Vyhynutí lidstva

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Chcete být nakaženi ebolou, aniž byste
vyšli z domu nebo se setkávali s lidmi? Tak to máte štěstí. Právě teď si můžete stáhnout genom
viru eboly z internetu. A když si počkáte pár let, až se zdokonalí
biotechnologické 3D tiskárny, jednu si koupíte,
nahrajete do ní stažený genom, a tadá, můžete si vytisknout ebolu nebo anthrax nebo cokoli jiného,
čím byste podomácku vyhladili lidstvo.

Vyhyne lidstvo už brzy? Bude naše vyhynutí antropogenní? Což znamená
důsledkem lidské činnosti. Nebo to bude jedno z těch starých dobrých
vymření, kterých už Země zažila mnoho? Soupis možných světových katastrof vydaný Institutem budoucnosti
lidstva Oxfordské univerzity vyčíslil riziko našeho vyhynutí
do roku 2100 na 19 %. Můžete si říkat: To je toho.


Jsou to kecy. Bude to v pohodě. Lidé jsou příliš chytří,
než aby vyhynuli. Možná máte pravdu, ale je složité
předpovídat budoucnost s vysokou jistotou. Je ale fajn,
že když tuto nejistotu přijmeme, můžeme jednoduchou úvahou určit, že to,
že vymřeme brzy, je pravděpodobnější. Říká se tomu úvaha soudného dne. Představte si velkou nádobu obsahující
buď 10 míčků očíslovaných od 1 do 10, nebo milion míčků od 1 do milionu. Nevíte, kterou z nich
máte před sebou, můžete si ale
vytáhnout jeden míček.

Jeden míček vyberete a zjistíte,
že je to míček číslo 4. Podle toho můžete docela dobře usoudit,
že to byla ta nádoba s deseti míčky. Vytáhnout čtyřku z nádoby míčků
od 1 do 10 je s pravděpodobností 1:10, ale vytáhnout čtyřku z milionu různých
čísel je s pravděpodobností 1:1 000 000. Analogicky jste i vy
takový očíslovaný míček. Jste člověk, který přibližně ví,
kolikátý v pořadí se narodil. To číslo je přibližně
někde okolo sta miliard.

Tolik lidí se narodilo před vámi. Nemohli jste si ale vybrat,
jaké číslo budete mít. Takže stejně jako míček číslo 4
jste jen náhodným výběrem z množiny všech lidí,
kteří kdy žili nebo budou žít. Úvaha soudného dne říká,
že ze 200 miliard lidí je 50% pravděpodobnost,
že náhodně zvolený člověk, jako třeba vy, se narodil mezi prvními 100 miliardami. Zatímco když bude
kdy žít 10 bilionů lidí, je pravděpodobnost jen 1 %,
že náhodný člověk, třeba vy, se narodí mezi
prvními 100 miliardami.

Buď jste se náhodou narodili
tak neuvěřitelně brzo v období lidí, nebo je vaše číslo
narození předvídatelné, protože lidí
nebudou desítky bilionů. Vyhynutí lidstva přijde
spíše dříve nežli později. Než se ale začnete bát,
že se konec lidstva blíží, uvědomte si, že úvaha
soudného dne má svoje mouchy.

Jedním problémem je problém výběru. Jste doopravdy náhodným výběrem
ze všech lidí, kteří se kdy narodí? Když si pomyslíte, že lidé budou
už brzy jiní, než jsou dnes, například budou mít
spoustu 3D vytištěných orgánů, skutečnost, že tu právě teď
mnoho takových lidí nežije, může být důkazem, že nejste
náhodným výběrem ze všech lidí, ale jen ze všech lidí, kteří jsou
jako vy a lidé kolem vás. Z těch, kteří se narodili
dříve v historii lidstva.

Úvaha soudného dne také nezohledňuje
pravděpodobnost skutečných hrozeb ani to, jak jsme
na tyto hrozby připraveni. Předpokládá, že nevíme,
jak se nakloní misky vah. Že vyhynutí lidstva v blízké,
nebo daleké budoucnosti je stejně pravděpodobné. Možná tomu ale nevěříte. Možná jste přesvědčeni,
že lidská vynalézavost bude vždy o krok napřed přede vším,
co by nás mohlo ohrozit.

Možná máte pravdu. Máme ale důvody pochybovat. Například kvůli Fermiho paradoxu. Pokud je pravděpodobné,
že inteligentní bytosti v našem vesmíru mohou přežívat miliardy let, tak kde všechny jsou? Proč je obloha tak tichá? Možná že rizika vyhynutí
jsou všude příliš vysoká, než aby se inteligentní
život někde udržel.

Znamená to snad,
že bychom to měli už rovnou vzdát? Hnutí za dobrovolné
vymření lidstva si to myslí. Bylo založeno roku 1991. Jeho stoupenci věří, že lidé mají na Zemi negativní vliv
a vždy tomu tak bude. Proto je naší morální povinností
přestat se rozmnožovat a vyhynout. Co by ale udělal počítač?

Svým způsobem něco takového,
co udělal Tom 7. Vytvořil program,
který hraje videohry. Tento program vymyslel
nové techniky a strategie hraní her a dokonce využíval nedostatků,
o kterých lidé ani nevěděli, nebo mu o nich aspoň neřekli. Nechali tento program hrát i jiné hry, například Tetris, což souvisí s naší otázkou.

Počítač měl problém
vymyslet, co má dělat. Nebyl totiž naprogramovaný,
aby uvažoval o důsledcích do budoucna, takže si nevšiml, že skládání tetraminů
určitým způsobem mu může pomoct. Jednou, když se octl
těsně před prohrou, udělal počítač něco děsivého. Než aby prohrál a hra skončila, tak radši přerušil hru. Navždy.

Tom 7 popisuje
chování počítače takto. Jediný způsob jak vyhrát, je neúčastnit se hry. A to je pravda. Když přerušíte hru navěky, nikdy ji nemůžete prohrát. Taky ji ale nemůžete vyhrát
nebo dosáhnout nejvyššího skóre. Nevíme, co obnáší
dosáhnutí nejvyššího skóre mezi inteligentními
bytostmi tohoto vesmíru, nebo jestli jsme
vůbec schopni ho dosáhnout.

Můžeme občas panikařit, když se
naše budoucnost nezdá být moc zářivá, ale nepřestáváme hrát a učit se. Možná na to jednoho dne přijdeme a začneme být
v této hře dobří. Takže díky za to, že nepřestáváte
hrát a že tu pořád jste. A jako vždycky...

díky za sledování. Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz