Zpět na seznam4.3 (553 hodnocení)
MithrilPublikováno: 11 let
Načítám přehrávač...
Blíží se konec válek?
5:46
9K zhlédnutí
Možná se to nezdá, ale žijeme v poměrně mírovém období. Ale čím to, že se už velké války tolik neobjevují? Znamená to, že se blíží skutečný celosvětový mír?
Násilí a válka. ISIS pokračuje ve své šílené brutalitě, Rusko obsazuje Ukrajinu a Palestinci s Izraelci
mezi sebou stále bojují. Cítíte se teď trochu sklíčeně? Nemusíte. Když se podíváme na čísla,
válka podle všeho vychází z módy, zatímco světová populace
je vyšší než kdy jindy.
Zdá se, že žijeme
v nejmírumilovnějším období v dějinách. Jak je to možné? V září 2014 na světě zuřily 4 konflikty, ve kterých od ledna 2013
zemřelo více než 10 tisíc lidí. 9 konfliktů, které zabily přes 1 tisíc lidí, a 13 konfliktů, ve kterých
od ledna 2013 zemřelo přes 100 lidí. To nezní moc mírumilovně,
ale zamyslete se nad tím. Žádný z těchto konfliktů není
otevřenou válkou dvou států.
Jsou to občanské války
nebo místní konflikty. Přestože jsou občanské války
hrozné a způsobují hodně utrpení, jejich dopad je většinou mnohem
menší než při válkách států nebo říší. Když jdou dva národy do války, mohou zmobilizovat větší síly, mají přístup ke všem
státním zdrojům a logistice a téměř ke všem obyvatelům. Kvůli čemu tedy přecházíme
od válek národů k občanským válkám?
Hodně společného s tím
má kolonialismus a studená válka. Když skončila studená válka, zmizela
i jedna z hlavních stran konfliktu. Ale rozpad komunistické diktatury
vykopal staré spory nebo vytvořil nové. Vznikly nové konflikty
v nyní svobodných státech, které často vyústily v občanskou válku. Ale především byla roku 1945 většina Afriky,
větší část Asie a části Jižní Ameriky pod koloniální nadvládou.
V 90. letech byly všechny státy,
až na pár ostrovů, nezávislé. Ale nedá se říct, že to, co velké
korporace provádějí v rozvojových státech je stejně špatné jako kolonialismus? Podívejme se na Kongo. Belgický král ho
roku 1885 ustanovil kolonií. Bylo 80krát větší než samotná Belgie. Násilí páchané na domorodých obyvatelích a bezcitný systém vykořisťování způsobily, že do roku 1908
vymřela asi polovina populace.
Více než 10 milionů Konžanů
bylo popraveno nebo zemřelo hlady. Další miliony byly
zmrzačeny a traumatizovány. Ekonomické vykořisťování Konga
bylo tehdy tou největší prioritou. Nucené práce nikdy úplně nevymizely, dokud se v 60. letech
Belgičané vlády nevzdali. To zase není tak dávno. Takže ne.
Kolonialismus byl mnohem horší
než dnešní dravý kapitalismus. Přitom skončil teprve před 2 generacemi. Většina současných
konfliktů probíhá na území, které bylo před 60 lety
pod cizí nadvládou. Ale pomalu se to zlepšuje. Do roku 1989 bylo v občanských
válkách časté vítězství jedné strany. Nyní jsou vítězství mnohem vzácnější. Avšak ukončení války smírem
poskočilo z 10 % na skoro 40 %.
A co zbytek světa? Proč se už státy nenapadají? Existují 4 hlavní důvody. Zaprvé, demokratizace. Demokracie neustále postupuje
na úkor autokracie. Demokracie spolu jen málokdy bojují. Ze všech válek mezi státy od roku 1900 byla jen jejich
menšina mezi demokraciemi.
Zadruhé, globalizace. Válka není pro dosažení
ekonomických cílů už tak efektivní. Dnes je téměř vždy levnější
suroviny na světovém trhu koupit, než o ně bojovat. Lidé z jiných států jsou
pro nás cennější živí než mrtví. To je přeci jen docela nový koncept. Zatřetí, války patří do 20. století. Do 1.
světové války byly války považovány
za nevyhnutelnou část lidského bytí. A také za užitečný nástroj, který můžete
použít, pokud diplomacie zkrachuje. Nyní máme pravidla,
podle kterých je agrese nelegální. Stanoví, že ozbrojený zásah
je možný jen v sebeobraně nebo se schválením
od Rady bezpečnosti OSN. Tato pravidla se stále porušují, ale v dnešní době je těžké
se vyhnout odporu a nesouhlasu. Navíc máme mezinárodní
soud pro válečné zločince v Haagu, což je také novinkou.
Začtvrté, hranice jsou už víceméně pevné. Po 2. světové válce války o území ustaly, většina zemí
přijala mezinárodní hranice a rozhodla se respektovat
samostatnost ostatních. Je to jen anomálie, nebo jsme
opravdu na cestě k trvalému míru? Pravdou je, že zatím nevíme. Musíme mít dostatečně
velký časový vzorek. Běžně nastanou
1 až 2 velké války za století.
Od 2. světové války zatím
neuběhl dostatečně dlouhý čas, abychom návrat války mohli vyloučit. Pokud během dalších 75 let
nenastane další velká válka, můžeme si být celkem jisti,
že se lidstvo mění. Možná to bude
znamenat konec všech válek. Ano, na mnoha místech panují
konflikty, ale zlepšuje se to. A můžeme tomu pomoct tím,
že budeme požadovat mír a demokracii. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz
mezi sebou stále bojují. Cítíte se teď trochu sklíčeně? Nemusíte. Když se podíváme na čísla,
válka podle všeho vychází z módy, zatímco světová populace
je vyšší než kdy jindy.
Zdá se, že žijeme
v nejmírumilovnějším období v dějinách. Jak je to možné? V září 2014 na světě zuřily 4 konflikty, ve kterých od ledna 2013
zemřelo více než 10 tisíc lidí. 9 konfliktů, které zabily přes 1 tisíc lidí, a 13 konfliktů, ve kterých
od ledna 2013 zemřelo přes 100 lidí. To nezní moc mírumilovně,
ale zamyslete se nad tím. Žádný z těchto konfliktů není
otevřenou válkou dvou států.
Jsou to občanské války
nebo místní konflikty. Přestože jsou občanské války
hrozné a způsobují hodně utrpení, jejich dopad je většinou mnohem
menší než při válkách států nebo říší. Když jdou dva národy do války, mohou zmobilizovat větší síly, mají přístup ke všem
státním zdrojům a logistice a téměř ke všem obyvatelům. Kvůli čemu tedy přecházíme
od válek národů k občanským válkám?
Hodně společného s tím
má kolonialismus a studená válka. Když skončila studená válka, zmizela
i jedna z hlavních stran konfliktu. Ale rozpad komunistické diktatury
vykopal staré spory nebo vytvořil nové. Vznikly nové konflikty
v nyní svobodných státech, které často vyústily v občanskou válku. Ale především byla roku 1945 většina Afriky,
větší část Asie a části Jižní Ameriky pod koloniální nadvládou.
V 90. letech byly všechny státy,
až na pár ostrovů, nezávislé. Ale nedá se říct, že to, co velké
korporace provádějí v rozvojových státech je stejně špatné jako kolonialismus? Podívejme se na Kongo. Belgický král ho
roku 1885 ustanovil kolonií. Bylo 80krát větší než samotná Belgie. Násilí páchané na domorodých obyvatelích a bezcitný systém vykořisťování způsobily, že do roku 1908
vymřela asi polovina populace.
Více než 10 milionů Konžanů
bylo popraveno nebo zemřelo hlady. Další miliony byly
zmrzačeny a traumatizovány. Ekonomické vykořisťování Konga
bylo tehdy tou největší prioritou. Nucené práce nikdy úplně nevymizely, dokud se v 60. letech
Belgičané vlády nevzdali. To zase není tak dávno. Takže ne.
Kolonialismus byl mnohem horší
než dnešní dravý kapitalismus. Přitom skončil teprve před 2 generacemi. Většina současných
konfliktů probíhá na území, které bylo před 60 lety
pod cizí nadvládou. Ale pomalu se to zlepšuje. Do roku 1989 bylo v občanských
válkách časté vítězství jedné strany. Nyní jsou vítězství mnohem vzácnější. Avšak ukončení války smírem
poskočilo z 10 % na skoro 40 %.
A co zbytek světa? Proč se už státy nenapadají? Existují 4 hlavní důvody. Zaprvé, demokratizace. Demokracie neustále postupuje
na úkor autokracie. Demokracie spolu jen málokdy bojují. Ze všech válek mezi státy od roku 1900 byla jen jejich
menšina mezi demokraciemi.
Zadruhé, globalizace. Válka není pro dosažení
ekonomických cílů už tak efektivní. Dnes je téměř vždy levnější
suroviny na světovém trhu koupit, než o ně bojovat. Lidé z jiných států jsou
pro nás cennější živí než mrtví. To je přeci jen docela nový koncept. Zatřetí, války patří do 20. století. Do 1.
světové války byly války považovány
za nevyhnutelnou část lidského bytí. A také za užitečný nástroj, který můžete
použít, pokud diplomacie zkrachuje. Nyní máme pravidla,
podle kterých je agrese nelegální. Stanoví, že ozbrojený zásah
je možný jen v sebeobraně nebo se schválením
od Rady bezpečnosti OSN. Tato pravidla se stále porušují, ale v dnešní době je těžké
se vyhnout odporu a nesouhlasu. Navíc máme mezinárodní
soud pro válečné zločince v Haagu, což je také novinkou.
Začtvrté, hranice jsou už víceméně pevné. Po 2. světové válce války o území ustaly, většina zemí
přijala mezinárodní hranice a rozhodla se respektovat
samostatnost ostatních. Je to jen anomálie, nebo jsme
opravdu na cestě k trvalému míru? Pravdou je, že zatím nevíme. Musíme mít dostatečně
velký časový vzorek. Běžně nastanou
1 až 2 velké války za století.
Od 2. světové války zatím
neuběhl dostatečně dlouhý čas, abychom návrat války mohli vyloučit. Pokud během dalších 75 let
nenastane další velká válka, můžeme si být celkem jisti,
že se lidstvo mění. Možná to bude
znamenat konec všech válek. Ano, na mnoha místech panují
konflikty, ale zlepšuje se to. A můžeme tomu pomoct tím,
že budeme požadovat mír a demokracii. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





