Město, kde všichni žijí v jediné budově

Zdravím, tady Thoughty2. Vítejte v nejdivnějším městě Aljašky
jménem Whittier. Je to takové město neměsto, protože v něm žije jen 220 lidí
a všichni bydlí v jednom domě. Jo, všichni bydlí
v tomhle velkém paneláku. Kromě tohohle chlápka,
co machruje a bydlí v karavanu hned vedle.
Jmenuje se Paul, mimochodem. Obyvatelé tohoto města
v tom domě nejen bydlí, ale i pracují, chodí do školy
a nakupují.

Tento čtrnáctipatrový dům
se nazývá Begich Tower a neobsahuje jen byty pro 220 lidí,
ale i vše ostatní, co potřebují k životu:
policejní stanici, dva obchody s potravinami,
kanceláře, vnitřní hřiště, ubytovnu, prádelnu, poštu,
nemocnici a školu. Fajn, není tam Hooters,
takže ne úplně vše, co potřebují, ale téměř.

A zapomněl jsem zmínit,
že v suterénu je i kostel. Bůhví proč zrovna tam. Obyvatelé Whittieru si užívají izolaci
a žijí z toho, co jim poskytne příroda. Loví ryby a zvěř. Nejen, že je Whittier ze všech stran
obklopen vysokými horami a jezerem, ale vede sem jen jediná silnice,
která se v noci zcela uzavře. Jde vlastně o tunel skrz horu,
kde se dá vždy jet jen jedním směrem. Směry se během dne mění.


Výhodou je nízká kriminalita, protože zloději musí čekat
na změnu směru, aby mohli uprchnout, což je fakt opruz. Whittier nabízí zvláštní kontrast – s jeho
extrémní izolovaností a nízkým zalidněním by se nabízelo, že jde o místo
pro samotáře a introverty, takový typ místa,
kam by mohl navždy odejít váš divný bratránek Kevin. Ale na druhou stranu
byste těžko našli interaktivnější a společenštější prostředí než zde, kde doslova bydlíte pod, nad
a vedle obyvatel celého města.

Raději doufejte, že se sousedy
budete vycházet, neboť tu budou pořád. Obyvatelé často procházejí chodbami
a společnými místnostmi jen v pyžamu a spodním prádle, vyzařující pohodlí
a rodinnou atmosféru mezi sousedy. Když si žák neví rady s úkolem,
prostě zaklepe na učitelčiny dveře a poprosí o pomoc,
vždyť bydlí na konci chodby. Ale existuje zatraceně dobrý důvod,
proč se vše nachází v jediné budově a proč jen zřídka
chodí ven, aspoň v zimě...

Protože tady se vás všechno snaží zabít. Během drsných zimních měsíců
je Whittier pohřben pod metrem sněhu, navíc se nachází na pobřeží
opravdu-tu-chcete-jít-ven Aljašky a je nepřetržitě bičován
větrem rychlosti šedesáti mil v hodině. A jelikož jsme
v tady-jsou-fakt-medvědi Aljašce, je jich tu kolem hodně. Proto je dětské hřiště uvnitř
a do školy chodí děti tunelem, který spojuje školní budovu
s Begich Tower.

Ani nezkoušejte říkat
těm lidem, že zima se blíží. Věřte mi, oni to vědí. Je tam i vnitřní zeleninová zahrada, o kterou pečují žáci,
aby bylo město soběstačné. Zelenina se tu pěstuje hydroponicky
s vybavením darovaným policií, která ho zabavila při zásahu. Tak, hezky pěstujte zeleninku. Stačilo by jedno chytré děcko s internetem a můžou si založit marihuanovou farmu.

Určitě se ptáte,
proč tu ti lidé žijí, kromě krásných výhledů
a příležitostné grilovačky na střeše? Většina lidí se sem
nenastěhovala dobrovolně, prostě se tady shodou okolností ocitli. Whittier byl postaven
během 2. světové války jako vojenská základna
armády USA. Chtěli základnu na odloučeném místě,
chráněném horami.

Gratulace, našli jste ho. Begich Tower byla postavena
jako kasárna pro vojáky. Oblast byla vlastněna
vládou do roku 1969, kdy byla předána obyvatelům
a oficiálně uznána jako město. Lidé, kteří tu teď žijí, jsou zkrátka
pozůstatkem bývalé vojenské základny, potomci vojáků a pracovníků,
kteří tu bydleli. O byty ve Whittieru
ale není moc velký zájem, a tak populace
každým rokem pomalu klesá.

V létě se ale město
stává cílem turistů, přilákaných jeho jedinečností
a krásou přírody. Pokud byste chtěli navštívit Whittier,
měli byste to udělat včas, než Begich Tower řekne
své poslední sbohem, k lítosti jeho 220 obyvatel. Kromě Paula, tomu je to šumák,
poněvadž má karavan. Díky za zhlédnutí.