Tajemství světově nejznámější symfonieTED-Ed

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 33
95 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:67
Počet zobrazení:2 104
Symfonie č. 5 Ludwiga van Beethovena, rovněž známá jako Osudová, je dost možná tou nejznámější symfonií na světě. Kdo by nerozpoznal ty tři burácivé tóny, po kterých následuje jeden táhlý, zlověstný. Jaký je její příběh a příběh jejího autora?

Přepis titulků

„Co je v mém srdci, musí ven; to je důvod, proč skládám hudbu.“ Těchto osm zuřivých tónů uvádí jednu z nejvýbušnějších skladeb vůbec. Symfonie č. 5 Ludwiga van Beethovena zažila svou premiéru v roce 1808 za prudce mrazivé vídeňské noci. Skladba tvořila jen drobnou část sáhodlouhého programu a orchestr byl svolán narychlo a neměl dostatečně natrénováno. Ale symfonie si navzdory nešťastné premiéře rychle vysloužila uznání.

Jeden kritik skladbu přirovnal k zářícím paprskům světla, které prorážejí temnotu. Skladba je intenzivní od začátku do konce a její dramatická muzikálnost uchvacuje posluchače i dnes. Takže co přesně z Beethovenovy Osudové dělá tak fascinující dílo? Když měla symfonie premiéru, Beethoven měl už tehdy působivou reputaci. Zatímco jeho vrstevníci skládali hudbu výlučně pro náboženské nebo soukromé události jejich mecenášů, Beethoven byl jedním z prvních skladatelů na volné noze.

Živil se skládáním a prodejem své hudby vydavatelům v několika zemích a předváděním svých skladeb oddanému publiku. Tato kariérní volba mu dala volnost skrze skladby vyjadřovat své nitro a Beethoven hledal způsoby, jak své silné emoce převést do hudby. V té době většina skladatelů pracovala v klasicistním stylu, který omezoval to, jak naložit s jednotící strukturou díla a instrumentací.

Beethoven složil většinu svých raných děl v této tradici, následoval své vzory, jako byli Mozart a Haydn. Ale v Symfonii č. 5 experimentoval s prvky romantismu. Tento hudební směr v rozkvětu byl znám pro své expresivní melodie, delší formáty a překvapivé instrumentace. První věta Beethoveny Symfonie č. 5 používá podobu klasicistní sonáty, ve které se ústřední hudební motiv studuje, rozvíjí a v pozměněné podobě je opakován.

V rámci těchto kritérií prozkoumává jednoduchý motiv s nebývalou hloubkou. Jediný rytmický motiv funguje jako stavební kámen pro většinu věty: tři krátké tóny a poté táhlý čtvrtý. Jeden z Beethovenových životopisců toto schéma později nazval motivem osudu, protože připomíná zosobněný osud klepající na dveře. Ačkoliv není jisté, zda Beethoven motiv skládal s pomyšlením na osud, jeho tóny posluchače dozajista zaháčkují. Rytmické schéma vytváří pohyb kupředu, ale táhlý čtvrtý tón naznačuje zkázu.

Tento motiv vytváří tíživý pocit i v doprovodných částech a rytmických kudrlinkách. Beethoven experimentuje s desítkami variací, přehrává je s různými nástroji a v jiných polohách. Tento motiv si orchestr napříč dílem předává jako šepot a postupně se dostává k více a více nástrojům a nakonec se z něj stane řev.

Z velké části z toho dělá nezapomenutelné dílo právě vynalézavé opakování motivu, ale to není jeho jediná inovace. Toto byla první velká orchestrální skladba, která využila trombóny, a Beethoven rovněž zapojil vysoko položenou pikolu a nízko položený kontrafagot, aby orchestru umožnil širší rozsah než u většiny klasicistních skladeb. Přehnaná dynamika hudby drama ještě více stupňuje. A co se týče harmonie, dílo má jasný emocionální oblouk, začíná na temném C moll a končí na triumfálním C dur.

Tento vývoj, od zlověstného neklidu po velkolepé rozřešení, je odkazem Beethovenova talentu vpravit syrové emoce do vlastní hudby. Tuto symfonii napsal, když bojoval se ztrátou sluchu, a jeho muka můžeme slyšet v burácivých a opakujících se hudebních pasážích. Beethoven nepřestal skládat, ani když kompletně přišel o sluch, a psal inovativní hudbu až do své smrti v roce 1827. A ústřední motiv Páté symfonie za ta léta nepřestal znít.

Mimo koncertní sály se ze skladby stal symbol napětí, zjevení a triumfu. Motiv osudu nám v morseovce dává písmeno V a za druhé světové války se Pátá symfonie stala mezi Spojenci šifrou pro vítězství. Ikonickou skladbu najdeme ve filmové hudbě, a dokonce ji přeinterpretovali další hudebníci a vizuální umělci. Ale ať už je kontext jakýkoliv, Osudová posluchače provádí temným světem a pak je přivádí na světlo. Jen s jedněmi houslemi, smyčci a cembalem vytvořil Antonio Vivaldi jedno z nejikoničtějších děl 18.

století. Příběh, který se za tímto mistrovským dílem skrývá, můžete poznat v tomto videu. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

super seria, mohli by ste prelozit viac

71

Odpovědět

Děkuji za překlad. Hezké...

40