Objevování Pacifiku: Velký oceán

Byli na cestě 12 hodin, když je zastihlo špatné počasí. Jako všichni polynéští cestovatelé neměli mapu ani kompas. Spoléhali na přírodní navigaci. Velké vlny nadzvedly jejich osmnáctimetrovou loď a převrátily ji. Chytili se trupu a odpálili světlice, ale nikdo na nouzové volání nereagoval. Není to žádná dávná plavba, ale rok 1978 a Hokulea, replika polynéské cestovní kánoe, je na své druhé plavbě z Havaje na Tahiti.



Chtějí znovuobjevit ztracené umění polynéské navigace a plavby. Jeden člen posádky, Eddie Aikau, šampion v surfování a skvělý plavčík, se proslavil záchranou posádky z velkých vln. Potopení přežilo také prkno. Nabídl se, že dopluje na nejbližší ostrov, 16 kilometrů proti větru po rozbouřeném moři. Za svítání, když posádce došly možnosti, se Eddie vydal pro pomoc.



O 10 hodin později dorazila záchranná loď, rozbité plavidlo totiž uviděli z letadla. Ale Eddie Aikau, zachránce svých přátel a havajský národní hrdina, navždy zmizel. Byl to Fernão de Magalhães, kdo poprvé nazval Pacifik Tichým oceánem. Název sice zůstal, ale rozhodně neodpovídá. Během pár měsíců Magalhães a většina jeho posádky zemřeli, někteří kvůli konfliktům s domorodci, většina kvůli kurdějím a podvýživě.



Zabily je velké prodlevy mezi doplňováním zásob. Pacifik není klidný, je na pohyblivé tektonické desce, jejíž okraj lemuje kruh nejaktivnějších sopek na světě. Je to oblast častých erupcí, zemětřesení a tsunami. Pobřeží drtí časté hurikány a tropické bouře. Jsou tam obrovské úseky nicoty s minimem potravy. Přesto se před 3000 lety lidé vydali do modravých dálek prozkoumávat, objevovat a osídlovat maličké ostrůvky v tom obřím oceánu pouze v osmnáctimetrových dvoutrupých kánoích.



Tohle je příběh jejich a těch, kteří přišli po nich. K povídání o objevování Pacifiku se musíme podívat na dvě části dějin. Nejprve osídlování Pacifiku Austronésany a jejich potomky a poté příjezd Evropanů na ostrovy a jeho důsledky.



Není to jen příběh objevování, ale i znovuobjevování. Většinu toho, co víme o dřívějších cestách, známe z pečlivého výzkumu a studie tradičních metod plachtění od spolků, jako je PVS. Tragická ztráta Eddieho Aikaua totiž nebyla poslední plavbou lodi Hokulea. Nejenže loď absolvovala ještě mnoho cest po Pacifiku, ale mezi lety 2014 a 2017 plula kolem světa. PVC dokonce postavila a vyslala na velké vzdálenosti další kánoe, které využívaly navigační techniky od mikronéského odborníka.



Než ale přejdeme k plavbám, musíme znát území, protože ačkoliv pro nás bude geografie důležitá, Tichý oceán sám je ústřední postavou tohoto tisíciletého dramatu. K pochopení plaveb Pacifikem, ať už pluli lidé, kteří osídlili ostrovy, nebo Evropané, musíte pochopit velikost samotného oceánu.



A to není snadné. I dnes, když už jsme zvyklí na cestování do vesmíru, je pro nás těžké si představit, jak obrovský Pacifik je. Částečně je to tím, že na mapách bývá rozdělený a zploštění koule do 2D podoby zmenšuje jeho velikost. Ovšem se svou rozlohou 165,25 milionů km² je Pacifik největším oceánem na Zemi. Zabírá asi třetinu povrchu planety a většinu jedné polokoule.



Na jeho povrch by se vešla veškerá pevnina a ještě by zbylo. Do jeho hloubky by se vešly všechny další moře a oceány. Kvůli jeho velikosti a silným proudům se jeho teplota může značně lišit. U Arktidy je ledový, u rovníku jako ve vaně. Liší se i podnebí, s extrémy na východě, západě, severu i jihu. Tropické bouře se tak třídí podle oblastí, přičemž je tam několik míst, kde se tvoří tropické hurikány.



Je to i nejhlubší oceán, tak hluboký, že zakrývá nejvyšší horu světa. Hora Mauna Kea na Havaji je o skoro 2000 m vyšší než Everest, když se měří z mořského dna. Kdybyste seděli v loďce nad nejhlubší částí Mariánského příkopu a podívali se na letadlo letící ve standardní výšce 10000 m, byli byste blíž k letadlu než ke dnu moře pod vámi. Dodnes je to jedno z posledních neprozkoumaných míst na Zemi.



Extrémní hloubka, tlak a tma ztěžují mapování a prozkoumávání dokonce i s moderními technologiemi. Pro cestovatele po Pacifiku ovšem zůstávala jeho hloubka záhadou. Dokonce ani evropská sondovací zařízení, která vzorkují oceánské dno a porovnávají hloubku vody a typ sedimentu s mapami, si v takové hloubce neporadí. Námořníci znali z podmořské říše jen to, co se jim chytilo na háček nebo vyplavalo na povrch.



To zahrnovalo vše od hejn malých létajících ryb, které, když mohli, chytali do plachet, až po skupiny mohutných keporkaků. Kromě těchto návštěv zespod a občasného deště, který mohli nachytat do nádob, neměli po cestě čerstvé jídlo ani vodu. Pacifik je v mnoha ohledech jen velká, slaná poušť.



Jenže pohybující se poušť. Pasáty tvoří předvídatelné sezóny. Proudy a obrovské kruhové víry, které vtahují sutiny, rozpoznali a přepluli zkušení námořníci. Občas přinesly nečekané dárečky. Když James Cook připlul na Havaj, nejodlehlejší severní bod polynéského trojúhelníku, šokovalo ho, že místní lidé bez kontaktu s okolním světem a dovednosti kovat železo znali železné hřebíky.



Měli dokonce i několik dýk, které vytvořili z hřebíků. To proto, že i když evropští ani asijští mořeplavci Havaj nenavštívili, hřebíky ano. Proudy Pacifiku vtáhly trosky lodí, obkroužily s nimi oceán a vyvrhly je na havajských březích. Havajané poté vytahali hřebíky a přetvořili je k vlastním potřebám. Tímhle způsobem tyto ostrovy osídlilo mnoho druhů rostlin a zvířat, takže byly obyvatelné, když připluli lidé.



Z vulkanických hotspotů rostly podmořské hory. Souostroví tvořily tektonické desky, které se posunuly nad roztavené magma. 25 000 tichomořských ostrovů tvoří převážně sopečné ostrovy a atoly. Ty první jsou mladší a díky sopečné činnosti stále vznikají další. Atoly jsou ostrovy, které se potápějí zpět do moře a zůstává jen korálový útes, který obývají rostliny a živočichové.



Během této geografické formace, dávno před lidmi, byly už některé části dějin Pacifiku v pohybu. Například Havaj se svou polohou uprostřed Pacifiku a přírodními přístavy tvořila v různých dobách hlavní zásobovací místo lodí, centrum velrybářského průmyslu, vojenskou pevnost a místo setkání Ameriky a Asie.



Tichomořské ostrovy jsou seskupeny do tří souostroví. Mikronésie, tedy malé ostrovy, leží východně od Filipín a zahrnuje Mariánské ostrovy, Guam a Saipan, Palau a Marshallovy ostrovy. Melanésie, tedy černé ostrovy, hmm…



jo. To kvůli tmavšímu zbarvení kůže tamějších domorodců, nedělám si srandu. Nová Guinea, Šalomounovy ostrovy a Fidži. A nakonec Polynésie, často nazývaná polynéský trojúhelník, jehož vrcholy tvoří Nový Zéland, Velikonoční ostrov a Havaj. Přestože tvoří řetězce a souostroví, podívejte se na mapu a uvidíte, že se srovnání s vodou okolo je v této oblasti docela málo pevniny.



Často malilinko. A když si vezmete, že ji první mořeplavci našli bez mapy, pluli tisíce kilometrů po otevřeném oceánu, aniž by věděli, jestli nějaký ostrov vůbec najdou, je vidět, jak stateční Austronésané byli, když vyrazili z Asie přes jihovýchodní Asii ven do vodního světa. Vyplujte s námi i příště, kdy prozkoumáme technologie a metody, které používali, od dvoutrupé kánoe po astronavigaci a pozorovací schopnosti, jež jim řekly, že je za horizontem ostrov dříve, než ho uviděli.



Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz