Objevování Pacifiku: Magalhãesova chyba

27. dubna 1521, ostrov Mactan, Filipíny. Fernão de Magalhães právě udělal obrovskou chybu. Odhodlaný obeplout svět a přeplout oceán, který Balboa spatřil roku 1513, právě dokončil odvážnou čtyřměsíční cestu, obeplul Jižní Ameriku a dorazil až k doposud neznámému souostroví, Filipínám. Začal se míchat do místní politiky a obrátil zdejšího krále na křesťanství.



Aby dobytá území zabezpečili, museli porazit nepřátelského náčelníka Lapu-Lapu, který křesťanství nepřijal. Magalhães řekl spojencům, aby zůstali na lodi. Se 49 muži chtěl porazit lid Lapu-Lapu pomocí mušket a kuší. Brodili se po kolena ve vodě a pálili z mušket, ale marně.



Nepřátelé se jejich zbraní nebáli. 1500 jich zaútočilo na Magalhãesovy muže, mířili jim na nechráněné nohy. Magalhãese trefily dva bambusové oštěpy, zabil muže kopím a ztratil helmu. Najednou ho válečník trefil do nohy velkým zahnutým mečem. Magalhães podnikl takovou cestu, jen aby zemřel v příboji. Španělskou éru v Pacifiku zahajuje Vasco Núñez de Balboa, který si proklestil cestu Panamou až do Tichého oceánu.



V jedné ruce měl prapor s Pannou Marií a v druhé meč, když prohlásil oceán a pevninu v něm za součást španělského impéria. Ironií je, že ani Balboa, ani žádný jiný Evropan nevěděl, jak velký ten oceán je.



Když ale Magalhães obeplouval mys Horn nebezpečným průlivem, který po něm později nazvali, rychle to zjistil. Magalhãesova plavba začala dobře, cestou kolem mysu Horn a v jižním Pacifiku jim přálo počasí. Ostatním výpravám připadalo počasí okolo mysu Horn tak špatné, že se některé dokonce otočily a udělaly si 16 000km zajížďku směrem k Pacifiku okolo Afriky.



Ovšem dobrým počasím štěstí končilo a plavba bude strašná. Očekával, že cesta od mysu k Asii zabere 3–4 dny, ale lehce to podcenil. Trvalo mu to tři měsíce a 20 dní, během plavby narazil jen na dva neobydlené atoly a 30 mužů zemřelo na kurděje. Dorazil však na Filipíny a přidal je na španělskou mapu objevů.



Magalhães opustil Španělsko s pěti loděmi a více než 180 muži, ale jen jedna loď s 18 přeživšími plavbu dokončila. Magalhães ne. Jeho druhý důstojník ji dokončil za něj. Plavba byla vlastně tak náročná, že trvalo 59 let, než ji někdo další, britský korzár sir Francis Drake, dokázal zopakovat.



Jenže obeplout svět nebyl Magalhãesův hlavní úkol. Měl najít západní cestu do Asie. Bylo to důležité, protože dohoda podepsaná roku 1479, 1494 a 1529 rozdělila svět na oblasti vlivu Španělska a Portugalska. Jelikož jižní Atlantik a Indický oceán spadaly pod Portugalsko, přístup Španělska k Asii z východu byl omezený.



Pacifik byl ovšem španělské teritorium. Jak Španělsko zvětšovalo svá území v Americe, zvyšoval se počet přístavů, z nichž mohli vyplouvat, například Lima nebo Panamá. Nejdůležitější pro obchod s Asií však bylo Acapulco v Mexiku. V roce 1565 dobyla španělská výprava Filipíny, učinila je součástí impéria a pojmenovala je po králi Filipu II.



Aby novou kolonii propojili se zbytkem, měli dva mořeplavci za úkol najít cestu z Filipín do Mexika. Předpokládali, že větry a proudy v severním Pacifiku tvoří, stejně jako v Atlantiku, velký vír, a protože větry uprostřed Pacifiku vanou na západ, v severní části by měly vanout na východ. Tak vypluli na sever až k Japonsku, než našli větry, které hledali.



Pak se vydali k Severní Americe a pak na jih podél pobřeží k Mexiku. Po následujících 250 let tato obchodní cesta definovala španělský obchod v Pacifiku. Galeony každoročně pendlovaly mezi Manilou a Acapulcem, měnily stříbro a zemědělské produkty z Nového světa za zboží z Asie, čínské hedvábí, jadeit a porcelán, jihovýchodoasijské koření, indické koberce a filipínské šperky ve španělském stylu.



Tato cesta významně ovlivnila Filipíny. Promísila kulturu Austronésanů, Španělů a Mexičanů a umožnila Španělsku vytvořit řadu kolonií na podporu cesty, kdyby se tyto plovoucí truhly s poklady během čtyřměsíční cesty dostaly do potíží. První kolonie vznikly na Guamu a Severních Marianách, pojmenovaných po královně Marianě, a Karolínách, pojmenovaných po Karlu II. To vypadá jako vzorec. Založili i další stanoviště na podporu manilských galeon, bylo to ale tak bezvýznamné místo, že se mi s tím nechce ztrácet čas.



V zátoce u provincie zvané Kalifornie založili dvě přístavní města, San Diego a Monterey. Ostatní pokusy moc dobře nedopadly. Třeba takový Álvaro de Mendaña. V roce 1565 vyplul, aby se pokusil najít Terra Australis Incognita, neznámou zemi na jihu, v jejíž existenci na jižní polokouli věřili už v antickém Řecku.



Mysleli si totiž, že když je na severní polokouli tolik pevniny, na jihu jí musí být také tolik. Jinak by byla Země nevyvážená. Někteří si dokonce mysleli, že je tato země zdrojem Šalamounova bohatství. Fakt. Dokonce i v 19. století se věřilo, že někde existuje další Severní Amerika.



Mendaña neznámou zemi nenašel. Našel ale souostroví, které pojmenoval po Šalamounovi. O 30 let později vyrazil znovu, aby tam založil kolonii. 21. července roku 1595 Mendaña a jeho čtyři lodě připluli k hornatým ostrovům s vysokými útesy a hlubokými údolími. Pluli právě pět týdnů. Mendaña vyzval posádku, aby poklekli a poděkovali Bohu za bezpečný příjezd.



Jenže to nebyly Šalamounovy ostrovy, které objevil před 30 lety. Bylo to nové souostroví, které nazval po svém patronovi – Markézy. Svou chybu si uvědomil, když uviděl 70 kánoí se 400 lidmi, kteří je vyjeli přivítat. Dali Španělům jídlo a zvědavě vylezli na palubu, kde se smáli lidem s bílou pletí v podivných šatech. Mendaña dokonce dal jednomu domorodci košili, klobouk a pár laciných šperků.



Veselý pohled, ovšem bez tlumočníka ani jedna strana netuší, co si myslí druhá. Jsou tyhle věci obchod? Dárky? Klasická pohostinnost? Pak začali domorodci odnášet věci z lodi. Možná věřili, že jde o obchod. Jeden z nich dokonce začal odkrajovat slaninu. Když to Mendaña uviděl, vykázal je.



Když neodešli, možná proto, že nerozuměli, co se po nich chce, vystřelil. Domorodci skočili do vody a plavali zpátky ke kánoím, jeden z nich se však stále vyděšeně držel lodě. Člen Mendañovy posádky ho sekl mečem, aby ho donutil se pustit. Nálada se změnila. Válečníci zasypali loď kamením, Španělé začali střílet a několik jich zabili.



Tento příběh prvního setkání, uvítací flotily a mírové výměny, následovaný neporozuměním a násilím, se v Pacifiku odehraje ještě mnohokrát. Ale Mendaña bude obzvlášť brutální. Nepochopení pokračují i na souši. Domorodci nerozumí náboženství, do kterého je Mendaña nutí, a ten zase nerozumí jejich kulturním tabu nebo jinému pojetí majetku.



Na sebemenší přečin reagují Španělé násilím. Mendaña poručil, aby tři domorodce pověsili před tábor jako varování zlodějům. Jeho voják navíc bezdůvodně vystřelil do davu a zabil muže s dítětem v náručí. Během dvou týdnů zabili 200 domorodců. Pak si řekli, že je kolonie neudržitelná a pokračovali na Šalamounovy ostrovy. Z ničeho nic odpluli.



Další evropská loď připlula k Markézám až po bezmála dvou staletích. Mendañova temnota ho provázela k Šalamounovým ostrovům. Tamější kolonie vydržela dva měsíce. Jeho malárií zasažená posádka propadla šílenství a rvačkám, napadali se a vraždili navzájem. Mendaña v horečce blábolil o náboženství a nařídil, aby před ním popravili jeho poručíka i místního náčelníka. Když Mendaña zemřel a všechna moc a majetek připadly jeho ženě Isabel Barreto, odolávali jen tak dlouho, dokud během jediného měsíce nezemřelo dalších 47 mužů.



V čele s Barreto jakožto první admirálkou v historii Španělska odpluli a za 12 týdnů dorazili do Manily. Ze 378 lidí, které měl Mendaña s sebou, jich přežilo pouze 90. Asi o 50 let později však někdo Terra Australis Incognita objevil.



Nebo alespoň ostrov a kontinent téhož jména. Austrálii. Přidejte se příště, až Tasman spatří Austrálii a Nový Zéland, Francouzi doplují na Tahiti, Evropa bude šílet po Pacifiku a James Cook jej navždy změní. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz