První křížová výprava: Obléhání Antiochie

Po bitvě u Dorylaia
se otevřela cesta na jih. Na Antiochie, na Jeruzalém. Turci sice prohráli,
ale nebyli ani zdaleka poraženi. Během ústupu vyplenili zemi
a co nemohli vzít s sebou, zničili. A jak se výprava přesouvala na jih,
začínala čelit vedru. Kilič Arslan, rúmský sultán,
nařídil zakopat studny podél cest a ve sluncem rozpálené Malé Asii
začali křižáci žíznit. Vyprahlá zvířata umírala podél cest.

Muži žvýkali kořeny,
aby si zvlhčili ústa. Výprava za sebou zanechávala smrt. Ale konečně došla
do úrodných údolí Iconia, kde doplnili zásoby
a vyrazili do města Hérakleia. Tam se princové setkali,
aby prodiskutovali další kroky. Měli před sebou otevřené dvě cesty.
Nebezpečnější ale rychlejší přes hory Taurus, nebo pomalejší ale bezpečnější
přes podivně pojmenované Anti-Tauruské hory. Většina armád se vydala bezpečnější cestou,
ale Tankred a Baldwin tou rychlejší.

Tankred s sebou vedl několik stovek rytířů,
zatímco Baldwin si vzal od svého bratra Godefroye pro toto dobrodružství 2 000 vojáků. Tankredova skupina vyrazila jako první
a brzy přišla k přístavnímu městu Tarsus. Poté, co rychle zahnal
místo posádku zpět do města, uvědomil si,
že má problém. Neměl zdaleka dostatek mužů
pro dobytí opevněného Tarsusu. Takred tedy vyslal posla
ke strýci Bohemundovi s žádostí o posily. Ale zatímco posel mířil k hlavní síle armády,
Tankred dostal brilantní nápad.

Rozkázal mužům obestoupit město,
aby to vypadalo, jako že se připravují na obléhání. Poté vyslal posla k Turkům se zprávou,
že se blíží ohromná síla křižáků, kteří se přeženou přes Tarsus
a obráncům provedou strašlivé věci. Většina turecké osádky
se v noci z města vytratila. Zbytek se vzdal ráno. Pamatujete si předminulou epizodu,
jak se Tankred dostal z Konstantinopole, aniž by složil přísahu
byzantskému císaři? No, vyvěsil nad městem svůj prapor
a prohlásil ho za své.

To trvalo asi 15 minut,
než dorazil Baldwin. Baldwin, který nebyl příliš milý
a přísahy ho také moc nezajímaly uviděl prapor
a řekl něco jako: "Hej, parádní nápad. Fakt se mi líbí.
Ale já mám 2000 mužů, takže co kdybys mi to město nechal? " Takred si zamumlal pod vousy,
jak porazil osádku a poté ji obalamutil k opuštění města,
ale nemohl se příliš stavět proti Baldwinovi. 2 000 je určitě více než pár stovek.

Takže si sbalil věci
a mrzutý vyrazil na východ. Jakmile Tankred odešel,
nad městem zavlál Baldwinův prapor. Ale hádejte, kdo se ukázal. Ty posily, o které Tankred
požádal, ještě než město ovládl. Ti chlapi museli být trochu naštvaní,
že šli celou tu cestu pro nic, ale Baldwin,
nejistý muž, který pro urážku nešel daleko, dokonce odmítl vojáky
nechat ve městě přenocovat a donutil je rozložit tábor před hradbami.

A k ráně z urážky
teď přidáme i skutečnou ránu. Vzpomínáte,
jak se Turci vytratili z města? No, nevytratili
a v noci se snesli na křižáky tábořící před městem a do jednoho je ve spánku pobili. Turci toho během noci
zvládli opravdu hodně. Takové noční sovy. Umíte si představit, že když se město vzbudilo
a vidělo před hradbami několik set mrtvých křižáků, neměli na Baldwina pozitivní názor.

Ten se v reakci na to
hrdinně zamkl v budově a odmítl vyjít ven,
dokud se lidi neuklidní. Tankred mezitím dobýval další město. Když se teď před hradbami ukázal Baldwin
byla situace malinko odlišná. Tankred svoji armádu obohatil
o místní arménské dobrovolníky a když se tedy ukázal Baldwin,
Tankred byl ve městě dobře opevněný. Baldwin ho požádal,
aby ho pustil do města, ale Tankred mu řekl:
"Ne, asi dnes budeš spát venku."

Ale aby Baldwinovi
neprošla smrt křižáků příliš lehce, někteří z Tankredových rytířů
vzali útokem Baldwinův tábor a křižáci se před
nově dobytým městem začali bít. Baldwin se potom prostě odtoulal pryč. Zamířil na východ,
kde narazil na krále bez dědice, kterého přesvědčil, aby ho adoptoval. Potom ho nechal zavraždit. Muže, který ho králi představil
a který byl teoreticky jeho přítel, nařídil umučit k smrti.

Prohlásil se hrabětem Edessy.
A tak se zrodil první křižácký stát. Jo, a pokud by vás to zajímalo,
tak ano, Edessa byla kdysi součástí Byzantské říše. Ano, Baldwin složil přísahu,
ale ne, nehodlá území vrátit. Nechci příliš spoilerovat,
ale stane se králem Jeruzaléma. Tankred se mezitím
znovu spojil s hlavní křižáckou armádou a po cestě obsadil dalších pár měst. V tu chvíli na tom
výprava byla ale celkem bídně.

Kroužková zbroj
a horolezectví se příliš neslučovaly a bezpečnější cesta přes Anti-Tauruské hory
se ukázala být jen maličko bezpečnější. V tuto chvíli pošly
kvůli vedru skoro všechny koně a většina vojáků si v horách sundala zbroje. A před nimi stálo obrovské prastaré město Antiochie. Město založené Alexandrem,
Římany učiněném Velkým, a opevněno císařem Justiniánem,
bylo poslední velkou překážkou mezi křižáky a Jeruzalémem.

Masivní hradby postavené Justiniánem
byly pro křižáky příliš. Hradby se táhly od města
až k horám a bylo nemožné ho obklíčit. Masivní kameny a ohromné věže, které Justinián vybudoval,
nemohli křižáci nijak zdolat. Rytíři se tedy dohodli na plánu,
i když je to jeden z nejdivnějších plánů, o kterém jsem kdy slyšel. Zablokovali většinu městských bran, ale ne všechny,
což se trochu neslučovalo s obléháním, a některé brány byly příliš vysoko v horách a některé zase za řekou,
což by křižáky příliš rozdělilo, takže se rozhodli zablokovat
kolik bran dovedou a prostě počkat.

Utíkaly týdny a měsíce
a s příchodem zimy začali křižáci hladovět. Okolní krajina už nemohla nic nabídnout a zásobovací oddíly
by musely hledat příliš daleko a přitom riskovat přepadení. Princové se tedy
rozhodli pro riskantní plán.

Bohemund a Robert Flanderský
s sebou vezmou velkou část armády a budou hledat zásoby ve velkém, zatímco zbytek armády
se pokusí pokračovat v obléhání. Robert s Bohemundem vyrazili,
ale když jejich pátrající skupina dorazila k malé vesnici Albara,
co neviděla? Obrovskou muslimskou armádu
pochodující po cestě k Antiochie. Muslimové byli stejně
překvapení jako křižáci a po pár minutách strnulého zírání
křižáci, i když přečíslení a plni zásob, zaútočili.

Když se prach rozvířil,
obě strany ztratily mnoho mužů. Nebyl zde přesvědčivý vítěz. Křižáci navíc ztratili veškeré zásoby,
které získali. Ale v dalším ze zvláštních
zvratů doprovázejících křižáckou armádu se velitel muslimské armády, který nesouhlasil s pochodem
na pomoc obléhaným křižákům, podíval se na počet mrtvých
a řekl: "Jop, tak tohle nevyšlo," sbalil armádu a vyrazil domů.


Posily Antiochie byly pryč. Křižáci ale stále hladověli
a to nebyl jediný problém. Docházelo k zemětřesením,
padaly komety a viděli polární záře. Křižáci byli obecně pověrčiví
a po všech těchto zkušenostech jich začalo hodně z výpravy odcházet.
A mezi nimi byl i Petr Poustevník. Biskup z Adhémaru ale rychle
dovedl všechny vzpurné křižáky zpět k Antiochie, včetně Petra,
a poté započal svůj brilantní plán. Volal po rychlém znovu-naklonění si Boha,
což je celkem dobrý způsob jak zvednout morálku a také jak vyřešit vaše problémy se zásobami.

Nakonec i přes následně horší situaci
to křižáci zvládli až do jara a situace ohledně jídla se zlepšila. Bohemund poté začal intrikovat. Přesvědčil velitele byzantského oddílu,
že se ho někdo chystá zabít. Když Byzantinci zareagovali
odchodem do Konstantinopole, Bohemund je obvinil
ze zbabělosti a dezerce a argumentoval,
že jej toto chování osvobozuje od přísahy, kterou složil císaři Komnenosovi.

K městu se zatím blížila další turecká armáda
a Bohemund vyhrožoval, že stáhne své muže,
pokud si nebude smět Antiochie po dobytí nechat. Godefroy a Raimond nebyli nadšení,
ale nemohli se proti tomu příliš vzepřít a méně významní rytíři
navíc Bohemunda zbožňovali. Musíme Bohemundovi
připsat trochu zásluh, protože následně přišel s plánem,
který nejen odrazil druhou tureckou armádu, ale také způsobil velké ztráty posádce města. A tak obléhání přežilo do léta.

Tehdy Turci shromáždili
třetí armádu na ulevení obléhanému městu, tentokrát mnohem větší
než kdy jakou křižáci v bitvě potkali. Bohemund ale poslední měsíce nezahálel. Zvládl se dostat k veliteli města,
který se dal uplatit a těsně před příchodem turecké armády vpustil uplacený velitel
pod rouškou noci křižáky do města. Křižáci zmasakrovali všechny
brutálně a bez rozdílu, ale do úsvitu, přes tolik mrtvých civilistů
dobyli křižáci celé město vyjma citadely, která stála na vrcholku hory.

V dalším díle
se obléhací armáda stane obléhanou, dojde k neuvěřitelné hrůze
a křižáci konečně dorazí do Jeruzaléma.