Třicetiletá válka: Dobyvatel

Praha, České království
rok 1621 Ostří sekyry dopadá znovu a znovu. Páni umírají, rytíři jsou vražděni, některým usekli ruce, jiné rozčtvrtili a napíchli na kůly. 27 vůdců stavovského povstání, protestantské vzpoury proti
římskému císaři Ferdinandu II., umíralo jeden po druhém.

Ferdinand chtěl zemi ovládnout
a opět přivést ke katolictví. Všem protestantům přikázal
konvertovat, nebo odejít. Na ulici stojí prostá žena
a sleduje probíhající popravu. Ostří sekyr a mečů
dopadají znovu a znovu. Pak odchází domů
a ve snaze pochopit to, co viděla, otevírá Bibli a hledá Zjevení Janovo. Tu jsem viděl, jak Beránek
rozlomil první ze sedmi pečetí a slyšel jsem, jak jedna z těch
čtyř bytostí řekla hromovým hlasem: „Pojď!“ A hle, bílý kůň, a na něm jezdec s lukem, byl mu dán věnec dobyvatele,
aby vyjel a dobýval.

Zavřela knihu. Věděla, že tahle válka
teprve započala. Velké díky Hello Fresh,
díky nimž tento díl vznikl. Třicetiletá válka byla jedním
z nejhorších období v dějinách Evropy.

Tři desetiletí krvavých bojů,
vraždění a smrti, jež v počtu obětí překonaly
až zákopy v první světové válce. Zdá se to až neuvěřitelné, když si představíte, že vojska,
která šla do války mezi lety 1618 a 1648, neměla žádné mechanické přístroje,
které existovaly ve 20. století. Tohle byla válka kopí a střel, kde muži chodili do bitev
s čepelemi nebo mušketami tak těžkými, že potřebovali stojan,
o nějž je opřeli.

Avšak i tyto neumělé zbraně mají na svědomí
až 8 milionů životů. Smrt si ovšem nevybrala
všude stejnou daň. Kvůli politicko-náboženským sporům
ve Svaté říši římské se většina bojů
odehrála ve střední Evropě, lidé v této oblasti
tudíž byli zasaženi nejvíce. Na některých místech
zemřela až polovina obyvatel a říše ztratila okolo 20 % lidí.

Obětí z řad civilistů
bylo sedmkrát tolik co padlých vojáků a Svaté říši římské trvalo
celé století populaci obnovit. Je ovšem těžké do detailu
popsat, proč k tomu došlo. Celou sérii bychom mohli věnovat tomu,
proč tato válka vůbec začala, prvním vojenským tažením
a tomu, jak ji vestfálský mír ukončil. Místo toho jsme se rozhodli
zaměřit na třicetiletou válku jako na obří humanitární krizi a zjistit, proč se počet obětí
vyšplhal tak vysoko.

Podíváme se na aspekty
jako vojenské násilí a bitvy, ale také hladovění, špatná úroda, počasí a vypuknutí epidemií. Jako rámec toho všeho
budeme používat prostředek, k němuž se obrátili lidé
z nejzasaženějších míst – apokalyptiku. Čtyři jezdci z Bible krále Jakuba,
kteří měli vyhladit čtvrt planety, byli ideálním způsobem
rozdělení tehdejších nebezpečí. Dobyvatel, Válka, Hladomor a Smrt.

Dnes se budeme zabývat
prvním z nich – Dobyvatelem. Když Martin Luther roku 1517 přibil
svých 95 tezí na dveře kostela, nejenže tím zahájil
náboženskou reformu, ale vrhnul Evropu
do desetiletí trvající náboženské války. Evropské politické útvary z království,
jako bylo české nebo anglické, až k úrovním jednotlivých měst se začaly hádat ohledně
církevní nauky i politické moci. Nikde to neplatilo více
než v zemích Svaté říše římské, která se stala
směsicí převážně katolických a jiných, převážně luterských,
provincií, měst a velkoměst.

Válka je však záležitostí
ničivou a drahou. Do roku 1555
už toho měli všichni dost. Toho roku tedy císař Karel V. z habsburského rodu,
která měla funkci císaře pod palcem, podepsal v německém Augsburgu
dohodu se spolkem luterských knížat. Augšpurský mír
usiloval pouze o jedno, což vyjadřovala fráze
„koho země, toho víra“.

To znamenalo, že majitel
jakkoli velkého panství rozhodl, jestli bude
katolík či luterán, a toto vyznání prosadil
na celém svém území. Ti, kdo nechtěli konvertovat,
odešli do knížectví, jehož kníže vyznával jejich víru. Nějakou dobu fungoval
augšpurský mír dobře. Klíčové je „nějakou dobu“.

Svatá říše římská
byla tak či tak směsicí složenou ne z velkých provincií,
ale z panství. Některá měla jen pár čtverečních mil
a neplnila ani to, že v jejich čele byl kníže. Ve skutečnosti
to mohl být šlechtic, hrabě, biskup, rytíř, opat nebo dokonce
zástupce svobodného města. Každé panství mělo hlas na říšském sněmu
a bylo napůl samosprávné. Císaře volilo sedm kurfiřtů, ten měl poté velmi omezenou možnost
vlády na jednotlivých panstvích, pokud jim nevládla jejich rodina.

Zásada „koho země, toho víra“ byla tedy pro decentralizovanou říši
vhodným řešením. Den za dnem si na sebe němečtí luteráni
a katolíci docela zvykli. Existují důkazy, že až 20 % manželství
bylo mezi katolíky a protestanty. Stav byl stabilní.


Ne bez napětí či nebezpečí, ale lidé dokázali tu díru
v každodenním životě překonávat. Augšpurský mír ovšem
zanechal skupinu protestantů, kterou i luteráni měli za kacíře. Kalvinisty. Ti, mimo teologické
neshody s luterány, hlásali, že přítomnost Ježíše v chlebu
a víně byla pouze symbolická. Jelikož kalvinisty
augšpurský mír nezahrnoval, neměli náboženskou ochranu,
a to ani pod luterským vládcem.

Jejich bezpečí tudíž záviselo
na shovívavosti konkrétního vládce. Takhle se věci daly do pohybu
v Českém království roku 1618. Skoro 10 let rozšiřovali císaři
práva protestantů v Čechách, což zahrnovalo i listinu
zvanou Rudolfův majestát, jež panstvím zaručovala
svobodu vyznání a nechala je rozvíjet to,
co přispívalo státní církvi. Roku 1617 však císař Matyáš
onemocněl a neměl dědice. Otázku následnictví chtěl
před svou smrtí vyřešit, přiměl tedy panství,
která mohla volit, aby po jeho smrti zvolila za krále
jeho bratrance Ferdinanda II.

To byl problém, bylo totiž známo,
že Ferdinand je zapřisáhlý katolík, který chtěl protestantismus
z říše vymýtit. Když Ferdinand získal
na svou stranu dost luterských knížat, kalvinisté dostali strach. Císař Matyáš byl nemocný,
a až zemře, Ferdinand se stane
nejen českým králem, ale téměř jistě ho zvolí
také císařem Svaté říše římské.

Bude v čele říše
a zároveň bude přímo vládnout Čechám. Pak to všechno vyletělo oknem. Doslova. Když Ferdinand poslal
dva katolické místodržící, aby za něj zemi spravovali, setkali se na Pražském hradě
se skupinou protestantů. Dvojice přečetla
výhružný dopis od Ferdinanda a protestantští šlechtici reagovali tím,
že je popadli a vyhodili oknem.

Co se stalo dál,
závisí na tom, komu věříte. Katolická propaganda hlásala,
že přiletěli andělé a místodržící chytili. Podle protestantů přežili proto,
že dopadli do obrovské hromady hnoje. Historikové tvrdí,
že dopadli na svah a polámali si spoustu kostí. Po druhé pražské defenestraci, což je vznešený výraz
pro vyhození oknem, a ano, tohle už bylo podruhé, začala třicetiletá válka.

Vzpoura pohltila Čechy už tak mířící k náboženské válce. Mohlo to zůstat místním konfliktem,
jenže císař Matyáš zemřel a Ferdinand II.
ho nahradil jako císař, což mezi ostatními protestanty
vyvolalo paniku. Utvořily se strany.

Ke vzpouře se přidali
rakouští a někteří němečtí protestanti. Čechy se chtěly přidat
k Protestantské unii, skupině knížectví, která vznikla jako obranný pakt, a navrhli, aby se
kalvínský kurfiřt Fridrich V. stal českým králem. Ferdinand naopak požádal o pomoc
bratrance Filipa II., španělského krále, a vytvořil Katolickou ligu.
Ta pochodovala směrem k Rakousku. Jedné armádě velel hrabě Tilly,
vynikající, ale nemilosrdný vůdce.

8. listopadu roku 1620 stálo před Prahou
27 tisíc katolických vojáků. V cestě jim stálo
pouze 15 tisíc Čechů na pahorku zvaném Bílá hora. Češi se vyděsili, útok na křídlo
zatlačil jejich první jednotky zpět. Mnoho povstalců se při pohledu
na to rozuteklo, aniž by vystřelili. Císařská armáda
je obklopila a pobila.

Čtyři tisíce mrtvých za hodinu. Ferdinand vjel do Prahy
jako dobyvatel a Habsburkové osobně
vládli Čechám následujících 300 let. O pár měsíců později dopadla
ostří seker na hlavy vůdců povstání. Fridrich V. odešel do exilu a muž, jenž ho přivítal v Praze, skončil s jazykem přibitým k bráně. Ferdinand však zašel moc daleko.

Z tohohle se vyklube víc
než jen místní konflikt. Druhý jezdec už byl na cestě,
aby ze země vzal mír. Válka. Přeložila: Marky98
www.videacesky.cz