Geek Week se loučí

Dnes udělám oblíbený experiment
s nenewtonskou kapalinou. Na tento reproduktor dám
studený roztok škrobu. Chci to ale udělat vědecky. Takže to budu natáčet
vysokorychlostní kamerou a budu měnit frekvenci
a amplitudu, a tak zjistím, jaké parametry
jsou třeba pro nejlepší efekt. Teď to ješte vypadá jako kapalina,
ale když zvýším amplitudu, tak se to již nehýbe tak
plynule jak by mělo.

Při této amplitudě to
začne trochu poskakovat. Teď zkusím zvýšit frekvenci
a uvidíme, co to udělá. Teď jsme na 20 Herzích,
což je frekvence, kterou doporučují
některé vědecké články. To je skvělé!
Úžasné. Teď to zvýším na 22 Herzů. Vidíme pěknější struktury. Ale těžko se to posuzuje.


Je to dosti náhodné. Někdy je to jen beztvaré a někdy to vytvoří
hezké struktury. Teď jsme na 34 Herzích
a nevidíme žádnou strukturu. Zdá se, že při vysokých
frekvencích je to jen beztvaré. Je zajímavé, že je to nyní
více hladké. Tohle je zajímavé.
Ve zpomaleném záběru vidíme, že se to díky setrvačnosti vůbec
nedrží na povrchu reproduktoru. To je parádní.

Teď to na tom
jen poskakuje. Vůbec to nedrží. Proto jsou asi potřeba
nižší frekvence. Tak a to je konec. A jak vlastně nenewtonské
kapaliny fungují? Studený škrob tvoří
s vodou suspenzi. Maličká zrníčka škrobu
jsou rozptýlena ve vodě. Když to teče pomalu, tak se zrníčka
stihnou navzájem vyhýbat díky molekulám vody
okolo nich.

Ale když by to mělo téct rychle
a je tam velké napětí, tak se některé části
pohybují rychleji než jiné. Pak se jednotlivá zrnka můžou
o sebe zadrhávat a nemůžou kolem
sebe proplout, takže se to chová více
jako pevná látka než kapalina. To mi připomíná dopravu v LA,
kde jsem byl nedávno.

Málo aut na cestě je jako
málo zrníček škrobu ve vodě a vše jede plynule. Ale když je špička,
jede mnoho aut a navíc se některá
snaží jet rychle, tak se všechno ucpe
a chová se to jako pevná látka. Takže dopravní provoz se chová
jako nenewtonská kapalina. Funguje dobře, když je málo aut
nebo jezdí pomalu, ale když zvýšíte počet aut
a jedete rychleji, tak se všechno ucpe.

Překlad: Liedan
www.videacesky.cz

Kdybys přiblížil, vyřadil, pronikl,
zaměřil se na tohohle člověka, jehož buňky se zvětšují,
když přes něj letíš. Viděl bys rýsující se atomy, ale ty bys pokračoval
přes protony, bosony, kvarky, až by i části částic byly moc velké. Bum. Konec vniknutí, protože bys
dosáhl rozlišení vesmíru. Vlákna jeho struktury, nejmenší
fragment, Planckova délka, po ní je gravitace
jen klamnou představou, zkus to porovnat s galaxiemi.

Snaž se pochopit tu obrovskou
velikost vesmíru, je nepředstavitelná. Stejně to zkus. Kdyby ta šílená délka
byla jednodolarovkou, tak by dosažení vlnové délky
nejmenších částic - kvarků, které jsou tak základní,
že ani nemají vlastní velikost, mělo aktuální cenu Mount Everestu
vyrobeného ze zlata.

Je to šílené. Kdybys použil Midasův dotek na mou
mysl, stačilo by to na koupi auta. Gluon se třemi kvarky vytvoří
velký hadron, když se srazí. Proton. Zvětšení na tuto velikost by Midasovu horu proměnilo
v diamanty. Podle mě si za to můžeš
koupit i ostrov. A dál, až bychom se rozjeli
od kvarků a protonů k atomům, atomy, zlomky hmoty,
které nám poskytují hmotnost.

Kdybys počítal ten kvark
při každém nádechu, vydechoval bys
Midasovu horu až do smrti. Pokud by ten život byl stlačený
do jedné kadeře vlasů, jak bychom lezli do zbytku
atomických schodů, minuli bychom DNA, když bychom se dostali k mému rudému
pruhu a velikosti našich buněk, rovnali bychom se každému
mému vlasu. Někdy se cítím tak malá.

Nedokážu pochopit tvou velikost, ale přesto jsem v tvých očích obr. Kdybychom vzali moje vlasy, kde buňka představuje životnost
dechu Midasovy hory, a natáhli je k obloze,
znovu a znovu, vytvořili bychom kruh kolem Země 10x než bychom se setkali. Právě
tady dosah člověka, metr nebo dva. Kdybychom vybrali jednu písničku,
která by představovala tyto obzory, MP3 na našem přehrávači, potom by se dosažení velikosti
Země, ve srovnání s námi, bylo terabytovým diskem zaplněným
našimi soubory, zdá se to obrovské.

Pokud bychom stlačili tuto sbírku
do jednoho slova, které by prezentovalo náš svět, potom by škálování koeficientů
od planet po naší sluneční soustavu bylo přečtením celých
Relikvií smrti, super. Potom by cestování mezi hvězdami,
jak bychom dosáhli oblohy, bylo 10x každé slovo,
které jsi v životě řekl.

Analogií rozlohy galaxií ve vesmíru by bylo 10x počet všech slov
v každé knize. Kdybychom se dostali
až k měřítku kup galaxií, bylo by to jako každé slovo
všech v Šanghaji, Londýně, Berlíně, Dillí, LA, Bombaji,
Sao Paulu a Moskvě, Jakartě, Karáčí, Dubaji, Telfordu,
Tokyu a Stockholmu. Potom nadkupy galaxií v rozsáhlých
strukturách s vlákny, která se zdají nedostatečně
popsaná jako obrovská, Pokud bychom zůstali v měřítku Země, svět by se rovnal všem slovům,
která kdy řekli lidé žijící dnes.

Nakonec bychom se dostali
k největší fyzické věci, kterou můžeme potvrdit, k nepopsatelné velikosti
pozorovatelného vesmíru, což by bylo víc
než každé vyřčené slovo, každé slovo, které bylo kdy
napsáno nebo kdy přečteno.

Někdy se cítím tak malá. Nedokážu pochopit tvou velikost, ale přesto jsem v tvých očích obr. Nedokážu kontrolovat rozsah, ale neztrácím naději. Abychom to shrnuli, každé slovo, které kdokoliv
v životě řekl, kde každé slovo znamená MP3, které by zaplnily terabytový disk, kde každá písnička je
10x vzdálenost k obzoru, která by byla třeba k cestě kolem
světa pokaždé, když se podíváte.

Kde každý horizont
jsou vlasy na hlavě, každý vlas je délkou života a každý nádech v tom životě je cenou
Mount Everestu vytvořeného Midasem. Tak se to dá konečně popsat,
navíc se rozpíná, takže vždy, když si pustíte
tuhle písničku, bude ještě složitější to pochopit.

Překlad: tynka
www.videacesky.cz