První křížová výprava: Na Jeruzalém!Extra Credits

V minulém díle křižáci dobyli Antiochii. Teď ji musí udržet. Je tu jen pár problémů. Zaprvé, Antiochii právě obklíčila turecká armáda. Zadruhé, turecká posádka ve městě stále drží citadelu, která je uvnitř hradeb. Zatřetí, Antiochie je po dlouhém obléhání skoro bez jídla. Začtvrté, den před tím, než dobyli město, opustil výpravu Štěpán z Blois, protože si myslel, že je vše ztraceno a bude za to zesměšňován po zbytek svého života.

Zapáté, na svém odchodu potkal byzantskou armádu, které řekl, že veškerá naděje pohasla. Oni na to řekli: "Hm, tak jo," a šli bránit své území. Tentokrát žádné byzantské posily nepřijdou. Po čtyři dny Turci útočili na hradby a po čtyři dny je obležení křižáci bránili. Bohemund se přesouval mezi citadelou a hradbami, zatímco Godefroy organizoval vojáky.

Turci útočili ve vlnách, aby vždy měli nějaké muže odpočaté, ale křižáků bylo na udržení hradeb příliš málo a tak si odpočinek dopřát nemohli. Po čtyřech dnech brutálních bojů si Turci řekli: "Víte co, necháme je prostě vyhladovět." Takže se na scénu znovu dostalo hladovění a křižácká morálka se začala propadat. To vůbec nevypadalo dobře.

Ale poté přišlo znamení! Zchudlý místní duchovní prohlásil, že se mu zjevil svatý Ondřej a řekl mu, kde je pohřbeno Kopí osudu, které údajně propíchlo Krista. Křižáci začali vykopávat díru do podlahy kostela svatého Petra. Duchovní skočil do díry a pohleďte, vytáhl kus železa. "Našli jsme to," řekl. "Špičku Kopí osudu!" Bohemund a Tankred byli skeptičtí a Biskup z Adhémaru tomu nevěřil vůbec, protože přeci Kopí osudu už bylo v Římě.

Ale běžné vojáky to inspirovalo. Raymond to vyhlásil za znamení. O třináct dní později s malým zbytkem jídla se vyzáblí křižáci vyřítili z města a zaútočili na Turky. S Kopím osudu a zápalem jinak ztracených mužů se za mocného pokřiku rozjeli proti turecké přesile. Šest zástupů mužů, každý vedl jeden z princů, se vyřítilo z města a vjelo do tureckých řad.

Později budou křižáci tvrdit, že viděli vedle sebe bojovat svaté s bílými prapory na bílých ořích. Bojovali zoufale. Turci zažehli velký oheň, aby je zahnali zpátky, ale přes plameny i kouř křižáci bojovali až nakonec, proti všem předpokladům, se turecká řada zhroutila. Křižáci se vrhli na turecký tábor a zásoby, které tam byly. Výprava přežila.

Křižáci to nevěděli, ale ve skutečnosti měli jednu výhodu. I když se turecká síla zdála být jednou velkou armádou, ve skutečnosti byla jako křižácká síla složena z mnoha menších armád se svými veliteli a ukázalo se, že mnoho z nich by radši nechalo Antiochie křižákům, než aby padl do rukou jejich velitelům, takže když se bitva stáčela ve prospěch křižáků, mnoho z nich to použilo jako výmluvu k dezerci a uteklo.

Nehledě na to křižáci překonali poslední velkou překážku mezi nimi a Jeruzalémem. Teď už to skončí rychle, že? Ne tak úplně... Raymond se s Bohemundem okamžitě začal hádat o to, kdo si Antiochii nechá. Bohemund, vždy lstivější než Raymond, nakonec vyhrál. Po měsících hádek a obléhání Antiochie. Hugo byl mezitím poslán za byzantským císařem, aby s ním promluvil o znovupřipojení se k výpravě, ale Alexios neměl Huga nikdy moc rád a jeho naléhání mělo jen malý dopad.

Takže co Hugo udělal? Místo toho, aby se vrátil k výpravě, což měl původně udělat, ve zkratce řekl: "Jop, končím. Mír!" a odtoulal se zpátky do Evropy, za což bude zesměšňován do konce života. A to není všechno. Během měsíců vysedávání před Antiochií se v táboře rozšířila nemoc.

Biskup z Adhémaru onemocněl a zemřel, což zanechalo celou výpravu prakticky bez vedení. V tuto chvíli Raymond usoudil, že má kopí, a tak by měl být vůdcem, a tak se výprava znovu vydala na jih. Tento moment ale shodilo následné obléhání města Ma'arat an-Numán. Po zmasakrování místní populace, zatímco se Bohemund s Raymondem hádali o to, kdo si město nechá, byli křižáci tak hladoví, že dokonce i západní kroniky hovoří o tom, jak křižáci Turky opékali, vařili a poté snědli.

Takže jen s jedním malým případem kanibalismu došel Raymond k názoru, že byl vyvolený Bohem, aby vedl výpravu k Jeruzalému, a tak se vydal na cestu. Následovali jej ale jen Tankred a Robert Normandský. Jeruzalém byl v šíitských rukou, takže křižáci prošli většinou oblasti bez nějakého incidentu. Místní sunnité jim dokonce poskytli zásoby v naději, že je nechají být a šíitům nakopou zadky.

Ale potom se Raymond rozhodl, že potřebuje zaútočit na město Arqa. Celkem náhodný cíl, protože nebylo pro tažení na Jeruzalém důležité. Ale bylo by důležité, kdyby měl v plánu dobýt Tripolis a založit tam vlastní království, ale nikdy nezjistíme, jestli to byl Raymondův záměr, protože strašlivě selhal. Ve skutečnosti selhal tak příšerně, že Tankred s Robertem odešli za Godefroyem, kterého Raymond potom požádal o pomoc. Takže se ukázala společná síla Robertovy, Tankredovy a Godefroyovy armády, ale stále to nebylo dost, takže se výprava znovu zastavila, dokud duchovní v Godefreyho armádě nevyzval mnicha, který našel Kopí osudu na souboj, mnich souhlasil a řekl, že podstoupí boží zkoušku ohněm.

Bohužel nebyl mnich ochráněn Bohem a shořel na popel a kopí bylo zdiskreditováno. Většina Raymondova respektu pocházela právě z kopí, a teď když kopí nebylo díky mrtvému mnichovi posvátné, ujal se vedení Godefroy a řekl: "Pojďme se vrátit na cestu k Jeruzalému, co vy na to?"

Takže bez dalšího zdržování, tedy až na to, kdy si Tankred opravdu rychle odskočil dobýt Betlém, došli křižáci konečně, konečně k Jeruzalému. V tu chvíli byla výprava rozkouskovaná. Baldwin se staral o svoje věci v Edesse, Hugo výpravu opustill, Bohemund byl v Antiochie, Byzantinci s celou věcí skončili, Štěpán odešel a Adhémar umřel.

Na obléhání příliš křižáků nezbylo. A k tomu všemu Fatamidovy síly bránící město otrávily všechny blízké studny, takže křižáci rychle začali žíznit. Zbývající princové se shodli, že buď město dobudou útokem, nebo vůbec. Obléhání nebyli schopní. Byl tu ale jeden problém. Okolní krajina neměla co nabídnout, nebylo zde žádné dřevo pro stavbu obléhacích věží nebo žebříků.

Vypadalo to beznadějně. Ale potom připluly do nedalekého přístavu janovské lodě a všechno to zachránily. Janovci souhlasili s rozebráním lodí a doručením dřeva do Jeruzaléma. Výprava ještě neskončila. Začaly se stavět obléhací věže. 13. července 1099 začal útok na Jeruzalém. Křižáci se rozdělili do dvou armád, jednu vedl Raymond a druhou, na opačné straně města, vedli Godefroy s Tankredem.

Raymondova věž se vydala k hradbám, ale pod těžkou palbou byla skoro zničena. Raymondův útok nevyšel. Ale Godefroy s Tankredem byli trošku vynalézavější. Jako Raymond stavěli věž na křídle a obránci se tam stihli dobře připravit. Ale na rozdíl od Raymonda Godefroy s Tankredem noc před útokem věž rozložili a sestavili ji před úplně jinou částí hradeb. Když začal útok, tamní hradba byla naprosto nepřipravená. Boje byly tvrdé.

Po dva dny křižáci útočili a po dva dny Turci vytrvali. Raymondova věž byla spálená na popel a většina obléhacích strojů byla zničena, ale nakonec Godefroy dorazil k hradbám. Godefroy a Tankred byli mezi prvními, kdo na ně vstoupil. Bitva na hradbách byla nelítostná. Žádná velkolepá strategie nebo manévry, jen zoufalý boj na blízko, ve kterém se bilo několik set mužů. Křižáci nakonec vyhráli a otevřeli městské brány.

Když teď křižáci přicházeli ze všech stan, muslimští obránci utekli z města. Vítězná křižácká armáda započala největší masakr, jaký kdy Svatá země viděla. Muži, ženy a děti byli pobiti, když utíkali ulicemi. Podle kronik se křižáci brodili po kotníky v krvi, když v Jeruzalémě zmasakrovali každého, koho našli. Jen nejmladší z princů, Tankred, se snažil masakr zastavit a zašel tak daleko, že dal skupině muslimů svůj prapor a řekl jim, aby ho nesli jako symbol jeho ochrany nad nimi.

Ale ani to nepomohlo. Tankred byl odvolán do další části bitvy a když se vrátil, ti, kterým nabídl ochranu, leželi mrtví na podlaze mešity. Před Jeruzalémem došlo ještě k jedné bitvě, ale to bylo všechno. Takto křižáci převzali svatou zemi. A takto první křížová výprava skončila.