tato píseň byla skandálně vykradena Thomem Yorkem pro Creep od Radiohead.

Za to Hammond dostal za Creep třetinu autorského honoráře a byl uveden jako spoluautor. Hammond ale Radiohead žalovat nechtěl. Nebyl to nakonec ani on, ale jeho vydavatel, kdo se s nimi soudil. Všechny tyto soudní spory a podobně, myslím si, že je to pošetilé, opravdu. Nemělo by to být o penězích a egu, mělo by to být o lásce a báječných věcech. Tak to cítím.

Určitě vás napadají další písně, které okopírovaly jiné, rád se o nich dozvím v komentářích. A určitě máte názor i na autorská práva, takže i to pište do komentářů. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz