Kleopatra: Smrt uštknutím

Alexandrie,
podzim roku 34 př. n. l. Město se shromáždilo v gymnáziu
a dívalo se na zlaté a stříbrné pódium. Na nižším stupni
seděli čtyři mladí lidé, Kleopatřiny děti
s Caesarem a Antoniem. Seděli na zlatých trůnech
a i ten dvouletý měl královské roucho. Na vrchním stupni,
oděni jako Eset a Usir, seděli Kleopatra a Antonius. Antonius ve zlaté róbě
a s břečťanovou korunou vstal a učinil několik prohlášení.

Jako římský triumvir
jmenoval Kleopatru královnou nejen Egypta, ale i Kypru, Libye a Sýrie. Pak uznal Kaisariona
jako Caesarova syna a dal mu zbožný titul „král králů“. Dětem, které měl s Kleopatrou,
daroval obrovská území a určil, kde budou vládnout. Dav dával najevo souhlas.

Po obřadu nechal Antonius
poslat svá prohlášení do Říma, aby se schválil senát. Pak s Kleopatrou nechali razit
nové mince na připomínku události, která bude známá jako
Alexandrijské dary. Ukazováním na veřejnosti
chtěli docílit založení nové středomořské dynastie, která bude vládnout po staletí. Vydrží ale pouhých pět let.

Alexandrijské dary byly pro Antonia
a Kleopatru překročením Rubikonu. Po letech
neklidného míru s Oktaviánem byli ti dva připravení
vznést nárok na Středomoří. V Antoniově dopisu senátu
nebyla jen žádost o uznání, ale hlavně návrh pro římské vůdce. „Čau, jsme mocní, bohatí a máme následníky, mimo jiné včetně
Caesarova vlastního syna.

Takže… no tak. Kašlete na Oktaviána
a přidejte se k nám.“ Problém návrhu byl v tom, že přicházel z Alexandrie
a ne z Říma. V Alexandrii se sice
pořádaly ty nejlepší večírky, obchodování se však
stále odehrávalo v Římě. Senát měl navíc s návrhem
Antonia a Kleopatry výrazný problém. Z pohledu senátu
to byla Kleopatra, kdo tahal za nitky a očaroval Antonia.

Proč by se jinak choval ke své
oddané římské manželce Octavii tak zle? Proč by jinak dával tolik území, včetně některých
římských provincií, Egyptu? Proč by jinak oficiálně
prohlásil Kaisariona Caesarovým synem, čímž zpochybnil oprávněnost
Oktaviánova dědictví? Římští senátoři chtěli
tradičního římského vůdce, ne tohle, ať to bylo cokoli.

Takové příležitosti
Oktavián plně využil. V Římě rozjel úspěšnou
propagační kampaň zaměřenou ne na Antonia, ale na Kleopatru. Navzdory příběhům o Antoniově
extravagantním životě a chybách na východě byl v politice déle
než mladý Oktavián a v senátu stále měl
dlouhodobé příznivce. K tomu navíc po občanské válce
mezi Caesarem a Pompeiem a poté další občanské válce
po vraždě Caesara Řím nechtěl další válku
mezi dvěma římskými vůdci.

Ale co takhle válku mezi Římem
a femme fatale egyptskou královnou, která je navíc čarodějnice? To zní skvěle! Oktaviánova propaganda zveličovala to,
jak Kleopatra Antonia svedla a navedla kdysi velkého vůdce na cestu neřesti a sebezničení.

Takhle to byl vlastně Oktavián, kdo bojoval za záchranu Antonia, ne za zničení soka ve vedení Říma. Tohle nebyla občanská válka, kdepak. Byla to záchranná mise. Říkal jsem, že byl Oktavián chytrý. Podle této propagandy
Kleopatra používala kouzla, aby ukradla rozum a srdce
největších mužů Říma.

Oktavián si stál za tím, že vítězství pro Egypt
by znamenalo, že to Kleopatra, ne Antonius, bude vládnout Římu, a že by Římané museli
začít uctívat egyptské bohy. Všechno se vyhrotilo
v roce 32 př. n. l. Oficiální vláda Antoniova
a Oktaviánova triumvirátu skončila a byl čas rozhodnout
o nové struktuře vedení. Stovky senátorů odešly
za Antoniem do Egypta a Oktavián posílil svou moc v Římě.

Antonius se svým sokem
přerušil veškeré spojení, když se na jaře rozvedl s Octavií. Oktavián ale zjistil,
že Antonius sepsal spornou závěť a zanechal ji ve Vestině chrámu. Vloupal se tedy do chrámu,
ukradl ji a pak ji nahlas přečetl
zbývajícím členům senátu. Nenechal ale nikoho
jiného si ji přečíst, což samozřejmě nebylo
vůbec podezřelé.

Závěť obsahovala další dary pro děti
Antonia a Kleopatry a Kaisariona a požadavek, aby jeho tělo
po smrti pohřbili v Alexandrii, ne v Římě. Dokument, ať už skutečný či ne,
zanechal v Římě jen málo pochyb, že Antonius chtěl z Alexandrie
udělat hlavní město říše. Proto dali zbylí členové senátu
Oktaviánovi svolení, aby Antoniovi sebral pravomoci a sestavil armádu proti Egyptu.

Antonius s Kleopatrou
se mezitím vydali do Athén, kde dali dohromady armádu
a uspořádali pár večírků, zatímco čekali na hlavní střet. 2. září roku 31 př. n. l.
Aktion, Řecko Konečně je tu závěrečná bitva
o Římskou republiku! Vítěz vybuduje říši,
která bude vládnout celému Středomoří po další čtyři staletí!

V západním rohu máme Oktaviána, který zastupuje Řím,
a pokud uznáváte jeho propagandu, i tradiční římské hodnoty. Ve východním rohu
máme Antonia a Kleopatru, kteří bojují za hybridní styl
římských a řeckých tradic. Tógy připravit! O osudu Středomoří se příhodně
rozhoduje ve Středozemním moři. Oktaviánova armáda pochází
z Itálie a římských provincií, armáda Antonia a Kleopatry
pochází z Egypta, Malé Asie, Řecka a vzhledem
ke Kleopatřině původu i z Makedonie.

Spousta jejich lodí
byla zdobena zlatem a stříbrem, jako by očekávali
vítěznou přehlídku. Antonius vedl první linii, Kleopatra se svou flotilou
byla v těsném závěsu, stočená jako had,
připravená zaútočit na slabiny nepřátel. Královna trvala
na své účasti v bitvě, protože ta mohla její rodinu korunovat
vládci celého dosud známého světa.

Lodě Antonia a Oktaviána
bojovaly na krátkou vzdálenost a snažily se do sebe vrážet. Pluly jedna vedle druhé
a na palubách se rozzuřil boj zblízka. Pak vyrazila vpřed
Kleopatřina flotila, zřejmě na pomoc
Antoniovu obklíčenému vojsku, jenže když proplula bitevní vřavou, z neznámých důvodů,
které určitě probereme v díle Lies, egyptské lodě napnuly plachty
a vyrazily zpátky k Egyptu.

Antonius uviděl prchající Kleopatru
a se svou lodí ji následoval. Oktavián mezitím přemohl
zbytek jeho flotily a zničil ji. Antonius a Kleopatra bojovali
s Oktaviánovou armádou v Egyptě další rok, ale Aktion jejich osud zpečetil.
Ztratili téměř všechny spojence a ti, co zbyli, se nedokázali udržet. Po staletí plnili římští vojevůdci
rozkazy Ptolemaiovců, vpadli do Egypta, zabrali Alexandrii
a navrátili panovníka na trůn.

Teď vpadl do Egypta Oktavián, aby odvěkou dynastii
zničil jednou provždy. 1. srpna roku 30 př. n. l. přemohla
Oktaviánova armáda zbytek té Antoniovy za branami města. Když Oktaviánovo vojsko
vpadlo do města, Kleopatra utekla
do svého rozestavěného mauzolea a zabarikádovala se uvnitř
spolu se sluhy a osobním majetkem.

Psychicky zničený z boje
a po zvěstech, že Kleopatra je mrtvá, se Marcus Antonius pokusil zabít, ale špatně se nabodl na meč
a zůstal smrtelně raněný. Když se Kleopatra dozvěděla,
co udělal, ihned si ho nechala přinést. Jelikož ji však sluhové
už zapečetili v mauzoleu, museli Antonia protáhnou oknem,
než ho uložili k odpočinku. Věrný své nátuře až do konce polkl doušek vína a zemřel Kleopatře v náručí.

Uprostřed těch muk zůstala Kleopatra na všechno sama. Oktavián řekl, že si zoufale přeje,
aby Kleopatra žila a zachovala v Egyptě stabilitu, ona však věděla, že lže. Ve skutečnosti chtěl
Kleopatru předvést jako zajatce během svého triumfu v Římě.

Kleopatřina sestra musela
takhle kráčet v řetězech Římem při triumfu Julia Caesara
v roce 46 př. n. l. Zahanbili ji, křičeli na ni
a ponižovali ji. Podle tradice byli váleční zajatci
na konci této procházky uškrceni, Caesar ji však tehdy ušetřil. Měla by Kleopatra stejné štěstí? Celý svůj život
na římské vůdce vyzrávala a nehodlala se zapsat do dějin
jako poražená žena.

Pod dohledem Oktaviánových vojáků
se vrátila zpátky do paláce, aby učinila další krok. 12. srpna roku 30 př. n. l., když na Kleopatru
dohlíželi Oktaviánovi vojáci, aby se nepokusila zabít, dala poslední egyptská faraonka
svůj plán do pohybu. Přesvědčila vojáky,
aby ji pustili zpátky do mauzolea, aby mohla u Antoniova těla
provést obřad.

Potom se vykoupala,
oblékla si své nejlepší šaty a dala si poslední drahé jídlo. Během toho napsala
Oktaviánovi dopis, aby ji pohřbil vedle Antonia. Poslala dopis a poručila si dezert, košík s fíky. Když ho otevřela,
nebyly v něm jenom fíky, ale i kobra, kterou tam dal její přítel
a kterou si přitiskla k paži a nechala se uštknout
následovaná svými dvorními dámami.

Když si stráže uvědomily,
co se stalo, už byly všechny tři mrtvé. Poslední egyptská faraonka byla mrtvá, ale její příběh nezemřel s ní. Přijďte příští týden, kdy se
Kleopatra oficiálně stane nesmrtelnou. Přeložila: Marky98
www.videacesky.cz