Dýka Jambiya

Tohle je MUŽ VE ZBRANI Dnes vyrábíme dýku Jambiya
z Battlefieldu 1 a první světové války. Půjde o jednu z mnoha hratelných zbraní,
dostupných od 21. října 2016. Jambiya je arabský výraz pro dýku, který také odkazuje na tradiční, mírně
zakřivenou čepel původem z Jemenu. Jambiya sehrála roli
v bojích na Středním východě, kde Britové pomohli rozpoutat
arabské povstání proti osmanským Turkům. Muž, kterého poslali, byl T.

E. Lawrence,
rovněž známý jako Lawrence z Arábie. Dnes vyráběný nůž je podobný tomu,
který během války nosil sám Lawrence. Kelímková ocel byla
výchozím způsobem výroby oceli na Středním východě přes 2000 let. Pro Jambiyu použijeme jeden
z přebytečných puků z epizody Ulfberht. Ten zahřeju, roztáhnu v prut
a oddělím si potřebné množství materiálu. Prut zúžím
a přejdu k nástrojům na výrobu nože. Změna formy z puku na prut
zabere Ilyovi 6 až 8 zahřátí. První krok u výroby rukojeti je vytvořit
raznici, která poslouží i jako jádro, tu vyřízneme plazmou.

John ji uřízne z půlpalcové oceli
a Kerry obstará formování tvaru. John na zadní stranu
přidělal rukojeť, tím mi umožní vkládání do lisu
a později do svěráku. Máme potřebný tvar, teď mu musíme
dát formu, takže plochy zbrousíme. Na materiál použiji velké
a dostatečně hrubé kolo. A poté menší kolo a volný pás, pomocí kterých celý kus vyrovnám,
než přejdu k leštění.

Když je prut roztažený, vybere se
vhodnější konec k oddělení a začne kování. K výrobě rukojeti
použijeme ryzí stříbro. 5 uncí ryzího .999, takový ingot seženete
téměř u každého překupníka cenin. Dám ho do lisu
a udělám počáteční opracování materiálu, než přejdeme k ručnímu kladivu.
Po něm je na řadě rotační válec a ztenčení na konečnou tloušťku
jednoho milimetru. Když je délka pevně daná, použije Ilya
sadu nástrojů k vytvarování hřbetu. Kdo chce být dobrý kovář, měl by
v prvním roce zapomenout na nože a čepele.

Ani na ně nekoukejte. Nejvíce znalostí
získáte stavitelským kovářstvím. Z něj pochází tyto nástroje. Obvykle
slouží k tvorbě dekoračních listů a plotů. Nicméně jsou perfektní
pro hřbet dýky Jambiya. Některé obtížnější materiály v naší práci
vyžadují jemné formování, často nás vidíte používat dřevěné kladivo
tam, kde byste očekávali ocelové. To nenaruší povrch a zároveň nám umožní vést
zakřivení bez přílišných škod z úderů. Když máme plátek vytvarovaný a vyleštěný,
musíme vytvořit vzor.

K tomu použijeme malířskou pásku.
Ta se dá přes plochu celého kousku, překryje ho. Pak ji úplně strhneme,
získáme potřebný vzor pro materiál a přeneseme ho
na milimetrové stříbro. Páskou překryjeme okraje ve vnitřních
záhybech, kde je materiál celkem tenký. Když Ilya seskupil potřebný materiál
a udělal čepel, protáhne přebytek,
vytvaruje ho a oddělí správnou délku. Battlefield 1 se odehrává
v první světové válce, to mě přimělo uvažovat o zákopech.


Tenhle šrot je vystřílená munice, můžete vidět hodně mědi
a nějakou mosaz z nábojových plášťů. To vše roztavíme a doufejme,
že kov vypluje na povrch. Pak se pokusíme o co nejčistší odlití
do téhle sušenkové plechovky a vznikne nám spodní forma,
kterou dáme do lisu s vrchní formou, ponoříme do roztaveného kovu
a necháme vychladnout. Tím vznikne pozitiv a negativ
neboli samec a samice. Teď máme samce a samici připravené,
zasadili jsme je protichůdně do lisu. Vezmu stříbro a vložím ho
čistší stranou dolů.

Ta bude vnější. A vyvinu tlak, trochu přitlačím. Když je toto hotové, uděláme
celkem čtyři kusy. A musí se shodovat, abychom je mohli spojit
jako protilehlé strany. Pak je nejspíš dáme na razník, opracujeme kladivem,
zúžíme okraje pro správnou těsnost a spájíme je v jeden kus. Přišel čas na profilování
a hrubé broušení před tepelným ošetřením. Vidíte, že nástroje
obstaraly většinu tvarování, Ilya si vyhrál s kováním,
takže tvarování máme skoro hotové.

Dříve byl tenhle materiál nesmírně
cenný, každá ztráta znamenala pohromu. O to větší štěstí pro chlápka,
který musí udělat broušení. Vidíte, že zatím nedodělávám tvar čepele,
chci jen vymezit vnější obvod a vyladit tloušťku. Pak lehce zaoblím okraje
pro bezpečné tepelné ošetření. Kdyby byly okraje hranaté, budou náchylné
k lámání. A to vážně nechceme. Teď potřebuji zahladit rohy.

Použiji ocelové kladivo a materiál vyklepu
zpátky k plátku, až vznikne správný tvar. Řada středověkých zdrojů
a moderní výzkumy zmiňují, že se kelímková ocel tvrdila
vzduchem. Není nutné kalit ji v oleji. Arabské zdroje zmiňují
komínovou stavbu pro zachycení vzduchu a jeho usměrnění, takže kovář
jen ohřál čepel a vložil ji do komína. Udělám něco podobného. Ohřeju čepel
a k vytvrzení použiju stlačený vzduch. Má to výhodu. Protože má čepel tak silný střed
a tak tenké okraje, ztvrdnou pouze tyto okraje,
ale střed zůstane relativně měkký.

Což je dobře.
Zabrání to praskání během používání. Čepel je velmi tvrdá. Proto ji popustíme
vložením do vypalovací pece, kde zůstane při 200 stupních Celsia
zhruba 2 hodiny. Jambiya je skvělou ukázkou globálního
měřítka první světové války. Konflikt započal na Balkánu
a brzy zachvátil hlavní evropské mocnosti, včetně jejich teritorií
po celém světě. Boj na středovýchodních pouštích
znamenal nosit Jambiyu neustále u sebe.

Čepel je zakřivená napříč jílcem
a lze ji rychle vytáhnout. Možná jde o krásnou zbraň,
ale zároveň je funkční a smrtící. Se stříbrem jsme došli do bodu,
kde se počítá každá skvrnka. Začnu s leštěním povrchu. Odteď budu
velmi opatrný na úbytek stříbra. Čeká nás trocha pájení,
ale protože čisté stříbro neoxiduje, bude toto leštění poslední. Čepel je už tepelně ošetřená a popuštěná,
teď mohu dokončit broušení a leštění. Kerry už spájel první část rukojeti, podle které udělám šířku.


Tady jenom mírně uberu a můžu brousit. Důvodem pro vystouplé hřbety uprostřed
je to, že okraje lze ztenčit, ale čepel přesto zůstane pevná. Což odpovídá Ilyově teorii
o vytvrzení vzduchem. Potřebujete jen tvrdé hrany,
ale střed má dost hmoty a nepotřebuje přitvrdit,
i tak zůstává pevný. Kerryho razidlo produkuje
jen jeden tvar.

Tento. Nicméně rohy jsou příliš hranaté.
Tady a tady. Proto použiji svůj plát
a tvarovací kladivo k zaoblení. Čepel je teď v podstatě vytvarovaná,
ale špička je stále neopracovaná. Vidíte, jak nastavuji pás ze strany
na stranu a velmi opatrně ji vybrousím. Pokud jste si nevšimli, zatím jsem se
vůbec nedotkl středového hřbetu. Teď pracuji s měkčím kolem a hrubostí 120. S velkou opatrností začnu brousit
vrchol hřbetu na okraji kola. Poté očistím
a vyrovnám i druhou stranu.

Už máme část rukojeti. Vše máme složené a spájené. Při montáži
dáme tuto část k čepeli jako záštitu. Z téhle bude po dokončení hruška. Ale díly jsou vlastně oddělené,
dělí je tato jednopalcová objímka. Máme tu plátek olova
a váleček vyleštěné oceli. Vezmu bronzové kladívko
a takto poklepu, vytvořím zakřivení a kulatý tvar.
Pak celý kus vyleštím, spájím a mám objímku.

Být prvním, kdo uvidí čepel po leptání,
je velká pocta. Ten vzor je nádherný. Obvykle, když vrstvíme ocel, nebo kováme různé druhy ocelí,
je vidět jejich vzorování. V takových případech je vzor
výsledkem několika typů oceli. Několika slitin
s odlišným průběhem leptání. U kelímkové oceli
máme konzistentní vzor z karbidových mřížek,
zachycených v dalších ocelových mřížkách. Vzniká mnohem jemnější vzorec.

Jde o autentickou ocel,
která byla tak žádaná od dob středověku až do devatenáctého
a počátku dvacátého století. Pro tvorbu hrušky
mám připravené obě stříbrné půlky. Udělal jsem si pár pájecích spojů
a teď budu pájet přes celou linku. Dělám tvrdé pájení,
u něj je mnohem vyšší teplota a také je o něco pevnější. Ale hlavní důvod
pro tvrdé pájení je ten, že veškeré budoucí nanášení
a pájení na stříbro bude mít nižší teplotou.

Ta neznehodnotí předchozí práci. Potřebujeme vytvořit
dekorativní drát. Vytvoříme ho z ryzího stříbra,
omotá se kolem rukojeti. Odlili jsme si tyto tyčky. Provléknu ji skrze válce
a tím se postupně zmenší, dokud nedosáhnu velikosti, která mi dovolí
přejít na dekorativní válec. Ten vytvoří konečný produkt
a uvidíte, že vypadá skvěle.

Než se pozlatí díly rukojeti,
musí se vyrýt některé dekorace. K tomu použiji malé kladívko
a mé rytecké nastroje. Na koncích hrušky jsou přesné kupole. Ty vyrobím z těchto disků, které přijdou sem. Zvnějšku je odděluje
linka, kde se disky spojí pájením. K práci se stříbrnými disky
použijeme tento kopulový blok. Dovnitř musím s něčím trochu menším,
potřebuji mezeru na tloušťku stříbra. Tím vznikne
hezky rovnoměrný a oblý konec.

Zde vše seřízneme
a disky se připájí k okraji. K vytvoření stužkovité textury používá
Ilya techniku s názvem kroucené zdobení. Vezme dlátko, kterým ryje
tam a zpátky, postupuje dopředu a vytváří ten úžasný vzhled. Rukojeť máme sestavenou,
přidáme lůžka pro kameny. Tyto měsíční kameny jsou už zasazené.
Lůžka mají velikost 5 milimetrů. Vezmu kámen. Přesně 5 milimetrů,
můžeme ho rovnou usadit do lůžka. K zatlačení kamene
použijeme obrubovou soupravu.

Začnu shora a vkroutím ho dovnitř, přejdu k o něco menšímu nástroji,
znovu ho vkroutím, to kámen zcela upevní
a můžeme přejít na další. Teď na povrch naneseme vrstvu zlata. Použijeme elektrický usměrňovač. Máme tu gelovou sloučeninu
se čtyřiadvacetikarátovým zlatem. Usměrňovač pevně přichytí
zlato k povrchu. Oproti minulosti jde o jiný postup,
tehdy by se odpařovala rtuť s amalgamem.

Což je nebezpečné. Tyto dýky tradičně
držela pohromadě smůla. Kerry s Ilyou opatrně naplní výduť
rukojeti, vloží do ní čepel a ochladí ji. K zatvrdnutí smůly používáme
studenou vodu. Máme vše složené. Poslední věc k dokončení
jsou zbývající Ilyovy rytiny. Děláme je až po pokovení, jelikož ve hře
má dýka silně dvojbarevný odstín. Proto se ujišťujeme, že rukojeť je zlatá
a detaily jsou vyryté a stříbrné. Všichni si užíváme tyto historické výroby.


Jsme vážně potěšeni výsledkem. Po dokončení za mnou přišli Matt i Ilya
a oba začali plánovat příští výrobu. Jak vidíte,
výroba takové dýky je pořádný proces. Vysoce kvalitní řemeslnictví
udělalo z těchto dýk dnešní poklad. Ale v první řadě se jedná o zbraň.
Podíváme se, jak dobře funguje. Líbí se mi. Řeže pěkně zpříma. Zase příště a zůstaňte ostří. Překlad: L1ght
www.videacesky.cz