Alexandr Veliký #1

V roce 334 před naším letopočtem Alexandr, král Makedonie, započal jednu z největších vojenských kampaní v historii proti velmoci té doby – Perské říši. V pouhých dvaceti letech mu jeho brilantní a nebojácné vedení vyhrálo bitvu za bitvou. V ohromné desetileté kampani, která jej zavedla na konec známého světa, vybudoval jednu z největších říší v historii. Jen málo mužů mělo takový dopad na historii.

Peršané mu říkali Alexandr Prokletý, ale na západě byl zvěčněn jako Alexandr Veliký. ALEXANDR VELIKÝ ČÁST 1. Starověké Řecko. Zhruba od roku 500 před naším letopočtem zažívala tato hornatá země rozvoj v umění, filozofii a válčení. Její dva největší městské státy byly Athény – námořní velmoc, kde vzkvétala demokracie, umění, drama a filozofie – a Sparta – přísná vojenská společnost známa pro svoji obdivuhodnou armádu.

V roce 480 před naším letopočtem tyto dva městské státy spojily síly s cílem odrazit invazi mocné Perské říše. V úzkém průsmyku Thermopyl malá řecká armáda vedená třemi sty Sparťany zadržela ohromnou perskou armádu po tři dny, než byla obklíčena a pobita. Poté v úžinách Salamis porazila řecká flotila perské námořnictvo. Avšak nedokázala Peršanům zabránit ve vypálení posvátných chrámů athénské akropole.

Další rok u Platají Řekové vyhráli rozhodující bitvu proti Peršanům a přinutili je upustit od invaze. Po dalších padesát let prožívalo Řecko zlatou éru. Ale sílící napětí mezi Athénami a Spartou a jejich spojenci nakonec vedlo k válce, ve které se Řecko ponořilo do desetiletí destruktivního válčení. Války mezi řeckými městskými státy pokračovaly téměř jedno století, což je zanechalo vyčerpané a zranitelné proti nové hrozbě na severu.

Po staletí viděli sofistikovaní Řekové hornaté království Makedonie jako zaostalé a jen stěží řecké. Ale pod králem Filipem II. se z Makedonie stala impozantní vojenská mocnost. Jeho nejslavnější reformou bylo představení sarísy, šestimetrového kopí, dvakrát delšího než řecké kopí, které ovládala zkušená pěchota v těsných formacích známých jako falanga. V roce 338 před naším letopočtem v bitvě u Chairóneie rozdrtila Filipova armáda spojené síly Théb a Athén.

Díky aliancím a dobývání získal Filip kontrolu nad většinou svých sousedů. Po tomto vítězství sjednotil Řecko v alianci známé jako Helénský spolek, nebo Korintský spolek, s Filipem jako hegemonem, tedy nejvyšším vládcem. Jen Sparta nebyla součástí. Filip začal plánoval velké tažení, celořeckou válku proti Perské říši. Jejich starý nepřítel slábl a jeho bohatství bylo na dosah.

Avšak v předvečer začátku války byl Filip zavražděn vlastním strážcem, padl za oběť makedonským brutálním dvorním pletichám. Jeho nástupcem byl dvacetiletý syn Alexandr, který byl brilantní, netrpělivý, vzdělán velkým filozofem Aristotelem a již zkušený vojenský velitel. Alexandr zdělil velkolepý plán svého otce na napadení Persie, ale nejprve musel zabezpečit svou pozici jako král. Doma nechal potencionální rivaly popravit a poté rozdrtil povstání v Ilýrii, Thesálii a středním Řecku.

Z Théb učinil exemplární příklad, když prastaré město zcela zničil a jeho obyvatele prodal do otroctví. Na jaře roku 334 před naším letopočtem, připraven zahájit invazi do Perské říše, vedl Alexandr svoji armádu přes Dardanely do Malé Asie. Byl to začátek jedné z největších vojenských kampaní v historii. MAKEDONSKÁ ARMÁDA Alexandrova armáda čítala asi 40 000 mužů z celého Řecka.

Pěchotě velel makedonský veterán generál Parmenion. V přední linii stálo 9000 makedonských falangistů vyzbrojených šestimetrovými sarísami. Byli to profesionální vojáci, dobře vytrénovaní, kteří se na bitvu zformovali do falangy šestnáct mužů hluboké. Jejich těsná formace tvořila pevnou hradbu železných hrotů a byla prakticky nezastavitelná. Ale byla rovněž neobratná a zranitelná útoky z boku či zezadu.

Takže 3000 elitní pěchoty, hypaspistů neboli štítonošů, vyzbrojených kratšími kopími, hlídalo jejich křídla. Velel jim Parmenionův syn Nikanor. Druhá řada Alexandrovy armády byla tvořena 7000 řeckými spojenci a 5000 žoldáky s výzbrojí hoplitů. Jejich jméno je odvozeno od hoplonu – jejich velkého kulatého štítu – ke kterému měli kratší, třímetrové kopí. Hoplitská falanga nebyla tak efektivní jako makedonská falanga, ale stále byla na svoji dobu dobře vyzbrojená a těžce oděná.

Agriané byli elitní válečníci a experti v hodu oštěpem pocházející z dnešního Bulharska. Další válečníci z Thrákie a Ilýrie byli vyzbrojeni oštěpy, praky a luky. Údernými oddíly Alexandrovy armády byli družinní jezdci, 1800 elitních jezdců vyzbrojených kopími a meči pod vedením Philotase, dalším synem Parmeniona. Alexandr vedl královský oddíl osobně.

Měl dalších 1800 jezdců Thesálie, kterým velel Kallas, 600 z dalších částí Řecka vedených Erigyjusem a 900 zvědů na koních z Thrákie a Paonie pod velením Kassandera. ŘEKA GRÁNÍKOS Velká Perská říše byla rozdělená do provincií zvaných satrapy. Každé satrapě vládl guvernér neboli satrap. Satropové v Malé Asii ohroženi Alexandrovou invazí se sešli prodiskutovat strategii.

Memnon Rhodský, zkušený řecký generál ve službě Peršanů, doporučoval vyhnout se bitvě s Alexandrem. Jeho radou bylo užít taktiku spálené země, vypálit vesnice a pole a stáhnout se do vnitrozemí. Alexandrova armáda, slíbil, začne brzy hladovět. Byla to dobrá rada, ale satrapové nechtěli ničit vlastní provincie bez boje. Rozhodli se postavit Alexandrovi na řece Gráníkos.

Perská armáda se zformovala za řekou, která byla mělká, ale dvacet metrů široká s příkrými břehy. První linii tvořila hradba kavalérie, asi 10 000 jezdců z celé říše – Médové a Hyrkániané z dnešního Íránu, Baktriané z Afghánistánu a Paflagoniané z tureckého pobřeží Černého moře. Za nimi byla v záloze pěchota, několik tisíc řeckých žoldáků, což v té době bylo v perské armádě běžné. Bojovali za perské zlato a byli vyzbrojeni kulatým štítem a krátkým kopím hoplitů.

Peršané nevěděli, jestli jim mohou věřit v boji proti bratrům Řekům, takže je umístili do týlu. Alexandr, odhodlaný zaútočit a zničit perské síly, než by mohly ustoupit, vyrazil ke Gráníku se svými nejlepšími jednotkami. Na své levé křídlo umístil thesálskou, řeckou a thráckou jízdu pod vedením Parmeniona. Ve středu shromáždil kopí falangistů, šest divizí pod vedením Perdikkase, Koinose, Amyntase, Philipa, Meleagera a Kraterose.

Vpravo byl sám Alexandr s družinnou jízdou pod vedením Philotase spolu s elitními hypaspisty, agrianskými vrhači oštěpů a lukostřelci. Alexandr s 13 000 pěšáky a 5000 jezdci byl asi v mírné početní nevýhodě. Ignoroval radu počkat do úsvitu a nařídil okamžitý útok. Poslal oddíl družinných jezdců přes řeku následovaný plukem hypaspistů a Paeonianovou lehkou jízdou. Alexandr, který povzbudil muže, sám vedl pravé křídlo přes řeku.

Jakmile byli v půlce řeky, ocitli se Řekové ve smršti oštěpů, šipek a šípů z perských řad. Na ty, kteří to zvládli na druhý břeh, okamžitě zaútočila perská jízda. Alexandr byl v srdci boje. Zaútočil tam, kde byli shromážděni jezdci a velitelé. Kolem něj zuřila zoufalá bitva. Koně byli nalepeni na koně a muži na muže. Makedonci se snažili dostat Peršany od řeky, Peršané se jim snažili zabránit v přechodu a chtěli je zatlačit zpět do řeky.

Alexandrův útok se zdál být unáhlený, ale získával čas, aby mohl řeku překročit zbytek armády včetně nezastavitelných makedonských falang. Poté najednou Alexandr bojoval o holý život, když na něj zaútočili dva perští šlechtici. Rhoesaces najel na Alexandra a udeřil jej do hlavy mečem, čímž mu urazil kus helmy, která ale úder odrazila, a Alexandr jej probodl oštěpem.

Poté zezadu pozvedl proti králi meč Spithridates, ale Černý Cleitus, syn Dropidaův, úder očekával, zasáhl jeho ruku a oddělil ji od těla i s mečem. Nyní byla řecká armáda za řekou a perská jízda čelila zdi makedonských kopí. Většina se otočila a uprchla. Rychlost Alexandrova úderu znamenala, že perští řečtí žoldáci neměli čas do bitvy zasáhnout.

Alexandr ve vzteku, nebo možná proto, že ty Řeky považoval za zrádce, ignoroval jejich žádosti o milost. Žoldáci byli obklíčeni ze všech stran a zmasakrováni. Alexandr vyhrál velké vítězství. Malá Asie mu byla vydána na milost. Avšak Perská říše byla stále zemí nezměrného bohatství a síly a již mobilizovala své síly a cílem se Alexandrovi postavit. Pokud má Alexandr dobýt říši a vysloužit si místo v historii, bude muset čelit samotnému Dareiovi – králi králů.

Výzkum a umělecký podkres k tomuto videu pochází z nezměrného výběru historických knih vydavatelství Osprey. Každá jejich kniha zkoumá jednu bitvu, kampaň nebo jednotku do nejmenšího detailu. A s více než 3000 tituly pokrývají všechno od starověkých válek až po moderní konflikty. Navštivte jejich stánky a podívejte se na online katalog. Velké díky patří YouTube kanálu Invicta za pomoc s touto sérií.

Více o Alexandrově životě se můžete dovědět v jejich sérii o historii. Pokud nám chcete pomoci s tvorbou více historických videí, navštivte nás prosím na Patreonu.