Co se stalo se vzducholoďmi?
Vzducholodě byly na počátku 20. století luxusním způsobem přepravy. A vidět obří vzducholoď vysoko na nebi musel být zážitek. Avšak co se stalo, že tak rychle zmizely? Byla zkáza Hindenburgu hřebíčkem do rakve, nebo je celý problém složitější?
Přepis titulků
Představte si něco o velikosti
zaoceánské lodi, co se vznáší na nebi. Najdete zde klavírní místnost,
jídelny a osobní kajuty. Byl to luxusní způsob cestování. Před 80 lety jsme měli vzducholodě. Letaly 200 metrů nad zemí
a let byl tak hladký, že jste v nich mohli postavit tužku,
aniž by spadla. Vznikly plány i na větší
a luxusnější vzducholodě. Ale pak se stalo toto.
Svět zděšeně sledoval, jak jedna z nich před kamerami naprosto celá shořela. Obří vzducholodě přes noc zmizely. CO SE STALO SE VZDUCHOLOĎMI? Hindenburg poprvé vzlétl v roce 1936. Byl a stále je největším létajícím objektem. Jeho velikost je neuvěřitelná. Zde je běžný člověk u běžného autobusu. Toto je Boeing 747 a toto je Hindenburg.
Všechna letadla jsou proti němu maličká. Mnoho lidí je překvapeno, jak byly jeho vnitřní prostory velké. Zvenku moc nedokážete určit, kde se nacházejí prostory pro cestující. Ale zevnitř byl Hindenburg byl spíš zaoceánskou lodí než letadlem. Cestující si mohli dát jídlo v jídelně, mohli se kochat výhledem ze dvou promenád, nebo se mohli socializovat v klavírní místnosti nebo odpočívat v písárně. Ve spodním patře mohli cestující kouřit v kuřárně nebo si dát drink na baru.
Nahoře se cestující mohli uložit na noc do vlastních kajut. To celé plulo na nebi. Zatímco tehdejší nejrychlejší parníky pluly rychlostí 55 km/h, vzducholodě jako Hindenburg byly dvakrát rychlejší. Transatlantická cesta trvající parníkem pět dní Hindenburgu trvala jen dva dny. Vzducholoď vás nevzala jen do přístavu, ale i do vnitrozemských měst. Hindenburg běžné létal nad Evropou.
Ale 6. května 1937 po překročení Atlantiku začal Hindenburg přistávat v New Jersey. A najednou... Něco zažehlo vodík, který vzducholoď nadnášel. Hindenburg byl během pár vteřin zničen. Nebyla to první nehoda vzducholodi, ani ta nejhorší, ale tato byla odlišná tím, že byla natočena na film. Lidé nebyli zvyklí něco takového vidět.
Celou tragédii vnímali o to hůř. Mnoho lidí si myslí, že zlatý věk vzducholodí skončil zde, katastrofou Hindenburgu. Důvěra veřejnosti byla v troskách a celá romantika kolem vzducholodí byla nenávratně pryč. Ale opravdu zkáza Hindenburgu přinesla konec vzducholodí? Ačkoliv byl Hindenburg o velikosti Titanicu, mohl nést jen 72 cestujících.
Také potřeboval 52 členů posádky ke svému provozu. Srovnejte to s tehdejšími zaoceánskými loďmi, které mohly vézt víc než 2000 pasažérů a navíc přes 1000 členů posádky. Obří vzducholodě jako Hindeburg mohly nést pouze takto málo osob, protože lehké plyny jako hélium neposkytovaly mnoho zdvihu. I když Hindeburg přešel z hélia na vodík, dokázal unést jen asi 45 tun.
Zní to jako hodně, ale tolik váší osm slonů. Vše na Hindenburgu muselo být co nejlehčí, aby se vzducholoď udržela ve vzduchu. Kajuty byly maličké a jednoduché. Ty palandy nebyly moc luxusní. I zdi a dveře byly z pěny a pokryté látkou. Sousedy jste slyšeli mluvit, kašlat nebo hůř.
Žádná kajuta neměla záchod, ten byl moc těžký. Museli jste o patro níž do společných koupelen. Pro 72 cestujících tu byla jediná sprcha. Voda byla těžká a byla na příděl. Takže sprcha byla spíš jen takové svlažení. Piáno bylo vytvořeno ze speciálního lehkého hliníku, ale nakonec i to bylo odstraněno. Ano, možná byste to za cestu vzduchem byli ochotní obětovat.
Avšak celé to bylo absurdně drahé. Jednosměrná cesta na Hindenburgu by stála 7000 dnešních dolarů. Ano, zaoceánský parník byl o polovinu pomalejší, ale v první třídě jste byli jak v bavlnce a měli svou soukromou koupelnu. Jízdenky byly mnohem dostupnější a ubytování bylo luxusnější. Obří sály, divadla i vnitřní bazény. A pokud jste v roce 1937 chtěli překročit Atlantik co nejrychleji, začala přes něj létat letadla.
V době, kdy Hindenburg shořel na popel, byly vzducholodě už zastaralé. Nemohly soupeřit s luxusem parníků, byly pomalejší než letadla a byly absurdně drahé. Dnes obří vzducholodě zůstávají neodolatelným konceptem. Ale fyzika, stejně jako před 80. lety, tuto myšlenku vždy rychle uzemní.
Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Svět zděšeně sledoval, jak jedna z nich před kamerami naprosto celá shořela. Obří vzducholodě přes noc zmizely. CO SE STALO SE VZDUCHOLOĎMI? Hindenburg poprvé vzlétl v roce 1936. Byl a stále je největším létajícím objektem. Jeho velikost je neuvěřitelná. Zde je běžný člověk u běžného autobusu. Toto je Boeing 747 a toto je Hindenburg.
Všechna letadla jsou proti němu maličká. Mnoho lidí je překvapeno, jak byly jeho vnitřní prostory velké. Zvenku moc nedokážete určit, kde se nacházejí prostory pro cestující. Ale zevnitř byl Hindenburg byl spíš zaoceánskou lodí než letadlem. Cestující si mohli dát jídlo v jídelně, mohli se kochat výhledem ze dvou promenád, nebo se mohli socializovat v klavírní místnosti nebo odpočívat v písárně. Ve spodním patře mohli cestující kouřit v kuřárně nebo si dát drink na baru.
Nahoře se cestující mohli uložit na noc do vlastních kajut. To celé plulo na nebi. Zatímco tehdejší nejrychlejší parníky pluly rychlostí 55 km/h, vzducholodě jako Hindenburg byly dvakrát rychlejší. Transatlantická cesta trvající parníkem pět dní Hindenburgu trvala jen dva dny. Vzducholoď vás nevzala jen do přístavu, ale i do vnitrozemských měst. Hindenburg běžné létal nad Evropou.
Ale 6. května 1937 po překročení Atlantiku začal Hindenburg přistávat v New Jersey. A najednou... Něco zažehlo vodík, který vzducholoď nadnášel. Hindenburg byl během pár vteřin zničen. Nebyla to první nehoda vzducholodi, ani ta nejhorší, ale tato byla odlišná tím, že byla natočena na film. Lidé nebyli zvyklí něco takového vidět.
Celou tragédii vnímali o to hůř. Mnoho lidí si myslí, že zlatý věk vzducholodí skončil zde, katastrofou Hindenburgu. Důvěra veřejnosti byla v troskách a celá romantika kolem vzducholodí byla nenávratně pryč. Ale opravdu zkáza Hindenburgu přinesla konec vzducholodí? Ačkoliv byl Hindenburg o velikosti Titanicu, mohl nést jen 72 cestujících.
Také potřeboval 52 členů posádky ke svému provozu. Srovnejte to s tehdejšími zaoceánskými loďmi, které mohly vézt víc než 2000 pasažérů a navíc přes 1000 členů posádky. Obří vzducholodě jako Hindeburg mohly nést pouze takto málo osob, protože lehké plyny jako hélium neposkytovaly mnoho zdvihu. I když Hindeburg přešel z hélia na vodík, dokázal unést jen asi 45 tun.
Zní to jako hodně, ale tolik váší osm slonů. Vše na Hindenburgu muselo být co nejlehčí, aby se vzducholoď udržela ve vzduchu. Kajuty byly maličké a jednoduché. Ty palandy nebyly moc luxusní. I zdi a dveře byly z pěny a pokryté látkou. Sousedy jste slyšeli mluvit, kašlat nebo hůř.
Žádná kajuta neměla záchod, ten byl moc těžký. Museli jste o patro níž do společných koupelen. Pro 72 cestujících tu byla jediná sprcha. Voda byla těžká a byla na příděl. Takže sprcha byla spíš jen takové svlažení. Piáno bylo vytvořeno ze speciálního lehkého hliníku, ale nakonec i to bylo odstraněno. Ano, možná byste to za cestu vzduchem byli ochotní obětovat.
Avšak celé to bylo absurdně drahé. Jednosměrná cesta na Hindenburgu by stála 7000 dnešních dolarů. Ano, zaoceánský parník byl o polovinu pomalejší, ale v první třídě jste byli jak v bavlnce a měli svou soukromou koupelnu. Jízdenky byly mnohem dostupnější a ubytování bylo luxusnější. Obří sály, divadla i vnitřní bazény. A pokud jste v roce 1937 chtěli překročit Atlantik co nejrychleji, začala přes něj létat letadla.
V době, kdy Hindenburg shořel na popel, byly vzducholodě už zastaralé. Nemohly soupeřit s luxusem parníků, byly pomalejší než letadla a byly absurdně drahé. Dnes obří vzducholodě zůstávají neodolatelným konceptem. Ale fyzika, stejně jako před 80. lety, tuto myšlenku vždy rychle uzemní.
Překlad: Mithril www.videacesky.cz
Komentáře (0)