Marie Antoinetta: Aféra diamantového náhrdelníkuExtra Credits

Versailles, rok 1785. Nočním vzduchem se linula slabá vůně květin. V měsícem zalité zahradě se potají sešli dva milenci. Růže přešla z ruky do ruky, vějíř skrýval úsměvy. Ona však není tím, kým tvrdí, že je. On nemá tušení, do čeho se to uvrtá, a ani jeden z nich netuší, že sehraje roli v blížící se revoluci. V roce 1772 objednal král Ludvík XV.

diamantový náhrdelník pro svou milenku Madame du Barry. Nebyl to však obyčejný šperk. Král chtěl ten nejskvostnější náhrdelník na světě. Začal v Paříži pátrat po klenotnictví, které ho vyrobí. Když ho našel, stálo spoustu času a peněz jen sehnat dostatek diamantů ke králově spokojenosti. Náhrdelník byl vskutku obdivuhodný. Jemný, propracovaný a neskutečně drahý.

Stál dva miliony liver, což by dnes bylo 14 milionů dolarů. Bylo to přesně to, co král chtěl. Vlastně až na jednu drobnost. Než byl náhrdelník dokončen, Ludvík XV. zemřel na neštovice a jeho následovník, Ludvík XVI., vyhnal du Barry od dvora. Klenotníci doufali, že nová královna, Marie Antoinetta, si náhrdelník vezme. Marie pocházela z Rakouska.

V dětství ji poslali do Paříže a zasnoubili s budoucím králem. Ludvíka XVI. si vzala ve 14 letech. Naráz se stala královnou neznámé země. Byla mladá, nebrala ji politika a rychle si vysloužila špatnou pověst za utrácení spousty peněz. Její záliba v drahých šatech, večírcích, hazardu a dekoracích do zámku si žádala obrovské sumy peněz. Prostý lid se mezitím bouřil kvůli vysokým cenám chleba a mouky a ekonomika padala.

Přestože ekonomické problémy Francie začaly dávno před jejím narozením, mnozí je přičítali Mariině viditelnému rozhazování. Na ulici na ni křičeli a házeli letáčky kritizující její utrácení, Marii se tedy příliš nechtělo koupit tak drahý náhrdelník. Marie navíc du Barry znala ještě předtím, než se stala královnou, a řekněme… no, nebyly zrovna kamarádky. Nosit náhrdelník dělaný pro milenku vašeho mrtvého pratchána…

fuj. V roce 1778 jí ho chtěl Ludvík koupit jako dárek, ale ona opět odmítla, protože země potřebovala spíš lodě než náhrdelníky. Když se Marii za tři roky narodil syn, nabídli jí ho klenotníci znovu a ona ho, překvapivě, opět odmítla. Nutno říct, že ve Francii měl tehdy málokdo dva miliony liver, které by dal za cetky, takže klenotníci byli v pasti. Oni byli bezradní, ale někdo jiný měl plán.

Podvodnice jménem Jeanne de la Motte přišla s důmyslným plánem, který kombinoval politiku, citovou manipulaci, převleky, padělání a lži. Jeanne, která se představovala jako nemanželský potomek krále Jindřicha II., se stala milenkou kardinála de Rohana, příslušníka politické elity. Rohan byl bývalým velvyslancem, který se Marii znelíbil.

Než se stala královnou, donášel její matce o jejím životě u dvora, poté otočil a začal šířit klepy o její matce. Marie, nyní královna, na urážky nezapomínala. Jelikož už od korunovace doufal v dobrou pozici u dvora, Rohan zoufale toužil napravit svůj vztah s královnou. Jeanne v tom viděla příležitost. Seznámila se s méně významným šlechticem, který ji dostal ke dvoru. Když se tam dostala, přesvědčila Rohana, že je nejlepší přítelkyní královny.

Když se sblížili, Jeanne ho přesvědčila, že jedná v jeho prospěch, aby urovnala jeho vztah s Marií Antoinettou. Jeanne poté začala padělat dopisy od královny a posílat je Rohanovi. Nejprve byla přátelská, poté lehce koketovala, dokud Rohana nepřesvědčila, že je do něj Marie zamilovaná a on do ní.

Potom Jeanne naplánovala tajnou večerní schůzku pod rouškou noci v zahradách Versailles a najala prostitutku, která vypadala jako královna. Rohan dal nastrčené královně růži a ta mu slíbila, že zapomenou na vzájemnou nevraživost. Jako odměnu za takzvanou laskavost chtěla Jeanne od Rohana půjčit velký obnos peněz.

Řekla, že je použije na charitu jménem královny, ve skutečnosti si za ně však koupila místo ve vážené společnosti. Celou dobu se přitom tolik chvástala vynikajícím vztahem s královnou, s níž se však zřejmě ani nikdy nepotkala, že jí většina lidí zkrátka uvěřila. Tady se do hry vrací náhrdelník. Klenotníci, již ho vyrobili, se ho zoufale chtěli zbavit a dostat zpět své peníze.

Když se doslechli, že Jeanne je přítelkyní královny, nabídli jí provizi, když královnu přesvědčí, aby si ho koupila. Jeanne se tedy opět vydávala za královnu a napsala Rohanovi, že chce ten náhrdelník koupit. Nechtěla to ale udělat veřejně, když na tom prostý lid byl tak zle. „Nemohl bys prosím, drahoušku můj, dělat prostředníka a ten obchod za mě dohodnout?“ Mrk, mrk!

Rohan, dychtící po službě královně a příležitosti ukázat se u dvora, šel za klenotníky a náhrdelník koupil s tím, že zaplatí na splátky. Měl přece dopisy od královny, podle nichž měl náhrdelník koupit za ni. Šťastní, že ho konečně prodali, náhrdelník předali a Rohan zaplatil první splátku.

Jeanne pak domluvila falešného sluhu, který měl náhrdelník vyzvednout a donést ho rovnou k ní domů. Tam ho ihned rozebrala a diamanty prodala na černém trhu v Londýně. Rohan pojal podezření, když královnu nikdy neviděl šperk nosit. Když měl dát další splátku a klenotníci peníze nedostali, šli rovnou za královnou. Ta neměla tušení, o čem to mluví, a měla už skutečně plné zuby řečí o tom zpropadeném náhrdelníku.

Marii netrvalo dlouho přijít věci na kloub. Kardinála nechala zadržet a předvést před soud, aby to vysvětlil. On jim ukázal dopisy, na nichž byla podepsaná Marie Antoinetta. Jenže urození se v té době podepisovali jen křestním jménem. Bylo jasné, že kardinála někdo napálil, král byl ale zklamaný, že kardinálovi, odmala učenému královské etiketě, unikly tak důležité stopy, že se něco chystalo.

Nechal Rohana uvěznit v Bastile. Jeanne a prostitutku, jež se vydávala za Marii, zatkli o tři dny později a podrobili je veřejnému slyšení. Ale přestože Marie neměla s celou aférou nic společného, lidé se postavili proti ní.

Řekli, že kardinál byl oklamán a prostitutka byla nevinná dívka, která se nechala obelstít. Noviny dokonce vylíčily Jeanne jako milou šlechtičnu, kterou k zoufalým činům dovedla chudoba. Kardinála a prostitutku propustili. Jeanne byla obviněna, a přestože ji odsoudili na doživotí, o rok později utekla převlečená za chlapce. Julie Dabney by byla pyšná.

Senzacechtivost soudního procesu však silně ovlivnila veřejné mínění. Marie s tím sice neměla nic společného, Francouzi ale stále věřili, že nejenže využila Jeanne, aby zničila svého nepřítele Rohana, ale připravila tento plán, aby získala náhrdelník, o který rozhodně nestála. Výsledkem bylo, že veřejná image královny se ještě zhoršila.

K francouzské revoluci mělo dojít až za čtyři roky, aféra diamantového náhrdelníku však utvrdila nenávist vůči Marii Antoinettě a posílila její obraz jako symbol korupce a extravagance nebezpečně lhostejné aristokracie, kterou čekal brzký konec. Za prvé, není jisté, že Marie skutečně řekla tu slavnou větu, a za druhé, polož to! Nevíš, kde se to válelo.

Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz