Jak lépe diskutovat s názorovými oponenty

Všichni víme, že Amerika je hluboce politicky polarizovaná. Co je ale klíčem k překonání našich neshod? Mohli bychom ignorovat to, na čem se neshodneme. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Nebo bychom spolu měli víc souhlasit. Pokud budeme o politice všichni smýšlet stejně, jistě to povede k méně konfliktům a lepším řešením, že? Ne! Klíč k větší jednotě a pokroku si paradoxně nežádá, abychom spolu více souhlasili nebo méně nesouhlasili.

Klíčem je spolu nesouhlasit lépe. Hodně lidí vám dneska řekne, že absence konfliktu je známka pokroku. V mnoha případech je ale pravý opak pravdou. Jsem Arthur Brooks, autor knihy Love Your Enemies, a v tomto videu vám řeknu, proč potřebujeme více intelektových sporů, pokud chceme zlepšit naši zemi. Všeobecná shoda nebo alespoň pasivní nesouhlas se mohou krátkodobě zdát příjemnější než rázný nesouhlas.

Dlouhodobě však vedou ke stagnaci a průměrnosti. Živá a zároveň kultivovaná konkurence názorů plodí dynamiku a tvůrčí myšlení, které vedou k lepším řešením v byznysu, politice, dokonce i v našich vztazích. Jak spolu tedy lépe nesouhlasit? Ustanovme si tři pravidla. Pravidlo 1: Nikdy nikoho k souhlasu nenuťte pomocí nadávek. Nadávat někomu, abyste ho donutili zaujmout váš úhel pohledu, téměř nikdy nefunguje.

A je pro to důvod. V roce 1967 tým psychologů zjistil, že když někoho urazíte za to, že zastává určitý názor, spustíte tzv. efekt bumerangu. Místo toho, aby byli po urážkách vašim názorům otevřenější, utvrdí se vaši oponenti ještě více ve svých původních stanoviscích. Výzkumníci zjistili, že pokud vůbec nějaká změna nastane, je více než trojnásobná šance, že jejich názory budou extrémnější. Co můžeme prakticky dělat? Pokud podporujete regulaci zbraní, neříkejte jejím odpůrcům, že jsou bezcitní idioti.

Řekněte jim, že přísnější regulace povedou k dosažení společného cíle, ke zvýšení bezpečí. Jste-li pro menší vliv státu ve zdravotnictví, nenazývejte své oponenty stalinisty. Řekněte jim, jak může soukromý systém efektivněji vést ke společnému cíli, k lepší péči pro více lidí. Vyhnete se tak efektu bumerangu.

Možná někoho přesvědčíte, aby na problém pohlédl vaší optikou. Pravidlo 2: Nikdy nepředpokládejte, že znáte motivaci druhých lidí. V Americe dnes až moc rychle zatracujeme názory druhých. Ne proto, že by byly mylné, ale protože předpokládáme, že motivace těch, co názory předkládají, je sobecká či zločinná. Tento zlozvyk přináší dva problémy. Zaprvé, tupí naši schopnost uvažovat a diskutovat tím, že nám dovoluje se vymluvit a nemuset posuzovat argument protistrany.

Co kdyby někdo řekl: "Gravitace existuje," a setkal by se s touhle odpovědí: "Váš názor je zaujatý, protože děláte v továrně na padáky a je ve vašem zájmu tvrdit, že gravitace existuje." Pokud budeme takto jednat i u politických argumentů o zdravotnictví, daních, obraně, nikdy nezjistíme, jaká rozhodnutí jsou doopravdy nejlepší. Další důvod, proč nepředpokládat cizí motivaci, je, že se skoro ani neznáme. Podle studie z roku 2018 průměrný demokrat věří, že více než 40 % republikánů vydělává víc než 250 tisíc dolarů ročně.

Ve skutečnosti to je jen 2,2 %. Průměrný republikán zároveň věří, že až 40 % demokratů jsou gayové či lesby. Ve skutečnosti je to okolo 6 %. Pokud neznáme ani základní fakta o lidech, s nimiž nesouhlasíme, jak můžeme znát jejich motivaci? Odpověď je jednoduchá. Nemůžeme. Až příště budete v názorovém střetu, zacilte na argumenty druhých, ne na motivaci, která se za nimi podle vás skrývá.

Když budete jednat v dobré víře, budete lépe schopni obhajovat své názory. A možná se i něco přiučíte od těch, s nimiž nesouhlasíte. Pravidlo 3: Své hodnoty užívejte jako dar, ne jako zbraň. Možná si to neuvědomujeme, ale to, jak přemýšlíme nad politikou, je protkáno našimi osobními hodnotami. To, jak je použijeme, když s někým nesouhlasíme, je ale ohromně důležité. Představte si své hodnoty jako kytici. Kdybyste tu kytici přinesli neznámým lidem domů a ukázali jim, jak je krásná, pravděpodobně by se jim líbila a třeba si ji i nechali.

Když jim ale místo toho ty kytky hned mezi dveřmi omlátíte o hlavu, pravděpodobně v nich žádnou hodnotu neuvidí. Květiny se zničí a ti lidé vám zabouchnou dveře před nosem. Stejně to funguje s hodnotami v konverzacích. Čím víc je s ostatními sdílíme jako něco krásného a unikátního, tím více otevřeme dveře k dialogu a šanci dosáhnout s ostatními pokroku.

Když ale z hodnot uděláme zbraně, neutralizujeme jejich morální obsah. Tím jim sebereme moc a snížíme pravděpodobnost, že nás naši oponenti budou poslouchat. Pamatujte si tato pravidla k lepšímu nesouhlasu: Nikdy nikoho k souhlasu nenuťte pomocí nadávek. Nikdy nepředpokládejte cizí motivaci. Své hodnoty užívejte jako dar, ne jako zbraň. Pokud se naučíte správně nesouhlasit, pomůžete přinést naší zemi to nejlepší.

A možná získáte i několik nových přátel. Úplný návod na to, jak lépe nesouhlasit a jak přispět ke zdravé konkurenci názorů, přečtěte si Love Your Enemies. a navštivte www.arthurbrooks.com.