Kleopatra: Sbohem, Caesare, vítej, Antonie!Extra Credits

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 67
92 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:21
Počet zobrazení:4 048
Kleopatra vsadila na Caesara a všichni víme, jak to dopadlo. Teď měla na výběr mezi Markem Antoniem a Oktaviánem. Zatímco Oktavián představoval konkurenci pro jejího syna, Marcus Antonius měl rád vztahy na dálku a večírky. Volba byla tedy jasná, ale přinese jí tentokrát štěstí?

Přepis titulků

Řím, 15. března roku 44 př. n. l. Kleopatra je na vrcholu. Je jí 25 let, je bohatá, mocná, kolem prstu má omotaného Julia Caesara, s nímž má syna Kaisariona, který stvrdí Kleopatřino spojení s Římem a založí její následnickou linii v Egyptě. Je to tak, na Caesara vsadila hodně. Když je řeč o dějinách Říma, často se mluví o tom, jak Řím ovlivnil svět za svými hranicemi.

Sledujeme rodokmeny vojevůdců, senátorů a později císařů, ale jak víme, dějiny jsou mnohem komplikovanější a příběhy říší, dokonce i těch tak mocných jako Řím, nebývají jednostranné. Ti, kterým bylo vládnuto, mohli mít na dějiny stejný vliv jako vládci. To byl případ i Kleopatry a Říma.

Když Kleopatra přišla na scénu, Caesar už překročil Rubikon a bojoval se senátem, když přivedl vojsko na Kapitol. Začal a vyhrál občanskou válku. Přesto se nenechal jmenovat diktátorem, dokud se nezamiloval do Kleopatry. Zamyslete se. Poté, co roku 48 př.

n. l. potkal Kleopatru, ujal se na 10 let role diktátora a nechal si vztyčit sochu v předním chrámu určeném pouze pro bohy. Pak na radu Kleopatřina astronoma reformoval římský sluneční kalendář, aby se shodoval s ptolemaiovským. Většina lidí ho používá dodnes. Nebylo to jen uchopení moci, byl to tah zřejmě inspirovaný Kleopatrou a pobytem v Egyptě.

Když se nechal zvěčnit jako bůh a převzal kontrolu nad kalendářem, což směli jen kněží, pasoval se do role božského císaře, faraona. Vládce, který měl kontrolu nad silou i časem. Caesar nebyl zrovna oblíbený už kvůli občanské válce, ale kroky směrem ke zbožštění už byly na římské vůdce moc.

Přítomnost Kleopatry v Římě ještě přilila olej do ohně. Dokonce se říkalo, že Caesar chtěl Kaisariona legitimizovat a udělat z Alexandrie hlavní město říše. Někteří si šeptali, že se nejen stával diktátorem, ale pod vlivem této cizí královny přestával být Římanem. 15. března roku 44 př. n. l. skupina římských senátorů Caesara na půdě senátu zavraždila. Po vraždě se Kleopatra rychle vrátila zpět do Alexandrie.

Caesarova smrt byla zádrhel, ale Kleopatru to nezastavilo. Po ptolemaiovsku problém využila jako záminku pro tradiční rodinnou zabijačku. Věděla totiž, že ve zmatku po Caesarově smrti ji nikdo z Říma nebude otravovat kvůli malé bratrovraždě. Když se vrátila, zosnovala otrávení svého nového branžela Ptolemaia XIV.

a na místo spoluvládce dosadila svého syna, a protože Kaisarion byl ještě dítě, bylo jasné, kdo vlastně vládne. Navíc byl Kaisarion její dítě, takže se nemusela bát, že se ji pokusí zavraždit… aspoň zatím. Jenže zatímco v Egyptě šlo po vraždě všechno celkem hladce, po té římské v Římě tomu tak ale rozhodně nebylo.

Po Caesarově vraždě se rozhořela nová občanská válka. Caesarovi nepřátelé tvořili jednu stranu, jeho přátelé tu druhou. Ta druhá zahrnovala Caesarovu pravou ruku Marka Antonia a Caesarova devatenáctiletého prasynovce, adoptovaného syna a dědice Oktaviána. Oktavián brzy prokázal politickou prohnanost, kterou Caesar postrádal, převzal jeho jméno, začal o sobě také mluvit ve třetí osobě, klasická ukázka moci, a především podporoval prastrýčkovu snahu o zbožštění.

Kdyby totiž Řím považoval Julia Caesara za boha, Oktavián by tím pádem byl synem boha. Chytrý kluk. Mezi přáteli Caesara ale vládlo napětí. Marcus Antonius, velice schopný vojevůdce a politik, Oktaviána nenáviděl. Zdálo se mu, že to on je právoplatným, silnějším a logičtějším nástupcem Caesara. Antonius to však celé na čas nechal být a spolupracoval s Oktaviánem, aby zničil Caesarovy vrahy.

Roku 42 př. n. l. slavili Antonius s Oktaviánem triumf a vůdci opozice spáchali sebevraždu. Když zvítězili, vytvořili Antonius s Oktaviánem triumvirát spolu s Lepidem. Mezi jejich první činy patřilo uznání Kleopatřiny vlády nad Egyptem i Kaisarionovy spoluvlády.

Situace se sice zdála být klidnější, ale mír to rozhodně nebyl. Tento triumvirát byla vlastně show dvou mužů s Lepidem mimo hru. Antonius a Oktavián prahli po boji a oba měli strach o Kleopatřinu oddanost.

Možná proto, že během občanské války si chtěla udobřit obě strany. V Egyptě sice byla její vláda stabilní, věděla ale, že potřebuje silnou vazbu s Římem, aby se ubránila před útočníky a konkurencí. Na kterého koně tedy vsadit? Oktavián jí nevyhovoval z mnoha důvodů, zejména kvůli tomu, že Kleopatra chtěla Kaisariona prohlásit Caesarovým dědicem a Oktavián si na toto dědictví dělal také nárok.

K tomu chtěla svého syna posadit na římský trůn, protože přímé pojítko s Caesarem zaručovalo silný vliv v Římě i v Egyptě. Vzpomeňte si, že Caesar byl bohem, a když máte oba rodiče bohy… Rozumíme si. Nespočítám to za vás, protože… umocní se božství na druhou, nebo se jen sečte? No, to je fuk. Zato Antonius byl skvělý vojevůdce v čele mocné armády, také ve středním věku, zřejmě s mimomanželskými poměry a měl rád vztahy na dálku.

Snadná volba. Kleopatra si tedy nyní vsadila na Marka Antonia. Antonius se dosadil na pozici ochránce východních provincií Říma a pozval Kleopatru na setkání v Malé Asii.

Účelem setkání bylo, aby Antonius posoudil Kleopatru jako stoupence Říma. Kleopatra však mířila výš. Stejně jako u Caesara věděla, že tento první dojem by mohl ovlivnit Egypt i budoucnost její dynastie. Potřebovala, aby byl nezapomenutelný. Tars, Malá Asie, rok 41 př. n. l. Kleopatřina královská loď plula po řece, palác pohupující se na vlnách.

Nesly ji purpurové plachty, záď byla pokryta zlatem, veslaři drželi stříbrná vesla a místo bubnů se řídili rytmem flétny a lyr. Na palubě viditelné z pobřeží ležela Kleopatra. Ležela na polštářích pod zlatým přehozem oblečená jako bohyně. Poblíž stáli její nejhezčí sluhové a služky, jemně ji ovívali a šířili sladkou vůni, kterou šlo cítit až na břehu.

Poté poslala pozvánku na večeři Antoniově uvítacímu výboru. Zapomeň na to, že přijdu za tebou. Ty přijdeš za mnou. Její příjezd a odezva veřejnosti úplně zastínily Antoniův skromný uvítací výbor. Neměl na výběr, musel přijmout její pozvání a povečeřet na lodi.

On sice setkání zorganizoval, ale na koni teď byla ona. Následovala první z mnoha Kleopatřiných a Antoniových božských hostin. Jedli příborem zdobeným drahokamy, obklopení zlatem a stříbrem, podlahu pokrývaly okvětní lístky růží. Tady v Tarsu stvrdili Antonius a Kleopatra svůj osobní i politický vztah. Vztah, který vypadal slibně pro obě strany.

V rámci politického vztahu Kleopatra souhlasila, že Antoniovi poskytne zásoby pro nadcházející tažení a samozřejmě pro možnou občanskou válku, která by mohla vypuknout. Jen kdyby náhodou. Antonius na oplátku vyslal vrahy, aby zabili Kleopatřinu sestru v exilu, která představovala poslední ptolemaiovské ohrožení Kleopatřiny vlády. Zdálo se, že si sedli také osobně. Antonius, který byl pro večírky a pití známý už v Římě, byl skvělým partnerem pro Kleopatřin životní styl v Egyptě.

Jejich svazek sice byl primárně politický, ale Kleopatře se Antonius nepochybně líbil. Kromě svých egyptských kratochvílí začala s Antoniem sdílet i jeho koníčky jako pití, hraní kostek, pití, lov divoké zvěře, a když byla nálada, tak pití. Měli spolu vlastně plnohodnotný vysokoškolský vztah. Pěkně provětrávali tógy.

Rok na to potvrdili veřejnosti svůj romantický vztah, když se Kleopatře narodila dvojčata, chlapec a dívka. Byla to však lehce trapná situace, bylo to totiž téhož roku, kdy si Antonius vzal Oktaviánovu sestru Octavii, což mělo dva vůdce nadobro usmířit. Antonius si tedy vzal jeho sestru, zatímco udržoval veřejný vztah s egyptskou královnou. Kdyby byly jeho úmysly čistě politické, zůstal by doma s Octavií a s Kleopatrou si jen dopisoval.

Bylo ale jasné, že nemohl dostat Kleopatru a její okázalý životní styl z hlavy. V roce 37 př. n. l. poslal Octavii zpět do Říma a nastěhoval se ke Kleopatře. Bydleli spolu v Antiochu a Antonius chystal další parthské tažení, zatímco Octavia doma porodila Antoniovi dítě. Au.

Když Antonius válčil na východě, Kleopatra mu porodila další dítě, syna, v roce 36 př. n. l. Roku 34 př. n. l. bylo Kleopatře 35 let, žila v nejoslnivějším paláci na světě, budovala nevražednou rodinu a největší muž Středozemí jí ležel u nohou. A žili šťastně až na věky, že? Neviděl jsem tu Shakespearovu hru celou, zabalil jsem to moc brzo?

Aha… ještě tohle. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář